Dcera si neumí hrát sama ani minutu
Miriamce je skoro 5 a potřebuje moji neusálou společnost (případně babičky). Absolutně si neumí hrát sama nebo se jinak zabavit. Dlouhodobě už je to vážně vyčerpávající, protože člověk se jí musí věnovat opravdu non-stop cca 14 hodin denně. Když potřebuju něco nutně dělat a jsem na ni přísnější a dám ji jasně najevo, že teď nemůžu, tak buď začne kňourat a stejně kolem mě celou dobu leze, což nakonec skončí mým výbuchem a jejím brekem a nebo druhá možnost je, že se válí po zemi, nudí se k zbláznění, kope do zdi a prostě stejně jen čeká, až budu moct. Zabaví ji jednině TV, ale to neni možný uplatňovat pořád. Navíc si myslim, že u takhle starého dítěte a i u mnohem mladších je běžné, že se zabaví na nějaký čas samy.
Normálně si fakt chodím do práce odpočinout.
holky,ja mela to same a uprimne se to zlepsovalo vekem,cim starsi,tim vice casu se venovala hrani sama,ac mi to lezlo na mozek,predvsim znate to,kdyz clovek potrebuje take neco delat doma,takze jsem ji vzdy dala do ruky ci okolo neco zajimaveho,co ten den jeste nemela a odchazela jsem do kuchyne (videla jsem na ni stale do pokojicku),mluvila na ni a tak nejak se naucila respektovat, hodne udelalo to,kdyz v roce zacala chodit, sama mela siroke pole pusobnosti na objevovani,ohradku jsme nechteli,byt jsme prizpusobili miminku co objevuje svet kolem sebe, v roce a pul mela treba na pultiku v jidelni zidlicce modelinu a tak nejak jsem ji nechala patlat,nebo pastelky apod,dnes ma 2 roky,uz si sama prohlizi knizky,debatujeme spolu,pomaha mi varit (loupeme spolu brambory,ona je umyva) nebo drzi mixer a delame babovku apod,takze uz je to fajn,ale i dnes ma obcas dny,kdy chce jen nosit,po vysvetleni,ze ted vazne nemohu,ze dovarim obed a zase si budeme hrat,umi take knourat,dokonce se i vzteknout,ale uz je“velka“takze tyto projevy prechazim bez povsimnuti a ona prestane. takze ma zkusenost? Vydrzet a take zkouset odchazet,po chvilich a zase se vracet,prodluzovat intervaly,aby dite ziskalo jistotu,ze kdyz si odskocite,zase jste hned zpet ci na blizku.
@anatanka Těžká rada, na Mirinku evidentně nestačí běžné postupy, viď? 😉
Něco z mé bývalé dávné praxe, coby brigádnice v MŠ: Děti kolem 4 let a starší měly často tendenci soutěžit a plnit různé úkoly, které byly měřitelné a srovnatelné. Nejlépe mezi sebou. Nezkusíš nějakou soutěž? Co třeba hledání pokladů po bytě? Pak nějaká odměna, nebo malý dárek, když všechno objeví - třeba rozstříhej obrázek a poschovávej kousky na rozumných místech (aby čouhaly) 😉
Možná to vypadá přitrouble, ale neskutečně to na ty broučky fungovalo, fakt jsem se sama často divila.
Pokud by jsi chtěla nějaké "nápady", tak zkusím zalovit v paměti a napíšu, dej vědět a držím vám holky moc palce 🙂
naprosto te chapu a na druhou stranu se desim, ze to muze takhle dlouho trvat. Dcera byla od narozeni nespave placici miminko, ktere jsem 10 hodin denne nosila, aby neplakala zpival, delala na ni posklebky atd. Kdyz od 3 mesicu zacala vstavat i 10x za noc uz jsme na to pres den kdy spala maximalne 3x 20min nemela silu.Zlepsilo se to okolo 7 mesicu kdy zacala sedet, pak zase zhorsilo kdyz zacinala chodit. Mezi 12 -18 m si nehrala snad minutu sama. Pak se to polehoucku zlepsovala a od 2 do 2,5 let si vydrezela hrat sama tak pul hodiny za den. Jinak jsem treba i u krtecka musela sedet vedle ni a nebo ona chce delat to co delam ja. Coz jee nekd ytake o nervy. Okolo 2,5 byla 3 x za se bou nemocna , z toho 2x angina, takze jsem ji nutila byt v posteli a aby tam byla tak jsem tam musela byt s ni, protoze bohuzel televize ji bavi asi tak 10 minut, takze jsme porad kreslili a lepili a strihali...a zase se to trochu zhorsilo. Ale zjistila jsem , ze pomaha "vubec si ji nevsimat" ne ignorovat, ale nezapojovat se do jeji hry...nevim jak to spravne vysvetlit.....vydrzet to a ona si za chvili zacne sama hrat, ale nesmim treba pracovat u pocitace nebo delat neco pro ni zajimaveho🙂. Vzdycky zavidim sestre jejiz druhy syn od mala k sobe prakticky nikoho nepotrebuje a cely den si vydrzi hrat sam, jen chvilkama pribehne a neco nekomu ukaze a uz si zase hraje sam. Ale mam pocit, ze se to opravdu s vekem u nas zlepsuje. Casto taky reknu at mi treba neco namaluje a pak mi to donese ukazat, to taky vdrzi chvilku sama nebo ji pujcim izolepu a dam papiry s tiskarny. Me na tom i dost vadi, ze si neumi hrat s ostatnima detma...chce porad jenom me nebo tatku.Asi jsme moc neporadila, ale drzim palce.
