Dítě reaguje na fotky mrtvých předků
Ahoj, chci se zeptat, jestli někdo z vás zažil podobnou věc. Loni v dubnu nám zemřela babička, která předtím byla týden v komatu, v tom týdnu jsme se dozvěděli, že švagrová čeká miminko, na pohřbu jsme ji poprvé viděli těhotnou = smutné i šťastné zároveň. Dnes má bráchova dceruška už 8. měsíců a je zvídavá, šikovná, reaguje na věci, ale jedna věc mě i mamku nezávisle na sobě zarazila - mamka má doma opravdu fotkama a obrázkama vytapetováno, ale Nellinka výrazně reaguje na svatební fotku prarodičů. Mamka říkala, že se jí vyloženě sápala z náruče a dávala tam babičce pusinky a já jsem si vybavila, že jsem ji asi před dvěma týdny nesla kolem té fotky a ona se otáčela tak, že jsem řekla: no jo, babička - pamatuju si to, protože to pro mě bylo těžké vyslovit, když babička zemřela tak nedávno... Jde mi z toho mráz po zádech, ale zároveň je to hrozně zajímavé. Má někdo podobnou zkušenost?
Já jsem zvědavá, co ten náš prcek bude předvádět 🙂 V naší rodině jsme na sebe hodně ,,napojení''. To, že mi mamka bude volat a jen čekám s telefonem v ruce, to je celkem častý... Od dětství jsem měla vztah k nadpřirozenému a tajemnu. Jako dospělá jsem si koupila kyvadýlko. Až moc mi s ním všechno vychází. Ne vždycky, ale většinou ano. Takhle jsem vlastně věděla s přesností týdne (půl roku předem), že mi umře děda. Ale věřit jsme tomu nechtěla. Přišel prosinec, v noci ošklivý sen a ráno potvrzovací telefon ☹ Teď, co jsem těhotná, velmi často se mi zdá o dědovi (příjemné sny), pokaždé mě probudí náš prcek, jak se mele a kope. Vlastně i první jeho pohyby jsem začala cítit po snu o dědovi... Takže jsem zvědavá, až uvidí dědovu fotku, jestli bude reagovat 🙂
My zas jednou s dvouletým synem jeli autem kolem velkého rybníka, a najednou začal vyprávět "příběh" jak se utopil. Do té doby jsem neslyšela že by znal slovo utopil, a v televizi takový příběh vidět nemohl, tak nevím 😲 😅
@adusmamus
@zuzulice
@olisa
@zamilovanadonej
já těmto věcem taky věřím, dokonce prý dítě do půl roku je jakoby tvor z jiné planety, který vnímá úplně jinak, pak už je příliš člověčí 😉 I starší dcerka švagrové prý odmalička říkala o lidech, že mají pěknou nebo škaredou barvu, přitom tenkrát ani barvy ještě neuměla, sestřenice zase říkala, že jí jednou dcerka, když vařila dopoledne sama doma na mateřské, přišla říct, že v předsíni je nějaký pán, nikdo tam nebyl. Neteř se taky často dívá do různých koutů na strop a "povídá si", směje se, taky to je strašidelné, ale něco na tom bude... Sice se zajímám o horoskopy, numerologii a vykládám karty, ale jsem hodně skeptická a myslím, že já tyhle věci nevnímám, jsem na to asi moc racionální, tak mě zajímá, když někdo jo 😉
To je s těmi kouty stejné jako v hororu "Dům slunečnic" , tam taky prcek kouká na strop a směje se 😕
@terezet až mi naskočila husí kůže 🙂 taky se zajímám hlavně o numerologii, dříve více i astrologii (ve dvojce jsem to uměla dokonale skloubit 😀), reiki, automatickou kresbu... Ale tyhle věci jsou pro mě už moc, jasně jsem řekla, že je vidět nechci, jen občas cítím takové divné energie, ale nechci hlavně nic vidět 😵 bych se zcvokla 😅
@zuzulice taky se cítím celkem "chráněná" tím, že tu schopnost vidět to nebo cítit nemám a ani po tom netoužím 😉 Ale tím, jak se zajímám o ty různé teorie, tak si prostě myslím, že tady kolem nás něco je 😉 Asi nejpřesnější označení pro to je energie...
