2letý chce vše jen od tatínka

ahoj, v takové fazi to teda nemám ale jsme s bývalým od sebe a vidí ho méně než mě...a nad tatínka není...já chci k tastkovi atd...já jsem ta která více trestá nedovolí mu počítač jen vyjímečně a to co schválím př. včelí medvídky atd...nedovolím chipsy ani mu denne nevařím párek ktery on mluje...a tata ano...takže od něho ke me nechce...už mi hodněkrat bylo do breku...ale jednou mi syn řekl ma 3.5 roku...když jsem se ho teda zeptala proč chce být více s tatinkem a ne s maminkou " já jsem chlapeček a tatas taky tak proto, t ses holčička" takže se to prostě snažím takto brát...a nehroutit se z toho...
doufejme že u vás je to jen přechodne období kdy fakt vzhlíží k tomu mužskému vzoru a tu vaši úlohu ocení později..ale veřím, že je to strasně náročné ja bych vyhladala odbornou radu...nkteří psychologov jsou fakt dobří pomůžou vam najít nějakou paku jak na něj aBY NEMĚL TY ZÁCHVATY..přeji hodně štěsti

já to mám přesně obráceně, všechno chce mrnous jen ode mně a už mi z toho dost hrabe, tak bud ráda, že si muzes odpocinout, vyuzivej kazde chvilky co muzes mit pro sebe, co ja bych za to dala 🙂

Máme to skoro taky tak. Tatínek chodí do práce ve 4ráno a vrací se odpoledne okolo 4-5. Když ho nevidí od rána do návratu z práce, je v pohodě. Hraje si, mazlí se semnou, nechá se přebalit, nakrmit, atd... Ale jakmile přijde domů tatínek nastávají muka, chce nosit, řve jako by ho někdo řezal za živa, nedovolí jít příteli ani na WC bez extrémní scény, nebo s vlastním doprovodem. Chce nosit, vodit za ruku, hrát si a mazlit se jen s ním. Dokonce ani ode mě si nenechá udělat mlíčko na spaní. Na výletech se stará převážně tatínek, jen se nechává ode mě nakrmit. Protože přítel si dává jídla ušitá jemu na chuťové buňky, takže kořeněné a ostré. Já tak aby se najedl i malý. Taky to občas ořvu, je mi to líto, občas z toho mám až záchvat vzteku, ale na druhou stranu si říkám, že je to lepší, než aby ho měl díky dlouhé pracovní době za cizího člověka.

Vcelku bych řekla, že je to celkem normální, jenom to většinou bývá naopak, alespon u nás byly všechny děti fixované na mne a nikdo nesměl - u nejmladšího stále trvá - např. dát vyčurat, obléknout apd., jenom já. 😉 Vysvětluju si to tím, že já s nimi trávím nejvíce času a nejvíce se jim věnuji. