Dvouletý odstup mezi dětmi, zajímají mě vaše názory

ahoj, ja mam 3 deti ale z toho dve male a rozdil necele 2 roky presne 21mes.... a vse super ....neomezovalo a neomezuje me to v nicem ..taky samo zalezi na kazdem ditku jake je atd ...moje starsi uz chodila od roka a pul bez kocarku takze super - o sourozeneckem kocarku jsem nikdy neuvazovala....premyslela jsem ? o skejtiku ale nesel ani ten univerzalni na nase kocarky takze bylo jasno 😀 mala kocarek nikdy nevyzadovala pak takze od roka trenink a tapkani moc se vozit nechtela ....takze jen slape a slape ... 😀 a parada ...prochazky taky s kocarkem super ..pomaha vozit a tak.... skloubily uz jsme nejaky mesic uz i spolecne koupani a ukladani do postele takze holky uz maji nejaky cas vecerku stejne takze kolem pul 8 starsi max kolem 20h uz lezi a je klidek az do rana .... ja bych klidne brala i dalsi do party a ten rozdil bych chtela zase min ty 2 roky 😀 ja si materskou vzdy uzivala a uzivam ..... neznam vubec vstavani k detem v noci takze pohoda ....vse maji ted holky proste spolecne svaciny obedy vecere spani atd .... 😀 samo ze to nekdy o nejakou pul h ujede ale ve smes to maji synchronizovane 😀 urcite se to vse da zvladnout 🙂

Já mám děti od sebe necelé dva roky. První půl rok byl šílený, chvílemi jsem myslela, že vyskočím z okna, pak se to trochu uklidnilo, syn začal velmi brzy chodit a díky tomu si začaly děti spolu hrát. Teď mají 4,5 a 3 a je to super, jsou skoro jako dvojčata, rozumí si, vyhrají si spolu opravdu hodně, syn totiž dohnal dceru jak motoricky (někdy ji i předčí), tak rozumově - vše se od ní hned naučí. Takže teď je to s nimi opravdu skvělé, užívám si to.
Dcera začala naopak pozdě chodit, takže když měla přenechat kočárek synovi, taky jsme řešili sourozenecký/skate/sedátko. Nakonec jsme zvolili sedátko http://www.heureka.cz/?h[fraze]=Buggypod+přídav...
Protože skate k našemu kočáru moc nešel, svého milovaného kočáru jsem se nechtěla vzdát a vyměnit za sourozenecký, takže sedátko. Používali jsme ho na delší procházky, do obchodu, k lékaři - všude tam, kde by dcera už cestu pěšky nezvládla, cca 4-5 měsíců. Pak už dokázala ujít dlouhý kus cesty v pohodě a sedátko jsem prodala.
Nejvíc mě ze začátku omezoval/prudil rozdílný rytmus obou dětí - miminko hodně prospí, dcera v tu dobu spala max 1x denně, když v noci syn nechtěl spát a hodně plakal, tak budil i dceru, a plakal třeba do jedné v noci, než usnul, já usnula kolem půl druhé a dcera vstávala kolem půl sedmé ráno a vyžadovala snídani, péči a hraní, a já byla tím pádem úplně hotová, nevyspalá.
Dneska vím, že bych do dvouletého rozdílu šla znovu, teď je to opravdu super. Ale je potřeba počítat s tím, že první půl rok je prostě očistec, je potřeba se na to psychicky připravit a počítat s tím, že to tak bude, ale že se to časem zlepší - vidět to světlo na konci tunelu 🙂

