2letý syn je tvrdohlavý, jsem z něho vyčerpaná

Ahoj, v některých bodech mi tvůj syn připomíná mého. S chozením na wc problémy nemáme, ale jinak to stejné. Jít někam pěšky je o nervy, taky leda kočár, jak není po jeho- řev. Např. dojdem z venku a já mu chci sundat mikinu. Ale on ji zrovna chce a řev. Nebo nejí oběd a pak vyřvává, že chce piškoty ( ale jako řev, jako by ho na nože bral )....u nás pomáhá odvést pozornost na něco jiného, pak se zklidní. Nějakou konkrétní radu nemám, snad jen, že to chce čas a snad je to jen období....Ale někde jsem četla nějakou studii, že pomáhá nastavit tzv.zrcadlo. TZN: když se začne vztekat a lehat si, uděláš to samé ( samozřejmě že ne v MHD nebo před školkou, ale třeba doma ). A že tomu diteti pak přijdeš divná ty i to, co děláš a tím, že se mu to nelíbí, to přestane dělat. U nás to moc nefunguje, malého to popudí ještě víc, když ho začnu napodobovat 😀

😀 tak tohle mě ještě nenapadlo... 🙂 ale vyzkouším;)

Tak mi máme podobně starou a podobně tvrdohlavou dceru... Zvlášť teď v období vzdoru (od 2 - 3 let). Vše chce dělat sama nebo vymyslí, jak by to dle ní mělo být a když není po jejím, řve... Vztekání má různé - od brblání a fňukání, přes házení věcmi až po histeráky... Navíc je ve znamení lva, což ji k tomu ještě předurčuje... Řve fakt slušně, lituji sousedy...
Snažím se s ní pracovat od miminka, kdy se taky vztekala. Hodně mi pomohly rady z knížek jako jsou Respektovat a být respektován, Nejšťastnější batole v okolí, Děti jsou hosté, kteří hledají cestu, Co kdy a jak ve výchově dětí apod.
U histeráku u nás funguje metoda pevného objetí (nechám odeznít nejhorší část řvaní a pak se k ní sehnu a pevně ji obejmu a hladím, ona se přitulí a vzlyká a až se uklidní, tak si popovídáme). U házení věcmi počkám, až tu zlobu ze sebe dostane a pak si k ní dřepnu a snažím se jí v klidu vysvětlit, že buď si právě něco rozbila a už to mít nebude, nebo to může rozbít a další nekoupíme nebo rozbila něco nám, tak to teď koupíme místo hračky nebo pokud sebou bude házet a válet se po zemi, tak si něco udělá a pojedeme do nemocnice (a to ona nerada...). U obyčejného vztekání občas použiju příklad z knížky Nejšťastnější batole..., kde se píše, že máme jednat jako batolata - buď opakovat 1-2 slova a pořád dokola - oni zpozorní, uklidní se a chápou, že jim rozumíme a přestanou se vztekat. Např.: nechce jíst, chce pohádku: "nechceš nechceš nechceš, já vím, že nechceš, jíst nechceš, nechceš jíst, chceš pohádku... První jídlo jídlo jídlo, potom pohádka, jídlo, potom pohádka..." Ze začátku jsem si přišla jako idiot, ale fakt to funguje... Nebo jako píše @loafeer - napodobit ji... Stojí a křičí - tak si sednu na zem a křičím taky... Ona se zarazí a v ten moment jí řeknu - líbí se ti to? Ne. Tak to taky nedělej, pojď raději stavět domeček... U fňukání někdy stačí jen říct ji, no jo, ty to máš tak těžké, ty jsi takové naše velké miminko a vezmu ji do náruči a dám pusu a jí to třeba přejde, protože jen chtěla vzbudit pozornost... A samozřejmě důležité je těmto dětem nezakazovat vše - nechat jim volný prostor na to svoje vymýšlení... Takže to co pro mě není podstatné, tak ji vyhovím... Např. Chceš se obout, obléct sama, sama si otevřít dveře, sama si donést na stůl jídlo apod. (To bych ji klidně nechala jíst pod tím stolem...) A ještě ji pochválím, že je šikovná, že se obleče, obuje. (Jíst pod stolem ne... 🙂 a ona je spokojená. A u věcí nebezpečných nepovolím - nést polévku, brát si nože, pouštět si kohoutek (nebo po schodech autobusu). Ale snažím se jí hned vysvětlit, proč ne... - polévka je horká, spálíš se, vodu pustíš horkou, opaříš se, schody jsou nebezpečné, můžeš spadnout, a dodám, že až bude větší, bude to dělat sama, ale zatím je malá a že maminka to taky neuměla, když byla jako ona... A jí to jako slib do budoucna stačí (protože stejně nemají pojem o čase, že to je za dlouho... 🙂 ) s těmito dětmi se musí hodně mluvit a chválit, když něco udělají sami... A postupně vymezovat hranice, co ještě mamka promine a co už ne... Aspoň já mám zkušenost, že pokud bych chtěla, aby dcera dělala vše, co chci já, tak to neprojde, byť jsem starší a rodič... Ale když jí dám prostor a uděláme kompromis, tak je u nás klid. U nás by to bylo tak, že bych ji nechala jíst pod stolem, protože by stejně potom přišla ke stolu (jen by vyzkoušela, co na to mamka) a nakonec by ji to tam nebavilo a její vzory jako rodiče jedí u stolu, tak to udělám jako oni... A při další pitomosti bych jí řekla - už jsi jedla pod stolem, tak teď to bude zase po mém... Bydlíme tu všichni společně, tak si musíme navzájem vyhovět... Ještě jeden příklad: chtěla jsem, aby si před jídlem umyla ruce. Řekla jsem jí to snad 30 x (a to předtím normálně dělala...) a ona tvrdohlavě seděla dál. A tak jí říkám: víš, proč si máš umýt ruce? To není kvůli tomu, že to chce maminka, ale protože máš na rukách malinké broučky, jak sis hrála a když teď budeš jíst, tak je budeš papat na rukách a budeš nemocná a pojedeme do nemocnice. A ona beze slova vstala a odešla do koupelny... Jsem málem spadla ze židle... 🙂
Tak přeji hodně pevné nervy a třeba pomůže něco co nám...

