5-ročný syn stále "plače", máte skúsenosti?
Mame 5-rocneho syna a uz dlhsiu dobu nas trapi tento problem. Skoro cely den prereve, ale nieje to plac, skor len huka a prestane az ked si vyhuka svoje. Neexistuje, aby sme mu na nieco povedali NIE. To hned zacne doslova hulakat, zurit, buchat a bit nas. On si nieco nadiruguje a ani mu nestihnem doodpovedat, a uz reve. Uz som z toho na nervy, vacsinu dna len pocuvat jeho rev, neda si nic vysvetlit. on proste chce to svoje a hotovo. nerozmaznavame ho, on je inak mily a citlivy chlapec, ale toto jeho revanie uz naozaj lezie na nervy kazdemu. aj susedia sa uz stazovali, ze co mu robime ked stale reve. neviem, ci ma nejaky citovy, psychicky alebo iny problem. Nemate s tym niekto skusenosti? dakujem za kazdu odpoved.
jo, normál... Ale teda my neustoupíme, a já už se na to ječení naučila být hluchá. Takže to pak vzdá....
u nás to zkoušel syn ve 2,5letech. Prostě začal brečet nebo kňourat a bylo to pořád dokola. Vždy jsme ho odvedla do chodby a nechala ho a´t se vybrečí tam s tím, že jsem mu k tomu řekla, že nemusí kvůli všemu brečet nebo spíš řvát. Po čase pochopil, člověk,a le nemsí ustoupit, jinak se to stupňuje☹
@adrianka1712 teď koukám, že čekáte miminko, nemůže to být reakce i na tvoje těhulkování? třeba nedokáže přesně pochopit co s eděje, má v hlavičce zamtek a pocit, že na sebe musí upoutávat pozornost!
@adrianka1712 Štople do uší, synka pohladiť, povedať mu, že ho chápeš, že niečo chce, ale že to nejde a nedostane. Nechať v izbe s tým, že keď prestane, nech sa príde pomazliť.
@elephant a co když dítě vedle v pokoji dobrovolně nezůstane?
když to dceru popadne, tak je schopná kvůli něčemu otravovat, kvičet a kňourat třeba dvě hodiny a když je to denně, tak je to dost náročné 😎 Navíc nehrozí, abych ji poslala do vedlejší místnosti s tím, at přijde až se uklidní. Prostě v té místnosti nezůstane a neposlechne. Musím ji tam odnést (25 kg), v lepším případě neustále přichází a prudí, věší se na mě, v horším visí na klice (kterou chvíli držím z druhé strany) a řve na celý dům, mlátí a kope do dveří.
Když jí byl rok - dva - tři, tak jsem si říkala, že je táááák rozumná, chytrá a chápavá a dá se s ní domluvit, ale postupně se to zhoršuje, teď v 5 letech mám pocit, že nekomunikujeme normálně, že je to jen neustálé kňourání, vynucování a vztekání. Já jsem taky trvdohlavá a nepovolím, takže je to boj kdo z koho bez vítěze, což asi nebude ta pravá cesta 😒
Nebo jak reagujete, když se vás dítě během víkendu bez nadsázky 190x každé tři minuty zeptá, jestli dostane sladkosti a vynucuje si to? Jste v klidu? Po jak dlouhé době začnete zuřit? A nebo bonbony dáte, když je chce? Dosaďte libovolnou věc.
U nás třeba odkládání do jiné místnosti nefungovalo vůbec. Prostě za žádnou cenu nebylo možno to prosadit. Nakonec to vypadalo tak, že jsem držela řvoucí dítě (který se mi sápalo do náruče) a pokračovala v možných obvyklých činnostech, až se malá uklidnila (ale netrvalo to obvykle nijak dlouho - jo, a někdy jsem se musela uklidňovat i já ) 🙂
@lenka5731 Nie som za to, aby sa dieťa násilne držalo oddelene, takže dvere nezatváram. Keď príde, a kňučí, odvediem znovu, znovu pohladím... Blbo to asi znie, ale toto "odvedenie" by sa tiež malo robiť tak, aby dieťa cítilo, že je stále milované. Milujem ho, ale netolerujem, ako sa chová.
Keď sa vracia neustále, odchádzam ja, a začnem sa trebárs hrať s hračkami. Väčšinou ho to zaujme, prestane kňučať a pridá sa k hre.
Momentálne mi občas kňučí dcérka, ale už je naučená, keď ju odošlem do izby, odíde sama, po pár minútach sa kľudná vráti, a povie, že už je v pohode.
