Dráždivé dítě. Jak se vyvíjí? Na co dát pozor?

ahoj lendy, moc dekuju za odpoved. Jak je Davidek stary? Ja jsem myslela, ze se ta drazdivost tahne s mimcem az do vyssiho veku. Jake ma priznaky adhd? neco jsem k tomu cetla, ale radeji si vyposlechnu mamcu, ktera "to" ma doma

lidu, dle naší neuroložky je malá také zvýšeně dráždivá, byli jsme na eeg a dopadlo v pořádku, případná hyperaktivita se tam ale zobrazit vůbec nemusí...
nám, co hodně pomáhá je nošení v nosítku...prostě když je vzteklá, strčim jí do nosítka a ona se uvolní..také je dobrá pravidelnost a režim..
mě malá přijde takovej nerváček, neustále zuří, vzteká se, ale např. nepozoruju, že by byla nějak narušená soustředěnost, nepotřebuje neustálé změny, nové podněty atp....tak jestli se to vyvine směrem k LMD netuším..

mellisko, jejdananky LMD, no to snad ne. Na to nechci radsi ani myslet. Zajimalo by me, kde se ta drazdivost bere. Mala se taky hodne vzteka, jakmile se ji neco vezme, kdyz je unavena... nejhorsi je, ze vubec nevim, co je jeste v norme a co uz ne. Porad s sebou sije, nevydrzi se chovat na rukach, myslim, ze zmeny vyzaduje. Dnes mame za sebou narocny den, hodne kricela, byla unavena. Nejvic me stve, ze ona vubec neusne tak jako ostatni deti... kdyz je unavena, tak by to mela zkratka zalomit. Ale ona vubec, kdyz je unavena, tak strasne krici a ceka, ze s ni neco udelam, tzn, ze ji dam do kocarku, protoze pres den jinak neusne. Muzu za to ja, nebo se to zmeni. Nebo s tim spanim maji tyto deti obecne problemy. Jo a eeg nam taky dopadlo dobre.

malá se spaním potíže nemá, dopoledne spí v kočárku tak hodinu a půl a odpo v postýlce hodinu, když se vzbudí vezmu si jí do postele a tam usne někdy i na další hodinu..
dříve byla potíž s nočním spaním, ale to souviselo i s kojením, já mám teď malou u sebe a fakt ji to dělá dobře, tak ji nebudu trápit v postýlce, kde se budí každou půl hodinu..
já tedy i uspávám i v tom nosítku, možná by to někdo odsoudil, ale jakmile je unavená, jde do nosítka, já s ní trochu pohupuju a do pěti minut spí...pak ji přendám do postýlky a je to...někdy ještě dám trošku mlíčka..

malá se třeba směje, nebo si vklidu hraje..a najednou se rozzuří zrudne, zatne pěstičky a řve..a vrčí..furt jen vrčí 😀

a také nám pomohla rehabilitace, také máme hypertonus, tak cvičíme 😉

lidu, LMD=ADH=ADHD - vše je to samé 😉
Davidovi je 14.měsíců, ADHD diagnostikované nemá a ani si nemyslím, že by byl hyperaktivní. Pěkně spal, jedl, když byl malý, nevyžadoval neustále změny, byl prostě hodné miminko. Zato teď je jak čertík z krabičky 😀
Ta pravidelnost a režim, jak psala melliska si myslím taky dost u nás pomohlo, prostě stereotyp každý den téměř na minutu a pořád to samé. Ty děti pak vědí, co bude, jsou v klidu a cítí se dobře.
Dle mého ta dráždivost je zapříčiněna někde v mozku, prostě to tam nefunguje jak má a dítě reaguje na nějaké podměty jinak (křik, pláč, vztek), protože jinak reagovat neumí. Podle mě by jsi měla právě co nejvíc eliminovat ty stavy křiku za jakoukoliv cenu, takže i to spaní, když nemůže usnout, tak raději rezignovat a nacpat ji do kočárku, než ji nechat křičet, to vše akorát tu dráždivost dle mého jen zvyšuje.

melliska a cvičíte Vojtovku? Asi jo, viď? My jsme ji taky cvičili kvůli jiným potížím a říkali mi na RHB, že to cvičení je dobrý i právě na tu zvýšenou dráždivost.

no jde nejspíš o nezralost nervové soustavy, takto dráždivé děti jsou např. po obtížných porodech apod. takže věkem by se to postupně mělo upravit..
ještě nám doporučili bylinné čaje a na rodině.cz jsem četla, že na podporu spánku jsou i homeopatika, tak se tam zkus lidu podívat.