@salikova můj starší syn je taky strašně tvrdohlavý. Třičtvrtě hodiny se dokázal vztekat tak, že vřískal na plné pecky, skákal, třepal se - no úplně byl v raušu. Trvalo to od 22 měsíců do 3 let - i 3x do týdne, pak do pěti let už v menší míře. No, a ukázalo se, že syn je mimořádně nadaný - ještě mu nebyly čtyři, když se naučil sám číst, psát na PC. A k těmto dětem bohužel problematické chování patří. Třeba je to i váš případ. To, že mluví od roku apod. by tomu mohlo nasvědčovat. Některé nadané děti jsou takto tvrdohlavé, jiné moc přecitlivělé. Známí byli s holčičkou, která je taky nadaná i v pedagogicko psychologické poradně a tam ji řekli, že to musí přetrpět, že to po pátém roce přestane. U nich to tak bylo, i u nás to na to vypadá. Na druhou stranu - je úžasné jak syn je zodpovědný např. vůči mladšímu, jak si s námi odmalička povídá o všem možném, jak nás obohacuje svými zájmy. Takže vydrž, přejde to, i když ne tak brzy jak bys asi chtěla.

Jinak jsem postupovala podobně jako @lucieandrlova

@pamal Děkuji za uklidnění, že to dělám asi dobře... 🙂
A souhlasím, že to můžou dělat nadané děti. (Dle toho, co jsem k tomu načetla). Taky máme podezření, že dcera by mohla patřit mezi nadané děti, ale u nás je na soudy brzy, uvidíme později... (Mimo jiné tam je i fixace na oba rodiče - silná vazba k oběma, což u nás rozhodně je..)

@salikova Řešíme doma (až na nějaké jiné projevy) stejný problém. Není to jen z mé hlavy, ale i okolí říká, jaký je to paličák. Už jsem si i vyslechla, že za to můžeme my, že jsme nechali synovi moc velké hranice, což si úplně nemyslím. Jsem tedy ráda, že píšeš, že u svého prvního dítěte to neznáš, takže to výchovou není. Diskusi budu sledovat a třeba načerpám nějaké podněty od jiných.