Já mám děti přesně po dvou letech, třetí bude taky po dvou letech od prostředního.
Neměnila bych, teda možná jo - chtěla jsem děti blíž k sobě, ale nebylo to technicky možné, protože po porodu nemám MS víc než rok.
Sourozenecký kočárek jsem nekupovala. A různě jsem střídala kombinaci nošení a kočárku. Vždycky bylo jedno dítě v kočárku a druhé jsem měla uvázané v šátku, eventuelně dcerka běhala a synek byl v šátku. Značka ideál pro mě. A skejt jsme měli taky, ale dcerka na něm zpočátku moc nejezdila, spíš ho využíváme až ted, když jsem těhotná. Syn je prakticky výhradně nošené dítě, v kočárku ho mám až ted.
Neomezovalo mě vůbec nic, pro nás byl tento věkový rozdíl úplně ideální. Dcerka už si to v hlavičce nějak porovnala, na sourozence byl pro ni ideální čas, nežárlila. Akorát náročné bylo, že se nám skloubilo časově období vzdoru a období, kdy synek hodně plakal - měl období, kdy ještě nic neuměl, ale už něco umět chtěl a tak byl furt nespokojený.
Co se týče spinkání, tak to jediné jsme řešili důkladněji, manžel nechtěl kupovat druhou dětskou postýlku, ale zároveň na velkou postel byla dcera ještě malá, ona by z velké postele furt zdrhala a nešla by spát asi vůbec. A ani jsem nechtěla dceru někam stěhovat, aby si nepřipadala odstrčená. Vyřešili jsme to tak, že jsme dali její postýlku ke mě a syna jsem si dala do postele k sobě, koupila jsem si monitor dechu na plínečku a spal se mnou. Asi do 3 měsíců. Měla jsem vedle postele i hacku, tak to jsem používala taky na spinkání. Pak jsem udělala z postýlky balkon, koupili jsme druhou dětskou postýlku a dcera mi spala u hlavy čelem postýlky ke mě.

A co je úplně super, že tak od roku a půl syna se z nich stávají postupně bezva parťáci. Dcerka vždycky přiletí, zakřičí Štěpánku, pojd, jdeme nahoru. A oba vyletí po schodech nahoru a jdou řádit do pokojíčku. Samozřejmě že se rubou a malinkej bere dcerce často hračky, ale jsou super dvojka, hodně si spolu hrají.
Takové hloupé období bylo, když se synek začal pohybovat a došel si pro hračky, dcerka na to nebyla zvyklá a začala být vůči němu agresivní, šlapala mu po zádech a tak. Ale to zase přešlo. 🙂

Mám jedno dítě.. ale druhé bych plánovala podle toho, jak je fyzicky "zdatné" to první. Náš malý třeba začal chodit až v roce a půl, takže dvouletý rozdíl mezi dětmi si neumím vůbec představit..

nemáme přesně dva roky, ale 14mes...a za me báječný...sourozenecký kočár, a určitě bych do toho šla, klidne i dříve, aby byly o mín než dva roky....vyhrají si, naučí se delit, berou ohledy, jsou ochotné...vše spolu prožívají, mají k soě blízko a hlaven si brzy spolu vyhrají......za mě určitě ano...

Holky jsou od sebe 23 měsíců - kočárek bych neřešila - já teda spíš nosím, kočár používáme minimálně (s oběma dětma jsem použila cca 5x na nějakém celodenním výletu - jedno v kočáře, druhé v šátku, v případě potřeby prohodit 🙂 ), ale i tak - starší dcerka už od těch dvou let hodně chodila sama, do kočáru (ani do šátku) moc nechtěla, radši si všechno odťapala sama... Je pravda, že každé dítko je jiný chodec, ale spíš bych to fakt řešila tím stupátkem než "spešl" kočárem 😉
Jinak pro děti je takový rozdíl super, pro rodiče míň.
Teď (3,5r a 1,5 ) už se holky spolu zabaví, navíc starší přes den chodí do školky, ale zejména mezi půl rokem-rokem mladší to byl dost záhul - dokud byla malé miminko a hodně spala, ještě to šlo dobře, ale když pak začala mladší dcerka méně spát, být aktivnější ale ještě nechodila, bylo to celkem náročné období, kdy jsem s nimi přes den neudělala v domácnosti prakticky nic...
Jinak mají hezký vztah, starší dcerka přijala miminko moc pěkně, od mala pomáhá, stará se, ukazuje, "učí" atd, žárlivých scén a tahanic minimum - možná je to tím, že mám kombinaci dvě holčičky.
Do třetího s dvouletým rozdílem bych nešla, potřebuju si odpočinout, ideální se mi teď jeví rozdíl 3 roky.
Ale je to hodně o individuální situaci a u dvou dětí by to mohlo být ok😉

