Dítě se nechce nechat chovat od nikoho než od rodičů

Zlepší 🙂 A do té doby jí ňuchejte,chovejte,co to jde.🙂

Na tohle si většinou stěžují hlavně prarodiče a tetičky, protože ze svého mládí už si nepamatujou, že cizí děti taky chovat nemohli, a hrozně se tomu diví.

@berenikova Moje dcrea byla taky taková,od třech měsíců dávala hodně najevo,kdo je jí sympatický a kdo ne,chovat se nechala od ,,cizích,, jen velmi výjmečně. Postupně z toho vyrostla,teď je jí 2,5 a je hodně společenská i když stále mamánek 😀

Holky dekuji😊 Je to hrozny, mamka chce chovat a ja to nechci zakazovat, ale ten rev je hroznej :(

@berenikova Já bych chovat nechávala i přes ten řev, aspoň si zvykne a pokud to tvá mamka vydrží tak jedině dobře... U nás začala dcerka plakat u cizích od 3m a bohužel to přetrvává stále (skoro 12m). Bohužel prarodiče to nesnesli a chovat nechtěli. Dědové ji vzali do ruky poprvé až v 10m a jak je málo vídá, tak pokud dcerku nedržím nebo nejsem v dohledové vzdálenosti tak jsou hysterické stavy pláče stále. Osobně si myslím, že kdyby prarodiče hlídali nebo se snažili ten její strach odbourat dříve bylo by to snažší, musí si holt zvyknout.

No tak já bych tedy přes pláč dítě chovat nenechala,ani bych sama nechovala dítě které by o to očividně nemělo zájem. Jako dospělá osoba si můžu rozhodnout kdo chci aby se mě dotýkal,malé miminko je v tomhle směru bezmocné,není žádný důvod aby ho tahal každý. Prarodiče se můžou snažit sblížit s miminkem nenásilně,stačí přítomnost,komunikace. Jak už jsem tu psala,dcera měla taky období a to dost dlouhé kdy ji nesměl nikdo chovat,jen já,muž a starší dcera,pak postupně lidi přbírala, dokonce měla i raději návštěvy které se jí mermomocí nevnucovaly,v klidu si je okoukla,pak i sama navázala kontakt. Nikdy jsme ji nenutili... Hodně zlepšovat se to začalo po roce a teď je společenská až moc 🙂

Rozhodně bych 4 měsíční dítě nenechala násilím na něco zvykat, to je děsné. Dcera je skoro 2 letá a je to mamiňák jak vyšitej, nechá se posadit na klín asi jen od 3 lidí, od ostatních se hned sápe pryč, a co jako ? Já taky sedám na klín jen manželovi 😀

Já to nemyslela tak že nechat plakat deset minut, ale zkoušet to i přes ty slzy. Chvilinku a pak šup k mamince, aby zjistila že ani u babičky nic nehrozí. U nás je to bohužel takový extrém, že nevydrží s babičkou ani v jedné místnosti, a to i přesto, že ji vidí 3x v týdnu. Vzdálím se na 4 metry a hned pláč, což je opravdu dost vysilující mít ji u sebe celý den a nemoci ji nechat ani na chvilinku s babičkou... příkladem bylo když jsem nyní byla nemocná a potřebovala jsem si jednak trošku odpočinout a jednak dojít k lékaři. Tím, že nemá k babičce tu důvěru, tak to byl stres pro nás obě. Určitě bych ji nervala do náruče cizím lidem, návštěvám dceru taky necpu, ale u těch prarodičů je fajn když se prcci nebojí už jen kvůli nutnosti případného hlídání když je to potřeba.

@hranicarka něco ale prostě násilím nevynutíš a s tim se smiř..to bych ani náhodou nezkoušela..chce to jen čas..

@berenikova jasně že se to zlepší a buď úplně v klidu je to zcela normální🙂naše vůbec nechtěla k babi a teď v 17 měsících se s ní objímá a brečí když babí odjíždí😍

@hranicarka zkouset pres slzy? zvykat male miminko, kdyz nechce? chudak dite. Vy se taky nechate mazlit od kazdyho, kdo by se s vama chtel ponuchat i presto, ze se Vam to nelibi? ....nepripomina Vam to tak trochu znasilneni? mne ano :/

Verte detem maminy, chtejili jen Vas, nereste to a nelamejte je jen proto, ze babicka chce chovat.

