Co děláte u druhého, třetího dítěte jinak?

Nedělala jsem jinak nic. Kluci jsou 22 měsíců od sebe. Oba mi spali v posteli,oba jsem kojila podle jejich chuti,jen to občas bylo trochu o nervy. Používala jsem hodně nosítko,u obou. Dudlík ani um nechtěli ani jeden. Už jsou větší a čekám třetí. Nemyslím že budu něco dělat jinak. Miminko bych brečet nenechala,mladší měl pupeční kýlu,když cestou z výletu brečel,museli jsme dojet domů na kojení.

Oba kluky v posteli,oba chovam,oba nenechavam nikdy brecet. A povazuju to za spravne

Já bych neřekla jinak, proste děláš věci jak přijdou...těžko to nějak popisovat a univerzálně radit, každé dítě je jiné a ty se vždy snažíš dělat věci pro všechny svoje deti tak aby byly spokojene....nosit budeš na rukou i druhé i třetí a v závěru stále všechny ať jim je kolik jim je 😉 jen nemáš tolik času jako dřív...

Já byla u Dvojky ještě víc kontaktní než u Jedničky :D Takže jsem se nebála s ní spát v posteli od porodnice, od narození nosit v šátku, mít jí furt u sebe. Polední spaní s oběma najednou - z každé strany jedno dítě, obě chytnout za ruce a spíme :D Tak nějak jsme furt byly spolu na hromadě, když jsem si hrála s Jedničkou, dvojku jsem měla u nás na zemi, když jsem kojila Dvojku, Jednička si u mně prohlížela knížku... Mám dvě skvělé, dokonalé dcery <3 Obě se furt rády tulej, rády mi sedí na klíně a špitáme si, objímáme se a jsme spolu... Na procházkách chytnu každou za jednu ruku a povídáme si... Já jsem za kontaktní rodičovství moc ráda!!! S číslem Tři to budu dělat úplně stejně!! Furt spolu, furt si navzájem k dispozici. Je to nejlepší způsob jak vychovat silného a sebevědomého jedince - dát mu jistotu a důvěru v rodiče 🙂

Já první dítě také pořád chovala užívala si prvního miminka když se narodila dcera musela jsem péči rozdělit na 2 děti ale syn v postýlce spát nechtěl dceři to bylo jedno takže když spala tak jsem jí nechala hezky spinkat. Teď jim bude 8 a 6. Syn je samostatný až až dcera dost mazlivá ale asi to bude hlavně povahou. Teď čekám 3 a uvidíme jak to bude. Ale pokud se chce syn pomazlit tak se s ním pomazlim i teď i když už to není jako s miminkem. Oba jsem si brala do postele ale oba dostali ve 2 letech velkou postel a syna jsem šla občas uspat do jeho postele. K nám už nechodil přijdou se jen pomazlit ale od spaní mají svojí postel každý se potřebuje dobře vyspat a jsem za to ráda když spíme u mamky máme my 3 dohromady manželskou postel a já se nikdy nevyspim. Syn strasne kope ze spaní a dcera se zase točí a samozřejmě chtějí abych spala mezi nima. Brečet jsem je nikdy nenechala, ale třeba syna jsem skoro do roka neuspala večer jedině v kočárku takže jsem měla v bytě kočárek a večer vozila, ale to jen díky sousedům vždycky dělali hrozný bordel od 7do10 a syn nemohl zabrat.

Dcerka je taky energická, vyžaduje pozornost, a taky ji chovám, mazlim, spi s nami, ale považuji ji za šikovnou, pohodovou a myslím, že to je i díky moji peci. Jestli to nevidíš moc černé, opravdu jsou ty deti druhých klidnější?

@pavlinakm Miminko uečitě nemůžeš zkazit nebo rozmazlit tím, že ho často nosíš. Kamarádky mají jen děti jiné povahy, než ty dcerku. Určitě bych nenechala miminko vyplakat. Pokud začne plakat a ty ho ihned uklidníš, ví, že v tobě má pevný bod, oporu, takový přístav jistoty. A nošení je pro miminka naprosto přirozené, nejsou to ptáčci, aby byli nakrmené, přebalené a uložené do hnízdečka, čekajíc na další kolo jídla a přebalování. A trochu pomazlení. Jen nos jak si dcerka řekne, prostě potřebuje být u maminky, u který se cítí bezpečně. Vyroste z ní nakonec emocionálně vyrovnaný a samostatný človíček, bez problému komunikající se svím okolím. A pikud je více jak jedno dítko nevím, máme zatím jen jednu princeznu. Ale řekla bych určitě pozornost a péči rozdělovat ať se starší necítí odstrčeně. A třeba zapojovat do společné péče o mladší dítko. Podat plenku, krém atd. Samozřejmě jen můj názor 😉

@anetka1701 Ty mi mluvíš z duše. Tak to má být ❤️

U 2. Jsem na spani dala dudlik,1.ho nemela a zaky jsem mela vypozorovany kadeni,tak jsrm u 2. Zkousela bezplenkovku. Jen kadeni na pohodu 5 mesicu bez pokadenych plen. Pak zacal lezt a uz mu to bylo sumak:D

mám tři kluky a každý další je kontaktnější než ten předchozí 😀

ten první je taková dušička nezávislá, ale myslím, že to má v sobě sám od sebe, že to není výchovou.

