Dítě 3 roky mě přivádí k šílenství, má výbuchy vzteku
Ahojky. Začnu asi tím že se za to sice stydím ale už nemám žádnou sílu a mám pocit že mě mé dítě dohání k šílenství. Mojí dceři jsou tři roky. Do roka a půl byla celkem hodná a pak to pomalu začalo. Přestala spát po obědě a pozdě večer usínala. Začala mít nezvladatelné výbuchy vzteku. Pořád jsem měla naději že to přejde že jenom vzdoruje ale postupně se to zhoršovalo až to dospělo asi do téhle fáze. Čtvrt dne křičí nebo ječí a to brutálním způsobem. Stačí malinký důvod např. nejde posadit panenka, pes se schová pod postel, chce další sladkosti atd. Prostě křičí někdy půl dne i kvůli tomu že člověk řekne prosté ne. Od dvou let přestala jíst. Jí pouze suchou rýži nebo těstoviny. Suchý chleba, žádné maso. Pije mlíko a sirup. Žádné jídlo do ní člověk nedostane. Kdykoliv někam jdeme tak řve že nechce chodit. Dnes jsem byla na gynekologii jsem ve dvacátém týdnů těhotenství. Vyšli jsme před vchod a lehla si na zem. Půl hodiny se válela v blátě a na chodníku a pak začala běhat do silnice. Nakonec po třičtvrtě hodině co jsme došli na zastávku chtěla čůrat. Při čůrání si načůrala hodně do kalhotek a chtěla jít na hřiště. Nesla jsem ji přes kilometr řvoucí na rukou, hazela sebou napínala se a kopala. Já mám velké problémy se zády mám jen 50 kilo ještě do toho to těhotenství. Ona má třináct kilo a dokáže sebou tak házet že ji pomalu ani nemůžu odnést domů. Pak buší do dveří protože chce jít pryč. Sousedi téměř každý den vyhrožují policií. Má dcera křičí asi půl hodinky každý den před spaním. Trpí nočními běsy ve velkém stylu. Už od roku. Minule mě do krve kousla do ruky. Nešla zklidnit absolutně ničím. Skoro vůbec neposlouchá a není s ní domluva. Moc jí miluju ale čím dál tím častěji si říkám proč zrovna já mám takové dítě. Autismus máme vyloučeny. Jsem už hrozně zničena . Pořád doufám že se to spraví.... prosím má někdo doma podobný problém s dítětem či zkušenost? Budu ráda za každou radu...
Nemám rady, jen ti přeju pevné nervy a ať brzy přijdete na to, jak tohle porazit...
Děkuji Vám. Je to pro mě strašně těžké. Ona se umí chovat někdy moc hezky je to moje vymodlené dítě. Moc jí miluju. Zrovna teď leží a kouká na pohádku ale ještě pár hodin zpět mě tak kousla do ruky že zítra budu mít velkej modrák.
@lubinla96 je těžké říct co je a co není normální, pokud se jedna o naše dítě, vždy to vidíme jinak - ať už hur nebo lip... já osobně si myslím ze vidí co ti vadí a reagujes na to, tak to děla...nevím přesně jak to vypadá každý den - a nám každé dítě platí něco jiného, já se se svými v tomto od začátku nemazu, což neznamená ze tohle chování mít v budoucnu nebudou...ale já bych ji důrazně řekla ze tohle chování je neakceptovatelné a chovat se tak nebude. Pokud začne rvát a bouchat do dveří - otevřela bych dveře a řekla pokud chce ať jde a zavřela dveře. U nás zkusila dcera asi 2x ze jde pryč... řekla jsem ji co pro ni vše děláme a ji není hloupé se takhle k nám chovat?? Tak ať jde... a začala brecet... a byl klid. Jsme si to vysvetlily. S tím valenim po zemi - to bych ji vynadala, nicméně pokud má jít 1km pěšky tak bych vzala golfky už dopredu, pomůžou na nákup i věci kolem plus když nemůže das ji do kočáru a mas klid. Nemůžeš jít nosit na rukou v tehotenstvi....