ahojky taky máme zvýšenou dráždivost podle me teda hodně vysokou je to fuška,když to malou chytí jsou ji 2 měsíce a po narozeni křičela v kuse taky 2 hdiny to sem byla na svestku ted se to trosililinku zmirnilo,ale stejne je to strasny z niceho nic zacne a nic nezabira a pak z niceho nic prestane a tak je to denne,a hypertonus mame taky a to dost takze taky cvicime vojtovku ale jakmile ma ten jeji zachvat vzteku tak mi to da hodne praci s ni cvicit kolikrat ani nereaguje na cviky jak by mela takze to radeji vzdam. ☹

ta drazdivost sa asi prejavuje vselijako, moja dcera je v podstate pohodar, v noci spi obecne luxusne, len teraz, ked zacali zuby, tak sa budi castejsie, place len ked sa spadne alebo sa udrie.
Co je horsie je spanok cez den, snazim sa ju dat spat pri prvych znamkach unavy, zaspava pri mne na posteli a potom ju prelozim, a kym zalomi, tak si kope nohami, mava rukami, snazi sa dostat na 4 a lozit ... potom ked uz oci padaju, pri Alberte zacne stekat pes, alebo prefrci motorka a je to v haji, hned zistuje co sa kde deje, aby jej nieco neuslo 😉, niektore dni je hotova za 5-10 minut, niekedy je to horsie.
Niekde som citala, ze u drazdivych deti sa unavenost a potreba spanku prejavuje zvysenou aktivitou 😕

lendy, vojtovku, tedy už necvičíme, protože to nezvládám - udržet ji apod, ale ještě pořád zaklání hlavičku, tak bychom měli, teď začala lézt a myslim, že na posilování svalů je to lepší u větších dětí než vojtovka 😉

nam mala jako malinka taky strasne kricela, ale strasne, bylo to na zblazneni, kolikrat taky znicehonic prestala. Ale ty vecery u nas byly krusny.
Ptala jsem se neurologa, jestli muzu nechat malou obcas vykricet, jestli ji to neublizi a on se jen pousmal a rekl, ze ji to rozhodne neublizi. Samozrejme to nechci praktikovat porad, to ne, ale nekdy si opravdu nevim rady.

tak lidu vykricet sem ji nechala jednou a uz nikdy vic upadla mi do bezvedomi a krisila sem ji takze fakt ji radsi taham na ruce nez aby rvala ale proste nekdy nic nepomuze.a hlavu ma taky vecne zaklonenou a to tak ze ji nikdy nemuzu zaklonit do roviny nebo do predu,kolikrat me od toho pretahovani boli predlokti

skusim v skratke tiez opisat nas porod... wild horses - mali sme to dost podobne 🙂