Za mně ne 😀 i když se pořád snažím vidět na všem to lepší a hledám pozitiva, tak mých 22 měsíců bylo moc brzo a nebýt pomoci, tak bych první rok a půl byla úplně v háji. A teď je to zas úplně o nervy, poslední měsíc mají období kdy jsou zralí na babybox. Ale je to i tím, že u nás nefunguje to, že starší je ve školce, a doma je klid, těší se na sebe a člověk má jedno dítě - žádné dítě. Starší je pořád nemocný, takže je mám oba stále doma. Navíc do 4 let se s ním nedalo skoro mluvit, protože má opožděný vývoj řeči, takže já 2 roky v depkách že mám jiné dítě, které nemluví, nedá s emu nic vysvětlit, nic neřekne, nedomluvíme se.. Jenže nic z toho jsem nemohla vědět v jeho 14měsících kdy jsem otěhotněla. Kdybych to věděla, tak si druhé "pořídím" tak v jeho 4 - 4,5 letech.
Jinak my jsme měli sourozenecký, pokud jsem s nimi šla ven sama, pokud s někým, tak mimčo do hlubokého, malej do sporťáku. Na skejtu by nevydržel ani 3 vteřiny. Nechodil ani za ruku, ani nejezdil rozumně na odrážedle, takže strčit ho do kočáru byla první půlrok nutnost.

Máme tři děti s dvouletým odstupem mezi prvním a druhým i druhým a třetím. U toho třetího to bylo nechtěně, znovu bych do toho nešla takhle narychlo, ale u toho druhého děcka jo. V obou případech jsem děti před narozením dalšího dítěte, tj. před 2. narozeninami, naučila už pohybovat se bez kočárku, ani skate jsme neměli a že toho denně nachodíme!, jen v kočárku pro případ nouze manducu. Dvě děcka se ještě dají zvládat a mě ten věkový rozdíl moc vyhovoval. My měli zkušenost dobrou.

mám obě děti zářijátka 😀 po dvou letech 😀 a jsem za to moc ráda 🙂

My máme rozdíl neplánovaně 23 měsíců.
Kočárek - do sourozeneckého bych nešla, zbytečné podle mne. My jsme měli jenom skejt, na začátku, když měl kolem 2 let, tak na něm být nechtěl a chodil pěšky, čím starší, tím pohodlnější a začal toho využívat - tak ho už nedáváme a chodí pěšky - nic jiného mu už nezbývá.
Plánování - @juldaska - dovolím si nesouhlasit, děti za půl roku našeho těhotenství udělají takový pokrok, že nemůžeme u plánování druhého dítěte ani tušit, kam se jejich vývoj posune
Rozdíl necelých dvou let - za mně super, šestinedělí paráda - miminko furt spí, pak je to horší, jeden spí už jenom po obědě, mimino 2x denně - furt je někdo vzhůru - myslím, že největší tragédie do cca těch 6-8měsíců věku mimina, kdys i už krásně vyhrají a zabaví se. A je náročný nejvíc první rok - vp odstatě, co to je, uteče to jak voda a jeich vzájemný věkový rozdíl je k nezaplacení - stejné zájmy, stejný režim, podobné omezení:D A hlavně tak malé děti určitě na sourozence po příchodu zporodnice nežárlí tak jako děti starší - syn dcerku zbožńoval od porodnice, nezažili jsme nikdy nenávist nebo žárlení -to že se teď jsou schopni i "ublížit" nepočítám, to je klasický vztah sourozenců.
A jestli bych do něj šla znova? Z hlediska mé pohodlnosti bych řešila rozdíl 3 let, to starší je ve školce, je čas znova si užít miminko. Z hlediska dětí a jeich vztahu bych do toho šla znova - já mám skoro ten první šílený rok za sebou a když ty dva vidím, tak dva roky jsou super!

