Dvě děti krátce po sobě. Jak si nastavit systém, aby to fungovalo?

Já se snažila syna do všeho zapojit, aby si nepřišel odstrceny a pod. ale porad jsem mu dokolecka opakovala, ze musi na miminko davat pozor. Do postele jsem si brala obě děti. Na část noci jsme staršího dávali do postylky, která byly hned vedle nadi postele. (Kluci jsou od sebe o 13,5měsíce). Každopádně i 16měsíců je chvilka a děti za čas zapomenou, ze byly někdy sami.

Mela jsem mezi detmi rozdil 17 mesicu a spali jsme vsichni v jedne posteli, kazde detatko na jedne strane. Deti doted mohou k nam do postele kdykoliv potrebuji, jen pokud uz se tam nevejdu, tak je odbasim zpatky do postylek 😄 Syn se pak hodne nafixoval na manzela. Kojila jsem oba najednou, coz zpetne beru jako chybu, bylo to strasne narocne, ale chtela jsem obema detem doprat ☺️ Syn asi na malou zarlil, obcas ji placnul jen tak z niceho nic, jinak ji nijak neublizil. Je to hrozne narocne, drzim palce. Domluv si co nejvic hlidani to pujde, at nekdo vezme jednoho nebo druheho ven.

Rozdíl 15m. Naštěstí starší dítě nikdy nemělo problém spát u sebe v postýlce, naštěstí! Mladší byla totiž šíleně náročná a první tři měsíce jinak než se mnou u prsa nespala, pak se to maličko zlepšilo, ale spát celou noc u sebe začala až po odstavu, kolem 11m až roku. Nedovedu si představit spát s oběma. Mě to extrémně vadí, mě totiž vadi mít v posteli i přítele (na spánek teda 😀).
Co se zařazení týče, určitě bych šla cestou, že novorozenec se musí zařadit do zavedeného rytmu. Pokud bude spát dobře, je to jednoduché. Jinak je to o dost horší, my si prožili peklo na začátku. Mladší rvala a nespala, nikdy a nikde. Režimy jsem jim sladila po roce, kdy jsem ji prostě natlacila do jednoho spánku. Protože jinak spali ona, on a ona a celý den jsme se nikam nedostali. Oba totiž nechtěli spát v kočárku (nebo málo a špatně).
A jako bonus starší s handicapem, chodit začal až kolem 2 a půl roku a doteď nemluví a má plenky, takže jsem měla 15 měsíců dvě nechodící děti (dvojkočár mám teda pořád a asi jen tak se ho nezbavím), už skoro dva a čtvrt roku přebaluji dvě děti (mladší je sice zdravá ale plenek se zatím vůbec se vzdát nechce) a doposud si pořádně ne pokecám ani s jedním dítětem.

@me_druhe_ja Já se dvojkocaru zbavila ve 4letech staršího ....😉 Chodit mi začal ve 2letech, pleny na noc mel do 5let.... (jen, ze vše se určite postupně posune ... 😊). Držím palce

Prvně- hrozně s tebou soucitim, přesně tohle jsem prožívala nedávno já, poporodní deprese, ty pocity zrady... trvalo mi zhruba 7m než jsem přestala být psychicky na dně. Ale neboj, opravdu bude lépe, i když se to teď třeba nezdá ❤
Dnes je to 9m a starší (v době porodu 2 roky) už bere malou jako samozřejmost, občas si s ní začíná i hrát, podává věci. Dost asi pomohlo, že jsem mu dávala hodně přednost, aby si nepripadal odstrceny. Někde jsem četla zajímavou myšlenku, že by se měla zachovat hierarchie- prvorozeny první (třeba prvního ráno prevlekam, první dostane oběd atd). Do postele si beru oba, každý z jedné strany. Ze začátku to nebylo ideální,starší se vztekal, když jsem kojila, ale zvykl si. Snažila jsem se ho přes den zapojovat, když si chtěl malou obejmout, tak jsem ho nechala a nepeskovala, že ji třeba moc drží atd (max jemne usměrnila). Když si hrajeme a malá zacne kňourat, tak ještě chvíli ve hře pokračuju, aby neměl pocit, že miminko zakňourá a já ho hned opouštím...
Mimčo se muselo hodně přizpůsobit našemu režimu, někdy je mi až líto, že narozdil od prvního nemá tolik prostoru a pozornosti, někdy jsem z toho fakt smutná. Ale faktem je, že nám to teď začíná hezky klapat, starší půjde snad od září do školky alespoň na dopoledne, tak bude i více času na malou.
Záchvaty jsme také řešili, nakonec jsem ho nechala vždycky vyvztekat, nenadavala mu, nevyhazovala ho pryč, pouze nabídla objetí a jinak si dělala své. Po pár měsících se to hodně zklidnilo, dnes už to je jen párkrát do týdne.
Držím palce a přeji hodně síly 🙂 a zkus se tolik nenervovat (Joo řekne se to lehce 😀), děti to vycítí a prohlubuje to jejich nejistotu. Za mě ses skvělá máma už jen proto, že si s tím vším děláš starosti ❤

@rejalin mockrát děkuji ❤️ uklidnilo mě, že jsou maminky, co to mají stejně. Vážně se zkusím řídit těmi radami, taky jsi skvělá maminka!

V ložnici máme k naší posteli přiraženou postýlku od staršího se sundanou bočnici, večer uspavam obě děti najednou, mladšího jsem dokud se vešel dávala do hnízdečka vedle mě, obvykle usne první, tak se ještě mazlím se starším ať ví, že jsem tu i pro něj. V noci se s ním stehuju do pokojíčku a manžel si jde lehnout do ložnice za starším. Jinak přes den jsem že začátku měla mimčo snad pořád v nosítku nebo kočárku/postýlce na zem to kvůli staršímu nešlo. Aktuálně je mladšímu 11m, starší měl 2.5, teď už to trochu jde tak se snažím se starším podnikat věci jen my dva, že spolu jedem na nákup sami a manžel hlídá mladšího apod., ale je mi ho líto, že se mu nemůžu věnovat 100%, že se musí přizpůsobovat, vývojový regres se nám s ohledem na miminko nevyhnul, je stále na plenkách tak přebaluju obě děti, pořád má tendence něco okusovat když to vidí u mladšího apod. U mladšího mě strašně mrzí že na něj taky nemám všechen čas, že věci, které jsem podnikala se starším spolu prostě nepodnikneme je to těžké

Ahojky, my máme staršího co měl v lednu 3 roky a mladší má dnes 5 měsíců. Kolikrát si vyčítám, že kdybych to nedomyslela, tak bych druhé chtěla až déle, třeba ať by měl starší 5, 6 let .. protože mám pocit že starší slyší jen věty typu, teď musíš počkat, až se M. napapá, teď musíme domů, protože bude M. jíst, nemůžeme ven, protože M. bude papat atd atd... Trápí mě kolikrát že nemůžeme se sbalit a kdykoliv vyrazit se starším ven, jak jsme dřív chodívali, páč se teď musí tak nějak "omezovat" kvůli mladšímu...

Ale nemůžu se rouhat, máme krásný, zdravý děti, počaté přirozeně, v podstatě hned co jsme si řekli, že je chceme... Což je tak nějak v dnešní době, řekla bych, zázrak...

Ale někdy mě mrzí a trápí, že se starší musí "omezovat" no 🥴