@jancip Jj, taky jsem si vyslechla od příbuzenstva, že jsme mu měli dávat na zadek a neobletovat ho. Když se dívám zpátky, tak spíš lituji, že jsem mu na ten zadek občas, pod tímto vlivem, dala. Mám zkušenost, že lidi, kteří sami nemají děti nebo je měli dávno, mají zkreslené představy.

@lucieandrlova Povzbudím Tě taky - já takové chování zase neznám u druhého syna🙂 Jistě, je ještě brzy, ale .... Např., když se mladší vztekne, tak si na chvíli lehne, zakaboní se, ale když na něho promluvím, tak se usměje a vyskočí. Na druhou stranu, ale mladší neumí věci, které ten starší v jeho věku už uměl - např. barvy. Ale to nám vůbec nevadí, jsme rádi, že je to jinak, nevím jestli bych to zvládla ještě jednou.

@salikova prijde mi,jako byste popsala nas 😀

@lucieandrlova Ahoj! Díky za odpověď.. V podstatě dělám to co píšeš - určitě mu nezkatuju všechno(kamarádka si myslí,že má volnou výchovu a že kvůli tomu se tak vzteká,ale to bysme pak nevyšli ani z domu) a snažím se s ním domluvit,vysvětlit (u staršího to celkem fungovalo),ale nezabírá to - prostě nechce poslouchat. A musím říct,že s tím mytím ruk to je u nás stejné - díváme se na Byl jednou jeden život a na zákl. toho sem mu to vysvětlila,ale prd....A metodu pevného objetí sem zkoušela taky a nic - on se obecně rád objímá a pusinkuje a tak,ale jen když chce... Vždycky musí přijít on, jak ho obejme někdo jako první,je nepříčetnej.Oblikat ho nechávám samotnyho,sám si umývá ruky,připíná sám psovi vodítko atd. Např. zrovna včera strašná scéna,když chtěl maso bez omáčky a já mu dala prostě maso,které bylo lehce obarvené tou omáčkou - vzteky vyházel jídlo z talíře a pak švvihnul talířkem na zem...Dneska ráno zmačkl ve výtahu tlačítko a chtěl jet do toho patra ,co zmáčkl. Jediné,co na něho občas platí je mu říct, jestli nechce s určitou věcí co dělá,pomoct. Nejvíc mi dělá ale starosti ten nočník.. V září má jít do školky a jen ho nechm chvíli bez plínky, řve a vzteká se.na nočník a na záchod ani náhodou.Jen občas kouká na bráchu jak čůrá,ale nechce to ani zkusit...Zkoušela jsem mu třeba k hraní dát nočník a nevšímala si ho v naději,že když pude sám,tak se vyčůrá a musím říct,že to tak týden vcelku fungovalo,ale teď jsme zase na začátku...

@pamal ad barvy...to je taky trápení...řeknu:to je žlutá a on:ne,modrá.já:to je barva jakou má sluníčko a sluníčko je žluty,vidíš jako kuřátko - všichni jsou žlutí.. a on: ne sluníčko je modry.konec,čau... zavře knížku a odejde...

Naprosto normální. Období vzdoru. On prostě vzdoruje. Čeká co mu projde a testuje si rodiče. Dělá to každé dítko. Když mu nenastavíte určité mantinely, tak vám přeroste časem přes hlavu. Není už hloupej. Je potřeba mu dát jasně najevo, kdo je pán domu. Zní to blbě, ale je to prostě tak.

@jancip @pamal
Jo jo, nám taky říkají, že máme doma až moc velkou demokracii, že ji máme dát na zadek. Hlavně to tvrdí babičky...
Tak jednou jsem při jejím "výstupu" řekla, ať mi to předvede, jak se to dělá... A byla v koncích! Dcera ji stejně neposlechla a tomu, že ji dala babička na zadek se spíš smála... (V lepším případě, v horším se tu agresivitu učí aplikuje ji třeba na menších dětech...).
My na zadek nedáváme, ale viděla to v parku u jiných maminek a nelíbilo se jí to, takže kolikrát stačí říct: Já se snažím s tebou po dobrém a ty neposloucháš a viděla jsi tu maminku, jak dala holčičce na zadek? To bys chtěla? Mám ti dát na zadek? A ona zavrtí hlavou a uklidní se. Takže i špatný příklad ostatních zabírá...
@uztotakbude
Já si nemyslím, že to je "jen" období vzdoru. Tyto děti jsou vzteklejší než jiné už od miminka a budou celý život. Mají to prostě v povaze... Vše si samozřejmě dovolit nesmí, ale rozhodně se u nich nesmí ukazovat, kdo je "pán domu", protože to je na ně jako červená na býka... Oni tou vzteklostí vyjadřují, že se jim něco nelíbí a ty malé děti třeba ještě neumí pořádně vyjádřit co nebo mají nervičky... Takže násilné umravňování jen vyvolá opačnou reakci. Jen "vzdor" jde u těchto dětí rozpoznat, projevuje se trochu jinak.

@salikova
A zkoušela jsi třeba: Tak si to Sluníčko klidně namaluj modře, ale děti ve školce se ti budou smát, protože Sluníčko je žluté...
U nás to zabralo a jeden den malovala po svém a pak už si zase nechala poradit...

@salikova
A jak to pokračovalo, když vyházel maso z talíře?

@salikova
Nočník - máme taky problém... Už přes rok učíme. Jsou dny, kdy vyžaduje sama kalhotky (které si i nakoupila) a pak zase trvá na plínce. Nenutíme a necháváme tomu volný průběh. Taky chceme od září do školky... Ještě je čas, aby se to naučili... Ale byli jsme se podívat v soukromé školce - v jeslích. Tam plenky nevadí. Budou ji zkoušet na nočník a popř. přebalí nebo utřou louži...Hrála si tam 2 hod. a když šly děti na nočník, chtěla s nimi...
Takže ji začneme dávat do léta na 2 dny v týdnu do soukromé a věřím, že se ve všem hodně zlepší...

@uztotakbude To není jen období vzdoru. Tyto děti jsou náročnější už od miminka. A i když se srovnají s vrstevníky, jsou prostě jiné. A není to jen domněnka matek, ale říká to právě i okolí vč. maminek stejně starých dětí.

@jancip Ty děti? Jaké "ty děti". Jsou to prostě děti. Nebo mají diagnostikovanou nějakou poruchu? Pokud ne, tak je to jen dítě, které se musí naučit žít i se svou povahou tak, aby to pro společnost bylo přijatelné.

Ahoj moje kamaradka,kterou jsem navstevovala mela ten samy problem.S holcinou ,byla I u psychologa.Tam prisli nato,ze je psychicky o 2 az 3 roky napred.Ze se stim jako mala neumi srovnat a timto zpusobem si buduje svoji osobnost.Vim,ze to je narocne,kolikrat jsem ji I pomahala,byla jsem svedkem techto vybuchu.Budete to tezke obdobi,ale kdyz nastoupila do skoly vse se zmenilo.

@jancip souhlasím, že se nejedná pouze o období vzdoru, každé dítě je osobnostně jiné, mám syna, se kterým se lze vždy domluvit a dcera, která na vše odpovídá ne, nechci, nebudu od doby, kdy začala mluvit.

@uztotakbude můj syn má "diagnostikováno" nadání, a bylo nám k tomu řečeno, že je prostě o hodně napřed a že se s tím neumí srovnat.Teď už je to to týden od týdne lepší. Samozřejmě, že se s tím musí naučit žít a my se moc snažíme - těch debat, těch pravidel - myslím, že tolik času kolik mu věnujeme my, není běžné (porovnávám s okolím). Ale je spousta věcí, které než vychytáme nám dají pořádně zabrat. Metodu "kdo je pán domu" jsme taky vyzkoušeli (hlavně manžel), ale vedlo to opravdu jenom k agresivitě. Kdo to nezažil, asi nepochopí. A je taky pravda, že třeba ve školce jsou z něho nadšení - jak se chová krásně k jiným dětem apod., jak jim umí věci vysvětlit; takže pro společnost je přijatelný velmi 😀
Vidím opravdu velký rozdíl u mladšího syna - to je pohoda a nemám k němu zásadně jiný přístup.

@lucieandrlova jak červený hadr na býka - přesné vyjádření.

@salikova s omáčkama bojujeme dodneška. Jí jenom masovou šťávu do které přileju smetanu. S jídlem jsme bojovali od malička a bojujeme do dneška. Nejraději jedl suché těstoviny, rýži, brambory. Už to ale neřeším. Omáčky nedávám, zelí taky ne. Ve školce to respektují. Mladší syn neměl ještě rok a už se dožadoval svíčkové od nás z talíře a cokoliv jíme my, chce i on. A opět - nemám k němu vůbec jiný přístup.