Takze - rano v sobotu pred 5 mi zacali kontrakcie, o 3 poobede sme dosli do porodneho domu, to uz boli po 5 minutach. Midwife bola fajn, chcela nas poslat domov, lebo som podla nej bola prilis v pohode na to, aby som rodila 😀 ale ostali sme tam, dostali sme peknu porodnu salu s balonom, vanou zachodom, roznymi pomockami (pisem to preto, lebo na Slovensku by toto bol tazky nadstandard), pustili sme si hudbu, tancovala som brusne tance, predychavala kontrakcie, midwife nam uvarila caj (mala som specialny na kojenie este z domu) a priebezne nam nosila novy a toasty a lekvar 😀 potom mi napustila vanu, vliezla som si do nej a bola to prijemna ulava (kontrakcie som mala strasne bolestive - pomahalo mi ich predychavat a pri vydychu robit hlboky zvuk "vuuuuu". A este mi velmi pomahalo, ze ma manzel stale masiroval - mali sme to nacvicene z predporodneho kurzu, takze vedel presne, co ma robit, bol uzasny.). Ozaj, jest neodporucam - ja som si len hryzla z mueslitycinky a hned som sa z toho povracala. 😖 Ale pila som stale a vela. Potom, ked som tie bolesti uz nevedela vydrzat, poprosila som midwife, ci uz mozem ist do bazena a ona, ze este asi nie som dost otvorena, ale skontrolovala ma a zistila, ze uz som na 6 cm, tak hura do bazena 😀 no a tam to bolelo este viac, neskor mi ponukla ten entonox, tak som ho skusila a bolo to super 😀 som z toho bola uplne sfetovana 😀 no hej a mala som fakt ten orgasmic birth, takze je to pravda, da sa to. (midwife bola dost prekvapena z toho, ako rychlo sa otvaram a ako dobre predychavam kontrakcie, mala som zo seba velmi dobry pocit, som jej vysvetlila, ze robim jogu 😉 ) Potom akurat nastal problem, ze babatko akosi nechcelo ist von, kedze bolo asi take obrovske. Medzitym sa vymenili midwife a to bolo super, lebo ta druha midwife bola uplne uzasna a uz sme ju poznali - ona ma prijimala. Najprv ma len pozorovala, radila mi, co mam robit a ked to neslo, vyhlasila, ze ideme z bazena von, tak sme sli na stolicku, tam sa mi podarilo nieco vytlacit, ale babatko to nebolo 😅 (midwife ma velmi pochvalila a slo sa dalej), potom sme sli na postel a tlacila som v polosede, jednu nohu som mala zapretu do manzela a druhu do midwife. No a takto som tlacila asi 3 hodiny, lebo Zoranko asi cely cas spinkal 😀 . Myslela som si, ze umriem, ze ho nevytlacim, ze budem musiet mat cisarsky, nastrih, zvon a neviem co este, no a nakoniec sa nam to podarilo 😀 bol to ten najkrajsi pocit na svete, ked som pocitila, ze uz konecne ide von a potom, ked som ho uvidela - bol nadherny, najkrajsi na svete 😀 . Manzel si musel sadnut, lebo toho bolo nanho trochu moc (videl viac ako ja 😀 . Hned mi Zoranka polozili na brusko a prikryli nasim cervenym uterakom a tak sme tam nejaku dobu ostali a tesili sme sa. Potom mi pomohli prejst na stolicku, kde som vytlacila placentu (bez syntocinonu), midwife ju skontrolovala, ukazala nam ju (Zoranka medzitym drzal dojaty ocko). Potom som presla na postel, midwife ma skontrolovala, mala som male natrhnutie, ktore zasila (dala mi entonox a umrtvovaciu injekciu - vobec to nebolelo a bolo to hned). Potom mi prilozili Zoranka na prsia, ale cuckat sa mu nechcelo, tak sme sa len tak vytesovali. Potom som zaspala.
Idem kojit - dokoncim neskor 😉

Tak jsem byla dnes u doktorky (kluci mají rýmu a kašel), tak jsem toho využila a hned se zeptala na tu dráždivost. Doktorka říkala, že uváděné "symptomy" má v určité míře de facto každý novorozenec, a kdo je hledá, tak je najde i tam, kde nejsou. Nemám se prý dráždit hledáním dráždivosti🙂 Naši kluci mají zatím přiměřený psychomotorický vývoj, tak mám být v klidu. Případné ADHD se prý diagnostikuje tak ve 2 - 3 letech a to je pak prý 4letá holčička schopná rozebrat ordinaci (tak to přesně řekla🙂 Tak to asi nebudu řešit, stejně na to zřejmě kromě klubíčkování není žádný recept. Kluci se docela vynosili, i když asi podstatně méně než jedno dítě (holt mám jen jedny ruce a dvě děti, takže se musí prostřídat🙂 A nějak nemám pocit, že by byli nepřiměřeně vzteklí, vyžadovali na vteřinu přesný rozvrh apod. Tak uvidíme.

shaula: Tak to je fajn. 🙂 Já si myslím, že máš určitě pravdu v tom, že kdo hledá, najde... 😀 Hyperaktivita/porucha pozornosti se opravdu potvrzuje/vyvrací až v těch 2 letech. Na to je času dost.

Nicméně u našeho dítěte jsem přesvědčená, že se ho to týká, dnešek mi to jen potvrdil... venku bylo škaredě, chystalo se to na déšť, tak jsem zvolila "náhradní" řešení = spánek místo na procházce v kočárku doma. Výsledek: prořval mi asi půl hodiny než usnul... pak spal půl hodiny (v kočárku dává tak 45 minut až hodinu) a po probuzení kňoural a kňoural... venku přestalo pršet, tak jsem to riskla doufaje, že nezačne znova... a vyrazila s ním ven. No byl totálně rozhozenej - změna režimu a všechno je v pr... v prčicích. Prořval mi děsně celou procházku... ale tak hrozně, že jsem to už v jedné chvíli nezvládla, vytáhla ho z kočárku a dala mu na zadek - z jednoho pohledu správná akce, řval bezdůvodně, z druhého selhání matky, je prostě citlivější než jiné děti a tahletato "drobnost" ve formě změny průběhu dne ho prostě takhle rozhodí, nemůže za to... a já to neustála... ☹ Naliskala bych si. Na druhou stranu sama sebe chápu, protože řval děsivě, všichni se otáčeli... a řval fakt asi půl hodiny (otočila jsem to a jela co nejrychleji domů...).

Potřebuju pomoc... jsem z toho zoufalá, nevím, co s ním. ☹ Jak si, sakra, mám užívat mateřství, když je nám 7,5 měsíce a nejsme schopní ničeho. 😝 😢

Dukie, to máš fakt drsný. Vůbec se nedivím, že jsi vylítla a dala mu na zadek, já taky občas ujedu a zařvu na kluky, případně je vyplácám přes plínku, a pak si to vyčítám, že já mám být ta rozumnější a ustát to. Ale ono se to lehce říká a hůř dělá. Přeju pevné nervy a držím všechny palečky.

shaula: Jsi hodná, děkuju. 😵 A to samé... přeji i já Tobě. 🙂 Hlavně ať Ti kluci dělají víc radosti než strasti. 😉 Stejně Tě obdivuju... mám doma jednoho a jsem z toho vyřízená... mít dva... to si vůbec neumím představit. Klobouk dolů. 😉

Dukie: Nejsi stroj! To se prostě občas stane. Vůbec si něco takového nedokážu představit. (To řvaní v kočárku ano, řešila jsem to manducou), myslím to úzkostlivé dodržování denního režimu. Myslím na Tebe!

Dukie, chápu tě, malá dneska takhle začala ječet v Hypernově, zkoušela jsem dát znova odříhnout (po hodině od jídla) a nakonec jsem jela s šíleným půlhodinovým jekotem domů, až jsem měla chut dát jí na zadek a to máme necelé 3 měsíce. Lidi se za mnou taky otáčeli, malá skoro dýchat nemohla pro jekot. Pak chvilku před barákem usnula, tak jsem ještě hodku jez¨dila okolo baráku 😀

novako: Děkuju. Rozhodně máš pravdu, že nošení děti trošku uklidní. 🙂 Akorát u nás byl problém vždycky v tom, že nosit znamenalo chodit. Zastavit se nebo sednout si = kňoural či plakal zas. Navíc s přibývajícími kily se to delší čas nedá zvládat (moje záda v těhotenství dost utrpěla, ještě nedávno byly doby, kdy jsem se ráno budila v takových bolestech, že jsem měla pocit, že nevstanu... dnes je to lepší, ale záda cítím pořád...). Ale když je nejhůř, tak taky nosíme...

susane: Chuderko malá, úplně s Tebou cítím... ☹ A vůbec se Ti nedivím... je to o nervy. Nejhorší na tom je, že si od toho člověk prostě nemůžu odpočinout. 😝 Prostě řev a řev a řev... a do toho třeba ještě hormony... já třeba docela dlouho po porodu měla zajímavou vlastnost - když dítě řvalo, tak jsem se potila... 😝 No a dodnes mi zůstalo, že když dítě pláče, tak nejsem schopná komunkovat. Jakoby se to ve mně nějak přeplo na jediný cíl: utišit dítě. Takže když Toníček pláče, nejsem ani schopná odpovědět manželovi na otázku, jestli má koupit chleba nebo ne. 😝 No prostě hrůza. To se pak člověk nemůže divit, že to ty naše nervy občas prostě neustojí... a že jsme pro trošku klidu ochotné jezdit dokola baráku.... 😀 😀 😀

susane: Chtěla jsem ještě dodat, že já byla v sobotu schopná dítě hodinu a půl držet v náruči v houpacím křesle, když mi (výjimečně) na návštěvě u našich po řádném kňourání konečně usnulo... 😀 😀 😀 ... a to všechno jen proto, aby se dítko neprobudilo a nezačalo řvát nanovo... 😝

