2měsíční miminko mi nechce usnout

@verrryna Ahoj mamina to u segry před rokem dělala tak že ji bid měla u sebe v posteli a nebo ji nechala s ní v obýváku v síťové postýlce a koukala na telku mami a ona mrcha malá usnula. 😀😀 Ale vím, že u ní v posteli taky.

To věřím a vidím jak to utíká (a to jí jsou teprve 2 měsíce) , užívám si ji jak jen můžu, ale v noci do postele se ji bojím brát, že jí zalehnu a když ne já tak přítele, od kterého i já sem tam v noci ze spaní schytam omylem facku 😀 ale ráno,když přítel odjede do práce, tak si ji do postele beru, protože pravidelně kolem 6.začne plakat a kňourat...

@verrryna Tak si jí dej na svou stranu postele. Nezalehneš jí, instinkty fungují dobře, to bys musela být na mol, aby sis lehla na dítě a nevzbudilo tě to 🙂

@sarivojvodova já si ji taky beru k televizi do obýváku, protože běhat pořád k postýlce, utěšovat ji a dávat ji dudlík mě dlouho nebaví. Jenže marně, i tak mi prostě neusne. Je to zvláštní, je hrozně zvědavá, tak asi se bojí, aby ji něco neuteklo 😀

@kajalka když já si prostě nevěřím, ikdyz vím že s těma instinktama je to pravda. Ale někdy to zkusím, až budu zoufalá 🙂 Děkuju

@verrryna Já jsem se toho společného spaní taky bála a odhodlávala jsem se dlouho... Nakonec jsem se po asi 6 měsících odhodlala a je to super, rozhodně bych neměnila! Ale bacha, je to silně návykové 🙂

U nás to bylo stejně taky první dva měsíce - starší dcera usínala mezi půlnocí a 02 hod., zato pak spala celou noc do cca 10:00 hod. Kolem 2. měsíce se to změnilo, začala usínat normálně večer kolem 20.-21. hod. a to už jí pak vydrželo. Takže nezoufej, může se to změnit 😉

@verrryna u nás to bylo ze začátku stejně. Malá byla buď u prsa nebo řvala. Večerní uspavani bylo na tři-čtyři hodiny. Já jsem se teda zařekla, že si jí do postele nevezmu. Má vlastní postylku hned vedle naší, tak jí nechci zvykat na spaní s námi. Během třetího měsíce se to najednou že dne na den zlomilo. Po koupání a nakojeni jsem jí dala do postýlky a spala. Teď je jí sedm měsíců, usíná v půl sedmé sama, vstává v sedm ráno. Už se ani nebudi v noci na jídlo.

@verrryna ahoj, mě tohle dělal syn když přes den málo spal - když je miminko přetaženy, tak mu tělo vylučuje stresový hormon cortisol a hrozně dlouho pak miminku trvá než usne. Před 14ti dny jsem si tohle info našla na netu a od té doby dbam na to, aby mi syn spal přes den, a večer mi pak do hodiny usne a spi ve svojí postýlce. Přes den syn spi jenom v kočárku nebo na mě v poloze jak kdyby v šátku, tak ho vždycky přes den po hodině a půl až dvou hodinách co je vzhůru začnu uspavat, bud tím ze jdeme ven nebo tím ze ho začnu kolebat v náruči. Teď mi spi v náručí a já se zatím dívám na telku, čtu nebo jsem na netu. Zkus dcerku nenechávat přes den vzhůru dyl jak dvě hodiny. Pak nebude večer pretazena a usne ti.