Co se týká křiku kvůli psu atd tak ro bych na ni spustila taky, jak se chová, zda vidí, ze bych tady takhle rvala a dělala scény??? A pokud rve dal tak do pokojicku a až se uklidni tak si popovidame. Být důsledná a nechat ji tam když děla scény. Tady mě asi zkritizuje většina ale já jsem pro psychologicky přístup ale když nezabírá tak proste neomlouvam - vysvětlím ale jsou hranice jak se chovat proste nebude. A čím dřív to pochopi tím lip.
A nám pomaha před spaním mluvit o tom co bylo během dne a taky zapojit tatínka ...
Zažila jsem to samé....s holčičkou.
Navíc k tomu všemu byla Mistr úniku 😀.
Vše po svém a vše sama.
Dle psycholožky zdravá, žádná porucha....
Důslednost a nestupovat. Vím jak je to těžké, občas jsem jak policajt a nebaví mě to.
Zážitky s ní by vyšly na román.
Strašně zlobila ve školce, žádný respekt téměř k nikomu, ke mě už ho Teda má a taky má respekt z policajtů.
Dnes je ji šest a už je to lepší....
Nikdy se nestyděla, do teď v klidu oslovuje cizí lidi.
Proste je svá a nikdy jiná nebude.
Pozná slabší kousek, jak říkám a s takovým člověkem pěkně cvičí a přivede ho k šílenství...😀
Přeji pevné nervy a vydržte.
také doporučuji přitvrdit a být důsledná. co jde, tomu předcházet. jinak prostě trvat na svém a pořád dokola opakovat a vysvětlovat to samé. ono se to časem usadí, kde má 😉 ideální je reagovat pokaždé stejně, ale bez afektu, což je těžké a ne vždy se podaří ☹ ale prostě stručně, jasně, věcně...na každé dítě fakt platí trošku jiný přístup a ty výstupy má z jiných příčin, ale je fakt potřeba s tím nějak hnout a nenechat si vše líbit. s narozením dalšími miminka to lepší nebude. co vše stihneš do té doby, to ti hodně uleví.
na našeho vzteklého syna zabírala studená sprcha. pak už jen ocákat obličej v umyvadle, nakonec stačilo jen ukázat na koupelnu a byl klid. a kamarádův synek ležel půl hodiny na studené zemi před obchodem, protože tatínek odmítl spolupracovat při jeho "představení". za půl hodiny odešli v klidu 🙂
je to tvrdé, ale naprostý souhlas se @shine2015
Hrozne tezko radit takhle na dalku... nevidime vas napln dne, nevidime, jak na ni reagujes, jak s ni komunikujes.. na myho syna treba absolutne neplati zvysovani hlasu a zakazy.. reaguje na ne strasne vzdorovite, naschval dela zakazanou vec a zadne se silene vztekat. Taky velmi spatne reaguje na moji nervozitu - kdyz nastane situace, ze ktere jsem nervozni, vyciti to a chova se presne tak, jak nechci, aby se choval. Zabira na nej vysvetlovani, vysvetlovani a vysvetlovani.. to se pak chova naprosto uzasne. Napr. kdyz mu vysvetlim, ze do kaluze nedavame ruce, protoze je kaluz spinava, protoze do ni curaji pejskove, protoze tam lide hazi vajgly, ktere meli v puse atd, a ze by byl nemocny a museli bysme k doktorovi, tak poslechne a ruku tam neda. Taky na nej plati moje sebejistota a to, kdyz ho dopredu pochvalim, jak se pekne chova a jak je sikovny. A taky na nej plati to, kdyz vidim v jeho chovani ten duvod, ktery to chovani ma, a jdu na to timto zpusobem - napr. jde a bouchne jiny dite, tak mu reknu, ze vim, ze chtel to dite pozdravit a ze se stydel (protoze ho znam a vim, ze to tak bylo mysleno) a tim padem ze byl agresivni, ale ze takto se chovat je nepripustne a ze pokud bude chtit dite pozdravit, tak mi rekne ''mami, chci to dite pozdravit'' a pujdeme mu spolecne rict 'ahoj' (zabralo to, uz deti neboucha).
Na druhou stranu zabira taky trest, pokud mu vysvetlim, ze se neco nedela nebo ze ma jit okamzite domu atd a nejde, tak mu reknu, ze mu seberu hracku a dam ji na skrin a dostane ji az zitra.. parkrat jsem to udelala a uz hned jde.