Toto vše píšu za podmínek, kdy žijeme s manželem naprosto sami, kompletní rodina je cca 150km daleko, kdy využívám jenom soukr. jeslí na 1 den v týdnu.

Naše holky jsou 23 měsíců od sebe. Starší do 18,5 měsíce nechodila, měli jsme sourozenecký kočár. Ona teda jakmile začala chodit, tak už do kočárku nechtěla, ale co se narodila sestřička, tak se zase chtěla vozit pořád 😀 Za mě je dvouletý rozdíl super. Kdyby nebyla první císařem a neměla problémy s vývojem hrubé motoriky, pořídila bych si druhé snad ještě dřív.

Ahoj,mám chlapcov 15m od seba.Kočík som mala súrodenecký Hauck Duett,v prípade potreby sa dá prídavné sedátko odobrať a vznikne obyčajný kočík pre jedno dieťa.Vôbec nebol ťažký,a bol skladný.V prídavnom sedátku sedel ten starší hlavne v zime,alebo keď som potreboval ísť niekam na rýchlo,alebo keď sme šli von v čase poludňajšieho spánku,dalo sa v tom prídavnom sedátku celkom v pohode spať.Inak chodil pešo vedľa kočíku.Zvládala som celkom v pohode,najväčšie potiaže boli len so spánkom,keĎ spávali na striedačku,bolo zložitejšie niečo naplánovať,lebo som nechcela deťom meniť spánkový režim,lebo ak sme nejaký spánok prešvihli,večer bol potom vždy krutý a nemohla som sa dočkať až zaspia. ALe keď sa ten spánok u toho mmladšieho trošku zredukoval, tak to už bolo v pohode.Na deti sme s manželom sami,moji rodičia sú ďaleko,svokor/tchán je zamestnaný a svokra/tchýne Bohužiaľ zomrela. Ale zvládli sme v pohode,okrem chlapcov máme ešte dievčatko,je najstaršie.

V pohodě. 😉 Dva nejmladší mám od sebe pouhých 13,5měsíce 😀 Všechno se dá uzpůsobit. 😉
Teď už mi budou, doufám zase oni dva trošku pomáhat s malým co čekáme.Stejně jako pomáhala nejstarší s nima.Teď už chodí do školy a do školky tak je to malinko volnější. 🙂

Když byly staršímu 2roky a 4 měsíce, narodila se nám dvojčata. Ze začátku to byl docela mazec, protože jsem na vše byla přes den sama, babičky daleko, mezi kojením, přebalováním atp. jsem měla třeba jen půl hodinky času, takže to bylo docela náročné na organizaci. I staršímu jsem se chtěla co nejvíc věnovat, takže se často stávalo, že jsem jednou rukou držela mimino a kojila jsem, druhou jsem stavěla lego, malovala, držela knížku.... Ven jsme chodili zpočátku max na hodinku v kuse, dvojčata jsou říjnová, takže kojení a přebalování venku nepřipadalo v úvahu. Naštěstí mám téměř u baráku hřiště i kopec na sáňkování, tak se starší mohl vyřádit. Zvládnout se musí všechno, i když to nikdy nemůže být perfektní 🙂 Neměnila bych, i když jsem často bývala hodně vyšťavená. Největší negativum vidím v tom, že starší musel "dospět" rychleji, než kdyby se mu sourozenci narodili později, a neměla jsem na něj tolik času, kolik bych chtěla.
Teď jsou dvojčatům 3, staršímu 5, sice se to všechno dohromady často mydlí, ale mají se moc rádi, jsou si hodně blízko a jsou na sebe hodně fixovaní. Starší je zatím "vůdcem smečky", ale rozdíly se velmi rychle mažou.
Plánovali jsme trochu větší odstup a už vůbec nebyla v plánu dvojčata, ale toto se plánuje špatně. Podle mě je to daleko lepší než větší věkový odstup (i když to taky bude mít něco do sebe).
Každé dítě je jiné, všechny naše děti kolem 2 let už v kočáru neseděly a chodily pěšky včetně cestování MHD, jiné děti mají ve třech letech problém absolvovat procházku se školkou, protože nejsou zvyklé chodit nebo jim to prostě nejde. Pak je veliký rozdíl v tom, jestli bydlíte v paneláku a musíte chodit s dětmi na hřiště, nebo jestli máte domek se zahradou, kam lze kočárek zaparkovat pod okno a starší dítě "vypustit" s přiměřeným dohledem. A tak je to ve všem 🙂

