Agresivní chování dcery k tatínkovi

Ahoj, syn to měl od dvou do tří let, byl silně fixovaný na mě. Bohužel u něj se časem vyvinula diagnóza, je autík, u mě měl jistotu v chování, tatínka miloval, ale zároveň si nebyl jistý tím, co od něj čekat, tak ho raději odmítal. Malé budou 3 a také preferuje mě, ale ta je snad "normální" 🙂

@berenika39 Ahaa 🙂 Ok, hned zitra to zkusime.. Dekuji :*

Já bych v tom asi taky viděla to, že se napřed přivítáte spolu a dcerka je až druhá... zkuste tohle změnit a uvidíte...
Popř.bych zkusila, aby si tatínek začal hrát sám, jestli dcerka přidá... začít "vařit" a dcerky se třeba jen tak mimochodem zeptat, kde má třeba ten růžový talířek. Že má hotové jídlo a nemá ho kam dát... nebo tak něco.

@mrazulkav S tim hranim taky vyzkousime. Dobry napad. To by me nenapadlo ;) A ze by ta mala liska mohla zarlit to uz vubec ne :D Me to zprvu nechavalo chladnou to jeji chovani, ze to prejde, ale kde nic tu nic a tatinek ma nervy jenom jedny :( Dekuji moc :*

@olivia007 žárlit dovedou mnohem dříve. syn tohle měl dlouho, sice jsme z toho dělali legraci, on lítal po bytě a ječel: můj táta, můj táta ...a to bylo jakože se nemám vůbec přibližovat k tátovi, že je jen jeho....poměrně brzo jsme mu to vysvětlili, jak to funguje a přešlo to.
teď bych jí zatím vyšla vstříc, důležitý je, že se na něj těší - to znamená, že ho moc chce a jinak neumí dát najevo, že tys ji s tou pusou předběhla🙂, než že se začne chovat tak, jak se chová. má své pocity, emoce, jen je neumí formulovat a už vůbec ne nějak kontrolovat.

@mogwaika Dekuji ;) Ona se i pomazli, ale vyjmecne tedka...pritom vzdycky spolu lezeli brisko na brisko. Davali si krupky. Nekdy ma naladu, ze i me nekdy neda. I me kolikrat odstrkne, babi i dedu pri nejake cinnosti, ze ona sama nebo jen s nekym bude treba stavet kostky. To si clovek pak nemuze ani prisednout. Hned ho zducha at jde pryc...nechapu tohle jeji chovani. :(

Třeba taky napadlo, časem... 😉 hlavně aby něco zabralo...
Ony obzvlášť ty holčičky jsou na tatínky fixované. Jsou to jejich princové, hrdinové...
(Po shlédnutí pohádky Tři bratři jsem já byla - a do teď někdy jsem - bába z bažin a tatínek byl princ, který jí - Růženku pořád zachraňoval)

@olivia007 Nesnaž se to chápat , ale přijmi to a nech to proběhnout. Cokoliv uděláš, abys to zastavila nebo omezila způsobí to, že to bude dělat víc a víc. Vsaď boty, že to přejde. Můžeš jí vždycky říct, že jsi ráda vedle ní, ale to je tak všechno. Ona ve svém věku objevuje, jak se může rozhodovat, zkoumá vaše reakce na to, čeká, co se bude dít, když se prosadí a udělá si po svém. A měla by mít odezvu - ano, můžeš se sama rozhodnout...

Jé, já jsem ráda, že nemáme jediného "jájánka" 😀
Přijíždíme domů - hele, uz jsme skoro doma, už vidím naší střechu. Ne, JÁ jí viděla první!
Manžel jí doma přidělal vypínače na kablíku, aby na ně dosáhla, když jde na záchod nebo koupelny. Takže máme hysteráky pokud rozsvítím dřív nahoře... atd.