@zamilovanadonej brrr, ten horor neznám, pořád věřím tomu, že pokud to děťátko fakt něco "vidí", tak je to dobrý duch, který ho má rád a chrání ho 🙂
@rzymani mě právě taky o pravdivosti těch "divných zážitků" přesvědčuje, že je říkají nebo prožívají lidi, kteří nemají důvod si něco takovýho vymýšlet... vždycky se to stane, když by to člověka nenapadlo, ale jsem ráda, že tady naši blízcí prostřednictvím těchto věcí snad jsou s námi, i kdyby jenom v myšlenkách 😉
Fuj holky, dejte pokoj 🙂 Mám husí kůži.
je fakt, že malej se narodil rok a něco po smrti mého táty a občas se taky kouká jakoby do stropu a usmívá se nebo povídá, myslím, že za ním dědeček chodí 🙂
malé děti jsou cca do 5 let stále vázany s "druhým břehem",dokáží i popisovat svoje předešlé životy jako by je ještě včera žili,známakový případ osobně,znají i mrtvé,vůbec mně tohle nepřekvapuje a je krásné o tom sem tam slyšet,že to u dětí dospěláci stále ještě dokáží pozorvat a ne to v nich potlačovat nebo se jim vysmívat 😉
@terezet je to možné.Já mám vlastní zkušenost tuto. Byla jsem na návštěvě u mamky přes noc. Malá měla 1,5 let a spala už dávno celou noc. Najednou chtěla asi kolem 03:00 mlíko. Tak jsem šla a najednou jak jsem ji ho nesla, tak nechtěla. Cpala se za dědou (mým taťkou). Ten ležel na zemi a dostal silnou mozkovou příhodu. Přijela rychlá, odvezli ho. Malá pak říkala, děda už není. Ale žil v komatu ještě cca týden. Pak byl klid. Po asi 2-3 měsících jsme byly u mamky na obědě a malá byla v jejich ložnici a něco tam belkotila. Najednou pro nás přišla, že děda tam dělá hají a máme být potichu. Šly jsme se tam podívat , řekli jsme ji, že děda už umřel a je v nebíčku. Malá pořád nene, tady hají a vzala deku a zakrývala ,,ho,,. Pak si ještě po tom hrála a prý s dědou, pořád něco blábolila, ale nikdo tam s ní nebyl. V noci mě hodně dlouho pak strašila, že děda tam stojí a dívá se na ní. Je to už dlouho, ale i tak občas, ale teď už minimálně říká, že děda stojí tam u skříně a dívá se na ní. Je to fakt zvláštní, ale je to tak.
Ty jo, bojím se ale zároveň bych o tom chtěla vědět víc. Přidám zkušenost z trochu jiného soudku. Nám vloni v březnu umřel dědeček. Než umřel, neměl nějakou závažnou nemoc, jenom prostě ztratil sílu v nohách, lehl, přestal chodit, pak přestal mít sílu mluvit.... Ale dokud ještě vnímal a mluvil tak jednou babičce říkal, že se mu zdálo o Jožkovi (o nějakém příbuzném, kterého jsem si už nepamatovala, byl to zřejmě dědečkův bratranec, to už přesně nevím. A babička se ptala, co se mu zdálo.A dědeček: "že mi podává ruku". Babička se otočila na moji maminku a aby to dědeček neslyšel, říká "Jaruško, je zle, už ho volají na druhý břeh". A pak během pár dní umřel. Určitě by se to dalo vysvětlit nějak logicky, přesto věřím, že jsou určité věci mezi nebem a zemí, kterým nerozumíme nebo nechceme rozumět. Kamarádka, co pracuje jako ošetřovatelka v domově důchodců mi říkala, že někdy přijde smrt pro babičky nebo dědečky nečekaně, ale někdy to jde poznat, že si je prostě smrtka chystá. Že zhrubnou rysy v obličeji, nos a brada se protáhne do špičky. ...
