Děti, které neusínají samy

@pajinka333 - vůbec bych nedala na řeči ostatních, záleží jenom na tom, co vyhovuje nebo vadí vám doma....syn odmalička neusínal sám, naučil se to někdy v 5 letech, možná později a nikdy jsem toho nelitovala...byl hodně neklidné miminko, uspávání někdy zabralo i hodinu, často ale méně, většinou to byla cca půlhodinka, kdy jsem u něj ležela a držela za ruku, nebo schouleného v náručí...pak jsem přendala do postýlky a spal....postýlku měl s odmontovanou postranicí přiraženou k naší posteli, takže si mohl i přelézt k nám, když potřeboval...často spal i s námi v posteli....nevidím na tom nic špatného, neměli jsme pocit, že by nás to nějak extra omezovalo....později jsme třeba přečetli několik pohádek a pak jsem zhasla, on se přitulil a do 10 minut spal....pak se naučil i usínat sám, ale doteď má raději, když u něj někdo chvilku je.....ovšem i přesto z něj vyrostl šikovný skoro 10 letý kluk, který bez problémů absolvoval několik škol v přírodě a naposled na podzim i svoji první pětidenní výpravu se skautem, kde byl jeden z nejmladších, skoro nikoho tam kromě vedoucích neznal a přesto si tam se vším poradil a večer ho rozhodně nikdo neuspával 🙂. Takže bych se vůbec neohlížela na to, co vám kdo povídá, je to vaše dítě a váš čas a pokud vám to nevadí a cítíte, že je to tak dobře, tak to tak klidně dělejte..... nikomu jinému do toho nic není....

ja take vzdy vychazela diteti vstric... a jsem ted mnohdy nastvana, ze to nemam jinak... prvni dve dcery chtely drzet za ruku, takze ja u nich i ve trech letech, nez zabraly. pozdeji jsem vysvetlovala a delam to tak i ted se triletou- nespi jeste, tak ji reknu, ze jdu umyt nadobi, at me posloucha... a ona by nejradsi mela moji ruku (hraje si s prstiky), dokud nezaspi (coz miva vetsinou). dvoulety si zas dava ruce k memu krku ci do vystrihu, je tam teplicko... dela to tak tri mesice a uz jsem z toho spatna... tu triletou jsem v roce nechala vyplakat (dle metody, jak za ni po trech, peti minutach chodis). za tri dny spinkala sama, v pohode, nadhera. jenze jsem se prestehovala a tam ji naucil tatinek spavat u sebe a kdyz jsem se vratila, tak jsem ji nechtela vystavovat stresu, tak s mou rukou spi dodnes...
ale nemam na to je ted nechat vyrvat, coz je ale tim, ze jsou dva... a ja jedna dospela na ne. ona ta metoda ale neni tak drsaticka, jak pusobi... ja na to vzpominam pekne, byla jsem uz energicky vystavena, tehotna a uz mi nezbylo nez ji vyzkouset. a mala poprve plakala 20 minut (byla jsem u ni tedy ctyrikrat), podruhe uz min, pak uz jen minutka, ja ji tedy po mem odchodu zpivala 🙂

Ahoj zakladatelko, dobré téma. Měla jsem postýlku od narození vedle sebe v ložnici, dokud jsem kojila spal syn se mnou, do 11 měs, pak do postýlky ale vedle mě, sám ani omylem, aby usnul, musím ho držet za ruku. Jsou mu teď 4 pryč a já spím stále vedle něho, ruku chce čím dál míň, ale v noci se mi stále často budí..Takže vodičku a ručičku a přikryt🙂 Mě neva spát s ním, sme polu sami, jak je to u ex nevím...střídáme.Celkově mi od narození spinká špatně, potíž s usínáním,i samotným spánkem, ve školce poobědě spí většinou, a v pohodě.Myslím že k tomu dospějě sám věkem, že už mě tam pak nebude chtít...neřeším to.A nechci ho nutit,on si to tak řídí všecko sám, kojení, hrnec,plenky i to spaní..

