Estivillova metoda, máte zkušenost?

Nejlépe nepoužívat vůbec.... (Vim na to jsi se neptala ale.....)

"Úspěch" Estivillovy metody spočívá v tom, že dítě pochopí, že nemá cenu plakat, protože mamince je jeho pláč lhostejný a stejně nepřijde, i kdyby si oči vyplakalo. I když je mu smutno a potřebuje tě, nepláče. Takže pokud chceš, aby to dítě pochopilo rychle, je asi dobré si to ani přes den nekazit tím, že bys naplňovala jeho potřeby a dávala mu najevo zájem a lásku nějakým chováním nebo uspáváním.

@novissova Tady je to dobře popsané: http://www.jaknamiminka.cz/jak-naucit-dite-spat...
Jestli to chceš zkusit, udělej to a nedej na místní názory "druhého tábora". Důležité je vytrvat a samozřejmě dítě musí být zdravé, když začneš. Ty znáš své dítě nejlíp, takže si to zařiď podle vás.

@fandysek_1 7 měsíců

já souhlasím s @rebe, nicméně u syna jsem to v zoufalosti jednou zkusila. Bylo to v době, kdy si už stoupal a než jsem tam došla potřetí, tak vyskočil z postýlky. Do dnes nevím, jak se mu to povedlo, asi udělal salto a dopadl na zadek, nic se mu nestalo, ale i bez toho bych to znovu neopakovala, jen šílený řev. U dcery se o nic podobného pokoušet nebudu. Když už jsem syna odmítala chovat u uspávání, tak jsem pak byla ale u něj, držela ho za ruku, hladila, zpívala, jo, taky zpočátku řval, ale byla jsem u něj.Ten pokus o Estevilla beru jako osobní selhání

@novissova víte proč je v kojeneckých ústavech ticho? Pokud děti pochopí, že se nedovolají, tak rezignují, jen šetří síly, aby přežily když jsou opuštěné... Myslím, že to je pocit, který by takhle maličké miminko nemělo zažít. Jó, vzpurnýho, 4leťáka, zkoušejíciho v rámci vzdoru co se do rodičů vejde, bych chvíli řvát klidně nechala. Ale miminko né, miminka potřebují milující náruč a neotřesitelnou jistotu, že nikdy nejsou samy. Přece i máma nemůže ignorovat pláč svého dítěte, to je popření nejzákladnější mateřské reakce a musí to bolet nejen dítě, ale i tu mámu... A i když budu za netolerantní, tak tahle metoda né, ta je prostě šílená...

Jako pokud to fakt chceš udělat, tak se na nějaké intervaly vykašli a prostě ho zavři do postýlky, odejdi a už tam nechoď..přežily to jiné děti, přežije to i to tvoje...chceš mu přeci ukázat, že tebe nějaké jeho řvaní a vydírání nezajímá, tak jaké pak caviky...přes den to samý...neeeeee, fakt vždycky nemůžu pochopit, že to někdo myslí vážně, že nad tím byť jen na sekundu uvažuje...si se devět měsíců těšila na miminko, abys ho pak bezbranné, zmatene nechala plakat??? Proč potřebuješ, aby usínalo samo? Viděla jsi nějaké jiné savce, jejichž samice nechávají svoje mláďata o samotě, nota bene při usínání a spánku, když jsme nejzranitelnější...je mu sedm měsíců pro boha, je na tomto světě ještě kratší dobu než bylo u tebe v břiše, každý den tolik nových věcí a ty jseš ta jediná jistota a tu mu chceš vzít?

Jaký je důvod, proč to chceš dělat?

Promiňte mi, ale osobně jsem přesvědčená, že takto malé děti prostě potřebují maminku, jsme jejich jistota a "střed vesmíru". Neměla bych na to srdce. Za mě divná metoda. Moje mladší má přes rok a stále se celou noc budí, prostě to tak je a od toho jsem máma, abych tu byla pro ni. Starší od mala spala celou noc, takže každé dítě je prostě jiné...