Mám úplně husí kůži, když tohle píšu.
Taky tomu věřím díky vlastní zkušenosti. S mým taťkou jsem měla úžasný vztah. Když jsem otěhotněla, byl už rok vážně nemocný a na malého se strašně těšil. Když se malý narodil, z posledních sil zamnou jel s mamkou a sestrou100km do porodnice, dokonce si malého i pochoval a to bylo poprvé a naposled, co svého prvního vnoučka viděl a naposled, co jsem ho viděla já:o(((((....za 14 dní umřel:o(....Aby to mamka zvládla, jela jsem za ní do Zlína ( bydlíme od sebe 200km), měsíc jsem bydlela ve svém starém pokojíčku. A jednou v noci, když jsem po kojení položila malého na postel, zadíval se ke dveřím a jakoby radostně začal natahovat ručičkama, kopat nožičkama....přišlo mi, že se snad i usmíval, ale to asi ne, byly mu sotva 4 týdny. Přitom u dveří nikdo nebyl, všichni spali. Pak se mi časem stávalo, když jsme byli u mamky ve Zlíně, že se tak zadíval a začal se smát, jednou jsem se ještě ráno válela, on už si v posteli sám hrál a zničeho nic se normálně začal hlasitě řehtat, ale jako fakt tak, jako když s ním děláme blbiny.....
V kuchyni ( opět ve Zlíně )máme taťkovu, fotku a když jsem malého nesla kolem ní, vždycky se na ni díval, začal říkat: dida,dida a to přísahám sem mu to nijak nenutila, aby to říkal, ani jsem to do něj nějak nevalila, že je to děda a opět se na fotku radostně usmíval.....
..........a já osobně jsem měla den před taťkovou smrtí sen, kde jsem věděla, že umřel....a taky jo:(....a sny- opravdu nádherné, ve kterých jsem se s tatkou viděla, kdy jsme mu šli jakoby naproti celá naše rodinka- manžel, já a malý v kočárku- ve snu byl starší než ve skutečnosti, seděl v tom kočáru zády k nám a čelem k taťkovi....To jsem byla po probuzení, jako bych ho viděla doopravdy a bylo to krásné..........
Od té doby, co už je urna s jeho popelem v hrobě ( trvalo to skoro rok, co ji měla mamka doma, než se udělal náhrobek a tak ), tak už je takovýchto ,,situací,, minimum...Možná tím, že už má můj tatínek klid....
Mám podobnou zkušenost s fotografiemi prarodičů. Moje babička zemřela rok před narozením syna, děda 1,5 roku před ní. Když jsem synovi poprvé ukazovala album s rodinnými fotografiemi, nejvíce ho zaujaly právě fotky mojí babičky a dědečka. Chtěl vědět, kdo to je a velice intenzivně si je prohlížel. To mu byl asi rok a kousek. Od té doby si chtěl často prohlížet album, vždycky nalistoval fotky mých prarodičů a prohlížel si je. Teď je mu téměř 2,5 roku, vždycky přijde ke skříni s alby a říká: "Vojtíšek se chce podívat na prababi a pradědu". Naštěstí to není nic strašidelného, líbí se mi, že ho tak zaujali jeho předkové. Prostě hned vycítil, že má s nimi něco společného. Je ale zajímavé, že na fotky manželových prarodičů takhle nereaguje.
@evitaa taky mi to nahání strach, ale zase si říkám, že babička by nám jako duch přece nechtěla udělat nic špatného 😉
@prdecek to je právě krásný, snad to budou moje děti taky tak mít 😉
@saminomimino taky mě to nepřekvapuje, je to krásné, četla jsem knihu Andělé v mých vlasech od Lorny Byrne a mám od té doby trochu jiný pohled na věci kolem 🙂
@ve24 to je úžasný!!! fakt na tom něco je, že?
