Chtěla bych být lepší máma
Ráda bych se tu svěřila s tím, co mě trápí. Nevím, jestli mě někdo pochopí, ale mám neustálý pocit, že toho jako máma dělám málo. Že bych měla být víc akční, zábavnější, kreativnější. Když vidím, jak jiné mámy pro děti pořád něco vymýšlí, tvoří, hrají si s recepty apod, nechápu, kde na to berou čas a energii 🙂 Já mám pořád pocit, že pořádně nevím, co s dcerou dělat, jak jí rozvíjet, zabavit. Péče o ní je dost náročná, má zpožděný vývoj hrubé motoriky, takže v 18M stále nechodí. Obrovský problém je jídlo, strašně málo jí, takže neustále vymýšlím co jí dát, válčím s ní, aby alespoň něco snědla. Stejně jako spánek, pořád není schopná spát celou noc a vstávám k ní několikrát. Do toho ještě musím pracovat z domova přes PC, protože bychom jinak finančně nevyšli. Přes to je to úžasná a chytrá holka a já jí fakt zbožňuju, ale mám pocit, že každý den to jsou jen povinnosti, že se jí nevěnuju dostatečně a tak, jak bych chtěla. A ani nevím jak pořádně na to. Koupila jsem dvě knížky na různé aktivity s batoletem a všechno co jsem nadšeně vyzkoušela jí zrovna nenadchlo. Do toho jsem znovu těhotná, takže únava je o 100% větší. Navíc mě deptá představa, že když se na mateřské nezvládám pořádně věnovat jednomu dítěti, jak to budu dělat se dvěma. Nevím jestli je to jen těhotenský splín, ale mám pocit, že se ničemu nevěnuju na 100% - dceři, domácnosti, práci, manželovi, sobě. Všechno jen tak na půl žerdi 🙂 Někdy jsem nad věci a nic neřeším, jindy mě zase chytne amok, že mám doma permanentní bordel, práce mi nejde, nedbám o sebe a dcera ze všeho nejraději pouští kraviny na tabletu. Snažím se najít nějaký řád, líp si vše zorganizovat, ale vždycky mě dostihne ta únava z probdělé noci a já se vykydnu na sedačku a nedělám nic a pak šílím, že nestíhám.
Ty "hyper super" matky, co furt něco tvořej, vyráběj a jsou kreativní až za roh a ještě k tomu látkujou bych někdy s chutí nakopala do zadele :oD :oD Depku z nich mívám totiž občas taky - a luxusní :oD No a pak mi ještě přidá tchýně, která si vezme jednu z mých dcer a třeba celý den je schopná se je naproto intenzivně a bez jediný pauzy věnovat - a ještě cancá, že "dítěti se věnovat prostě musíš, úklid a vaření si dělej až budou spát" (Hlavně že ona měla od narození svého jediného syna doma za zadkem matku v důchodu, že?)... Já Dny trávím vařením, uklízením a skákáním kolem základních potřeb dětí. Hrát si s nima zvládnu velice sporadicky, protože zbytek času intenzivně věnuju jiným činnostem. Když jdou spát, tak odpadnu, hodím kopyta hore a dvě hodinky si dám konečně pauzu, než jdu spát, aby mně kolem šesté hodiny ranní nekompromisně probral pytel blech... Takže co? Myslím že všude je to stejné :o) Depky neměj, každá matka, co svoje dítě miluje je ta nejlepší...
