Dcera křičí hystericky
Prosím o radu, dcera (bude mít 2 roky) s toho pozorují že cca 5 měsíců neustále každý den, bez příčin začne ječet,je ji jedno kdy,kde,i v kolik..v pohodě i ve 2-3 ráno... Dokonce se začne i fackat po puse, házet sebou o zem,utíká a schválně skočí na zem, aby mohla brečet,bouchá se do futer hlavou,je to už fakt nesnesitelné co to vyvádí. Nikdy taková nebyla, nevim co mám dělat😐 Když ji povím, aby přestala je to horší a horší....Ani když ji plácnu po zadku tak to nepomáhá, prostě nic na ni neplatí, má ze mě vyloženě srandu...
Období vzdoru... ono to zas odezní (snad). Dítě objevilo novou věc - vztek. a Bohužel jak se jednou objeví, neumí se ho zbavit. Potřebuje se s tím naučit.
Zkuste si všímat, co řev vyvolalo (většinou to jsou z našeho pohledu pitomosti, ale obvykle situace, kdy něco není tak, jak dítě chce.) Spoustu maminek tvrdí, že pomáhalo když se záchvat "rozjíždí" odvést pozornost k něčemu jinému. U nás to nezabralo nikdy. Fakt fungovalo jen nechat dítě pár minut se vztekat bez jakékoli pozornosti rodiče, pak přijít, vzít do náruče, uklidnit... a pak zkusit vysvětlit, co že se stalo a proč ho to naštvalo. Teď ve třech letech, když se začne takle vztekat, odcházím, následuje obvykle šílený jekot, který do minuty končí a mláďátko běží za mnou se přitulit... a naednou je hodňoučké a předchozí věc už mu vůbec nevadí...
Držím palce, ať to obě zvládnete se zdravými nervy... je to záhul, ale postupně se to zklidňuje.
@sinysov tak tohle mel syn cca od těch dvou let a mívá ještě o čas teď. Dělal to kdyz se rozčiloval, když mu člověk řekl na něco " ne".
Byli jsme s tím i u lékaře a psycholožky a obě říkaly, že si děti nemáme v takových situacích, kdy se takhle vztekaji vůbec vnímat, máme odejít a nejevit zájem... Ono je to lepší 🙂 nám už to syn nedělal vůbec, teď zase měsíc byl kritický. Nejednou jsme se s mužem styděli, když syn nechtěl třeba pustit chlapečka na houpačku a raději s sebou rizl o zem a mlátil se tam do palice, nebo v obchodním domě kdy chtěl jet mašinkou ...
Už jsme si zvykli a naučili ho netrestat a nevšímat si ho... On se nad tím pozastavi, proč to dělá vlastně, zaklepe si na čelo a nechá toho. 🙂 Chce to trpělivost, prý to může trvat do čtyř/pěti let... Takže bohužel jina rada než obalit nervy a být trpělivý asi není.