Když se nám narodil druhý syn, tak první měl 2 roky a 4 měsíce. A neměnila bych. Takhle jsem si to představovala. Starší syn byl zvyklý chodit pěšky. Nejdřív jsem zvažovala, že koupím ten nášlapník za kočárek, aby když bude unavený, tak si tam mohl stoupnout. Ale pak jsem si to rozmyslela, neboť by to byl jen bič na mě. Pak bych ho tahala pořád. Malý chodil po svých a neměl s tím žádný problém. Na miminko se velmi těšil, už měl z toho víc rozum. Na hřišti to bylo v pohodě. Malý spal a starší si šel hrát a já s ním. Opravdu nemám jediné negativum. Dřív bych ho nechtěla, kvůli kočárku pro dva. Starší mi přijde, že nemají tolik společných zájmů. Když jsem teď kupovala dárky pod stromek. Malý má 3,6 a menší má skoro 1,5 tak jsem kupovala dárky, které udělají radost i staršímu i mladšímu.

Díky za téma, plánuju to stejně jako ty🙂

ja mam deti presne po 2 letech prosincatka a musim rict, ze prvni rok byl opravdu narocny. Dcera sice uz krasne chodila, takze jsme neporizovali skejt ani sourozenecky, ale zarlila na malyho a od 2 let nechtela spavat pres den. Potom musim rict, ze se to vse ustalilo a jsou z nich super partaci, takze jsem spokojena, ze to bylo takhle.Krasne si spolu vyhraji a ja si udelam co potrebuji.

Dobrý den, mám holky po dvou letech a třech týdnech a nic lepšího jsem si nemohla přát 🙂 Vždy jsem to tak chtěla a jsem moc ráda, že se to povedlo. Neříkám, že bylo vše růžové. Dvouletý mozeček je sice už dost vyzrálý na to, aby chápal, že se něco děje (růst břicha, odjezd do porodnice...), ale zase nechápe přesně co. První dva měsíce byly kritické, dcera byla v období vzdoru, do toho narození sestřičky. Schválně se přičůrávala, dávala najevo, že je na mě naštvaná, ale svoji sestřičku od samého začátku neuvěřitelně miluje. Je úžasné je pozorovat, jak vytváří svůj vztah. Neměnila bych ani za nic. Kočárek jsem neřešila. Stejně jsem nechtěla, aby se starší dcera ve dvou letech vozila v kočárku, takže příležitostně využívám skate. Snad jen jednu věc jsem řešila, a to spaní. Nechali jsme ještě starší dceru ve šprudlinové postýlce, na přechod ještě nebyla připravená a změn by bylo již moc, takže jsme koupili malou postýlku pro mladší dceru k naší posteli a Ježíšek nám teď pomůže se změnou postýlek, když je jim 2, 5 a půl roku. Když se Vám zadaří a budete mít děti dva roky od sebe, tak myslím, že budete ráda 🙂