P.s. Dnešní nádherný podzimní den jsem z velké části strávila na zahradě mé babičky. Děti jsem vypustila do trávy, nechala je žít vlastním životem, udělala si kafe, schoulila se do klubíčka a oddechovala... Domů jsem si vezla dvě zapatlané, zabahněné, nádherně unavené a naprosto a zcela spokojené holčičky, které v autě usnuly snad ještě dřív, než jsem zařadila rychlost a doma jsem je jenom "oloupala" a překulila do pelíšků... Jsem špatná matka? Podle některých ano! Ale já si stojím za to, že i přes můj "nezájem" jsem jim přichystala luxusní odpoledne - spojené s tím nejlepším, já si odpočala :o)
Já přesně vím, jak to cítíš. Naší malé je 20 měsíců a taky mám pocit, že se jí pořádně nevěnuji. Taky pracuji z domova, přeci jenom je ten rodičák dost almužna. Na rozdíl od tebe nejsem těhotná, ale jsem nemocná a únava k mojí nemoci bohužel patří, takže taky mám občas chuť jen tak si sednout na gauč a nic nedělat, ale z toho mám zase deprese, že nezvládám vlastní rodinu. Nejhorší je to když není venku hezky a nemůžeme s malou ven nebo když je malá nemocná, tak je to ještě o dost horší.
Mě dost pomáhá, když s malou můžu odjet k mým rodičům a tam být třeba týden a tam vím, že se moje mamka o malou postará a já mám chvilku pro sebe. Možná tohle by ti taky pomohlo. Nebo moná kdyby ti malou někdo pohlídal a zašla by jsi si do kina, na kosmetiku, ke kadeřníkovi, veř že i ta chvilka by ti pomhla
Úplně stejná situace jako u nás, do puntíku, jídlo, spánek, práce, těhotenství, věk........ 😀 Moje rada? Hlavně se z toho nepo.... Smiř se sama se sebou, to že nebudeš háčkovat vlastní čepičky a tvoje batole nebude umět znakovat, neznamená, že jsi horší máma. Nedělej si násilí, každá jsme nějaká.
Cítím to úplně stejně. Dcera má 18 měsíců, za 3 měsíce se nám narodí chlapeček. Mám dojem, že s ní dělám pořád ty samé činosti dokola a jestli to není málo, jsem z ní za celý den utahaná a říkám si jak zvládnu děti dvě... Hlídání nám nehrozí, jedna babička zemřela a druhá chodí z práce domů až večer. Manžel dodělává na domě věci ke kolaudaci, tak si občas připadám naprosto vyřízená a neschopná matka s kopicí prádla čekajícího už týden na žehlení 😀
@anetka1701 no tak já naštěstí jen látkuju,ale ne proto,že bych toužila být kreativní. no ale vymejšlet furt něco jak animátor z cestovky? dej pokoj,na to nemám nervy 🙂
Taky mi úplně mluvíš z duše. Vnímám to podobně - pořád jen kolotoč povinností. Jasně - chtěla jsem dítě a byla bych nešťastná, kdyby se nedařilo, ale někdy je toho na jednoho člověka až dost. Náš malý 14-měsíční je sice zlaté dítě, ale kojení a druhé těhotenství energii opravdu nepřidá, do toho já teda látkuju, protože to je pro mě priorita, to, že je doma děsný bordel, vůbec nezmiňuju. A pro manžela vařím oběd každý den. Do toho učím angličtinu a snažím se na internetu aspoň něco málo vydělat. Co se týče hraní s malým, tak to už nějak opravdu nezvládám. A za necelý měsíc se máme stěhovat, už teď se z toho osypávám, jen si na to vzpomenu. Konečně budem ve vlastním domě se zahradou (samozřejmě na hypotéku), ale zase budeme topit v kamnech, takže další povinnosti. Ale už jsem rozhodnutá - pořídím si myčku. Aspoň nějakou úlevu si fakt zasloužím, nádobí je čím dál víc.
Jinak jsem právě měla být na Rhodosu na dovolené, první a poslední zas na dlouho. Tak jsem se těšila, že si dám oraz, odpočinu si, užiju si trošku luxusu. Chtěla jsem Davídkovi ukázat moře, koupat se, slunit (rozumně) a užívat si to. No - ale všechno se rázem změnilo, a tak sedím doma, resp. ležím, protože jsem začala krvácet, takže jsme dovolenou rušili. A ještě přijdem o prachy, které horko těžko sháníme a občas se i s manželem dohadujem, kam se ztrácí. Chce to opravdu pomoc - já ji mám od mamky (občas, nežije s námi, je dost daleko,a le ochotná) a manžela (někdy, teď se tedy opravdu snaží, ale jinak má spoustu koníčků a nechce být omezován - jako bych já nebyla).