@berenikova respektuj ji, budeš tuhle dovednost potřebovat ještě milionkrát v budoucnosti. ona má právo na své emoce - momentálně je drobek, co visí na mámě - takto má být a i kdyby ses na hlavu postavila, nezměníš to. hlavně ji nezkoušej "zvykat", ted na to není dobrá doba. zlomíš ji, možná, ale ty následky. dej jí klid, svou náruč, bud ráda, že ji máš a že chce ona tebe a ty ji......
Klidně na ni mluv stylem: já vím, že chceš k mámě a vezmi ji zpět.....

šmarja...jako kdybys to psala o dvouletým děcku, tak pochopim dotaz, ale takhle jaksi ne....

a pro informaci, gůgli třeba separační úzkost, abys měla dopředu přehled o tom, že co se jako stalo, že se najednou dítě v osmi/devíti/... měsících nemůže od tebe vzdálit a pořád se chce chovat...;)

@hranicarka
jestli sis na ten stav teď nezadělala tím svým "zvykáním"...všechno má svůj čas, probůh...

Dceři je 20 měs. a bere mě, manžela, babičky a strejdu, jinak kdo na ní byť jen špičkou prstu sáhne, je zle ! 😀 Syn ten se nechal nosit od kohokoliv, dodnes je velmi samostatný a šťastný všude kde jsou na něj hodní, dají mu najíst a má si s čím hrát, takže o to byl snazší nástup do školky 🙂 Je to o povaze, vzhledem k tomu, že e Vašemu dítěti teprve 4.5 měs., tipuju, že to bude ještě intenzivnější.

@hranicarka Já bych na to také nešla takhle násilně, vše má svůj vývoj a dítě se osamostatní samo, v životě je to tak, že většinu věcí ani nemusíme korigovat a každá situace si najde své východisko přirozeně sama. Jen my si myslíme, že musíme neustále něco organizovat, to je jako když mi manželova maminka řekne, že mám dceru odstavit a mléko si odsávat odsávačkou. Proč, když to má příroda tak skvěle vymyšlené, že až bude dítě připravené, přestane samo ? Stejně je to i s tímhle 🙂 Někdy je to náročné, i já mám dceru kontakťačku, ale jednou, až Vám v pubertě třískne dveřmi před nosem a celé odpoledne jí neuvidíte, jistě s láskou zavzpomínáte 🙂

@normalnimatka Jak jsem psala dědeček vzal dceru do ruky poprvé v 10m, babička v 5m a hned mi ji vracela zpět a od té doby ji zas dobrých pár měsíců na ruce neměla, takže opravdu jsme na nic nezvykali. Malou jsem nikdy nenechala plakat a to znám spoustu maminek co dítě plácnou do postýlky a nechají plakat aby se dítko "zocelilo" což mě přijde hrozné. Jen si právě myslím, že díky tomu že s ní naši prarodiče nechtěli mít ten kontakt tak se jich stále bojí. A opravdu si nemyslím, že by separační úzkost trvala nepřetržitě od 3m až doteď. Teď jak je dcera větší a babička se nebojí tak by si jí ráda pochovala nebo si s ní aspoň hrála na koberci, ale nejde to. Prostě je na mě šíleně fixovaná a já se jen bojím aby jí to přešlo dříve než půjde do školy, školky.

@anniesfibis Přirovnávat krátké pochování (tím myšleno zkusit ji dát do ruky k babičce a hned rychle k mamince) k znásilnění mi přijde opravdu zvláštní.