S uspáváním v náručí jsem skončila cca v roce a třičtvrtě. Příšera se nechávala nosit i třičtvrtě hodiny a do postýlky se jí podařilo odložit třeba až na třetí pokus. Už jsem to nezvládala hlavně fyzicky, protože takhle jsem jí uspávala při každém spaní. Když jsem jí dal do postýlky poprvé, tak zakňouala, ale já hned přišla, uklidnila jsem jí, pohladila, aby věděla, že jsem stále k dispozici. Takhle jsem to udělala několikrát, nikdy se nedostala do fáze pláče. Asi třetí den pak už usínala bez problémů. Dali jsme jí do postýlky, dostala pusu ode mně a od táty a do deseti minut spinkala. Teď je jí tři a půl a stále usíná sama, ale už má lampičku na čtení, večer si řekne, které knížky chce a když je dočte, sama si zhasne a usíná. V žádném případě toho nelituji a nemám pocit, že bych jí způsobila nějaké trauma. Teď čekám druhé dítě a jsem ráda za každou "samostatnost" kterou dcerka zvládá.
A pokud jde o to "otročení". Znám lidi, kterým se děti později naučily usínat samy, ale mám v okolí i případ, kdy chodí uspávat dvanáctileté!!! dítě...bohužel nemůžete předvídat jaké bude to vaše, ale myslím si, že pokud bude vědět,, že jste kdykoli k dispozici, nemůže z tohoto přístupu ani žádné trauma mít.

@pajinka333 Taky jsme žádnou metodu nepraktikovali. Dcera cca do 21 měsíců usínala při kojení. Taky mi to bylo vyčítáno, někdy to byla pohoda a dcera prostě vytuhla při kojení, jindy to pro mě bylo náročnější, protože jí to trvalo, ale zvykla jsem si a nakonec jsme byly spokojené obě. Po odstavení jsme tak nějak nenásilně a přirozeně přešli na uspávání spolu v postýlce a přitulené. Teď je dceři dva a čtvrt roku, už se naučila usínat i s tatínkem (což nás už tedy trošku úsilí stálo). Stále neusne sama, ale už se častěji stává, že neusíná přitulená, ale třeba se i ke mně otočí zády. Předpokládám, že k samostatnému usínání dospěje časem. Jen jí to bude trošku trvat 🙂 Dělejte to tak, jak cítíte, že to vyhovuje vám i dítěti, jak je to pro vás přirozené. Z mé zkušenosti je to nejlepší. Vždycky, když jsme něco zkoušeli na sílu, šlo to špatně a všichni jsme z toho byli nervózní. Takže pokud vás nic netlačí a nenutí tenhle systém změnit, nechala bych ho tak, jak ho máte zavedený a jak vám vyhovuje.

@pajinka333 Mám 17m syna, kterého uspávám kojením a chci v tom pokračovat tak dlouho, jak nám to budete vyhovovat. Nevidím natom nic špatného, naopak v sobě cítím, že je to tak správně a jinak bychto nedělala. Taky jsem si vyslechla spoustu nevyžádaných rad a jediné, co na ně zabírá, je začít důvěřovat sama soběa svému mateřskému instinktu. Je to tvé dítě a pouze ty víš, co je pro něj nejlepší.
A co se týče té metody - je mi líto všech těch miminek a malých dětí, kterým je tímto způsobem narušena důvěra ve své rodiče. Nevěřím, že tato metoda má jakýkoli pozitivní dopad na psychiku a vývoj dítěte.

Zajimave tema a tesim se na pribehy a nazory ostatnich maminek.
Moje dcera ma 3,5 roku a sama neusina. Musim s ni lezet, dokud neusne. Chce mazlit, povidat pohadky a potrebuje moji blizkost. Dokonce jsme ji zaridily pokojicek, vlastni postylku a i kdyz ji tam uspim, kolem pulnoci se presune k nam.
Pokusy o uspavani ji samotne byly, ale ja to neustala. Fakt moc plakala a me to rvalo srdce.
Zase si rikam, ze doba kdy me bude potrebovat je tak kratka, tak proc si ji neuzit. Ta doba pred usinanim je tak hezka. Myslim si, ze tim k sobe mame i bliz. Nepredpokladam, ze to bude vyzadovat do 20 😊
Nicmene ma to i druhou stranku.. v lete ji pribude sourozenec a ptz manzel casto neni doma, tak nevim jak zvladnu vecerni peci-uspavani o dve deti.
Kdyz premyslim, zda lituji.. tak ne. Zpetne bych to neudelala jinak.
A tlak od rodiny byl a je stale. Neresim.

@kadarka - přesně, taky necháváme dítě ke všemu dozrát samo....a ono to potom jde mnohem snáz, než kdybychom ho v tu dobu, kdy ještě není připravený, chtěli tu věc naučit....měli jsme to i s plenkami, měl je do 3 let, potom bylo během jednoho dne vyřešeno, žádné vysazování, hlídání, převlékání, praní a čištění koberce nebo sedačky apod...prostě během jednoho dne začal chodit sám, nemusela jsem se ptát...bylo to tak i s dudlíkem, ježděním na kole a dalšími věcmi....prostě když jsme nechali rozhodnout jeho, že je na to už připravený, tak to šlo všechno samo a lehce, žádný stres pro nikoho 🙂

@pajinka333 U nás je to tak, že jsme dvojčata vždy uspávali tím, že jsme je chovali nebo byli alespoň u nich. Teď jim je 5,5 let a uspáváme pořád. jeden z kluků je už schopný usnout sám, druhý ne. Ten stále vyžaduje, abychom ho při usínání drželi alespoň za ruku (lépe ležet u něj v posteli). Nejmladšímu je 2,5 a uspávám ho svou přítomností také. Ten navíc vyžaduje mou přítomnost, manžela nechce. Občas je to náročné, hlavně když je manžel v práci a já všechny tři takto uspávám sama, ale říkám si, že v 15 mě už potřebovat nebudou, a já budu třeba na toto vzpomínat 🙂. A nepřipadám si jako jejich otrok, prostě to tak potřebují.

@beruda - možná, že s tím 12 letým, které chodí uspávat je to podobné, jako s tím naším skoro 10letým....usnout sám umí už dlouho, ale pořád je radši, když si večer spolu u něj chvíli popovídáme, něco mu třeba přečtu, chvíli se i přitulí a usne....nevidím na tom nic špatného, není to uspávání v klasickém slova smyslu, prostě je rád, když tam s ním někdo je....na škole v přírodě a výpravě se skautem usíná i spí bez problémů.....já si to naopak spíš užívám, počítám, že ta doba, kdy o tyhle chvilky ještě stojí, už nebude moc dlouhá, tak proč si to neužít....ovšem pokud to někomu připadá jako ztráta času a jde radši žehlit nebo něco, tak to pak chápu, že mu to vadí.... a samozřejmě něco trochu jiného zase je, když je těch dětí víc, tam se prostě musí nalézt způsob, který bude vyhovovat tak nějak všem....

Za me, ac to je kolikrat narocne, jsou ty chvile s usinajicim ditetem nejkrasnejsi. Nenechala bych vyrvat. Do roku jsme uspavali v naruci a na balonu, pak pul roku v kocarku a od roku a pul doted usina u prsicka. Pokud to vyjde budeme na podzim ctyri a chtela bych to delat tak, ze si je vezmu oba do postele, tak uvidime jaka bude skutecnost...

@pajinka333 Dejte hlavně na svůj pocit, co vyhovuje vám a dítěti, ty rady jsou nejhorší! Taky jsem to dost řešila, první rok od doby celkem brzy po narození usínal náš prcek hezky sám - když plakal, přišla jsem, pohladila, ujistila ho, že jsem tam, byl v klidu, odešla jsem, nejsme s manželem na žádné vyřvávací metody, i když jsem se o to jednou pokoušela, po chvíli jsem to vzdala! Po roce se to začalo měnit, už mě nenechal odejít, dost jsem bojovala sama se sebou, byla podrážděná, nevyhovovalo mi to, pak se to změnilo poté, co jsme přišli v prvním trimestru o miminko, začala jsem si to víc užívat, těch chvil s dítětem, které tu je a vše tak hrozně utíká, je malé jen jednou a potřebuje nás. Po další ztrátě miminka ve 23. týdnu jsem už vůbec nepochybovala, často jsme tam byli s manželem oba, přečetli pohádku a malý v klidu usnul, chodila jsem už do práce a užívali jsme si ty chvíle po celém dni všichni spolu. Jak začal chodit do školky před 3. rokem, byl více unavený, nechtěl tedy spávat po obědě už, tak večer usínal snadno, nebyl to pro nás žádný problém, prostě jsme mu dali tu jistotu, co potřeboval. Před 4. rokem do mně dost kamarádka hustila, ale neplánovala jsem nic měnit, těch deset minut večer nás fakt nezabilo. Pak přišla situace, kdy se choval malý dost hystericky a vynucoval si to, začala jsem s ním o tom mluvit a pěkně se to naučil, prostě do toho musel dospět a můj názor je - dát dítěti čas na vše, snažit se podpořit, ale některé děti jsou zralé tehdy a jiné později. Základ je, že to musí vyhovovat oběma a nemá smysl se do něčeho nutit, pořád slyšíme kolem sebe nějaké rady, ale není univerzální rada, zapomínáme dnes na svůj instinkt. Dnes to u nás funguje už nějakou dobu tak, že přečteme pohádku, pomazlíme se a odcházíme, někdy s ním ještě já nebo manžel chvíli ležíme, někdy i usnu, ale už si prostě nechá vše vysvětlit, někdy ještě dojdu opakovaně, dám mu pusu, on se ujistí, zda přijdeme a usíná sám. Svítí mu tam malé světýlko a jsou otevřené dveře. Jsem moc ráda, že jsem se nenechala zlobit a šla touto cestou.

Napadá mě myšlenka - pokud někoho obtěžuje uspávat své dítě a užívat si vzájemné přítomnosti, proč potom má děti? Dneska se děti běžně krmí umělým mlékem z plastové lahve namísto kojení, běžně jsou voženy v kočárech, i když by mohly být nošeny na těle matky, kde je jim příjemně, dech jim monitoruje jakési elektrické zařízení, jsou separovány a po příchodu na tento svět často přesunuty do jiné místnosti než spí jejich matka, jsou opouštěny klidně i v půl roce ve jménu kariéry a peněz...a mně je z toho všeho smutno. Ale jsem ráda, že to cítím jinak a dělám vše tak, jak nám vyhovuje 🙂 Přeji všem ženám, aby i ony měly odvahu k tomu dělat věci tak, jak je cítí, protože mateřský instinkt nenahradí ani tisíc knížek a "dobrých" rádců.

@pajinka333 No, kdyby jen do pěti let. Dcera bude mít osm a uspávám pořád. Do toho ještě tříletého syna. Teď už mi to ani nevadí, děti z toho nakonec vyrostou.

@martiniquest To je trošku zvláštní úvaha, občas mi to tu připadá, že jsou tu názory ode zdi ke zdi. Chce to spíš více selského rozumu a oprostit se od paušalizování a odsuzování.
Jak dítěti pomůže, když ho bude do zemdlení nosit maminka, ze které prcek ucítí, že jí to nevyhovuje, že má zdravotní problémy a bolesti? Samozřejmě pak bude usínat o dost hůře, ucítí napětí a nervozitu. Co když matka kojit ze zdravotních důvodů nemůže? To samé platí o nošení, nebo látkování.
Na jednu stranu chcete, aby s i člověk nedal od nikoho radit a kecat do výchovy, dělal to podle sebe, aby byli spokojení hlavně miminko a maminka, ale když tady někdo přizná, že něco udělal tak a tak, protože to prostě už jinak nedával, tak je hned špatná matka a neměl by mít děti. Nehledě na to, že jsem sama při svém mateřství zjistila, že dítka jsou často připravená na změnu mnohem víc, než maminky, které lpějí na zavedeném pořádku a odmítají byť jen zkusit změnu, protože "co kdyby". Takže závěrem, mně je smutno spíš z nedostatku respektu a tolerance. Jsme tu všechny mámy a neměly bychom se odsuzovat. Neznáme své životní příběhy ani svou aktuální situaci, pro kterou může být reálný důvod, ale i přes to se tu na spoustu lidí, kteří dělají něco jinak, vždycky snese vlna kritiky.

Male povzbuzeni od nas: dcera je mazel,spi u nas v posteli,uspavali jsme houpanim na rukach,pote u prsa.v cca 3,5letech byla uz schopna usnout sama i v jine posteli nez u mne (pritulena k oblibene panence), ted ve 4 letech mi i nekdy rekne-mami,netul mne,ja chci spat sama 🙂 a fakt usne sama bez jakekoli pomoci. Takze vytrvejte,ony ty deti z toho vyrostou.

@pajinka333 Ahoj,asi jsem trosku blazen,ale vzdycky jsem syna uspavala.I hodinu a pul a nemohl usnout.Zadne metody nezabiraly.Uspavam ho dodnes,je mu osm!Ale mame to jako takovy rizual,kdy si v klidu po celem dnu vlezem do postele,prectem knizku,on se prituli a blazene usne.Nechce byt sam a pro me to jsou drahocenne chvile,ktere se nikdy nevrati.A rikam si,ze az bude chtit byt sam,rekne si.Do 18ti ho snad uspavat nebudu🙂Tak si rikam,proc ne.Chtela jsem ho a uzivam si,ze o me jeste stoji.Nepripadam si jako otrok a nikdy nebudu litovat.Delej to,co citis a jak to vyjovuje vam dvema.Kasli na pritucky a rady ostatnich.

Na prirucky

Uspávala jsem dceru u prsa do věku 27 měs., odstavení proběhlo nenásilně a zatím teda usíná u pohádek a v noci je přitulená ke mně. Když jsem chodila na odpolední, tak usnula klidně v obýváku na gauči a manžel ji pak přenesl. Znovu bych to udělala stejně. Nevím teda, jak těď zvládnu uspat dvě, ale jedno bude asi na prsu a druhé následně s pohádkou.

@martiniquest
velice souhlasim s @beruda ..... a pokud jde matka pro radu, vetsinou ji k tomu vede volani o pomoc... mam ctyri deti, jsem na ne sama a opravdu neni jednoduche vsechno zvladnout a nemyslim si, ze jsem nemela mit deti 🙂 a ke zmenam i kritictejsim metodam nemusi vest jen pohodli matky ci spatne moralni hodnoty, ale vetsinou jen a jen nouze... jak rikam, vetsinou matka vola o pomoc... u me je treba chyba, ze prirozene neumim nastavit hranice a pak uz nemuzu .-) jo, mit jedno dite....... to by byl klid..... cas na vse...... uklizeno, řád...

@pajinka333 Ja uspavam do ted (4r)a budu tak dlouho,dokud to syn bude potřebovat. Na rady ostatnich bych nehledela. At si to kazdy dela podle sveho. K cemu jinemu jsem se stala mamou? Abych nechala svoje dite samotne v pokoji brecet? Moje tchýně me za to do dnes kritizuje,ale ja ji nevnimam. Vidim,jake metody ma ona,a jak byly "kvalitni". Takze za mne,at si to kazdy dela po svem a podle sve intuice a citeni.