@uztotakbude
Mají diagnostikováno "nadání". Bohužel to lze zjistit až po 3 roce, kdy pořádně mluví. Jsou nadaní a často se nudí. Je potřeba je více zaměstnávat a stále něco vymýšlet... Jsou velmi šikovní a v něčem napřed před vrstevníky. Bohužel zároveň špatně snášejí běžné denní rituály a vytvářejí si své a na těch trvají. Navenek vyznívají jako "nezvladatelní". Ve skutečnosti jsou moc rádi, když je maminka chápe...
U někoho se to "srovná" do 5 let a zařadí se mezi "normální" děti. Někomu to zůstane a musí se s ním začít pracovat jako s nadaným dítětem. V malém procentu dětí se může později diagnostikovat porucha (např. Roztroušená skleróza, epilepsie, tourettův syndrom apod.)
Jak píše @pamal kdo takové dítě nemá doma, nepochopí to. Vždyť to často nechápou ani členové vlastní rodiny!
Ale jsou to naše děti, vzešly z našich genů a my je máme rádi, i když to je náročné. Chceme je chránit a ne jim ubližovat a pro ně příkazy, zákazy, přísná autorita ubližování je...

@lucieandrlova poslední věta by se mohla tesat 😅

No holky! Já sem tak ráda, že v tom nejsem sama!!! Nikdy sem se teda nezamýšlela nad tím, že by byl víc nadaný, i když je fakt, že v některých věcech je už teď lepší než ten starší (na druhou stranu -ten nočník a celkem pozdě začal chodit) Je pravda, že je to s ním spíš dřina... Staršímu šlo v pohodě domluvit, je prostě andílek, i když taky se dokáže vzteknout a pozlobit, ale tak nějak v normě, zatímco ten mladší děs.. Ale jako miminko byl hodnej, problém je tak od jednoho roku a pořád nějak narůstá...
@pamal Mí kluci právě jí úplně všechno a hodně odmalička, hodně zeleniny, ovoce.. Ale ten mladší se teď prostě "seknul" -nejí omáčky a skoro žádny maso -sní suchou přílohu a třeba celý okurek salátovku. A kolikrát mi příjde, že mi to dělá naschvála:D 😖 😠

@lucieandrlova když vyházel maso z talíře, tak sem to uklidila a on se zatím válel po zemi a vztekal se...
A s tím nočníkem - my zkoušeli i se starším (který už dlouho chodí na záchod) - že si sednou vedle sebe a budou sedět na nočníku - nezabralo, na záchod taky ne... Mně kolikrát i příjde, že dělá opak toho, co je jakoby "normální" úplně naschvál..Na nočník sem ho dávala od 11měs., ale nešlo to.. ze začátku tam sedával a pak se začal vzteka, tak jsme čas od času zkusili a vždycky to dopadlo stejně se vztekem...

Musím ale říct, že k dětem se chová hezky, spíš je nenápadnej, pozoruje, radši si hraje sám, ale kontaktům se nebrání, když mu vezme někdo hračku, spíáš je ukřivděnej, než že by ho strčil nebo tak (což teda doma s bráchou je něco úplně jinyho - toho staršího strašně provokuje)

@uztotakbude To není obyč. období vzdoru, to je prostě tvrdá palice... Jako nejsem zrovna zastáncem nějaké pevné ruky a fyzických trestů ( i když netvrdím, že jsem jim nikdy na zadek nedala) Starší je ale strašná citlivka - na něho zařveš a on se málem rozbrečí, na mladšího zařveš a začne křičet 😀 To nepochopíš.. A zrovna u nás si myslím, že kluci mají jasně dáno co se má a co nemá 😉 Nevím, jak to popsat. Je to neustálý boj. Prostě neznám v okolí nikoho takovyho jako je můj mladší syn. A nejsem typ matky, co všechno o všem čte, co se nějak zaobírá tím,jestli vychovává dobře - já se prostě řídím instinkty.. Ale už mi nějak tenhle týden došla energie. A taky už mám depresi z toho, jak mi oklí říká, že je malej nevychovanej a že sme děti neměli mít tak rychle po sobě atd. - jenže to je blbost. Kdyby to bylo výchovou, byl by i náš pes nevychovanej a náš starší stejnej jako mladší a já bych si to šla už hodit 🙂 😝