dukie, ahoj, čtu tě...a nemáš to lehký, bohužel to funguje oběma směry. ty už předem máš strach, jak bude malej reagovat, očekáváš pláč, knourání, a ono to tak je. nemáš možnost malého nějak pravidelně svěřit na hlídání? aby s ním šel ven, aby si sním hrál, uspával ho, ne na chvíli, ale třeba dopoledne? jednak by sis ty odpočinula nabrala síly, a jednak by možná on přišel na to, že na jiného to nefunguje, osmý měsíc je takový "zkoušecí", dávají nám zabrat, zkouší, co vydržíme. Mám pocit, že je to u vás začarovaný kruh, on ví, že budeš nosit,vozit,chlácholit, tak to zkus nějak radikálně změnit.
Třeba s ním na týden, dva, někam odjet, k rodičům, kámošce? Prostě bych to vzala z opačného konce. Zamotej mu hlavu 😀 😀 a pak začnete jakoby znovu?
držím palce, neboj, puberta to jistí 😀 . nevěš hlavu. možná zlobí, možná je dráždivé dítě, ale JE ZDRAVÝ. Važ si toho, jsou mnohem, mnohem horší věci.

berinka: Já hlavu nevěším. 😀 A svěřit ho někomu dalšímu nefunguje. Resp. mi s ním dost pomáhá manžel, s ním zvládá být, takže oddechnout si občas fakt můžu. Zrovna dneska spolu byli celé odpoledne venku. 🙂 Pravdou je, že jsem si moc neodpočala (vedu při mateřské na živnosťák účto a do 25.4. musím udělat DPH... 😝 ). Ale od dítěte jsem klid měla, i to pomůže. 🙂

Jinak s nikým dalším být nezvládá, to už máme vyzkoušeno. A není to o osmém měsíci, jak zmiňuješ. On je takový od malička. Není to zkoušení a vyplakávání si nošení. Teda někdy jo, to je jasný. Ale dráždivost je o něčem jiným. 😉 On blbě usíná i při tom nošení a chování a zpívání a prostě na jakýkoli způsob je to problém. To si musíš prožít, pak pochopíš. Prostě vydírá jako každý jiný dítě, to je jasný. Je to malej vyčůránek. 😀 Ale to už poznám... kdy řve jen proto, že chce do náruče nebo se nudí nebo tak. Ale pláč způsobený onou dráždivostí prostě nezastavíš, i kdyby ses na hlavu postavila. 😝

Rozhodně jsem ráda, že ho máme. A vážím si, že je zdravej, to víš, že jo. 🙂 Koukám, že Ty už máš vedle toho malýho prcka doma ještě velkýho chlapa. 😵 Takže už máš za sebou tu zmíněnou pubertu, viď? To už aspoň dokážeš posoudit, který období je horší... 😀

Holky, dneska jsme měly super den. Schválně jsem si začala psát, kolik času malá probrečí, protože babička říká, že s tím mám něco dělat. U nich na návštěvě měla svůj ječák 😝 A dnes malá brečela v minutách 2,10,4,2,2,2 a 1 minutu. A večer jsme malou dala do postýlky, ať spí sama a asi 2 hodiny jsem k ní chodila co 10 minut nahazovat cumel, vždy jen zamrčela. A asi před půl hoďkou mi usnula.Takže žádná hrůza a mamka mi na to řekne: to brečela až 10 minut v kuse? No nepraštily by jste jí? Mimča snad brečí 10 minut normálně ne?

to už byl optimističtější příspěvek, super 😉 . zkus si tonííka představit za pět měsíců. uvidíš, že to bude o něčem jiném. začne chodit, objevovat svět, nové podněty ho zaměstnají a nezbude mu už na nějaké brečení prostor. není to navěky, jen vydrž, s odstupem se pak problémy zdají mnohem menší a zapomeneš. Někde v minulém příspěvku jsi psala - je nám 7,5měsíce a zlepšení tu je 😉 😉 . Nenech si do toho od nikoho moc mluvit, děláš to nejlepší pro něj.
A neodpustím si - někdy méně znamená více. Tím myslím studium internetu 😀 😀 kromě koníka.

Jj, mám doma v září 20ti letýho skvělýho syna a ted mimčo. Mám na děti strašný štěstí, bojím se to říkat nahlas, ale prostě "no problem". I puberta kolem nás prolítla tak nějak v přiměřené vzdálenosti, po 18tých narozkách to bylo šíííílený, ale dostal brášku a rozum, takže zase ok. Ale to je mimo téma, tak ti přeju trpělivost a dej vědět za těch pět měsíců 😀 😀 😀

Ahojky,
přélétla jsem tuto diskusi a chtěla jsem se zeptat, jak jsem na tom s motorickým rozvojem?