@martiniquest Tak tenhle tvuj nazor nechapu. Jakoze kdyz ja to delam jinak nez ty, tak je to spatne? Kazdy to citi jinak a ma jine potreby.
Ja kojila pul roku, pak uz dcera odmitala. V kocarku jsem vozila, ptz me z noseni bolely zada. A mela jsem chuvu, abych si obcas mohla odskocit do prace, s kamaradkou na kafe nebo si jit zabehat.. o to vic jsem se pak na dceru tesila, byla jsem odpocata amela s ni daleko vic trpelivosti.
Dokazala jsem se bavit i o jinych vecech nez plinkach a kojeni. A s dcerky je samostatna, spolecenska a chytra 3-leta holcicka.
Naopak znam rodice s prehnanou peci a deti jsou uplakane, nesamostatne a uzkostlive.
Ale kazdeho vec. Nesoudim je. Ziju svuj zivot, ne jejich.

Zijeme v zahranici a neznam jinou zemi, kde by materska byla 3 roky. Vetsinou 3-6 mesicu maximalne.
Nerikam co je spravne, ale ne vzdy rodice maji na vyber.
To co ty pises je dost kratkozrake.
A stejne tak si nemyslim, ze pokud dite daji do kocarku, nekoji, ci nastoupi brzy do prace maji dite radeji mene nez ty.

@martiniquest Na tento komentář musím reagovat jen tím, že naprosto souhlasím se vším, co píšete. Každá samice má mláďata u sebe, kde jsou naše instinkty??? To, že dítě pláče a vyžaduje nás to je naprosto v pořádku a uvědomme si, že je to právě ten instinkt, který by jej v přírodě udržel naživu. Nechápu, že jsme se tak vzdálili tomu přirozenému a chceme po úplně malých dětech něco, co není přirozené...........

Mame dceru, v unoru ji budou 2 roky a doposud neusina sama v postylce, natoz vedle nas. Proste at se snazime pul roku jak chceme, tak proste sedi, knoura, nemuze se uvelebit, zveda se stale. Takze doposud proste aby byla v klidu, spokojena a usnula, tak ji mame v naruci na kline, zpivame ji, podivame a ona do 5ti minut usne. Takto nase pokusy v posteli trvali klidne hodinu a stejne nespala a nebo se porad budila a nemela tvrdy spanek. Za mesic se narodi druhy prcek, tak ted kazdy vecer uspava manzel. Nasim rodicum se to nelibi, ti by nejradeji praktikovali vyrvani, nechat ji tam, at si zvyka sama usnout. My s manzelem to vidime jinak, ze proste v naruci je v bezpeci, proste nedozrala na to, aby sama usnula a nebo vedle nas. Rikame si, ze do dospelosti ji uspavat takto nebudem. Ani nam to nevadi, tech par minut stravenych s ni a videt ji v klidu usnout, jsou bezva. Urcite to neni ten nejlepsi zpusob, ale proste to neresime, verime, ze prijde cas, kdy zalehne do postele sama a pujde ji samotne usnout.

Dcera za par mesicu bude mit 3 roky, sama neusne. Vzdy jsem s ni u postele dokud neusne. Behem uspavani ji ctu, zpivam, hladim brisko. Takhle to probiha kazdy vecer. Do 1,5 roku usnula sama. Parkat jsem zkusila, ze jsi precetla pohadku a odesla jsem, ale nemelo to uspech, porad volala "maminko, maminko". Me nevadi, ze ji uspavam, moje mama me taky dlouho uspavala. Jen se mezi ditetem a rodicem prohlubuje duvera a laska.