Mě asi nejvíc štve ten nočník 😠 A čím víc to řeším, tím víc malej nechce... POřád si říkám, že to musím hodit za hlavu a prostě zas nějakej týden počkat a vůbe cse o tom nezmiňovat, ale nejde mi to.... V okolí je příliš i mladších dětí, kteří už jsou bez plínky i na noc... :(

@salikova
To jídlo máme podobné. Dcera tedy jí ovoce a nějakou zeleninu a mléčné výrobky (tvaroháčky, pudinky), ale jinak omáčky odmítá a nejraději má suché přílohy (rýži, knedlík, těstoviny) a salátovou okurku může kdykoliv... 🙂 a ještě jí bílek, když uvařím vajíčka.
Dříve jedla všechno a byla hodně masová. Teď maso skoro nechce.
Nočník - vůbec ho nenuť a nech ho chvilku být. On cítí tlak a o to více se "zabejčí"... A že ostatní už nemají plenku, na to se vykašli... Taky to jednou přijde.. Dcera má taky plenku (teprve zkoušíme) a ostatní už jsou bez plenky, bez dudlíku, bez kočárku... Ale ona zase od 10. měsíce chodí, od 1,5 roku skáče na trampolíně, před 2. narozeninami začala jezdit na First biku, maluje od 1 roku, začíná počítat, sama se obleče a obuje... A když si v 1 roce přinesla ze šatny stoličku, aby si na stole podala hračku, tak moje maminka učitelka málem "spadla že židle", protože tento myšlenkový pochod k tomu věku nepřísluší... Takže chci říct, že něco dětem jde a něco zase ne... A když už se bavíme o nadaných dětech, tak právě nadané děti mají problém s obyčejnými věcmi jako je nočník... Oni to totiž ve svém světě nepovažují za důležité (vždycky si vzpomeň na roztržitého vědce s utrženým knoflíkem a každou ponožkou jinou... 🙂 )
Mně se to vybaví, když manžel něco opravuje, dcera si dá dudlík do pusy a jde šroubovat... Fakt to vypadá komicky! 🙂
Jo a u nočníku u nás začínají fungovat vzory - oblíbenci z pohádky (Prasátko Peppa, Minnie, Káťa a Škubánek apod. - říkám jí, že oni taky nemají plenku, tak co by na to ŕekli, že ona ji má... A pak byl ještě posun v tom, že chodila na nočník na návštěvě u babičky... Doma by ho nechtěla, ale tam se chtěla předvést před babičkou, tak chodila...
Vyhazování jídla - a jak dlouho se vzteká? Než to uklidíš? Zkoušela jsi to neuklidit, počkat, až se vyvzteká a pak mu říct, že tu nežijete jako prasátka, takže teď to posbírá a dá do koše a pak vezme hadr a utře to a nakonec dá korunky z pokladničky, protože jídlo stojí korunky a on to hodil na zem...??
Mně jednou dcera vyhodila na zem všechnu rýži z talíře (ale tehdy ne ze vzteku, ale chtěla prozkoumat, co se stane...) tak jsem počkala až dojí a v klidu jsem jí řekla, že teď to posbírá zrníčko po zrníčku... A že jí to trvalo... 🙂 (a kdyby to neudělala nebyla by oblíbená hračka, činnost nebo dobrůtka...)
A ještě dotaz - jak si syn hraje? S jakými hračkami? My třeba od 2 let kupujeme hračky pro 3 leté a teď pomalu pro starší, protože jiné by ji nudily a ona by pak otravovala... Takže má oblíbené třeba Pafíkovo pero pro pŕedškoláky.
Má nějakou oblíbenou hru?

