Hezký den, malé je 17měs. a v cizím prostředí se strašně bojí a pláče.. paní doktorka říkala že nejde o vztek ,ale o strach.. byla jsem s ní ze zdr. důvodů v nemocnici a tam se to podle mě ještě zhoršilo, návštěva lékaře to je ted horor.. ale nejen to. Např. dnes jsem ji byla dělat pas a paní na úřadě koulela očima 😵 ,protože malá začala plakat než jsem vůbec vešla do kanceláře . A pak vyfotit to bylo něco.. udržet ji aby neplakala, nejde v tu chvilku uklidnit a kor když se chvátá . Od mala si ke každému hledá déle cestu,třeba i k jedné z babiček,ale časem už je to lepší. Max. pochovat chvilku..Kdo ji nevadí jsem já, manžel a její sestřička. No prý taková prostě je,říkala paní doktorka a že z toho vyroste..ale zdá se mi to až moc někdy opravdu..
@cicinek Každé dítě je jiné. Jedno moje dítko je exhibicionista a kamarádí se "s každým" a druhé se za mnou pořád schovává a musí se na něj pomalu. Takže prostě musíš vydržet a být trpělivá. Časem se to srovná do rozumných mezí, jak bude postupně zjišťovat, že svět není jen maminka s tatínkem a babičkou... Ale jelikož je to dáno povahou, tak bude opatrné vždy. Hlavně to nelámejte, nejde to nijak naučit, naopak se to zhorší, pokud se budete malou snažit za každou cenu "otrkat". V 17-ti měsících už bych možná začala s dítkem navštěvovat nějaké mateřské centrum, aby si mělo čas zvykat na kolektiv s maminkou za zády, aby pak nebyl problém v mateřské školce. Ale víc asi udělat nemůžeš. Přeju hodně síly, ať to dobře zvádáte!
také mám takovou 🙂 už jako miminko se bála cizích...je jí 5 a jsem ráda,že mi někoho vůbec pozdraví...pani doktorka má pravdu,prostě taková je,já ani nečekám,že z toho vyroste,ale musím říct,že školku pobrala skvěle a kdyby neměla další problémy,tak má i spoustu kamarádek,s klukama nemluví 🙂
naše Terezka taky byla hodně bojácná. Do dvou let se mi neodtrhla od nohy. A teď jsou ji 3 a bojí se mouchy a komárů a lidí a prostě všeho. Musíme ji strašně dlouhou dobu vysvětloval a pak než si to zpracuje tak to někdy pochopí až na po páte. Přej je to normální, snažte se ji všechno vysvětlit a netrestat za to. Pak se postupně osmělí a bude to jenom lepší a lepší. ale je to běh na dlouhou trať. 🙂 Naše Terezka jde od záři do školky a až půl roku předem ji vysvětlujeme všechno co tam budou dělat a že se nemusí bát.
Lenička taky byla hrozně bojácná:krom mě a přítele si ji nikdo nemohl pochovat pomalu(nebylo to hned od narození), k dr jít bylo občas šílené a to stačilo, že jsem vyšetřovaná byla já a vyváděla...a už to přešlo....dej jí čas, hlavně do ničeho nenutit, sama si zvykne....