Drsné šestinedělí. Měly jste to někdo taky tak?

Ja myslim,ze je to uplna klasika...u nas to bylo naprosto totezne, rikam,ze jsme prezili 4 mesice naprosteho pekla, deti od sebe byly 2,5 roku a starsi se najednou zacala po roce pocuravat, zacala koktat a to mluvila od 2 let plynule, ciste, zacala se chovat jako mimino, vyrvavala si pliny, chtela si hrat v postylce na miminko, miminko stridave pusinkovala a vzapeti ho kousla nebo necim prastila, nemohla jsem je nechat ani 10 vterin samotne, denne na me kricela,at se odstehuju,ze me nema rada, ze jsem zla, carodejnice, ze me nechce videt atd, proste naproste peklo, v zivote jsem se tolik nenabrecela, v rodine pomoc nebyla, manzel od rana do vecera v praci, ja na vse sama, hodne mi pomohlo vstat brzy rano pred starsi dcerou a jit se na hodku projit s kocarem a nabrat silu a klid na nadchazejici den...casem si vse sedlo, ale trvalo to dlouho...radu nemam, spis povzbuzeni,ze to casem prejde a vse si sedne, nam hodne pomahalo hodne mazlit starsi a neustale ujistovat, ze ji miluju, ale miluju i mimino, kazdou moznou chvili jsem se ji venovala, vse slo jinak stranou a delala jsem po vecerech, kdy starsi spala

Když se mi narodilo druhé, ten první měl 20 měsíců...už je to půl roku i tak mě občas přejdou výčitky, že nemám tolik času kolik by si oba zasloužili 🤷‍♀️

Já tohle nezažila u druhého, jsou 2 roky od sebe, ale u třetího, kdy těm starším bylo 6 a 8 let. Byli den ze dne na zabití, do té doby se téměř nehádali, byli jako dvojčata, jakmile jsem přišla domů s jejich sestřičkou, objevili se doma dva malí ďáblíkové. Aspoň v tu dobu mi to tak připadalo. Nechápala jsem, na co žárlí tak velcí, navíc pro nejstaršího už to nebyla novinka, když to byl už druhý sourozenec, sama jsem byla asi rozhozená z hormonů. Takže je to asi zcela normální stav, který se časem ustálí. Tobě hormony, starší si na sourozence pomalu zvykne. Chce to přežít a užívat každé hezké chvíle🙂

Mela to tak snad kazda😀

Já mám pocit ze v tím ziju i ve skoeo roce malého 😂jen se to mění ..

Mám čtyři děti a nebylo to jiný. Všechno se srovná.Jen vydržet a čas.🍀

Je to normální. Zkus využít pomoci od rodiny jestli nějaká je. Jinak mi třeba nestihli jednou dva autobusy co jezdí po půl hodině. Jsem si dovolila dát oblečené mimino dřív do kočárku než jsem obula starší. Totální scéna. Kdyby se ti zdálo, že se to vymyká tobě zkusila bych to říct gynekologovi nebo dětské.

Snaží se dostat pozornost tím,že je "zlobivý" a taky "malý".
Pokud to jde,najdi si čas jen na staršího ( když miminko spi)a dělejte,co chce( hrát si? Tulit?),zapoj ho do péče o malé /podas mi plinku?ale nebud naštvaná,když řekne ne ;)/
Časem se to Trochu srovná to zarleni.

Je to skoro všude stejný, hodně mi pomohli naši, kdy si staršího brali první měsíc neustále na výlety, často u nich spal, já nechala dvojčata manželovi a občas jsme dělali věci jen se starším synem spolu aspoň tu hodinku/dvě. Hodně pomohlo, že jsem nahlas říkala i miminkům “musíte chvíli počkat, teď musím něco dělat s Honzíkem, on taky často musí počkat, když vás krmím /přebaluji” apod.
On tak získal pocit, že to není jen o těch nových dětech v domě, ale že se musíme sžít všichni dohromady a i on je důležitý a někdy má přednost. Není to jednoduché, ze začátku nutně všechno potřeboval, když jsem šla krmit, nebo uspávat. Ale když spali najednou nic nechtěl, byla to jen žárlivost. Proto bylo myslím důležité, že slyšel nahlas, že někdy má přednost. Pak jsem se uklidnila i já. Dnešní doba je v tomto na houby, dříve pečovala o novorozeně široká rodina, teď je všechno na matce.

Ahoj holky, všem moc děkuju za slova podpory a tipy. Pomáhá mi vědět, že si tím už jiné prošly a dobře to dopadlo❤ Snad se to brzo zlepší i u nás

Jsme na ne doma dva, manzel na RD, ja na MD, takove je reseni u nas. Je to paradni a uzivame si ty zacatky jako rodina, byt i v tech dvou to byva narocne (dum, velka zahrada, zahony, staveni vetsiny veci svepomoci, dojizdeni atd a nejde to zanedbavat), ale kdo to zvlada sam, tak obrovsky klobouk dolu