Proste duslednost (spatne chovani->nejaky dusledek), vnitrni klid a komunikovat, komunikovat a komunikovat.
Ujeceny nervozni rodic bude mit nervozni vztekle dite.
V neposledni rade bych ji nedavala absolutne zadny cukr, nechapu tu vetu ''vzteka se, protoze chce dalsi sladkost''... cukr je pro deti naprosto desna vec a takovehle dite by cukr videlo poprvy az ve skole.
Treba kdyz vezmeme tu situaci, kterou popisujes, proc si lehala pred ordinaci na zem? Co chtela delat.. jak probihala komunikace? Kdyz chtela pocurana na hriste, jak jsi ji vysvetlila, ze se nepujde? Nenudi se doma?.. nejste porad doma? Chodi do skolky? Muj syn je dost aktivni a snad inteligentni a kdyz jsem treba nemocna a nemuzeme jezdit nikam mezi lidi, na vylety apod tak se hrozne nudi a pak vymysli nesmysly.. Pokud by mi dite busilo na dvere, ze chce pryc, tak bych ho proste vzala ven nebo mu vymyslela na doma nejakou poradnou zabavu nebo neco, s cim mi muze pomoct (utirat zem hadrou atd..)... venujes se ji dostatecne? Povidate si, ctete si atd?
Opravdu přitvrdit....tolikrát se stalo, že jsme třeba někam neodešly, i když se těšila, ale prudila třeba kvůli botám...takže o.k. princezno, smůla, budeš doma, řvala až byla fialová, ale pochopila.
Když se válela po zemi....pokud to bylo v rámci mezi bezpečné, nechala jsem ji tam a odešla, třeba za roh a sledovala, co bude dělat.
K jídlu - vždycky byla dobrý jedlík, blbne až teď, tohle nejí a tohle neji a poslední dobou řekla třeba blé, to je hnus, to jíst nebudu, no ty kráso, to je něco na mě. Okamžitě jde od stolu do pokoje a je hlady, samozřejmě, ve vteřině si to rozmysli, ze to jídlo miluje a ze ho chce....ovšem smůla, já talíř odnesu a je prostě bez oběda.
Babička samozřejmě na prázdninách nabízí další a další jídla, nechá se do toho vtáhnout a pak je na nervy a dělá ji služku.
Je to mazec, někdy mi říká, že jsem zlá a že odejde z domu, to mě trošku zviklá 😀
Těším se na pubertu 😉
@mimco Taky souhlasim no.. kdyz se syn nechce oblikat, tak mu uplne klidnym hlasem reknu ''Tak bez do pokoje a bez spat''... hned se rozmysli.. Jidlo to samy.. nenutim mu jist neco, z ceho se mu navaluje, ale kdyz to aspon neochutna, tak dalsi jidlo nedostane.. Proste pravidla, mantinely, ale zaroven laska, respekt, kompromisy, komunikace..
Ono je těžké radit, kdo takové dítě nemá, opravdu úplně nepochopí.
Ta naše se nikdy nikoho nebála, odešla by s bezdomovcem, navíc porad utíkala, do teď chodí a poskakuje 5m předemnou.
Věnovali a věnujeme se ji dost, ona nás nenechávala vydechnout.
Na druhou stranu je neskutečně bystrá a má obrovskou slovní zásobu.
Je pravda, že když se nudila, dokázala vymyslet neskutečné blbiny......
@karlajasmine já ji taky nenutím do jídla, vždycky ale jedla s chutí. Ale nebude o mém jídle říkat, že je to hnus, to už je na par facek....
