9měsíční miminko má záchvaty "hysterie" - co s tím?
Maminky, už jsem zoufalá, poradíte prosím někdo? Mám doma 9 měsíčního syna a to, co předvádí teď nikdy nedělal. ☹ Stačí, když mu cokoliv v jakou koliv denní dobu nedovolím a je to peklo. Je schopný si i lehnout na zem a převalovat se z jedné strany nadruhou, ale většinou se rychle zkroutí, ohne se do luku (v 99% se u toho stihne o cokoliv v dohledu praštit) a řve a řve a řve. Sourozence nemá, nemá to od koho odkoukat. Kdo měl toto také a co s tím dělal? Přejde to? Za jak dlouho? Máme jít k dr? Nemůže to být nějaká porucha? ☹ Děkuji moc všem za názory.
@majkyj A jaké máte povahy v rodině? Mírné, klidné a tvárné?
Mám jednoho takovýho kouska, ten si - jiným způsobem, ale taky ca od tohoto věku dělal, co chtěl, a druhej kousek je ještě lepší - koukne na mě, zamrká, zaculí se, vlepí pusinku a dělá si, co chce, dál. S tím prvním nehne nic. Samorost, má svůj názor, své nápady, a bude na tom trvat a - vůbec nikoho mi to nepřipomíná 😀
Když mám na to sílu a zvládám to, vyjednávat a setrvat v klidu je lepší než cokoli jinýho (trvat na svým tam, kde je to potřeba, ale klidně). Když toho mám moc, exploduju a je to horší. U nás platí: řev nejlíp nechat být, prostě papiňák si přetlak musí upustit. Ale to jeho upouštění někdy je tolik hodin, a když neřve, tak do něčeho furt musí mlátit, že to je někdy očistec... ale pořád platí, že tlak, přetlak nátlakem zvýšíš a bude to horší, ne naopak. Lépe mi funguje nechat víc na něm, dávat na výběr, navrhovat, směrovat, nikoli určovat. A samozřejmě přiměřeně zaměstnat - činnosti, podněty. Tady zase nefunguje na příkaz a organizovaná zábava, ale dát návrh, podnět, prostor. Teda ne že by si podněty nenašel sám, dost zajámavý někdy, ale většinou se tomu nemůže dát moc průchod, poněkud demoliční následky 😀
K dr. bych nešla. Jak u koho, tak já u svýho dítěte neočekávala zlepšení, pže je to součást jeho povahy. Spíš je potřeba se s tím naučit pracovat. Mimochodem, ten sebou o zem ap. nikdy netřískal, to dělal až ten usměvavej, ale dělá to i spousta mírnějších dětí.
Jinak to přejde nebo se zlepší, kol 3. roku zhorší, pak prepubert a pak puberta...
Ono ale ty revolty a vzdory otevřeně jsou lepší, víš, na čem seš, dá se s tím pracovat... Lidi, kteří to jako děti nikdy otevřeně neventilovali, nebo ne v době, kdy jim bylo 5 a víc, tak mají problémy v dospělosti - sami se sebou, s odpoutáním se (hlavně tím vnitřním) atd. Doktoři max. dávají nějaké sedativní léky...
o-ou, vzteklinka 🙂 , taky to malej zkoušel (a občas ještě zkouší), ale tak moc asi nee, on si lehl a bouchal patama o podlahu, ale když viděl, že si ho jako nevšímám, tak přestal - ptala jsem se na to Dr., a prý to zkouší 🙂 , v tomto období začíná chápat "ne" a ne vždy se mu to líbí 😵 , ale jak na něj, neporadím...... záleží na situaci, nechci zakřiknout, ale už to dlouho neudělal