co se týče činností přes den, tak se to postupně zaběhne...a chytnete praxi
není pravda, že by péče o dvě děti byla dvakrát tak náročná než o jedno.. je to jiné a něco je naopak jednodušší

zatímco s prvorozeným jsem mu toho "baviče" musela dělat já, tak teď si k nejmladšímu na zem lehne některý ze starších a ukazuje mu hračky a zpívají mu, zatímco můžu vařit apod
někdy je fakt, že bych se potřebovala rozpůlit, ale tak se hoši učí, že někdy prostě musí počkat

My mame 3 kluky.Nejstarsi 4,5 roku,prostredni 2 roky a nejmladsi 9 mesicu.U prvniho jsem se vseho bala,aby se nebouchl,aby dost pil a jedl atd.Proste jsem nevedela,co a jak a nemela jsem nikoho,kdo by poradil.U druheho uz jsem to tolik neresila a u tretiho je vsecko na pohodu.Uz se nestresuju,vim,jak se postarat,jak uspat,nakrmit,zabavit.Jen uz nemam cas venovat se kazdemu zvlast,tak to hrani je spis kolektivni.Kluci jsou pohodari,vysmati,nekdy taky pozlobi,ale to k tomu patri.Sem tam na sebe zarli,nic hrozneho,rychle se uklidni.Kdyz chteji pomazlit,tak se mazlime.Jak jednou rekla Gizka ve Svokre,ze rodic ma svoje dite mazlit a pusinkovat,kdykoliv to jde,at citi,ze je mas rad,ze ti na nich zalezi,at jsou jim 2 nebo 10let.Na tom neco je.Tak nevim,jestli jsem ti nejak poradila,ale zvladam peci o 3 a zatim dobry,je potreba si ten den zorganizovat a byt v pohode,kdyz jsi nervozni a ve stresu,deti to hned poznaji.

Tohle je asi opravdu hodně o povaze. Ale ze své zkušenosti můžu říct, že jsem u druhého začínala z bodu jako ty: myslela jsem si, že jsem prvního rozmazlila, všichni kolem se divili, že nechám prvního spát s námi v posteli a že ho pořád nosím a "to se s druhým zblázníš, jestli to budeš dělat taky tak", ale můžu ti říct, že mě to zpětně hrozně mrzí, že jsem je poslechla. Z mnoha důvodů (poporodní blues atd.) se nám nepovedlo kojení, tudíž jsem naučila mrnouska spát ve vlastní posteli, ani přes den jsem ho moc nenosila, abych si ho "nerozmazlila", samotnou mě mrzí, že ho nemuchlám, ale hlavně mi přijde, že teď (1 rok) jako by mě častěji vyhledával, jako by se častěji musel ujišťovat, že za ním stojím, kdežto starší to bral jako samozřejmost. Nevim, možná je to o povaze, ale myslím, že budu muset hledat moc cestiček, aby byl malý stejně spokojený a jistý si mámou, jako ten starší. Takže za mě určitě kontaktní rodičovství. Přeju ti hodně štěstí a spokojená mrňata 😉

Podle me je to o povaze, ne o vychove. Mam dve deti, k obema jsem pristupovala vicemene stejne, kdyz byli mali a jsou uplne jini. Starsi je odmala hodne kontaktni, vzdycky se chtel hodne tulit, spolecne spani, noseni a kolem toho roku byl hodnoucke klidne detatko, vlastne doted je. Introvert, pohodar, stydlinek. Mladsi zdaleka tak kontaktni nebyl, vzdycky preferoval kocarek, spolecne spani mu nevadilo, ale jsem si dost jista, ze kdybych ho dala do postylky, tak by mu to bylo jedno -- a je totalni raketa, divocak, extrovert.
Ono u toho druheho detatka uz bohuzel na nuchnani a mazleni neni tolik casu, tim spis, ze koukam, ze budes mit malinky vekovy rozdil, uvidis, ze si rada budes uzivat kazde vteriny, kdy se budete moc mazlit 🙂 A mazlenim dite nezkazis, neexistuje nic jako prilis moc lasky.

jinak 1. jsem se snažila co nejvíc odkládat, učit spát samostatně (aby ně tolik nebudila, byla jsem vzhůru při každém jejím pohybu) u druhého jsem to tolik neřešila, nechávala ho s náma v posteli když chtěl (co už vylejzali ze své postele cca od roka, roka a půl). Dcerka od 3. let za náma přestala chodit úplně(byla nahoře na palandě), syn za náma do postele přestal chodit denně kolem 7. roku. Ale i teď v noci někdy přijde se přitulit. Zpětně vidím, že si je s sebou jistější, odsouvání dcerky v noci jí moc neprospělo☹. Oba jsem nosila v šátku a velmi doporučuji.
Jako miminkům jsem se 2. věnovala mnohem méně, ale zato jsem si večer, když starší spala na něj našla aspoň čtvrt nebo půl hodinky a intenzivně si s ním hrála, muchlala.... Měla jsem výčitky, že na něj nemám čas... ale byly zbytečné, stejně stejně většinu dne prospal.