@xuxie dekuju za tip 🙂 Ja sama cely svuj profesni zivot pracuju s detma, tak mam relativne velkou zasobu volnocasovych aktivit, ale to je porad takovy to, ze musim ja neco vymyslet, aby se ona zabavila a nakonec to zabere stejne jen par minut. Rada bych ji spis primela k tomu, ta zapoji vlastni fantazii a je schopna si udelat program sama nebo jen s mou malou pomoci a nejakou dobu u nej vydrzet.
@brisalek Miri byla jako mimco prave uplne to samy. Extremne plactiva, porad chtela jen byt u me - fakt totalne narocny mimino.
V urcitym smeru ji to zustalo doted.
Co se tyka hrani, tak nektery deti to proste zvladnou samy lip a ani jim to neprijde a nektery to holt neumej, tak se musej asi i to hrani nejak naucit. Nejlepe tak, kdyz uvidi, ze jina moznost neni. Asi musime byt tvrdsi a "venovat" se jim proste min.
@anatanka možná by šlo to zkusit po malých časových úsecích - aby viděla začátek a konec toho jejího samostatného "hraní". Nevím, dát jí třeba nějaký důležitý úkol, který může dělat jen ona sama, a ty že zatím uděláš něco jiného a pak si ukážete, jak se vám to povedlo. Zatím bych tak vymyslela jen krátkodobé akce 😉 (třeba zamést drobky pod stolem 😝, nebo vyndat prádlo z pračky, roztřídit...). Pak se k ní hned vrátit. A tak to postupně prodlužovat, zaměstnávat jí na delší dobu...
Tohle je bohužel takové to zacyklení - kdy je něco ne úplně dobře a vy se v tom plácáte už delší dobu - obě asi nervozní, že to zase bude špatně. Ona naprosto přesně vycítí, že tě její vyžadování pozornosti vytočí, říká si o to. Chce to z toho začarovaného kruhu ven a pak se obě uklidníte, když uvidíte, že to funguje a půjde to pořád líp a líp. Určitě bych jí zapojila jakoby do práce, nemusí si nutně hrát, když nechce, ale aby prostě "něco dělala".
Držím palce, at najdete cestu.
@anatanka Chápu, nás čeká to samé. Martínek je typ tvé Miri a holčičky od @brisalek 🙂
Neznám ten pocit, že bych si sedla ke stolu (k čemukoliv) a neměla jej okamžitě visícího na noze a dožadujícího se "akce". U nás přijde tvrdý dopad v říjnu, až se narodí sestřička - to bude pro něj zhroucení světa naostro a čekám velké problémy ☹
Pomáhají drobné úkoly typu: Teď uklidíš kostky, pak budeme číst (ale on je ještě maličký) a společné "práce". Vaří ve svém kastrůlku, společně se mnou (suché těstoviny nebo čočku) a podobně...ale upřímně, ohledně toho, že si bude sám hrát bez toho, abych mu pracně vymýšlela zápletky, tak ohledně toho jsem hodně skeptická 😒
uvidíš, vy už to máte relativně blízko ke škole a jak si sama sebe pamatuji v první třídě, tak jak jsem se vrátila domů z toho blázince ve škole, kde do mě furt paní učitelka něco hučela, tak jsem byla ráda, že si hraju sama a mám od dospělých svatý klid 😎
Ahojky, chtěla bych vás o něco poprosit. Moc by mi pomohlo v rámci mé seminární práce, kdyby jste se koukly na tento dotazník.Zabere to jen 2 minutky.Týká se to krémů proti striím.
https://docs.google.com/spreadsheet/viewform?fo...
@anatanka Verčo, u nás je to to samý, co dělat netušim. Vyžaduje 24h pozornost od někoho z nás, sám nebude dělat nic, navíc i přes jeho vadu řeči neustále mele pantem, takže dokud nespí, tak mluví a musíš mu odpovídat... 😉 ve školce, pokud je organizovaná činnost, tak pohoda..pokud ne, tak sedí za stolem a čučí...pokud ho vyloženě učitelka nedotáhne k těm detem a neřekne mu, co má dělat...tak on by tam sám nešel... 😉 akorát je rozdíl ten, že ve školce prostě tu učitelku neotravuje, to si nedovolí....doma je to jiná že 😉
metodu postupného prodlužování jsme zkoušeli xkrát, on bude dělat vše, ale jen s někým za jeho neustálého mluvení a sdílení pozornosti, sám ani tuk, nedostali jsme se ani k 30 sekundám...