Vařím, myslím si, docela dobře 😀
Ahoj, musí to být pěkně těžký, zrovna jsme se vrátili z procházky s kamarádkou, co má holčičku co se trošku podobá té tvé...taky je vymodlená (teď se tedy modlí za druhé dítě a my si říkáme, že to budou mít úplný peklo doma) a teda musím říct, že to nebylo příjemné ani pro nás, doprovod, natož pro rodiče. Ale třeba můj syn zrovna taky podobně jančil včera před školkou, ale za jeho necelé tři roky to bylo naštěstí jen asi podruhé 🙂
Mám z toho pocit, že je tam hodně věcí. Jednak asi nedůslednost. Taky si myslím, že jste to možná trošku zvorali na začátku, většinou když jsou děti maličké tak na ně nechceme být tvrdí a spoustu věcí povolíme, ale ono se to pak táhne dál a dál a těžko už se pak přestává, resp. dítě se to pak těžko odnaučí. Já tedy byla máma-sobec už od malička a prostě vědí, že když řeknu NE, tak je to ne. Většinou to ani nezkoušejí. Zase ale neříkám, že jsem moc autoritativní, jsem ochotná diskutovat, ptám se, co potřebují a říkám, co potřebuju já, domlouváme se na řešení. Takže vědí, že se se mnou dá diskutovat, ale zároveň vědí, že když řeknu NE, je to opravdu důležité a akceptují to. Syn se občas tedy trošku vzteká (je to Býk s ascendentem v Beranu 😀), ale ani on není niktarak nezvladatelný.
Jak už psal někdo výše, dost reagují na můj stres a ještě přidám svou zkušenost, že i dcera (prvorozená) měla trošku jalovější období když jsem čekala syna.
U některých věcí bych být tebou zvážila, zda je tvůj zákaz oprávněný (třeba na to hřiště bych jí bývala asi klidně nechala na chvilku jít s tím, že bych vysvětlila, že má mokro v kalhotkách a že to znamená, že se může nachladit. Samozřejmě pokud je už hysterická, tak to nemá cenu, tohle vysvětlování má smysl pouze s dítětem, které tě poslouchá. U některých aktivit bych zakročila i fyzicky, včera jsem musela syna odtáhnout domů ze školky (nejdřív jsem se zkoušela ptát, vyjít mu vstříc atd., ale byl přetažený a nikam jsme se neposunuli, takže po asi 10min jeho hysterických scén jsem ho holt za ruku odtáhla domů, kde okamžitě usnul).
Co se týče jídla tak jestli už takhle jí rok, tak to bych asi udělala nějakou zásadní změnu. Nechceš jíst to, co je, ajn, ale nebude nic. Nebo jí to nějak vysvětlit. Nemyslím, že takhle je to v pořádku. Nějaké občasné výkyvy, kdy dítě nemá na něco chuť jsou ještě pochopitelné, ale rok je už opravdu dlouhá doba...
Držím palce 😉 Kdyžtak mrkni do skupiny Nevýchova nebo Respektovat a být respektován, tam je víc informací o těch partnerských přístupech.
Ona ta nevýhoda není špatná, ale na mou dceru byla k ničemu.
Já vysvětluji do zblbnutí, člověk by řekl, že je jí šest, je to bystrá holka....
Např.....100X jsme ji vysvětlovali, ze nemá lízat sníh, že je v něm spousta špíny, hlavně ve městě, na Vánočních trzích jsem ji načapala, jak olizuje sníh z lavicek, plný bordelu, holubincu a bůh ví čeho, tak jsem na ni houkla, jestli je normalni, jestli si pamatuje, co jsme ji o tom sněhu říkali....ano maminko, už to neudělám a jen se otočím.....zase.
Výsledek....zápal plic a plná pusa aftů. Jasně, nemuselo to být z toho, ale pravděpodobně ano. Myslíte, že se poučila?
@mimco prave po těch aftech ideálně připomínat ze to je prave z toho sněhu a ze to s ni myslíte dobre a proto jste ji to říkali... a takže se vším. Ono je dítě a dítě a každá máma se snaží... ale jak tu někdo psal - chce to co nejdřív mluvit vysvětlovat a být dusledni... jak tatínek tak maminka...je to někdy únavné ale nic jiného nezbývá...hlavně to nenechávat být ze s ni to proste nejde a nemá smysl....
A ty jsi s ní byla u nějakého psychologa, který ti vyloučil autismus?