@berenika39 To me rozesmalo :D Je pravda, ze ona moc toho nenamluvi, spise nic nez moc :D tak se vyjadruje tim odstrknutim a revem. Zkusim to opravdu vysledovat, zda-li to bude ta zarlivost a tak k ni pristupovat a vysvetlit ji to. Diky diky moc 🙂

@olivia007 dej vědět🙂))

@berenika39 Dam ;) K tomu jak ona ceka na reakci, ktera bude potom jak se ona "skarede" zachova....tak to je presne...ceka, ten okamzik kdy se podiva jestli uz to nahodou neprepiskla. Napr.dnes, chystame se, ze pujdeme na chvili na zahradu, oblekame se na chodbe, prijde tata, ze jde s nami, zduchla ho a nenene a zacala rvat...Tak se otocil a sel zpatky. A prave ja v tu chvili nevim jak se zachovat spravne, jestli ji mam dat uz fakt pres zadek, ze to se nedela, ale to zase nechci, uprednostnuji spise vychovu, ze se na vsem domluvime. Tatinek by ji taky (zatim to neudelal) uz ale po tom cca mesici poradne placnul, at vi, ze se do lidi a do nej uz vubec nezducha. A kdyz jedeme vsichni nekam tak vetsinou v pohode, ale nekdy zase rev jakoze "proc jako jede tata taky?!?! S nim nejedu" a 5minutovy rev :( Staveni kostek napr. ona ho bude proste odstrkovat a rvat tak dlouho dokud se neposadi jinam. Jak se v tehle situaci zachovat? Manzelovi rikam, nenech se vystrnadit a proste sed a dal stavej, ale in ze to nejde vydrzet, ona opravdu rve dokud on neodejde :( je to strasne :(

Já vím, že je to nepříjemné. V okamžiku, kdy jí za to dáte na zadek jí vlastně ukážete, jak má postupovat - bouchnout, žďuchnout, ublížit. Já bych jí to zkusila přiznat, že jo, že má nárok. To není o tom, že by z ní byla potom nějaká fůrie, která zmydlí toho, koho nebude chtít - ona jen ted v tom věku neví, jakjinak dát najevo sůvj názor. Někdy pomáhá, když jí podpoříš v té emoci (řekneš: já vím, že jsi ted naštvaná), kolem druhého věku dělají věci přesně opačně...a hlavně vydrž, nesnaž se to přeprat, to přejde samo, časem uvidíš.
Pokusy to zastavit to jen prodlouží.

@olivia007 ja teda nevim,ale oproti jinym tady radim pouze vysvetlovat....jako ja bych svoje deti v tomto nepodporovala.
Prave i proto ze jsou ve veku kdy se urcuji hranice.
S tatinkem bych ji nechala privitat jako prvni s tim ze kdyz ale tam budeme ve stejnou chvili obe nic se nestane kdyz se privitam i ja....
A s tim krikem bych se ji zeptala proc tatinek nema jit s nami? Vzdyt mu to bude lito...chodi do prace vydelava penizky rano vstava brzy a kdyz prijde tesi se na nas....to je jako kdybych rekla ne tak zustanes doma ty ..
a to same s tim hranim....heled kdyz nechces tak si s tatinkem nehraj.ale nekric tady. A znovu bych ji pripomela ze tatinek se tesil domu na nas a nebudeme na neho ale osklive.....vydelava cely den na to abychom se meli dobre a mohli si koupit dobroty jidlo meli jsme kde bydlet a mohli na vylet....nemzsi si s nim hrat ale chovat se k nemu slusne ano.

Samozrejme i ze nas ma rad....

Určitě vysvětlujte. I když nemluví, vnímá a poslouchá! Taky jsme jeden čas museli pořád domlouvat, že se oba na sebe přece těší, tatínka to mrzí a je smutný, když je na něj taková. Ubližovat nemůže nikomu (občas jsem jí to musela až oplatit, aby pochopila, že to fakt bolí)... klidně se při hře přidej k tatínkovi i ty. Když chceš křičet, tak si křič, já si s tatínkem pohraju. Jestli chceš, přidej se k nám...

My tohle měli jeden čas taky. Vypozorovala jsem, že problém je v tom, že je na tátu naštvaná. Že celej den je v práci a není s ní... Oni to ty děti nechápou, berou to jako naschvál a prostě nevědí, že nemá jinou možnost... Já bych spíš vysvětlovala tímto směrem, proč je v práci, co tam dělá... Hodně pomohlo že jsme šli za tátou do práce, aby to viděla, kde je a co tam dělá...