Máme děti od sebe 23 měsíců - ze začátku neuvěřitelný mazec 😀 ale teď si to nemůžu vynachválit. Krásně se spolu zabaví, mají společné zájmy, zabavím je stejnou činností... z praktickej věcí: Skejt jsme pořídili a užili cca půl roku, pak už syn jezdil na kole. Já teda tenhle odstup (s odstupem 🙂 ) považuju za ideální... nejhorší byl konec těhu, jak už ale byly obě děti na světe, bylo to supr 😉

Mám říjnové kluky, první 2011 a druhý 2013. Občas je to náročné, ale nelituju. A to jsme první měsíce byli sami, jelikož nám tatínek dojížděl za prací a byl doma jen o víkendech. Sourozenecký kočár jsem nepořizovala, staršího jsem navykala více chodit. Pořídili jsme pouze skejt, kdybych potřebovala někam honem. Využili jsme jej nakonec stejně minimálně, ale je to dobrá věc. Kluci už začínají být parťáci, ale taky se už hodně přetahují apod, tak mi dávají zabrat...ale je to krásné 🙂

Ahoj, my máme děti narozené 22 měsíců po sobě. U nás to probíhalo tak, že první měsíce byly docela mazec, protože syn po narození v noci špatně spinkal. Dcera byla zvyklá, že se jí přes den hodně věnuji a v těch necelých 2 letech ještě dítě nerozumí plně vysvětlení : musím nakojit miminko atd. 🙂 Takže já jsem si ten stres udělala spíš sama, byla jsem pořád přesvědčená, že ani jednomu se nevěnuji naplno.
Teď už je to ale jenom krásné. Dceři budou na konci měsíce 3 roky a najednou je to velká slečna, která jezdí na kole, na koni, pomáhá mi s pečením cukroví, což ji moc baví a skoro všemu rozumí. S bráškou, kterému je teď 13 měsíců, mají krásný, blízký vztah, ač se pořád o něco přetahují, je vidět, jak moc se milují. A jsem ráda, že brzy budeme moct podnikat společné věci, že si prostě věkově budou hodně blízko.
On by i ten začátek byl jiný, kdyby děti byly jako novorozenci opačně - dcera spinkala od narození celou noc, neublinkávala, žádné koliky. Syn, byl úplný opak, bohužel jako druhorozený 😀
Ale jak jsem již napsala, ted už je to jenom lepší a lepší 🙂

Tak nám se neplánovaně zadařilo a máme děti dva roky od sebe... Sourozenecký kočárek jsme neřešili, a to ani v tomto případě, kdy máme obě děti listopadové. Starší syn už chodí a ujde celkem dost, o skejtu jsem uvažovala, ale kupovat ho zatím nechci a bohužel nemám kde půjčit, abychom se synem vyzkoušeli, jestli ho vůbec budeme potřebovat (dlouhé tůry neplánujeme chodit a kam potřebujeme jít, to dojde). Náročnější je hlavně to, že syn vyžaduje pozornost, chce si hrát. Dokud malá zatím víc spinká, mám čas se mu věnovat, ale nevím, jak to budu zvládat, až i dcerka začne být víc koukací a bude taky vyžadovat pozornost... Další problém je, že syna se stále nedaří odplenkovat, takže je docela blbý, když zrovna kojím a on potřebuje na záchod - respektive pokud ho sama nezaženu, což se často nedaří, protože prostě prý nechce - a počůrá se... To mi tu pak pláče, že ho to studí a já prostě od malé nemůžu, tak v tom musí chvíli vydržet a je mi ho líto... No, o období vzdoru nemluvě 😀 Zatím to jakž takž zvládám, uvidím, jak to bude dál... Zvládli to naši rodiče - spíš mamka (jsme se sestrou taky 2 roky od sebe), tak to musím zvládnout i já...

