Batole odmítá jídlo
Ahoj, prosim o radu zkusenejsich a trpelivejsich matek. Kluk (22m) je snad od ty doby co ochutnal neco jinyho nez mliko u jidla kolikrat doslova na zabiti. Vim, ze jsem si to zpusobila hodne sama. U jidla zabavuju hrackama, koukanim z okna, nekdy rvu a nekdy poustim pohadku, jen aby se najedl. Nekdy, kdyz ochutna, tak se rozji a jde to, vetsinou je to ale bida a kolikrat ho ani nedonutim ochutnat. Casto u nas obed konci revem a vynervovanou matkou. Chyba, vim.. Zajimalo by me jak to s takovyma detma delate? Potrebovala bych v tom mit asi trochu nejaky „rad“. Sam zatim neji, ne ze by to neumel, ale nechce se mu a i kdyz mu nahodou chutna, tak kdyz chci aby se aspon trochu najedl musim krmit. Jak dlouho do nej zkousite nacpat obed a premlouvate nejak? A kdyz si obed neda, zkousite ho pak dat na svacinu, nebo na veceri? A kdyz si to ani potom dat nechce? A kdyz nesni obed, kdy davate dalsi jidlo? Podle hladu se ridit nemuzu, protoze syn nez by si dal neco co nechce(den pred tim to snedl, takze ne ze by mu to nechutnalo) tak to radsi umre hlady, nebo proste hlad nikdy nepocituje, nebo ja nevim..kolikrat si pripadam, jako bych ho tim jidlem chtela otravit ci co.. dekuju za rady a zkusenosti.
Tak u nás jíme oba spolu, to samý, sedím na židli, dítě (teď mu budou 2) na druhý obyč. židli a jí sám a chce ochutnávat to co já 🙂 Nechávám ho teda jíst samotného už od začátku, takže svinčík je všude, to jo. Když něco nechce, nenutím, sní si to jindy, nebo mu pak nabídnu později něco jinýho. A hlavně teda mu dávám to co chce 🙂
Ahojky, naprosto te chapu, tez mi u jidla tecou nervy😕 nekdy mala basti jak dospelak, jindy neotevre pusinku. Zkousim nabizet bastu co dve hodiny. Kdyz nechce obed, dostane to k veceri. Stejne jidlo druhy den tez nechce.
@swetlusska Jo, to je také důležité - aby dítě nejedlo samo, ale ideálně večer celá rodina i s tatínkem. Prostě jídlo že je něco, co dělají všichni ostatní.
Jee, vypíšete o nás! 😉 Akorát dceři už je 5. Taky to trvalo, než jsme přišly jak na to. Dávám jí co má ráda. Nejradši má jídlo, které není moc upravovane- těstoviny bez omáčky, ryba jen tak podusena na pánvi, lehce osolit, paprika, pepř, nic víc. Čerstvá zelenina, ovoce...
Jak přes kopírák, i ten věk 😂 problém je pouze oběd. Jako miminko odmítal vařené, ale skleničku sežral na posezení. Od narození je na UM.
Sní polévku, s druhým je to tak 50:50, podle toho co máme. Včera snědl bez keců rostenou s rýží, dnes to stejné bojkotoval. Také hodně záleží na tom, jak moc je unavený.
Takže, ráno má k snídani flašku mlíka, dopoledne ke svačině jen ovoce, poslední o půl desáté, jdeme na chvíli ven, v jedenáct dávám oběd a pak hned spát..
Někdy se stane, že prostě druhý chod mu nevoní, tak mu dám ještě polévku. A někdy se stane, že ráno brzy vstane, v těch jedenáct už je příliš unavený a nechce ani tu polévku. Dám mu flašku mlíka a strčím do postýlky...
Občas se mi podaří ho ošidit a mezi lžičkami polévky proklouzne i druhé, jindy mu druhé přidám do polévky, jako že naberu trošku druhého na lžičku, pak k tomu naberu polévku a projde to... Jsem z něj na nervy, první syn jedl jako bezdomovec všechno...
