Ráno jsem narazila na tento článek http://www.novinky.cz/finance/373920-skromnost-...
Řešíme to v rodině i blízkém okolí poměrně často. Uvědomujeme si, že jsme svým dětem schopni aktuálně dopřát hezké zázemí. Mrzí mne však třeba jejich reakce na "měkké dárky" - prostě to berou jakou "spotřební záležitost". Neuvědomuji si, že bychom to tak měli v dětství my, jako děti. U sebe si vzpomínám, jakou radost jsem měla z některých šatů nebo bot. Jen nevím, jak přistoupit k výchově, aby si i naše děti uvědomovaly, že každá věc má svou hodnotu.
Navíc bydlíme v místě, kde se vyskytuje množství velmi dobře finančně zabezpečených rodin, kde se tyhle věci prostě "nenosí". A děti se tak s tímto rozdílným přístupem setkávají velmi často.
A přiznávám, že mne děsí přístup a reakce některých dětí v okolí, když nedostanou tu konkrétní věc/značku, kterou chtěly.
Jak se k takovým záležitostem stavíte vy? A daří se vám dětem vysvětlit a naučit je skromnosti nebo vážit si hodnoty věcí?
Podle mě je reakce na měkké dárky otázkou spíš povahy, než výchovy. Starší dcera je „hadříková“, má radost z každé sukýnky, trička, dokonce i kalhotek nebo ponožek, pokud je to růžové, třpytivé, nebo s volánky 😀 Mladší není až takové, ale starší na ni tuhle radost přenáší. Ale jsou děti, které oblečení moc nezajímá, berou to jako nutnost, takže ty pak ani takový dárek nějak nenadchne. Myslím, že takové děti byly a budou.
Ale jinak mám taky obavy z dnešního přístupu, kdy většina dětí má už první třídě nejlepší model chytrého mobilu, tablet, značkové oblečení. Takhle dítě vychovávat nechci. V okolí mám spíš lidi, kteří jsou proti tomuhle konzumnímu způsobu života, tak snad se i ve škole sejdou „normální děti“ a ne ty „značkové“.
Nedávno jsem se tu v jisté diskusi snažila vysvětlit, že se snažím děti vychovávat ke skromnosti a objevilo se spoustu názorů Na co ? Proč ? Když na to mám peníze, tak proč jim neudělat radost. Takže se nelze divit, že doba je taková. A jestli se mě daří vychovávat ? Jak kdy. Holky sice chápou, že nemůžou mít všechno, na co si ukážou. Když něco chtějí a já řeknu NE, tak to vezmou s klidem a nijak si tu věc nevynucují. Ale vadí mě, že stále samy nedokážou rozpoznat, co je důležité a co není, stejně touží po věcech, co mají ostatní děti, i když to jsou nesmysly, ale asi na to mají ve svém věku ještě nárok. Jenom takovou perličku na závěr - když ležela dcera v nemocnici, daly jí na pokoj s holčinou asi 10 letou, které maminka jako bolestné / měla asi týden teploty bez příznaků / koupila nový tablet. A jenom k tomu dodala: To je jenom obyčejný za 2000 Kč, já ti stejně pak koupím nový. Co dodat. Ale na ten výraz mé dcerky po vyslechnutí v životě nezapomenu. 😉
@betelgeuzz No, je to vlastně možné... Mladší má z hadříků radost. Ale brali jsme to tak, že když podědí po starší, tak jí kupuji méně a pak jí raději koupím opravdu to tričko s oblíbenou postavičkou. Asi máš pravdu 😉
Řešíme doma tu samou otázku. Nejstarší dcera si ničeho neváží. Její táta jí cpe peníze horem dolem, koupí jí vše na co si ukáže. Třeba teď za vysvědčení jsme se jasně domluvili že pokud bude mít samé jedničky tak dostane Fárbiho. Měla jednu dvojku a manžel že jí koupí že ho chce a bude plakat. Nakonec jsem ho ubyla argentama. Ale jak si pak má to dítě něčeho vážit když má všechno.