Hlavně neboj, nejsi v tom sama a je úplně normální se takhle cítit. prostě - musíme to méně důležité vypouštět, myslet na sebe a nezapomeň - zdraví je opravdu to, co je jediné důležité, všechno ostatní jde stranou. Jo, dnes mě OPRAVDU POTĚŠILA tchyně slovy: "nojo, budeš to mít holka těžký, nezávidím Ti to. A já Ti nepomůžu, sama toho mám hodně." Co na to říct? Děkuji, maminko, to jste hodná, že mě takhle povzbuzujete 😉
Ahoj, nejsi v tom sama🙂. Taky mam doma rok a pul starou holcicku a jsem znovu tehotna - jsem stastna, ze se postaram o jidlo, prani, aspon zakladni uklid a kazdy den si najdu pro dceru dve hodinky, ktere spolu stravime venku. A to se od ni opravdu nehnu - je jako nerizena strela. Ale taky mam pocit, ze ty dny mame trochu stereotypni, ze bych ji mela rozvijet, byt zabavnejsi... Vic toho ovsem nezvladnu, vecer padam unavena na gauc. Navic jsem se pristihla, ze zacinam odsouvat sebe - kaslu na to, jak vypadam. Travim nejvic casu v teplakach, aktualne mam na hlave katastrofu, protoze jsem nebyla u kadernice skoro pul roku... Chvilemi se desim toho, jak to vsechno zvladnu se dvema detmi. 😝
@anetka1701 nechápu proč bys nás látkující kreativní matky,,nakopala do prdele´´. Mám dvě děti, dům, velkou zahradu a žádné hlídání. Dcera má složitou dietu, takže denně připravuji čerstvé jídlo a vařím. I přesto si ten čas dokážu rozplánovat tak, abych se dokázala věnovat dětem, sobě i manželovi. A jak to stíhám? Ráno vstávám dříve a netrávím hodiny u počítače 😉.
Zkuste ještě tyhle super knížky🙂
@baterie Neporadím, ale mám to samé 🙂 Kromě dětí mám na věnování ještě dva psy, o nichž jsem se dočetla, že by také měla být samozřejmostí minimálně dvouhodinová procházka každý den, čímž se ovšem asi nemyslí sezení u hřiště, měla by to být procházka plná her a cvičení, aby se pes nenudil. Takže denně uléhám s tím, jak jsem hrozná máma, hrozná panička, doma nepořádek a přitom jsem úplně vyždímaná. Těší mně, že v tom nejsem sama 😉
@killi tyvoe,s tím domem a zahradou si mě teda nasrala 😀 😀 😀 😀
@lattecafe no ta první knížka je fakt "unikát" 😔 😕 😕
@anetka1701 tak to je spíš trochu problém v tobě a v tvém sebevědomí,než v hyper super matkách,nemyslíš? já dětem málokdy něco extra vymejšlím,nešiju hadříky z konopí a nemám tvořivou dílničku,doma většinou binec (ale čisto),jsem ráda,když stihnu pověsit plínky.starší kluk bývá přes den ve školce (jupí) a Vendulka naštěstí ode mě žádné spešl výkony krom procházek nevyžaduje.
@baterie
to je tim tehotenstvim... ja mam holky rok a ctvrt od sebe, po druhem porodu se vubec nezastavis a kreativita bude dennodenni pece o dve deti, to se vykretivitujes, ani nebudes vedet jak. ted to hlavne prezij... nechtej byt uzasna a vsechno zvladat, chtej byt v klidu. takze klidne na tom gauci sedej, doprej si chvili, kdy na vse kasles a hlavne si to nevycitej. nejvic ze vseho potrebujes silu!!!
jinak ja jsem bez kreativity uz permanentne porad, nic moc holkam nevymyslim (uz skolacky), jsem takova nejaka - rada pro sebe svuj klid. no holt se neda nic delat, me deti maji mamu prisnou, se kterou se moc nezasmeji a nepobavi. ale maji me rady 🙂 musi si poradit samy 🙂 aspon jsou tvorive ony 🙂
drzim palecky a hlavne klid, zadne vycitky!!!!!!!
