5denní syn brečí v postýlce

Byl devět měsíců v tvym bříšku, v postýlce je mu neútulno a cítí se zoufale sám. On si nevymýšlí, nemanipuluje.

Prosím neizoluj ho od sebe, když Tě potřebuje. Na nějaké "režimy" je času dost a dost.
Zkus ho příp. zavinout, pustit bílý šum a buď mu k dispozici podle jeho potřeb 😉

Psala jsem to hodněkrát, napíšu to znovu... Takto malé dítě rozmazlit a navyknout nejde... Obě moje dcery semnou spaly v posteli už od porodnice (sestry se mohli zbláznit, ale to byl jejich problém, ne můj). Ve třech měsících sami v postýlkách. Je malý a potřebuje maminku, dopřej mu jí...

Já se tomu drobkovi nedivím, že nechce spát sám, vždyť ještě před pár dny byl s tebou jedno tělo, cítil tvoje srdce 😉 A teď je v tom velkém studeném světe, vyplašený, a jediná jeho jistota je přeci právě maminka a tatínek, na který je zvyklý už z bříška.. Takže mu tu blízkost dopřejte, je opravdu hodně maličký na to, aby člověk přemýšlel o tom, jestli si na to zvykne nebo ne.. Přeci ho nenecháš plakat, rodičovským úkolem je uspokojit potřeby dítěte a když víš jak na to, tak co může být snadnějšího 😉

Nechala bych ho spat s vami, je to i na kojeni a prebalovani pohodlnejsi, nebudete ani tak vycerpana pres den. Je malicky, u mamy je mu nejlip. Treti dcera se mnou spala od porodnice a obe jsme byly vyrazne klidnejsi, i ja jsem potrebovala jeji blizkost a pritomnost, jen mi to doslo az pote, co si o to ona rekla nocnim placem v porodnici, od te doby spala klidne.

U nás se osvědčilo "utažení" do zavinovačky (konkrétně little angel), malej v ní byl spokojený. Usnul sám nebo jsme jen chviličku nosili a šeptem zpívali. Později jsem zavinovačku po usnutí povolila.

Tak ho nechte spát u sebe. Já mám 2 dcery, starší spala naprosto bez problému sama hned od začátku, spaní s námi vůbec nevyžadovala. A teď druhá, té je 6 týdnů, spí téměř každou noc u mě. Prostě potřebuje cítit mámu a bezpečí a já jí to odpírat nechci, když se tak cítí líp. A nebojím se, že by se mnou chtěla spát ještě v pubertě 🙂
A to ani nemluvím o tom, jak je to příjemné, co se kojení v noci týká.

Tolik krásnych rád tak poslouchej a naslouchat.... Spí se mnou s e dcery a jsem šťastná žena.

Tak máš jen dvě možnosti a při té první se vyspíš a při té druhé ne 😀 . Věř, že tohle řeší maminky jen u prvního mimča, u druhého jsou šťastné, že existuje jakýkoliv způsob, jak se vyspat 😀 😀 😀 . Malá se mnou v posteli byla a je to pohodové, plně samostatné dítě🙂.

při synovi by som necúvla. Lenže ten spal od 3. mesiaca celú noc, položila som do postielky a zaspal a chrápal celučkú noc sám. Trochu bojoval, keď chytil 6. nemoc vzala som ho do postele k nám, po prekonaní nemoci vrátila do postielky, asi týždeň plakal. Tiež som bola toho názoru, za nič na svete nenavykať.
Dcéra sa od 6. mesiaca budí. V nedeľu má plné dva roky a ja som hore obhodinu, každučkú noc. Na vzatie do postele nereaguje. Urobila by som čokoľvek, po roku a pol nespania, aby spala a ja s ňou, aj za tú cenu, že by ešte v puberte liezla ku nám do postele 😀
a rada k Vám - daj-te na svoj materský inštinkt 😉

Tvé miminko něco trápí, takhle malinké by si nemohlo vymýšlet. Myslím, že do těch třech měsíců si ho klidně u sebe nechat můžeš. Mému synovi budou dva roky, usíná v postýlce a nějakým nedopatřením se každé ráno budí u mě v posteli 😀 Ale já si to tak užívám!!! 😉

malej prakticky od narození spí s námi, je to k nezaplacení (navíc pokud kojíš 🙂 ) my nemáme možnost dát postýlku do ložnice (není tam místo) a proto skoro od začátku spí s námi, kojím v polospánku, všichni jsme vyspaní do růžova - doporučuji 🙂

Já jsem si brala děti k sobě, pokud to vyžadovaly.... Adélka s námi spí dodnes (i když nyní tak napůl v pokojíku - sama na svojí žádost), ono to období "potřeby" strašně rychle uteče a nikdy jsem nelitovala, že děti spaly s námi, že jsem je uspávala zásadně u prsa..... 🙂. Kdybych měla čtvrté, bude to stejné - postýlka je u nás zbytečný kus nábytku 🙂. Dle mého takhle malé děcko potřebuje cítit, že jsi u něj - dej postýlku k posteli a když je třeba, pohlaď ho, drž ho za ruku....

Ahojky, já naopak doporučuji v porodnici maminkám aby právě v noci měli děti u sebe. Jak tu holky píšou, je moc malinký, chce tě cítit. Mít tě v blízkosti. A pak..u Tebe v postel mu je teploučko, Ty jej přendáš do chladné postýlky a pak se nemůžeš divit, že procitne a začne plakat. Neboj, děti si nenavyknou a pak, jak bude starší, budeš ráda za každou chvilku, kdy bude chtít spát s mámou v posteli.

Ahoj, presne stejny problem jsem resila ja pred dvema mesici. Matej nam taky nechtel usinat v postylce, u kojeni mi usnul v posteli a kdyz jsem ho prendala tak rev a nesel utisit, dve hodiny jsme ho pak utisovali a nosili. Ja se chtela vyspat tak jsem to vyresila tim, ze jsem postylku prirazila k posteli, dala pryc bok a matraci dala do vysky postele. Usina pri kojeni ve sve postylce (kojim vleze) a ja mam postel pro sebe 🙂 zaroven mam jistotu jelikoz spi na monitoru dechu a nezalehnu ho kdybych nahodou usnula tvrde, coz zatim nehrozi. Ale hlavne nemusim porad vstavat k postylce ;)

můj brouček se mnou spal v posteli cca do cca sedmi měsíců, pak bez problémů začal spát v postýlce. Do té doby hrozně v postýlce plakal. a já bych nepřenesla přes srdce, kdyby takhle malé miminko mělo být ode mě odstrčené a plakat. Neboj, do osmnácti s tebou v posteli spát nebude 😉