Dobrý den,
dcerka (2 roky a čtvrt) byla vždycky citlivější na zvuky - třeba na štěkot psa, vrtačku, smích, kýchnutí… Hned pláč. Většinou to trvalo určitý čas a přešlo to (vrtačka ze sousedních bytů v paneláku ji vadí dodnes). Vždycky jsme ji utěšili, v klidu vysvětlili o co jde, že se nemusí bát a jsme u ní.
Nyní máme doma novorozence (3 týdny) a starší nesnese jakýkoliv zvuk od mladší - stačí, že si jednou křikne, nebo nyní i když se protahuje a mlaskne si… Tak ihned u starší pláč, kolikrát úplný hysterák. Snažíme se opět vysvětlovat, uklidnit. Ale v momentě, kdy jsem s oběma sama, a mladší zavýská, starší začne brečet - rozpůlit se nemůžu…
Musí si zvyknout, víme - ale máte některá podobnou zkušenost, případně něco, co pomohlo?
Díky 🙂
@grifinka Mám stejně starou dceru. Hlasité zvuky jí nikdy nevadily, ale nesměl to být pláč/ křik/ hlasitý smích dětí. To vždycky měla hysterický záchvat. Mně se navíc zdálo, že se miminek vyloženě bojí. Čekárna třeba u doktora pro nás bylo peklo. Pomohlo chození na cvičení s dětmi. První hodinu celou, ale fakt celou, proplakala. Na druhou lekci jsem se s ní bála jít, ale byla jak vyměněna. A od té doby je téměř v pohodě. Jenom když je třeba hodně unavená a nemá náladu, tak se stane, že začne plakat, když slyší jiné dítě. Upřímně, nevím co zabralo. Jestli si prostě uvědomila, že jí ty děti nic neudělají nebo jestli najednou nějak dospěla.