Dekuju vsem za reakce. No i kdyz to zni blbe, jsem rada, ze to tak neni jen u nas. Je to na palici a vim, ze jediny reseni je klid, nekricet a brat to tak, ze hlady neumre. Dneska jsem se trefila do chuti, tak to vidim trochu lip. Je to jak na houpacce a hlavne se nezblaznit.
U nás funguje společné jídlo a mít na talíři to samý, většinou to dopadne tak, že jí to moje, i když je to uplně to stejný. :D A taky jsem přestala dávat svačinky, maximálně jablko, okurku nebo rýžový chlebík. Jídlo mu dávám nakrájený na kousíčky tak, aby to mohl napichovat vidličkou, to ho baví.
Vidíš, to mě napadlo, že moje mamka (tzn. babička dětí) to dělá tak, že si nakrájí na talíř třeba kusy sýra a řekne něco ve stylu: "Doufám, že mi to nikdo nesní!" a bere automaticky, že to je pro děcka reakce, aby jí to snědly. Sice mi to přijde blbé z toho pohledu, že vlastně vede děti, aby porušovaly, co řekne, ale je pravdou, že ve své snídani se jenom pofrfňají a babičce talíř vyčistí.
@bekyc tak tohle u nas nezabira. Syn se moc rad o jidlo podeli, hlavne aby ho nemusel jist, takze me krmi a nacpava a ma radost, ze ja jim. On tak celkove je rad kdyz nekdo neco ji, ale beda jak se mu to nabidne, to tu tlamu neotevre a kdyz jo tak naximalne jednou a ja si prijdu uspesne, ze aspon ochutnal.
@martinakosnerova vytrvej, dostane do něj jídlo jakkoliv, roztáhni mu žaludek. Klidně ho po jídle dokrm půl flaškou mlíka...
Synovi jsou tri a je to bidnej jedlik od narozeni. Co plati?
- nenutit, jen nabizet. Kvuli jidlu se nevztekam.
- jednoduche veci - testoviny suche (jen s maslem, bez omacky), kuskus, tunak, ... Nikdy nebude jist omacky, kombinovane veci (neco s necim)
- nikdy neopakovuji jidla (jedl to na obed? Na veceri, natoz zitra to jist proste nebude)
- obed da u stolu, veceri zasadne u pohadky
- krmim (on to sam umi, je sikovny. I s nozikem si nakraji. Akorat nechce.)
- nabizim klidne 5 variant (ma moc rad bulgur, pohanku, kuskus, sardinky, uzenou makrelu, kureci). Udelam, co si rekne (trva to 5 minut)
- kdyz nic jineho nechce, u pohadky dam do rukou housku
Nez me uvedomele matky rozcupuji, podotykam, ze tohle plati u nas a jsem vubec stastna, ze ji neco. Klidne by byl o hladu, kdybych to delala jinak. Cukr moc neji, bonbony, lizatka nevedeme.
Doporucuji najit system, ktery udrzis dlouhodobe - ja uz neverim, ze se z nejedlika nekdy stane dite, co ji dobrovolne (natoz samo a rado 😉) takze u nas to funguje takhle, pred spanim se ujistim, ze nema hlad, jesyli ma hlad, opakuji saradu s nabizenim jidla. Jo a ma rad musli (zasadne suche, bez mlika).
@zvedavec2 taky jime u pohadek... nez se narodil, tak jsem rikala “tohle moje dite NIKDY mit nebude!” A mam tak velkyho nejedlika, ze jeste s radosti pohadky poustim ke kazdymu jidlu, aby aspon neco snedl... venku basti dobre, tam je na co koukat, ale doma to bez pocitace na stole nejde... a protoze jsme radi za kazdy pribrany gram, tam to neresim... dcera taky koukala, dneska je ji skoro trinact a telku nepusti skoro nikdy...
A nechce se opravdu krmit sám? I když se nají míň? Jinak já jedla jako malá holka asi podobně - naučila mě jíst až mladší sestra, co mi vyjedla z talíře, co jí chutnalo (a přece jí to nedám).