@helen_8 přesně, taky tomu věřím 🙂
@mpb to jsi neměla psát, teď budu na lidech sledovat tyhle věci, doteď mě to nenapadlo 😉 I když si pamatuju, že když jsem naposledy na Vánoce viděla babičku, tak mi přišla v tom, co říká, strašně pesimistická, vždycky byla optimistická, ale tenkrát mi připadala, že ji všechno štve...
@loafeer úplně chápu to s těmi sny, říká se, že když se ti o mrtvých zdá, není to moc dobře, protože to znamená, že jsi je ještě "nepustila" na druhý břeh... taťka např. zemřel před 13 lety a mně se o něm pořád zdálo, těch snů celkem za tu dobu mohlo být tak 15... a když jsem byla u kartářky před 3 lety, tak mi říkala, že jsem ho ještě "nepustila", ale teď už to je podle mě dobrý a sny se mi o něm už většinou nezdají, už chápu, že je tam a nemůže být tady... Když loni umřela babička, taky jsem z toho byla špatná a smutná, moc mě to zasáhlo, ale je fakt, že babička byla taková osvícená bytost a že jsem s ní měla velice podobnou numeronolickou mřížku, tak věřím, že jsme byly napojené a taky jsem asi měsíc po její smrti měla sen, kdy jsme (členové rodiny) plavali v nějakém mělkém bazénu a ona ke každému přišla a každému z nás něco dala, mně čokoládu 😀 vím, že mělká stojatá voda podle snáře znamená dělohu, tak se to dá vykládat vyloženě symbolicky!!! Fakt zvláštní!!!
@lucidela to je hrozně zajímavé! Neteř právě taky nereaguje na fotky nás nebo svých sestřiček (lidí, které zná a poznává), ale na fotky předků, které nikdy neviděla, asi s ní udělám nějaký pokus, jestli je bude poznávat i na jiných fotkách 😉
@terezet...když umřel, tak jsem měla druhý den sen, že jsem šla za ním do nemocnice, šla jsem k jeho posteli, objala jsem ho a řekla jsem mu, že ho strašně ráda vidím. Byla to pro mě strašná jakoby úleva a měla jsem pocit, že jsem se s ním rozloučila. S tím druhým břehem máš asi pravdu. |Dlouho jsem se s jeho odchodem nemohla vyrovnat a to tak, že jsem uvažovala o návštěvě psychologa. Nakonec mi někdo poradil nějakou paní, která se zabývá energiemi, čakrama one brain a tak. Bylo to super, mohla jsem jí říct všechny své myšlenky, pocity....A ona mi přesně řekla, že už taťku musím pustit za světlem, že ho tady pořád držím. A tato věta mi hrozně pomohla...nevím jak to říct, ale asi to nějak přijmout a nevytěsňovat skutečnost, že táta už prostě není a nebude.....a jak jsem psala o těch snech, tak ty poslední sny, kdy jsem ta´tku viděla, tak už byl jakoby ,,naštvaný,, nebo tak. A měla jsem pocit, že už potřebuje být pohřbený. A je fakt, že co jsme ho uložili do hrobu, tak už se mi o něm takhle ,,živě a reálně,, nezdá....je to fakt zvláštní. .. nemyslím si, že bych měla nějaké schopnosti, ona taky fantazie dokáže své, ale rozhodně si nevymýšlím...
Na youtube je ke zhlednuti dokument v aj "the boy who lived before" doporucuju
@mamkamarketa v cestine to nikde neni?
podobnou zkusenost nemam,ale vim ze male deti jsou natolik ,,ciste,, ze jsou schopny videt i to co mi nevidime,me se jednou stalo-to byl syn jeste maly,nevim mel myslim skoro rok a byl v choditku a koukal nekam do rohu a usmival se,ale ja jsem tam nic nevidela...Takze na tyto podobne veci verim 🙂,detem,ale nikdo neublizi...