Dcera leze, ale neumí se postavit. Je normální, že si dává načas?

Na to má opravdu hodně času. Dcera se poprvé postavila s oporou kolem 7m (to i začala lézt), chodila jako profík od 10,5m, sama od sebe. A teď v 6 letech mi rehabilitační řekl, že má blokády na zádech z toho, že byla napřed. Normálně bych to na ní nepoznala, byla vždy motoricky napřed a šikovná (hřiště, kolo, brusle...), ale prý na to tělíčko není připravené a kompenzuje si to (a to i když to dítě začne chodit samo od sebe, samozřejmě bez držení). V mém okolí se ostatní děti poprvé postavily o dost později. Syn asi tak v 11 měsíci (chodil od 13m).

V deseti měsících fakt nikam nespěchej.
Když jsme chodili se synem na fyzio, dokonce nám po tom, co se zvedl z plazení do lezení řekla "a teď ho zkuste aspoň dva měsíce udržet dole ať nevstává a nechodí - má slabá záda, pokud půjde rovnou nahoru, je to recept na skoliozu."
Syn teda její přání vyslyšel a lezl dalších 8 měsíců, což brala, že je úplně ok. ... Jen byla hodně překvapená z toho, když místo ve stoje začal "chodit" ve vysokém kleku. (byla zima, ručičky zábly... kolena v oteplovácích zjevně ne) ... K samostatné chůzi se odhodlal až v 17,5 měsíci, což je stále ještě v normě.
Asi bych znervozněla, kdyby řekněme kolem toho roku nenakračovala a nepokoušela se opírat o chodidlo (u opory). Ale staticky u opory "vytáhnout do stoje, rozhlédnout a dolů". Ne na chození. fakt má čas. Dokonce i na obcházení nábytku má fakt dost času.