@lenka5731 No, a ešte keď neustále opakuje, že chce napr. lízatko. Tiež jej to vydrží dlho. Som pomerne trpezlivá, tak väčšinou jej asi 100x poviem, že nie. Keď mmi dojde trpezlivosť, tak to zarevem, to je fakt. Potom už len ticho ignorujem. Proste nenechať sa zlomiť, i keď je to občas nadľudský výkon... v opačnom prípade je snaha dieťaťa korunovaná úspechom, a nabudúce bude vedieť, že sa oplatí vydržať. 🙂
@elephant 🙂 no rady krásné, ale nevím, jestli to funguje na všechny děti. Těžko se posuzuje právě ta míra. 😒 Pokud ti dítě dobrovolně odejde vedle do místnosti a za pár minut se vrátí, tak máš podle mě úplně jiný typ dítěte, tohle je u nás sci fi.
Když si představím, jak se snažím odejít já, ona mě "honí" po bytě, skáče po mě a u toho kvílí jak startující stíhačka a otravuje a otravuje 😒 Obecně mi vadí její strašně hlasitý projev (slyší dobře).
@lenka5731 Ani u nás to nefungovalo na prvýkrát, ani na druhý... neboj. ťažko sa radí niekomu v situácii, ktorú nevidím...
Pýtala si sa na skúsenosti, tak som ti pár našich napísala. Vo všeobecnosti ale platí, kde nie je obecentsvo, tam nie je predstavenie... Akurát deťom rôzne dlho trvá, kedy to pochopí..
jé to jsme ráda, že nejsme sami🙂, dcera teda spíš jak gramofon neustále opakuje to svoje nebo nějakou výtku, proč jsme jí to měli dovolit a kňourá a kňápe než , aby bulela...ale je to otravné...dělá to asi poslední měsíc a už jsem si říkala, že je rozmazlená a že jsme na ní málo přísní...i když rozhodně nikdy neměla vše co si zamanula a tak. Takže si ráda dočtu všechny předešlé i další zkušenosti🙂. Já chvíli odpovídám a opakuji svoji odpověď a pak ignoruji nebo se snažím převést řeč a zájem jinam🙂
@lenka5731 Prepáč, ja tiež teraz robím viac vecí naraz, pracujem, obedujem, kŕmim malého a píšem sem 😀
Akurát som chcela ešte dodať, že aj keď robíš podľa teba všetko správne, nepodvolíš sa hulákaniu, nedávaš nevhodnú pozornosť dieťaťu, nenechá sa ukľudniť odvedením pozornosti, dáš mu najavo, že ho máš rada atď, keď hučí... a i tak nič nezaberá, tak asi nezostáva nič iné, len čakať, kedy z toho vyrastie... 🙂
Ešte mi napadlo, občas u nás zaberie, keď sa povie, že si rada s sieťaťom niečo zahráš, pôjdeš von atď.., keď prestane hučať a príde ti normálnym hlasom povedať čo chce.
(zas píšem ako tatar..) Proste, keď kňučí, tak najprv sa snažím napraviť hlasový prejav... "Ja ti nerozumiem, keď kňučíš, povedz mi to normálnym hlasom." A keď to povie normálne, potom riešim tú konkrétnu požiadavku, i keď ju potom nezíska, ale komunikovať kňučaním a hučaním odmietam hneď na začiatku...
@elephant hm to taky dělám, ale mám pocit, že se to stupňuje a hlavně jak tady zaznělo dcera se nenechá nikam "odsunout" až jí to přejde, ale stíjá mě a zvyšuje hlas i nátlak🙂. Ale vždy jsme to zatím nějak zvladli...tak to snad přejde...ona se totiž dřív prakticky nevztekala (jak některé děti okolo 2-3 let), tak mě to překvapilo...někdy se i musím smát jaké argumenty si dokáže v momentě vymyslet a jak je prodat🙂
To je asi ta první puberta.Moje dcera (5,5roku) to dělá taky.Jakmile po ní něco chci tak s tim má hrozý problém,začne se mnou diskutovat,mít furt výmluvi a když si na tom trvám tak začne taky brečet.Když jí něco zakážu rovnou tak začne brečet hned.Já buď odejdu z místosti a nebo jí pošlu brečet jinam.A trvám si na svém 😉 Ono jí to pak přejde.
Musíš to prostě vydržet a trvat si na svém. leté dítě už je velké,za chvilku půjde do školy a musí vědět,že pláčem si nic nevydobije.
Ale co zjišťuju z okolí tak to mají v tomhle věku děti asi všechny.