Za mě je to hazard s psychikou dítěte.Pokud s tím začnete je mi Vašeho dítěte moc líto.😔

@novissova
My tedy praktikovali u obou dětí. Tak nejak postupně jsme vytvořili večerní rituál. Koupání, mazani krémem, zoubky, písnička ( u jednoho ditka to byla ukolebavka, u druhé jsme už četli pohádky), uložení do postýlky. Ty intervaly jsem mela jak píšeš. Úplně si to nepamatuju, ale prvnimu to trvalo 3 noci. A první noc uslo asi 3-4 interval. U druheho dítka to bylo o dost rychlejší. Vzdy jsem přišla pohladila, rekla, ze je čas na spinkání, dala pusu a sla pryč. Vzdy potmě. Postylka byla v ložnici. Rano jsme se většinou vzbudili společně v posteli. Slo nam spíš o to vecerni usínání.Po tech 5 minutach se už nepřidává a znovu je 5 minut. Myslím.
U obou jsme praktikovali nejak po 1 roce. Celou noc začaly děti spát tedy později.
Trochu mě do toho natlačil manžel. Když děti plakaly bylo to pro mě těžké, tam neběžet. U mas to tedy očekávaný efekt mělo. Děti se stále rády a často s námi chodí mazlit, my taky.
A třeba mně překvapilo, že lépe si zvyklo druhorozené dítko, ktere jsem nosila od narození pouze v šátku, protože nesnaselo kočár. Asi už mělo mamina náručí dost😀

Víte, co je nádherná odměna za roky vyčerpání kvůli uspávání dítěte, nočnímu vstávání, naplňování veškerých jeho potřeb? Že jednou zjistíte, že na to nebyla potřeba žádná "metoda", stačila jen láska a vytrvalost, a tak dítě začne usínat samo s vědomím, že kdyby potřebovalo, tak někdo přijde, nemusí se znepokojovat. Každopádně při téhle metodě lituju jak dítě, tak matku, protože tohle musí být opravdu velký sebezapření a musí to bolet.

Mám kamarádku, která tohle praktikovala,tedy nevím jestli zrovna tuto metodu,ale s manželem razili heslo,,nechat vyrvat,,My s manželem zase opak....od narozeni ji večer dala napít z flašky,pak položili do postýlky a odešli, když si dokázala přidržet flašku(byla ještě malá, nevím přesně kolik měsíců)dali i s flaškou di postýlky a odešli.Ja osobně bych třeba měla strach, že se mi může zadávit...to sem ale nepatří.Kazdopadne oni dodnes nepochopili naší výchovu,my zase jejich.Je sice hezké, že je jejich dítě samostatnější než naše,ale myslím si, že třeba v dospělosti to dítě nebude tak láskyplné,nebude tolik projevovat emoce,... můžu se mýlit, třeba to bude naopak,ale za ty chvíle dětského pomazleni, objímání budu dítě uspávat třeba půl noci a pak k němu i dvacetkrát vstanu!!! vím, že to je i náročný,ale to dítě má to dětství jen jedno!!!!!a hlavně za deset dvanáct let, už maminu náruč vyhledávat nebude a to ti to možná teprve přijde líto.Za mě tedy tuhle metodu neee...ale každý ať si to dělá po svém a jak uzná za vhodné, jinak přeji pevné nervy.

@novissova u nás tato metoda fungovala třikrát, ale až u dítěte staršího 1roku (teď u nejmladší dcery dřív), do té doby výsledek žádný ... pokud myslíte, že to bude lepší pro Vás i pro dítě, tak bych to udělala - je tu sice spousta negativních názorů, ale nikdo neví, co vyhovuje Vám a Vašemu dítěti ... já si stojím za tím, že moje děti to nijak nepoznamenalo a myslím, že jsou i radši, když mají relativně odpočatou mámu, co s nimi přes den blbne, než zombie schopné ničeho ... mám dceru 7měsíců a kousek, spát jsme ji učili stylem, nakrmit pochovat, dát do postýlky, pak se čte pohádka a následně zhasíná, potom jsme chodili a prodlužovali intervaly... ze začátku malá párkrát fňukla - neplakala, ale po dvou nocích usnula sama - estenvillova metoda není postavená na tom nechat dítě vyřvat do bezvědomí, ale pomalu a klidně ho dovést k tomu, že se naučí usínat samo v době, kdy má jít spát

@ajja87 A ví vaše kamarádka, jak "láskyplně" se o ní vyjadřujete? Víte, ono se dítě nestane láskyplným díky tomu, jestli usíná samo, nebo s rodiči, ale díky tomu, co vidí od rodičů a jaký vzor mu poskytují. Pokud se někdo chová k ostatní - natož kamarádům - takovým odsuzujícím způsobem, jak má být pak jeho dítě láskyplné? Doporučila bych vám víc pokory a méně souzení druhých.

