2letý syn neumí sám usnout

Můj syn 2,7 taky sám neusíná. Někdy přes den spí, někdy ne.
Ani dcera 6 nerada usíná sama. Snad z toho někdy vyrostou, hrotit to nehodlám 😉

To mi povídej. Taky bych potřebovala, aby malá začala spinkat v pokojíčku, má dva a půl roku, v červnu čekáme dvojčátka, ta se v posteli už nevejdeme.

Souhlasím s @jaya, není to chyba ve výchově, je opravdu ještě malý. Postupně věkem se to zlomí, bude mít více rozumu i v té školce si zvykne. Určitě bych ho v tomhle věku nepovažovala za mamánka, tím si tu situaci zprotivíš. Chce to trochu času. Mému synovi jsou 3,5 roku přijde mi úplně normální spát s ním v posteli, nebo když jde spát tak si s ním chvíli lehnout než usne, někdy to vyžaduje, jindy usne sám. Já si to užívám, tyhle chvíle se už opakovat nebudou. Jak dlouho do školky chodí, třeba postupně když uvidí jak všechny děti spinkají tak ho to přestane bavit nebo bude jednou tak unavený z hraní a jednou prostě lehne. Někdo si zvykne za dva týdny, někdo za několik měsíců. Sama to vidím u nás ve školce ty rozdíly, syn má ve třídě chlapečka co občas ráno pláče i po dvou měsících, to všechno je ale normální. V tomhle věku jsou děcka měsíc od měsíce rozumnější a zvládají tyhle situace postupně líp.

Přijde mi to úplně v pořádku, taky děti uspáváme a jsme u nich třeba přes hodinu. A stejně pak i často během noci přijdou k nám.
Jsem naprosto alergická na poznámky okolí, že jsme jejich otroci, že budeme litovat a že si na sebe šijeme bič. Litovat možná budu až přijde čas, kdy už naopak o naši přítomnost stát nebudou.
Spánek ve školce je podle mě jen otázka času. Je maličkej.
Jinak teda - je mi 26 a děsně nerada usínám sama, tak možná taky někdo v mé výchově udělal chybu.

Nase dcera se naucila usinat sama cca ve 3 a ctvrt letech.Dodnes je radeji,kdyz jsem pri usinani s ni,ale kdyz ji vysvetlim,ze dnes potrebuji neco udelat a ze bych radeji,aby usnula sama,tak to da.

Můj syn je od narození zvyklý spát v postýlce, resp. ví, že když ho do ní položím, je čas na spánek. Pokud je přes den unavený, tak trochu pomuchlá deku a do 10 min. spí. A večer dobře reaguje na zhasnutí světla - i když je předtím třeba rozdováděný, tak ztichne a pak hned usne, spí 6-8 hodin vkuse. Ale nevím, jak to bude, až se přestěhujeme do většího bytu, nyní jsme všichni v jedné místnosti, takže nemá svůj pokoj. Bude mu 5 měsíců. Vím, že to není odpověď na Tvůj dotaz, jen jsem chtěla napsat svou zkušenost, že to jde i když má dítě vlastní postýlku. Já jsem taky nikdy nespala v posteli s rodiči a necítím se tím nijak traumatizována, takže mi to přijde v pořádku.
Já bych ho asi zkoušela nosit zpátky do postýlky, dokud by nepochopil, že má spát tam.

prckovi je 5 a půl a mimo domov ( pyžámková noc, školka.. ) tak usíná sám , ale doma jen se mnou . PO usnutí se budí co půl hodiny a vyžaduje mou přítomnost.. přitulí se a během minuty chrní...

Díky za odpovědi. Určitě mě nebere jako matku tyranku, co syna k něčemu nutí. Ale přijde mi, že to vedu špatně už od jeho narození. Uspávala jsem ho u prsa, nebo uhoupáním v hacce. No a když jsem přestala kojit (v 18 měsících), tak jsem ho prostě uspávala tak, že jsem ležela s ním a tulili jsme se. Možná jsem ho pak měla předat do postýlky, nevím. Ale v posteli mi zatím nevadí a ani manželovi. Jen našemu psovi. (Ano, v posteli jsme 4 😀). Manžel ho taky umí uspat, podařilo se to i mým rodičům, ale otce to stálo nervy 😀. Do pokojíčku ho nepřesuneme, bo ho nemáme. A aby spal sám v ložnici taky nejde, manžel dělává do dvou rána a já vstávám ve 4...
Mně spíš jde o to, jestli nemáte nějaké fígle, jak ho “donutit” usnout bez tulení nebo v té školičce.
Nebo to nechat a doufat, že se to ve školce poddá?
Jinak se smějeme, že kluk ve 20 vyleze z naši postele a odstěhuje se k přítelkyni, kterou já budu strašně nesnášet 😀

@tawiyelan
My jsme měli toto postupně? Večer: do cca 1,5 let prso, pak společná postel s vyprávěním pohádky, kolem dvou let pak společná postel- prostě jsme řekli že s ní ted být nemůžeme že musíme pracovat v obýváčku-měla otevřené dveře a volala si nás k sobě až nakonec jsme řekli že k ní chodit nemůžem a byl klid, pak jsme jen přesunuli do její postýlky - nejprve seděli u ní (to byl krok zpátky) a pak aplikovali stejný postup. Od dvou let tak spinká a jsme spokojení všichni.
Po obědě: prso, hacka, manduka do 2,5 let kdy jsem už měla velké bříško, tak jsem pak během dvou měsíců s mandukou nechodila ale jenom seděla, pak pololežela, pak přendala malou vedle sebe, pak ležela vedle ní -v tomto stádiu mimochodem začala vhodit do miniškolky a bez problémů - teď už zase leží sama v postýlce a po pohádce odcházíme.
Vše krásně postupně a bez nějakého vyřvávání - prostě po malinkých změnách se dopracovat toho, co Vám vyhovuje...