@sisstin 😀 Teri, ty jsi taky jedina, koho znam. V tomhle jsi na tom asi jeste hur. Gratuluju. 😀
Jinak ale presne, oni proste potrebuji rizenou cinnost. Miri taky vzdycky ve vsech hernickach, kam jsme spolu chodivaly,plnila dusledne veskere ukoly - cvicila, malovala (ackoliv ostatni deti uz treba nevydrzely), ale jak prisel cas na volnou hru, tak chtela hned domu (maminky si totiz nehraly). Pritom vsechny ostatni deti byly prave v tyhle chvili ve svym zivlu a na tohle se tesily celou dobu nejvic. To samy ve skolce, kdyz jdou treba na zahradku a maji tam "volno", tak Miri sedi celou dobu na lavicce a jen cuci a ceka.
Ona je chytra i sikovna, ale v tomhle smeru je proste "jina".
@anatanka jo, to on jak má úkoly, tak to je v pohodě 😉 ale musím u toho bejt, sám by to stejně nedělal..páč u toho mele a mele, a čeká odpověď...ale sám se nezabaví prostě vůbec, neustále ho má někdo za zadkem a mele pantem...taky už ho naši nechtějí hlídat, páč prostě s ním je to fakt katastrofa....ještě, že chodí na dopoledne do té školky...ted se normálně děsim prázdnin 😖
@anatanka jináč podle mě je to prostě záležitost času, já byla to samý....sice teda jsem nevyžadovala až tak pozornost, stačilo mi, že v tý místnosti někdo byl...ale jinak jsem byla totální chodič za zadkem asi do 7let, ve školce to samý...volná hra a já jsem seděla a čučela....a pak ve škole se to srovnalo už 😉
prostě to chce přežít, my jsme momentálně ve fázi "proč", takže taky výživný období 😅 😅 😅
@mistrulka Doporučuji dcerce vytisknout třeba pracovní listy, vysvětlit co je cílem a pak ať to přinese na kontrolu. Dát ji nějaké úkoly a řád. Např.: Když vstanu - převléknu se, pak si vyčistím zoubky, nasnídám se, jdu si malovat (maminka řekne - namaluj toho pejska co jsme včera viděly na procházce), po malování jdu za maminkou pomáhat ji - lehké domácí práce ( např.: třídění ponožek), potom se podívám na pohádku 10 min., po pohádce jdeme na hřiště s maminkou, po hřišti se naobědváme, po obědě si budeš hrát s legem (řekneš teď postav hrad, komín, domek a pod), pak půjdete zase něco dělat spolu. A takhle až do večera, činnosti se musí střídat, chvilku si hraje sama, chvilku s tebou. Později si ve chvilkách kdy si hraje sama určí s jakou hračkou si bude hrát.
Vhodné je vytvořit obrázkový plán od rána až do večera a postupně obrázky odebírat. Obrázky typu - vstávám, snídám, čistím si zuby, hraju si sám, hraju si s maminkou, pracuji, a pod. a večer zase harmonogram připravit na další den. Když si dítě zvykne na řád, nebude problém. Je nutné ovšem vydržet a být důsledná, v mš taky dítě musí být samostatné. Časem činnosti o samotě budou v delším časovém intervalu.
@anatanka prosím zlepšilo se to? Ač má Filip (4)sourozence(2) stejně si hrát sám neumí, když už tak chvililinku a kraviny,spise na škodu v domě ( něco zničí...) je neskutečně uknuceny když není pí jeho,mala už to chytá od něj,jsen na palici,chce se mi brečet, co dělám špatně? Z e si chci odpočinout a nevěnovat se jen dětem chvíli? Ukážu jim variantu,co dělat, ale stejně to nepomáhá,nevydrzi......
@radapokec Ja myslim, ze to je hlavne v tom diteti nez pristupem. Uz roky sama pracuju s detma od malych az po ty vetsi a samozrejme jsou ovlivneny vychovou, ale stejne se v nich projevuje prirozeny temperament a nektere dite je proste klidne a hezky se zabavi samo a jiné ani nahodou. S moji malou (uz tak mala není) to je stále stejne, jen uz ted ma svoje zabavy jako mobil, pocitac, tablet....Ale když ji nedovolim ani jedno z toho, tak je vyrizena i v tomhle veku a zadnou svoji zabavu si proste nenajde, jedine s nekym... 😝
Syn si take neumel vubec hrat sam. Nedavno se mu narodil bratricek a "svete div se", Petik se to naucil. Teda spis se naucil respektovat to, ze kdyz brasku krmim, koupu apod., tak se mu proste venovat nebudu. Vetsinou mu jen reknu, s cim si ma hrat - jestli si ma vzit lego, pastelky nebo vlacky... a on si s tim vetsinou pekne pohraje.
Takze doporucuju: poridit Miriamce sourozence 😉 a radit ji, s cim si ma hrat.
Na druhou stranu, jakmile ma Petik pocit, ze nedelam nic tak duleziteho (treba "jen" varim obed apod.), take si vynucuje pozornost. Casto mam pocit, ze s nim travim vic casu jak s miminkem. Takze me take zajimaji rady ostatnich maminek. Tesim se na dalsi prispevky.