Nebo kdo ti ho vyloučil? Dle mého tohle chování normální není. Jak je na tom s řečí, mluví přiměřeně k věku? Metody typu sprchovat studenou vodou bych teda nepoužívala, za mě brutální metoda😣
@mimco nám to dcera udělala 2x .. řekla jsem ji tak ty chceš jít pryč??? Tak fajn, my tady s tatínkem kupujeme první posledni, oblečení, hračky, jídlo, vaříme, uklizime, vymyslime bazen, hory, tudiz lyže plavání a bruslení, jezdíme na výlety, na kole.... a tobě se tady nelíbí a ještě chceš jít pryč?? Tobě to není vůči nám hloupé? Jak by bylo tobě kdyby jsi měla holčičku a ty se snažila a ona řekla ze chce pryč??? Dobre chceš jít pryč tak bez. A normálně jsem ji nechala ať si vezme bundu a jde... chtěla si balit věci ale to jsem řekla ze platil tatínek a hodne na to vydělával ze to si brát nebude... ať si vezme jednu hračku a bundu a jde... a nesla. Nejprve dělala ze půjde ale byla tam i tma ... a jak se s nimbavime průběžně o lidech nesmí chodit s cizími atd tak začala brecet a pribehla. Já jsem jí říkala ze k pláči to jenspis pro mě když se snažíme a děláme první poslední a ona ještě chce jít pryč ze nám to je teda líto a ze nás to moc mrzí....
Evelínka byla dost podobná, nosit, zaseknout se, nejdu (i jsem odešla na polní cestě kus, schovala se, nehlo s ní nic). Ubulena hrozně.. ve 3 a čtvrt to nejhorší přešlo. Dosud umí vyvadet, brečí několikrát denně, uráží se, je manipulativni.. na druhou stranu je mazliva, velmi chytrá a chapava, zábavná..
Každé dítě má vrozeny jiny temperament, ta naše je uragán 🙂
Měla bych obavy s narození druhého dítěte, vedla ji k tomu jak je starší a šikovná, rozumnější, až se malé narodí
@vozdinka já si myslím ze je to opravdu tím ze když jsou deti hodne malé rok nebo rok a půl tak rodiče je omlouváji ze jsou malé a pak se to časem dostane do tohoto stadia - nic ve zlem rodiče to nemysleli zle - vymodlene dítě tak chtějí ať se má co nejlíp a miluji ho strašne moc...
Bude to vypadat, ze odbocuju, ale resila bych hodne to spani. Me prijde - z toho co pises - ze je to dost mozna zdroj problemu. Sama pises, ze bojujete od chvile co nespi po obede. Ona muze byt klidne dlouhodobe pretazena a proto je proste protivna. A vubec spoustu z tech veci co pises, zname asi vsechny a to hlavne ve chvilich, co je ditko unavene
A nemyslim to jakkoli utocne, mam taky strasne spatne spici dite, ale zkus si treba psat kolik hodin celkem za cely den naspi a jestli ti vyjde hodnota pod 11,12, tak bych to resila
nečetla jsem všechno,ale zeptám se, chová se tak i na ostatní členy rodiny? i v jejich přítomnosti nebo když jste u babiček, u kamarádky? jak se chová k ostatním dětem? pokud chodí do školky, jak se chová tam? co na to tatínek?
rozhodně nedoporučuju vyhrožovat tím, že dítě může odejít pryč, když se mu doma nelíbí, protože to stejně nedodržíte a akorát si tím shazujete vlastní autoritu pro příště, dítě se tak akorát naučí, že výhrůžky nemusí brát vážně, když je stejně nedodržíte...
@lubinla96 To se pak z toho s tím novým mimčem asi zblázníte. Já bych se asi neudržela a jak se chová holčička, tak bych se chovala k ní, nevím, jak to máte doma nastaveno, ale já bych byla více přísná. Vím, že se to nemá, ale kdyby mi dítě kopalo denně do dveří až by sousedi hrozili policií, dostalo by na zadek až by si to příště pamatovalo. Malá z Vás asi cítí, že jste z ní úplně na dně a ona má zrovna převahu a dovoluje si. Pokud nepomáhá s ní mluvit, chce to hodid se do klidu, "být nad věcí", klidně ji nechat, ať se vzteká venku, počkat na ni a jinak pevný režim, být přísná, důsledná až "zlá" máma, mohla by si to časem rozmyslet. A jak reaguje na tatínka? Babičky? Chodí do školky?
Asi bych se zkusila poradit s odbornikem.. tohle uz mi neprijde normalni. Ale deti zatim nemam,tak to nedokazu rict objektivne. Treba nejakou zkusenou maminu neco napadne. Hlavne hodne stesti s takovym vzteklounem a pevne nervy..