Jinak autorce bych poradila, když už, tak nechat tuto metodu až po roce, kdy si dítě už je schopné uvědomit, že máma, která odešla, nepřestala existovat.

Mě fakt baví, že"nejlepší" matky jsou ty, které nejsou vázané na dítě (mají jo vycvičené jako hodinky, podle času ji, podle casu se koupe, po nějaké večerní hodině nemá otravovat...). Záleží, jakou chcete být mámou. Já třeba milující, kdy prostě pro dítě budu 24h denně, páč rodiče jsou v tomto velkém světě jediná jistota. Pokud chcete být nevázaná, vzhůru do estvila, ale i dítě bude později nevázané a rádo zmizí (do pokojicku, ven za kámošema apod...proč zůstávat doma, když na moje potřeby nereagují).

@treasurka nemyslím si, že bych zde nějak svojí kamarádku pomlouvala nebo se snad nějak špatně vyjadřovala...ona ví,co si o jejich výchově myslím a já zase vím co si oba myslí o mé.Napsala jsem sem pouze svůj názor.Myslim, že v jiných diskuzích,se jiní uživatelé navazeji do svých přátel mnohem hůř.A hlavně jsem řekla, ať si to každý dělá po svém,nikomu svojí výchovu necpu.Pokud má paní pocit, že je to pro ní nejlepší, tak ať to tak dělá,ona je matka a musí vědět,co je pro ní a její dítě nejlepší.

Toto je nejlepší metoda,kterou znám.!!!

@pavca1982 to je princezna krásná 😍

Díky za názory... ale opravdu jsem nechtěl znát váš názor o tom že je pro vás tato metoda špatná... to že chci vyzkoušet neznamená že bych nebyla milující maminka ale znamená to to že chce aby se moje dítě naučilo spinkat respektive usínat v postýlce a ne neustálým chozením nošením houpáním a podobně... kdyby se naučil sam usínat i já bych byla více odpočatá a mohla si s ním potom celý den užívat naplno.. a myslim ze tato metoda neni o vyřváni.. je to to same jako kdyz se bude ucit dite jist lzickou.. kdyz se u tohotoho bude vztekat,plakat,... taky ho nebudete porad krmit ... a jeste k
@rajani ja tu pr sve dite take jsem cely den.. a urcite chci aby chodilo pozdeji ven s kamarady a ne aby byl porad doma mame za sukni.. to uz neni o vazanosti na rodice...nebo vy stale zijete se svymi rodici...?

Pokud nechcete můj názor, tak se jim neridte. 🙂 Jednoduchá věc. Je vtipné cudit se, že napíšu na veřejnou diskuzi názor :D.
O tom jak to mám doma, to fakt s vámi řešit nebudu. Neboť mi to tak jak to je vyhovuje a může vám být putna jak to mám. Jako je mi jedno, jak to budete dělat vy. Věřím, že přesně tak jak to budete nejlépe cítit pro vás 🙂

To, ze nenecham sedmimesicni dite vyrvat.... aaaa pardon, aplikovat Est(i)(en)villa a nechat ho rizene vyrvat a ignorovat jeho potrebu blizkosti, znamena, ze ho ucim samostatnosti do zivota? Tady to zacina byt zabavny :D

Ono to je o tom, ze sedmimesicni dite ma fakt jiny potreby nez treba rocni, dvoulety, petilety. Spatne se mu neusina ne proto, ze chce vys*rat nebo ze neumi usnout nebo ze je nervozni nebo citlive a mamanek a rozmazlene, ale protoze zrovna z nejakeh duvodu tu naruc fakt potrebuje. Komu z dospelych se vecer obcas nehoni myslenky tak moc, ze proste nezabere? Nebo ho proste neco tlaci? Nebo se proste z nejakeho duvodu citi nesvuj? Na nekoho treba pada vecer i splin a melancholie, je to proste zaver dne - a miminko to neumi zpracovat tak, jako my. Spat se nauci, ale chtit po sedmimesicnim miminu, aby spalo stejne, jako spime my, dospeli, je trochu nerealny.