@lucieandrlova Jé🙂 S tím stolečkem - to udělal taky v koupelně: v 1roce a 2měs: vytáhl stupátko z koupelny a donesl si tam hrací stoleček Fisher Price, aby dosáhl na umyvadlo a mohl si podat kartáček s pastou🙂 Sem z toho byla vyřízená! To je fakt, že na to přišel dřív než ten starší - že jde někam dát stoleček nebo židličku, aby tam vylezl. Taky si třeba sám dává kakao do flašky, zamíchá a zašroubuje, uklidí. No, my hrajem hodně domino a dětské člověče, nezlob se - to ho baví, divadýlko, lego, vláčky
Jinak u nás tyhle domluvy neplatí - on to kolikrát ani nevyslechne cely nebo to poslouchá, zamračí se a řekne: Ne, nech mě na pokoji ( to vůbec netuším, kde to slyšel - my to snad nikdy neřekli.. jestli starší mu to někdy řekl,.. nevim)

Hmm, a on tedy "bojkotuje" veškerou sociální komunikaci - je sociálně plně nepřizpůsobivý? A dělá si vše po svém a za všech okolností? Nebo je způsob, jak ho přimět chovat se jako zbytek rodiny? Tzn. že občas jde a to vyházené jídlo uklidí...??
Protože dcera je vztekloun, ale "kličkami" výše popsanými se mi daří ji postupně zpracovávat...

Nechci Tě strašit, ale pokud Tě ani nechce nikdy vyslechnout a žije si s Vámi svým vlastním životem, tak bych se poradila s pediatrem. Jim se tedy cca do 3 let vyvíjí nervová soustava, takže ta vzteklost může trochu ustoupit, ale bohužel také nejčastěji kolem 3 roku se začínají projevovat vážné poruchy mozku a neurologické a neurologicko-psychiatrické poruchy jako jsou autismus, tourettův syndrom, roztroušená skleróza, epilepsie apod.
Lidé s těmito nemocemi mají často vysoké IQ...
Máme v rodině Tourettův syndrom a roztroušenou sklerózu. Řekla bych, že i ten částečný autismus, takže mám trochu nastudováno.
Jinak tito lidé bývají výjimeční (W.A. Mozart, Charles Dickens, H.Ch. Andersen apod.)
To kakao - to máme podobně... Sama si připraví Sunar, ovládá doma všechny spotřebiče apod. Taky dokáže (už dlouho) vzít miminko - panenku, vysvléct ji, namazat, dát plenku, zase obléct a dát do kočárku... Tuhle u nás byla kamarádka s 4- letou holčičkou a koukala... 🙂

@lucieandrlova
@salikova Tak jsem ráda, co o tom nočníku píšete. Nevím sice, zda je syn nadaný (motoricky a manuálně je velmi šikovný - v 18ti měsících si třeba namazal rohlík pomazánkou, někdy po roce si smetákem shazoval věci z linky, na které nedosáhl), ale nočník úplně bojkotuje. Stačí říci nočník a už kroutí hlavou, že ne, div že se u toho nevzteká.

@jancip tak vítej do nočníkové skupiny! 😉
Nevím, jak u kluků, ale u dcery začalo trochu pomáhat, že si koupila sama kalhotky s motivem Minnie a Prasátko Peppa a že její vzory (z pohádek) a kamarádky z okolí plenky nemají, tak to zkouší taky. Ale bude to trvat...
Jinak my jsme začali s DVD Śikulky bez plenky z programu baby sign (chodili jsme na znakování). Je to animovaná pohádka - jede vláček a veze batolata a ty postupně chodí na záchod, když se jim chce a jako to učí děti a na konci dostanou medaile za zvládnutí nočníku/záchodu. Zpívá se - už to znáš, tak přidej se k nám, nastup si do vláčku k nám... Jsme šikulky bez plenky... Tak to se jí dřív strašně líbilo a občas se potom zvedla a šla to vyzkoušet...

@lucieandrlova No, to zas tak husty nebude.. Asociál to zrovna není. To zas musím říct, že s cizíma lidma si hezky povídá, s dětma si pěkně hraje, neubližuje. Dneska v pohodě venku, když se zastavil, vysvětlila sem, že musíme na oběd a jel(na motorce) - žádnej vztek nebo otočka na druhou stranu - někdy mu jde v určitých věcech domluvit (asi se dobře vyspal:D) Prostě je to všechno vyloženě o tom, že se prostě v něčem zabéčí a nehne to s ním... Po bráchovi se opičí v mnoha věcech, ale s tím nočníkem ne.. Když se mu něco nelíbí, tak přes to nějede vlak... Po tom DVD se kouknu -to zní dobře...

@jancip 😉 Ehm.. Sem ráda, že nejsem sama🙂 Poslední dobou si připadám jak neschopná matka...