Jinak Vás chápu... prošla jsem si tím taky... první tři měsíce byly očistec 😔 ... už v porodnici Klárka hodně plakala = řvala. Doma taky hrůza, poporodní asistentka mě na to připravovala když mi říkala že je Klárka hodně citlivá. Potom jsme měli problémy s motor. prozvojem, vydupala jsem si u naší Dr. neurologii a neuroložka mi mimo jiné řekla že je Klárka extrémně vzrušivá. Mimo to měla diagnózu hypotomii a částečné levostranné ochrnutí. V pěti a půl měsících se notáčela ani na bok (dle naší DR. to bylo OK 🙄 )...
No začali jsme brát magnérium a pyridoxin, cvičit vojtovku a ejhle... okamžité výledky se dostavili. Klára se do týdne otočila na bok a do třech měcíců se postavila a hlavně se neuvěřitelně uklidnila 😵
Jinak poporodní asistentka mi doporučila Klárku pevně vázat do bavlněné pleny. Klárka měla od té doby klidnější spaní a dávali jsme ji homeopatika na zklidnění (chamomillu), to moc pomohlo. Taky u nás zapůsobil pravidelný spánkový, jídelní a koupací režim (dodnes když ho přetáhneme, tak je Klárka mrzutá 😉 ) a neuroložka doporučila klidnou manipulaci, tiché a nepřesvětlené prostředí a ohraničený prostor.
Ale naprostý ústup dráždivosti přišel u nás až s tím pohybovým rozvojem 🙂
Jo a měla jsem taky párkrát chvilky, kdy jsem němala daleko k tomu s ní zatřást a nebo na ni zařvat... ale nic to neřeší a jen to situaci zhorší, proto držím pěsti ať se Vám to podaří zvádat 😉 🙂
No a LMD a z ní pramenící ADD (porucha pozornost) a ADHD (porucha pozornosti s hypreaktivitou) jsou diagnostikovatelné až cca ve věku 3 let a může ji diagnostikovat pouze dětský psycholog, ne pediatr a navíc vzniká v prenataliu, nebo při porodu, takže s tím stejně nic neuděláme a ani neovlivníme jestli se u našich dětí objeví.
tak se držte, brzy bude líp 😵

Ahoj holky... nas Danecek byl uz v nemocnici na moooc vysetrenich. na neurologii.. kardiologii..RTG..ultrazvuky.. Nic mu nezjistili.. Ale porad krici. nekdy nejde vubec utisit. Neplace-ze by mu tekly slzicky,ale vsteka se.. Je to tak ze nektere deti sou proste takove??

Ted tady ctu prispevek od bobulle... Ja mam taky kolikrat chut na Danecka rvat.. Nebo kdyz strasne macha ruccickama a krici a ja se k nemu nemuzu dostat pres ty ruce ani s dudlikem tak mu po nich plesknout..ale asi by to nemelo zadny efekt.. ☹ pak je mi to lito ze sem na neho zla..ale nekdy je to fakt na opavu.. 😒

Ahoj kočky, naposledy som sem prispela niekedy v auguste minulého roku, lebo moja dcéra bola od narodenia dráždivé dieťa ... cez deň, odmietala spať, mávala rukami, kopala nohami ... kým sa vošla do zavinovačky bola v nej, aby sama seba nebudila. Cez deň spala 30-minútovky a medzitým mala 2-3 hodinové bdelé stavy(asi od 3 týždňov), aj vonku v kočiari počas jazdy, niekedy som ju dlhšie uspávala ako spala. Našťastie v noci spala dobre. K tej dráždivosti bola ešte mierne hypertonická, tomu pomohlo, že tá zavinovačka nebola na matraci, ale ešte na perovom vanúši. No cirkusy 😉 . Keď sa naučila stáť, tak to zaspávanie bolo ešte horšie a navyše začala skákať na rovné nohy uprostred noci v polospánku ...
no ale k pointe 😉 . Teraz má 17 mesiacov, cez deň spí 1 - 2,5 , v noci sa občas zobudí, ale hneď aj zaspí, je to spokojné vysmiate dieťa, po dráždivosti podĺa mňa ani stopy, myslím, že hyperaktivita sa dá rozpoznať až vo vyššom veku. Je stále v pohybe, ale to je v tomto veku v poriadku. A necvičili sme nič, lebo psychomotoricky bola OK.
Nomin, musíš vydržať, krik a plač sú jediné prostriedky vyjadrovania, ktoré zatiaľ má, skús mu aj cez ten krik niečo rozprávať alebo spievať. Bude dobre 😉