Jestli s tim dokazes zit, ze Estvill je o aktivnim potlacovanim potreb ditete a ne o "nauceni se neceho", tak si to klidne aplikuj, ono to na vetsinu deti funguje. Budete vsichni lepe spat a o to prece jde, ne? O dlouhodobych efektech bylo napsano dost, skoda, ze nazor na to nemuze vyjadrit samo dite. Na vecernich ritualech jako takovych - koupani, pohadka, zhasnuti, septani, atd. na druhou stranu neni nic spatneho, na tom, ze dite necham samotny, kdyz me zrovna potrebuje, a jeste mu tam hodim hracku jako nahradu, to uz teda jo.

Dnes je již dokázané, že tato metoda škodí... malé děti prostě mají někdy problém se spaním a je potřeba vytrvat.
Tady máte odkaz na dokument o tom, jak to vnímají děti

a ještě jeden zajímavý článek. https://ego.ihned.cz/c1-66035900-tak-ahoj-za-ty...

Učení jíst lžičkou a spánek miminka fakt nejde srovnávat. Jemnou motoriku je třeba cvičit, aby se zdokonalovala. Spánek je něco, kde se jako dítě zcela odevzdávám, stávám se bezbranným, proto potřebuju pocit absolutní bezpečnosti. To v takhle nízkém věku obnáší hlavně blízkost mámy a pocit, že je tu vždycky pro mě. To, že přijde pokaždé trochu déle a na můj pláč reaguje, jak se to hodí jí, vyvolá u miminka jedině nejistotu, strach, pocit ohrožení. Usínám někde, kde se nemohu spolehnout, že máma bude pokaždé, když ji budu potřebovat. Zakřičím a budu si moct hodit korunou, jestli přijde nebo ne a kdy. Podle mého názoru se v denním režimu maminky a rodiny dají najít jiné momenty, které zlepšit, aby se maminka lépe cítila, načerpala síly a byla pro dítě odpočatější a lépe naladěnější. Bohužel to dá víc práce, přemýšlení, příp. zapojení více členů rodiny. Estvill je holt jednodušší...
Jinak ano, je dokázáno, že metody jako tato mají vliv na vývoj nervové soustavy - mozky dětí, na které byla tato metoda aplikována se liší od mozků dětí, kterým máma byla nablízku při uspávání i pak reagovala na pláč (prof. Koukolík). Stejně tak má na vývoj dětské nervové soustavy vliv psychický stav matky v šestinedělí (deprese matky negativně ovlivňuje vývoj dětského mozku) a další věci, ale to už nesouvisí s dotazem...

nechápu, proč zakládáte diskuzi. Dělejte si co chcete s vaším prckem. Je mi ho upřímně líto.

Já myslím, že není třeba tak radikální metody: jde to i jinak, byť na podobném základu. Já jsem to praktikovala tak, že jsem dala klidnou, neplačící!!! dceru do postýlky, ona si tam broukala, vyprávěla, já odešla a v pravidelných intervalech jsem se vracela ke klidnému dítěti, kdy jsem jí pohladila, řekla pár slov a zase odešla. Ona věděla, že se není čeho bát, že tam jsem a vždy usnula, nejdřív po 30 minutách, pak cca do 15 minut v klidu spala, bez breku. Když začala plakat, okamžitě jsem jí pochovala, uklidnila a začala znova...

Ja tedy nechapu, proc autorce misto zkusenosti pisete, ze byste to nedelaly a ze jeji dite je chudak... vy ho znate osobne? Ji taky? Autorka chtela zkusenost, nechapu moc, proc hodnotite a odsuzujete.

@novissova může usínat v postýlce a ty být u něj přece, nemusíš ho chovat