Já plánuju děti tak dva půl až dva a třičtvrtě roku od sebe - mám říjňátko a ráda bych jarní nebo brzké letní dítě. Rozdíl méně jak dva roky bych nechtěla, i když děcka si asi vyhrají opravdu hodně, ale v době, kdy se narodí mladší, tak starší ještě třeba pořádně nechodí (anebo chodí, ale skoro nic neujde), stejně tak bych ráda, kdyby při příchodu mladšího dítěte to starší už umělo na nočník/záchod. Navíc dcerka je zatím relativně hodné dítě a i tak mi dá občas dost zabrat, kdybych měla "smůlu" u druhátka na koliky a nespavce, tak mě asi švihne, když by s tím starším ještě nebyla také rozumná řeč.
Další věc sourozenecký kočár - nechtěla bych pořizovat, už takhle mám problém, kam uskladnit běžný kočár, do bytu se vejde tak tak, do výtahu taktéž a v panelákové kočárkárně bych se ho bála nechat. Nemluvě o tom, jak bych se s ním dostávala dveřmi, po schodech, do MHD (u nás je hlavně ve špičce vždy totálně nacvakáno). Spíš si myslím, že pro staršího je vhodné pořídit třeba odrážedlo, když už...

pro nás ideální. Děti jsou asi 23 měsíců od sebe. Dcera už běhala po svých, takže kočárek podědil synek, to samé postel, dcera už spala ve velké, syn dostal malou. Jedině růžové věci jsme měnili. A rostoucí židličku kupovali taky druhou, ale s těmi počítám, že budou mít u psacích stolů, až půjdou do školy. A nočníky jsem musela taky pořídit další, protože přestože dcera už chodila na záchod, tak jak začal trůnit syn, tak musela vedle něho. Se synem jsem neabsolvovala tolik mimi kurzů, ale myslím, že to možná bylo pro jeho dobro. Dcera s námi byla vlastně rok a půl doma, než šla do školky, takže to nebrala tak, že by ji malý vystrnadil do školky. Žárlení se tozjelo až tak kolem toho třetího roku, do té doby ho bezmezně milovala, takže i když teď se hašteří, tak se mají rádi. Jsem ráda, že se mi potvrdlo, že vlastně ona to bude brzy brát, že s námi byl od jakživa, protože to pomalu zapomene, že byla někdy sama. Uznávám, že je fuška se třeba v zimě vypravit ven, ale s dvojčaty to musí být mnohem horší. Já bych rozhodně neměnila

Tak ja mam deti vzdy po 2 letech a trech mesicich. Ke kocarku mame skejtik a staci to v pohode. Starsi si uz spolu nadherne vyhraji. A jelikoz to treti mam se stejnym rodilem, tak podle mne to zadna negativa nema. MEne nez dva roky uz muze byt narocnejsi, protoze deti si jeste vetsinou ani samotne neumeji hrat, ale hodne je to take o povaze miminka. Muj kluk byl narocnej, ale holky jsou taaaak hodnoucke, ze tomu ani nemuzu uverit. Takze holky bych klidne mohla mit i s mensim rozdilem. Za mne tedy dva roky optimalni rozdil.

Ahojda,
tak máme děti od sebe 2 roky a 3 měsíce. Dnes je mladší dcerce 9 měsíců si říkám, že jsme je mohli mít kidně přesně o dva roky. Ale ten první půl rok byl opravdu hektický. Zpětně to vidím tak, abys mohla být v klidu těhtoná, tak musí to starší děťátko chodit. Abys ho nemusela tolik nosit.
Jinak my bydlíme na vesnici, takže na dvouletech přesně přestal jezdit v kočárku, max. sem tam golfky ... a žádný skate nebo tak nějak jsme nepořizovali. Z hřiště jsem ho z nejhoršího odnesla na krku. A upřímně, ono zas ta moc se ze začátku nejezdí s kočárkem, člověk je rád, že se potuluje kolem domu, na dálkovou to není. A pak už je prcek větší a už to jde. Dneska už malá leze, je to sranda, vyhrají si. Teď už mám klidněji, takže říkám, že by mohly být i věkově blíže, ale v době po porodu jsem si i nadávala, že jsme nepočkali🙂)) TAkže spíš se přirpav na psychicky náročnější měsíce, ale pak Ti to ty děti vynahradí🙂