Moc zajímavé zajímavé téma o samostatném usínání a s potěšením jsem si všechny rady a zkušenosti přečetla. Stejně jako téměř vždy na těchto fórech ale bohužel debata směřuje malinko jiným směrem a rozdělením na dva protichůdné tábory. Myslm, že kus pravdy má každá z nich, ale moc se mi líbilo zvolání @beruda po toleranci a respektu. Mám 14-ti měsíčního syna a do 8 měsíců usínal po večerním kojení téměř okamžitě a poté i sám v postýlce. Pak najednou zlom a už sám neusne poslední týdny to trvá průměrně půl hodiny až hodinu. Potom musím počkat nejméně čtvrt hodiny na hluboký spánek a přesun do postýlky, jinak je křik. A od 11 zpravidla už spí se mnou v posteli. Dnes už je mi téměř jasné, že jako odpůrkyni vyrvavacich metod to tak ještě nějakou dobu zůstane. Když nejsem večer doma, záhadně zatím usne většinou i rychleji, když uspává tatínek, bez kojení 🙂 Máte někdo taky podobnou zkušenost? Přiznám se, že občas si také jako otrok připadám a nestydím se to přiznat. Syna samozřejmě miluju, ale po celém dni mě často ta hra na uspávání taky nebaví a já sama jsem jako dítě prošla stejným a ještě v 10 letech nebyla schopná usnout sama na lyžáku a na podávání prášků na spaní od jedné z vychovatelek nemám nejlepší vzpomínky, proto se toho obávám a těší mě opačné výsledky Vašich dětí.

Já jsem dcerku uspávala v náruči zhruba do 1roku, pak jsem ji uspávala v sedě a pohupovala a nakonec, jelikož spává s náma v posteli, jsme se přesunuli do postele a tam ji poplácávám po zadečku nebo si lehne na můj bok a houpu dokud neusne. U toho jsme zatím zůstali a asi zůstanem dokud nebude mít vlastní postel. Zkoušela jsem metodu, nechat ji samotnou v postýlce a jen ji chodit v intervalech kontrolovat, ale malá měla hysterický pláč a já jsem neměla to srdce sledovat jen z povzdálí jak brečí dokud vyčerpáním neusne. Na to fakt nemám. To radši budu "otročit" a uspávat dokud jí to prostě jednou nevysvětlím a nepochopí že je lepší spát sám :D Beru to tak, že jsem její nejbližší člověk a cítím jako svou povinnost být jí nablízku když mě potřebuje 🙂

@pajinka333 no, tak my to delame asi úplně blbě😇 malinka spi se mnou v posteli, tatka na zemi na matraci, pač už se k nam nevejde😇 a to jsou tomu našemu stesticku tri měsíce, uspavame tak, ze vedle ni lezime oba dva, zpivame, mazlime a ona pak vytuhne, nekdy to trva i hodku, ale casto je to jedina chvile za den, kdy jsme spolu, tak si to zatim užíváme

@beruda - souhlasím, my jsme třeba uspávali, ale nemuseli jsme vyloženě nosit apod. stačilo, když jsem si sedla a stulila ho do náruče, nebo potom lehla vedle něj....jasně, že kdyby mi na tom něco vadilo, záda, nebo cokoli, tak bych hledala jiné řešení....prostě je to celé o tom, udělat si to podle svého a neposlouchat řeči ostatních, že oni by to takhle dělat nechtěli, nebo že je to špatně....moje dítě třeba mělo dudlík na spaní skoro do 5 let....no a co? Přes den ho nikam nenosil, bral si ho jen večer....a jak se nám pak hodil, když byl v těch necelých 5 na vyndání nosní mandle a ostatní děti tam po probuzení z narkózy plakaly, praly se apod...náš párkrát zaplakal, pak jsem mu dala dudlík, on se hned uklidnil, usnul a když se vzbudil, tak byl úplně v pohodě.....jo, taky tam některé maminky koukaly, že má dudlík....O pár týdnů později doma zakopl, rozrazil si ret o hranu postele, na šití to naštěstí nebylo, ale dudlat s tím taky nešlo, zkusil to, zjistil že ne a hned ten první večer usnul bez něj a od té doby už ho pak nikdy neměl 🙂