Rozumím vašemu postoji, opravdu jsem nemyslela nechat dítko dlouhodobě plakat, ale jen to zkusit a nebránit babičce v kontaktu. U nás prarodiče chovat nechtěli a dcera z nich má strach a pláče jen jak je vidí, což mi přijde bohužel špatně, když jsou to po nás její nejbližší

@hranicarka já bych to tak nehrotila..nevíš, co v tom vězí...třeba jí na těch konkrétních příbuznejch něco "nesedí", děti hodně naciťujou a tak.... bojí se takhle úplně všech cizích a "cizích" ?
a nějak bych neřešila, že kdyby ji prarodiče chovali dřív, tak by je ted víc brala apod...to není zaručený, třeba by stejně brečela, a čemu to vlastně vadí? může to mrzet je, že si ji nepochovaj, ale dítě to k ničemu moc nepotřebuje...potřebuje hlavně náruč mámy, táty. hodně lidí je taky "vybíravě kontaktní" - jakože "mazlíš" se ráda, ale jen s vybranýma lidma a pro ostatní působíš spíš odtažitě;)
neboj, ona se bát přestane, však je ještě docela maličká. do školky času dost. to, že mimčo není hned se všema kámoš, neznamená, že bude sociofob v budoucnu🙂))
jinak separační úzkost netrvá tak dlouho, ale prostě to dítě má tu potřebu toho známýho elementu jistoty a bezpečí, a trochu trvá, než to má zafixlý tak, že s důvěrou vyjde do světa poznávat cizí neznámý lidi a prostředí. chápu, že příbuzný nejsou neznámý lidi, ale dospěláci maj prostě jiný měřítka. myslim že pokud se vidíte takhle často, a jsi tam u toho ty, je to ideální cesta k tomu, aby se to lepšilo;)

@hranicarka a jak bys to chtěla udělat?nacpat plačící dítě babičce do rukou?jako nějak tě nechápu..my třeba když jsme přijeli k prarodičum, vůbec nechtěla k nim, tak oni si jí extra nevšímali, nehrotili, a po třeba hodině se malá otrkala, zvykla a nechala se dobrovolně pochovat..a tak to je i teď když je delší dobu nevidí..moji mámu třeba vídá častěji, tak k tý jde hned a jásá🙂

@hranicarka jinak teda promiň, že se tady do tebe pouštíme, ale když si přečteš svůj první příspěvek, moc to neodpovídá tomu, co píšeš dál... "já bych nechala chovat i přes ten řev, aspoň si zvykne"....co si pod tím jinýho představit, než nechat chovat i přes řev ? ;)

@hranicarka psala jste i přes slzy a to mi jako znasilneni proste prijde.. Je mi proste jen lito tech deti, co vse museji ze strany rodicu vytrpet :/ ..davaji tak jasne signály, co ano a co ne a stejne je stale nekteri mají potrebu tlacit tam, kde je chteji mit...plac neplac...plac je jediny způsob vyjadrovani extremni nespokojeosti dítěte ://

@anniesfibis @normalnimatka @mialagia, vždyť @hranicarka vysvětlila, co svým komentářem chtěla říct a rozhodně nevypadá na tyranskou matku 😉

Máme za sebou taky období "nešahej na mě" a nevšímání tomu u nás nepomohlo. Jedna babička pokusy o kontakt nezdala a navazovala ho tak, že dítě jsem na ruce měla já a ona ňufala a dělala opičky. Dneska jsou s dcerou velký parťačky. Oba dědečci na to šli podobně a taky dobrý.
Druhá babička si dcery radši nevšímala a volila cestu "až povyroste, tak jí to přejde" a nepřešlo. Sice už nebrečí, když babičku vidí, ale o kontakt nestojí a že by s ní trávila čas sama je nemyslitelný. Má jí zafixovanou jako něco zbytečnýho, přitom cizí lidi už přijímá dobře.
Nemyslím, že bychom byli modelový příklad. Jen si myslím, že snažit se o kontakt, byť třeba ne o chování, je lepší.

Zlepsi, neboj🙂 Ale pocitej s tim, ze to jeste nejaky ten patek muze trvat... Starsi syn (bude mit tri) byl prvni rok uplne brutalni mamanek, druhy rok zacal babicky tak nejak vnimat a uznavat, ze asi nejsou uplne strasny a ted je miluje😃 Az mi to nekdy prijde lito, kdyz me "odezene" a vsechno jen babicka, babicka😃 Urcite bych to nelamala pres koleno, tyhle veci nevynutis. A bud rada, ze bere aspon manzela, nektere deti jsou opravdu exkluzivni mamanci.

Klasika. Ne kazde dite je uplne kontaktni. Dceru jsme mohla vzit jen ja a to skoro do dvou let...Ale to byl zase ponekud extrem 🙂
U vas se to casem srovna.