Já se taky snažím, aby si děti vážily peněz, a aby věděly, že všechno něco stojí. Nekoupím jim, na co si ukáží. Neříkám, že jim občas nekoupím něco, co zrovna nepotřebují, ale když po něčem opravdu moc touží a mě se to zdá vhodné, tak to dostanou třeba ke dni dětí, nebo "na prázdniny", aby nemusely čekat do narozenin nebo Vánoce. Ve školce to je ještě OK, ale ve škole je to už horší. Stálo mě to hodně energie a vybírání vhodných slov, abych vysvětlila prvňáčkovi, že opravdu mobilní telefon v první třídě k ničemu nepotřebuje... Je to pak ale těžké, když se mu ostatní vysmívají, že ho nemá. Sice chápe, že mu k ničemu není, ale vidím, že tlak ze strany dětí je neúprosný.
Nicméně mě pak dojme to, když se moje děti smutně podívají, že by něco moc chtěly, a někdo prostě rovnou řekne: "tak já ti to koupím...", prostě jen tak... Tak to se mi nelíbí a stejně mi to jistá osoba dělá za zády..., to by mě trefil šlak..., to je pak moje vysvětlování úplně zbytečné.
Mam jeste male deti, ale toto tema.je velice zaludne a bohuzel univerzalni navod neni.. starsi dcerka bude mit 2,5 roku..hracky a knihy ji kupuji i "jen tak", ne za odmenu nebo podobne, ale proste prijde balicek, prohlidneme.si, co jsem objednala a nekolik dni je to hlavni zabavou dne (treba nova knizka)..ale na druhou stranu, kdyz si dcera hraje, tak postupne vyuziva vsechny hry, ktere ma a to se mi libi..neni to tak, ze jakmile dostane neco noveho, tak to stare ji nezajima. A za to jsem opravdu rada a kez by to tak vydrzelo. Kdyz bych videla, ze si starych veci nevazi jen proto, ze vi, ze muze dostat dalsi (coz si jeste neuvedomuje), tak bych s nejakym kupovanim prestala a proste bychom si hraly s tim co mame.. co se tyce obleceni, dcerka si vybirala z satniku podle obrazku nikoliv znacky 🙂 a prijde mi smutne, ze jsou uz deti predskolniho veku, ktere by si na sebe neoblekly neznackove veci 😒 No cim budou deti starsi, tim to bude narocnejsi, s tim pocitam.. ale ty me urcite nebudou mit na co si ukazou a navic, pokud danou vec vubec nepotrebuji (mobil v prvni tride apod).
@indy2 Počkej, myslíš, že už předškoláci umí rozlišovat značky oblečení? 😲 To snad ne 😕
@brunetka11 ver tomu ☹ pokud rodice berou deti jen do znackovych prodejen a pak jim nejlepe jeste na hristi vynadaji, ze si uspinili ZNACKOVE a drahe tricko 😒 deti jsou hrozne vnimavi tvoreckove 🙂 napodobuji sve rodice, nemuzou za to svym zpusobem..
Ten článek je v dnešní době dost aktuální, pomyslné nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají a mizí střední třída.. Nejsem osobně moc nakloněná nějaké uniformitě, ale myslím si, že kdyby třeba děti nosili do školy nějaké stejné šaty, jako je to tuším v Anglii, mnohokrát by se předešlo problémům typu "socka" a pod.,...
Na základce jsem měla jednu takovou spolužačku, která nosila staré obnošené věci a nemoderní aktovku, navíc byla zrzavá a pihatá a nikdo se s ní moc nebavil..
Mojí dcerce budou dva roky a snažím se jí vysvětlovat, že k věcem se musíme chovat pěkně, aby nám dlouho vydržely, že všechno stojí peníze a taťka chodí do práce abysme mohly zaplatit jídlo a bydlení a td.. Je ještě malinká, ale už má i kasičku a ví, co znamená "koupit" v obchodě.
Taky jsem nad tím přemýšlela, moje teta má tři děti a čím jsou větší, tím je to horší - v tomhle jsem nemožná, potřebuju baťoh se Spidermanem a pod. Obzvlášť děti v tomhle umí být v kolektivu fakt nekompromisně "zlí", když se někdo jiný :( Ale chyba je asi v rodičích, ...