A užívám si ho hodně přes den ale na společné spaní ho zvykat nechci.. Je pro mě důležitý spát s manželem a stejně nemůžu kojit v leže. Prostě fakt dbej na to spaní přes den - spousta miminek to nemá tak, ze únavou usnou,musíš uspavat i přes den.

holky hodně pomůže mimčo nosit v šátku nebo v ergonomickém nosítku. Společné spaní je taky super a děti bývají spokojenější a rodiče taky. Lidi zapomínají, že jsou taky jenom zvířata a ukažte mi savce, který má mláďata oddělené od matky. Vžijte se do malého mimča, který touží po své matce, která je pro něho celý svět a bezpečí a jídlo a prostě všechno, která je tak vzdálená, občas se objeví, potulí, dá najíst a pak zase nadlouho odejde. To mimčo neví, že zase příjde, jen v to doufá. To vyvolává jen pocit nenaplnění, nepohodlí a prostě celkově to není ono. Někdy pomůže poplakávat, někdy (zejména v noci, kdy se přece musí spát a to ještě ve své postýlce) nepomůže brečet ani hodinu v kuse. Pro dítě je taky hodně důležité být v kontaktu s matkou, ale na jeho potřeby není někdy brán zřetel. Jako nechápu nechávat dítě brečet v postýlce jen proto, že je pro matku důležité spát vedle manžela. Sex je možné provozovat jinde než v manželské posteli a pro mě je na spaní důležitější být se svým dítětem. Manžel se z ložnice odstěhoval sám (naše děti se vždycky hodně roztahovaly 😀)a až skončí etapa společného spaní, zase se tam vrátí. Sexuální život máme stejný, jako před dětmi, jen vedle sebe nespíme, aby bylo místo pro naše děti...

@evulina77 tak je rozdíl chtít spat s manželem a nechat miminko brecet.. Mam postýlku hned vedle sebe a při prvním náznaku breceni na miminko položím ruku, hladim ho, mluvím na něj.. Ví, že tam jsem. Přes den spinká na mě, ale v noci ho na to prostě zvykat nechci.. Vím jak to dopadlo u našich.. Bráchové jim chodili do postele ještě v osmi letech.. Syna moc miluju a přes den jsem u něj neustále.. Jenom nabízím jiné řešení než společně spaní, protože to každému nevyhovuje a když má někdo 2 metrového manžela, 160ku postel a malý byt tak to nemusí ani jít..

@verrryna - syn prvních několik měsíců spal přes den třeba jen 2x půl hodiny...v noci tak 6-7 v kuse....ale nejlíp spal, když ležel na mě, takže jsem se uvelebila třeba v křesle, když jsem ještě nešla spát a potichoučku měla puštěnou telku, nebo jsme si s manželem povídali....a když jsem šla spát, tak jsem si ho vzala do postele a nebo jsme měli postýlku přiraženou těsně k naší a odmontovanou tu bočnici, takže když jsme ho nechtěli mít přímo v naší posteli, tak jsem ho jen odkulila pár centimetrů vedle do svého 🙂

@evulina77 - cítím to dost podobně 🙂 ....syn s námi spal hodně dlouho a i ty řeči, co okolí mělo, že když si ho tam nastěhuju, tak ho pak nedostanu do jeho pokojíčku.....spal s námi v ložnici a většinou i v posteli do 3 let.....kolem 3.narozenin jednoho večera prohlásil, že dneska bude spát u sebe a od té doby spal tam 🙂 , asi tak do 5 let ještě nad ránem chodil k nám dospávat a pak přestal úplně....a docela mi to chybí...tak někdy o víkendu, když se vzbudí brzy, tak zase já chodím dospávat k němu a třeba si spolu povídáme, aby manžel taky mohl ještě dospat 🙂

Děkuji za rady. Já ten náš večerní rituál nevzdám - koupel, masáž, kojení už v ložnici a budu doufat, že si ten systém taky zajede a usne. Co se týče toho spánku v posteli, tak jsem zastánce, že miminko má postýlku a rodiče postel. Nechci aby si na to zvykla. Ale zase, když fakt kňoura a já už nemám na to,abych zase vstávala a dala ji dudlík, tak si jí do postele vezmu. No snad to bude brzy dobrý 🙂