Pobavilo mě, jak se s ní chceš chceš na všem rozumně domluvit 🙂 Taky jsem měla takový názor, ale život s malými dětmi mě naučil, že leckdy je jedno plácnutí v ten pravý čas mnohem efektivnější, než dlouhé debaty, jejichž obsah stejně za 5 min zapomenou. Dcera je ale v podstatě moc hodné dítě, takže to moc řešit nemusíme, ale třeba loni nechtěla odejít z návštěvy, nechtěla se oblíknout a když jsem jí začala oblíkat, plácla mě po obličeji. Tak jsem jí instinktivně dala facku zpátky. Vyměnili jsme si vzájemný vyčítavý pohled a už se nikdy nic podobného neopakovalo. A k tvému problému, myslím, že do určité míry je to u holčiček normální, taková první puberta, dcera právě taky před pár měsíci měla takové období, kdy odmítala tátu. Já jsem jí nijak netrestala, protože z určité části jsem si myslela, že si za to může i sám, protože se jí na můj vkus málo věnuje. Ale každopádně jakékoli projevy agrese bych teda netolerovala a pokud s ní není domluva, tak opravdu na prdel. Jsem celkem benevolentní, ale prostě k rodičům ty děti musí mít respekt a musí je poslouchat, i když třeba nerozumí proč. Domluva a respekt je jedna věc, ale my s dětmi si nejsme rovni, my za ně máme zodpovědnost. Myslím, že tak do tří let má člověk šanci ještě nastavit pravidla, ale pak se ti právě benevolentní výchova může vymknout a budeš mít doma malého tyrana, kterého nebudou mít rády ostatní děti, učitelky ve školce a ostatní.

Dekuji vam maminky za nazor i rady 🙂 Jsem rada, ze tohle chovani nema sama a tudiz to snad neni na nejakou diagnozu od doktora. Budeme zkouset jak tedy na ni. Doufejme, ze jak to u ni rychle prislo tak to i odejde. 🙂 Dnes tatinek prijel drive a privital se prvni s ni a pak se mnou a to koukala jak puk 🙂 co se to stalo a nez sla spat tak na nej kupodivu neutocila :D uvidime co po zbytek dne 🙂

Teda jako bys popisovala moji malou :D Ona už má teda 2 roky a 7 měsíců, ale tento postoj mám ve větší nebo menší míře od roku a půl. Přesně jak píšeš, když byl manžel v práci, tak se na něj ptala, když zavolala, že už jede, tak se těšila a jak vstoupil do dveří, tak ho nechtěla ani vidět!! Žádná pusa, žádné přivítání, nechtěla s ním ven, nechtěla od něj uspávat (a to byla zvyklá od malinka).. pak se to trochu uklidnilo samo. Snažili jsme se, aby měli aktivity, které se dělají jen s tátou (musí ty aktivity moc chtít dělat) - třeba zalévání květin, přehrabování věcí na ryby, pouštění draka,.. prostě tyto věci se s mámou nedělají, protože je neumí a umí to jen táta :D a ona si to užívá. ale pořád jsou věci, které táta nesmí, nejhorší asi je, když se ráno vzbudí a přijde tam táta a ne já!!! To je řev!! Hrozné!
Občas mi připadá, že to všechno dělá schválně, že ho má omotného kolem prstu a ví co na něj platí, třeba když jsou spolu venku a ona začne, že chce maminku - jeho to rozhodí a ona má navrch. A taky je pěkně pomstychtivá - manžel chodí několikrát do měsíce na 24-36hodin do práce a když pak přijde domů, tak mu to, že nebyl doma, dá pěkně "vyžrat". Třeba celý den s ním nechce být. Ale na druhou stranu, když má dovolenou, tak je do něho zblázněná. Potřebují být vždycky dýl spolu, aby si na něj "zvykla".
Doufám,že se to časem změní, manžel si to vůbec nezaslouží, rozkrájel by se pro ni. Možná je to trochu chyba, že jí pořád nadbíhá a trochu se jí vnucuje, možná by za ním přišla sama, kdyby si jí nevšímal... ale to on nezvládne 🙂