Hrajete si, nebo vedete k samostatnosti?

Janicka si hraje sama,ale nekdy si chce hrat i s nami,treba dneska kdyz jsme doma cely den tak chvilkama za mnou prijde a ze si chce hrat se mnou,ale jinak je samostatna hodne ,jen tatinek kdyz prijde tak to je porad -pojd si hrat 🙂

ahoj,martínek ve věku 10 měsíců nejevil o hračky téměř žádný zájem.hrát jsem si s ním začala tak v 1,5 roce,ale taky dlouho nevydržel.až tak teď toho půl roku si začíná hrát sám a musím přiznat,že ho většinou nechám.jednak si uklidim,uvařim a druhak myslím tím rozvíjí fantazii.většinou když mu do té hry vlezu,tak mu to jen narušim,protože jsem si třeba myslela,že auto bourá a on je to autobus,co vozí lidi,takže je pak malej rozzlobenej 😝

Já bych ani nechtěla, aby pořád seděla na místě a hrála si s hračkou, připadalo by mi to divný 😀 Už jsem si zvykla, že je to zvědavá střela, i když jsem z toho někdy pěkně unavená, ale je to přirozený.. Ale hraje si taky, se vším možným co najde, jen ne moc s hračkama 😉 Má ráda, když jí u toho sleduju, jakoby asistuju a komentuju - hraje si sama a zárověň se mnou. Ale samozřejmě nejradši má, když se jí přímo věnujeme, nosíme, zvedáme, hrajeme na schovku apod., to výská radostí

Jsou prostě děti, které si samy hrají až později - Jurča ani teď, a to má skoro 2,5 roku, se sám dlouho nezabaví... a rozhodně to není proto, že bychom mu pořád chtěli stát za prdelí, ale holt je takový - takže pokud si dítě samo vyhraje, určitě ho v tom podporuj, ale pokud ne, kor v tomhle věku, tak je to absolutně normální..

Ahoj, můj názor teda je, že vést dítě k samostatnosti jde teprve potom až mu ukážeš, jak si vlastně lze hrát, jak se staví, jak se kreslí, jak se hraje s auty, s panenkama...atd atd...jako jsou možná děti, které to umí, ale ze zkušenosti vím, že jsme si s malým nejdříve vždy pohrály, ukázaly jsme mu jak jezdí auta, stavěly jsme komíny, kostičky, věžičky, házely míče do koše-myslím když byl kojenec...a teď jde a hraje si sám, možná je to na povaze, malej je hodně samostatnej a vydrží mi u hračky dlouho, i když také ne vždycky, ale rozhodně bych dítě neodmítala, pokud to chce, tak bych si s ním hrála, když bylo malému 10měs. tak taky furt někam lezl, hl. na gauč, jak jsem si sedla, tak šup a už byl u mě a chtěl do náruče, podle mě je to normální, přece jen ještě se neumí v tom věku tak přemísťovat, ale neboj bude to lepší. A pokud jde o tvojí otázku, tak ano hrála jsem si se svým kojencem, pokud to vyžadoval a v tom věku tak co si vzpomínám bylo u nás aktuální stavět věže z kelímků a malý je boural, pak frčely auta, leporela..

Mě se zdá nejjednodušší se prckovi přizpůsobit - když o to stojí a dožaduje se, být mu k dispozici. Ale když chce sám objevovat, pátrat, zkoušet, tak ho nechat být v klidu a nerušit ho, nevnucovat se mu. Už jsem si tím skoro jistá - pro dítěě je nejlepší, když prostě s námi žije. Nic víc, nic míň. Žádná křeč, žádné zbytečné snahy o "učení", všechno má svůj čas a všechno přijde. U každého jinak. Nech prcka žít.

Já jsem starší generace, když byly moje děti malé tak nebylo zvykem si s nimi moc hrát.Sedávaly jsme s maminkami na hřišti nebo u některé z nás a děti si hrály samy.Já si naivně myslela, že si děti umí hrát přirozeně samy. Moje starší dcera bylo dost obtížné dítě, nehrála si a zlobila.Pořád mě musela mít za zadkem. Kluk byl zase samostatný a hrál si. K ničemu mě moc nepotřeboval.(V pubertě se to obrátilo:Baru je holka do světa a kluk se drží máminy sukně a čeká 24hod péči 😀 )Takže nevím, jestli to na ně mělo vliv. Ségra má děti až ted, a jak velí doba, tak se jim hodně věnuje. neteři už je 6 a myslím si, že ta péče a hraní si s ní ji krásně rozvinulo. Je strašně šikovná. Tvořivá, umí si vyhrát, plná fantazie. Ted tuhle otázku řeším u naší malé Terezky. Asi ji opravdu nejprv musíme naučit si hrát a rozvíjet je a pak se výsledek dostaví. Jediné, co vím, že nejkrásnější z dětství je těch prvních 6 let, pak už to jde z kopce 😀 . Takže si je u svého Benjamínka hodlám pořádně užít. 😀 😀 😀
Můj známý říká, Děti? Nádhera, ale neučit plavat, a v 6-ti letech utopit.-)))

tak já si myslím, že čím víc se mu budeš věnovat, když bude malej, tím víc bude samostatnej až bude větší 😉 takže já si budu se svým synem co nejvíc hrát a věnovat se mu, když o to hraní se mnou bude stát

podle me to je hodne individualni...... dcera byla od malicka docela samostatna a nepotrebovala, abych si s ni prilis hrala. Dnes se zavre v loznici a hraje si s panenkama nebo na skolku
stejne stary synovec opak -od malicka vyzadoval pozornost a dodnes potrebuje, aby si s nim nekdo hral.
Synovi je 9 mesicu a take vyzaduje moji pozornost daleko vice nez dcera... a nemyslim,ze bych je vychovavala nejak odlisne, proste kazdy je jiny.

ja se snazim oboje ale malej stale potrebuje aby se mu nekdo venoval je mu rok a bez nas si nevydrzi dlouho hrat tak ho kolikrat nechvam aby se klidne vyrval....