@killi - tak to smekám. 😀
Ale moc nevěřím tomu, že zvládáš ve všech sférách být dokonalá, jak tu píšeš...
Mám jedno dítě, dům, zahradu, od jeho 4 měsíců jsem při mateřské pracovala, vařila domácí stravu...No a co?
Hlídání nemám taky... a přišla na mě čas od času depka, že pro ten úklid a vaření jsem se nemohla věnovat dítěti, sobě a manželovi...
Neznám matku s malým děckem bez hlídání, která by měla všechno super - vždycky to někde skřípe - buď to odnese vztah s mužem, dítě, domácnost nebo ta dotyčná sama...
PS: vstávala jsem celou mateřskou poměrně brzy a vstávám dodnes, ale super-matka, manželka, milenka, hospodyně nejsem, nebyla jsem a díkybohu ani nebudu
A autorce radím, ať se na nějakou dobu vys... na prohlížení alb tvořivých maminek. 😀
Ono na ten internet člověk většinou přinese jen to pozitivní a hezké. 😀
Málokterá se chlubí, že se jí tamto nepovedlo.
Jsme prostě lidi. 🙂
@baterie Ahoj, Já bych ti v první řadě chtěla říct, že tu zábavu a aktivitu s holčičkou musíš dělat pro vás obě a především z RADOSTI ne kvůli povinnosti, že by to tak mělo být 😉 . Mám děti 22 měsíců od sebe a první týdny jsem byla ráda, že si malou brala moje ségra a babičky ven nebo na výlety. Syn totiž špatně spinkal, do dneška to není žádná hitparáda 😉 tak jsem na žádné výlety neměla čas ani náladu.
Ve druhém těhotenství, když jsem jej čekala, jsem si jich ale užívala to jo. Byla jsem už totiž doma s malou, takže jsme pořád někde venku trajdaly, do přírody i do města za kamarádkama..........ale to proto, že se mi chtělo a užívala jsem si to. V prvním těhotenství jsem totiž lítala ze školy na brigádu a nějak si to ani neuvědomovala 🙂.
Co se aktivit doma týče, tak si nejčastěji čteme nebo vyprávíme pohádky, to malá miluje. Nebo mi ,,pomáhá'' naprosto se vším 😀 Ale k tomu teprve dojdete. 18 měsíců je ještě docela málo. Do těch 3 let je na dítěti znát každý měsíc 🙂.
Když se Fanoušek narodil, měla jsem doma vlastně dvě mimina, jedno sice už chodící, ale pořád ještě napůl mimino......A teď, o 10 měsíců později už máme malou slečnu, která se mnou ráda chodí ke kadeřnici, jezdí na velkém kole bez koleček a pomáhá s bráškou 😉
Až malá povyroste, bude to jiné neboj 🙂
@killi @marecekavendulka Holky a to nepoznáte v mém příspěvku nadhled a humor? :o)
@anetka1701 🙂
@killi - ale jistě... a o tom to je - "snažit se rozrhnout čas tak, aby to neskřípalo"... Dělá to tak většina, ale nakonec pod vlivem okolí dojdeš k tomu, že málo tvoříš, málo se věnuješ dítěti, málo vaříš, málo uklízíš...
Ale dokonalý není nikdo. 🙂
Mě k takovým pocitům vlastní neschopnosti stačilo, aby byl malý nemocný, poblil na co se podíval, já nevyspaná, unavená, malý uplakaný, do toho halda prádla, poblitý koberec... 😀
@anetka1701 🙂
@baterie Asi vím, jak to myslíš. Mám pocit, že tohle si čas od času myslí každá máma. Některá častěji, jiná méně často. Únava dělá hodně, člověk pak nemám náladu ani chuť něco nového dělat a o chvíli později se trápí že to tak je.
Poradit ti neumím, ale držím pěsti.
PS: nesnaž se o 100%, jen si tím ublížíš.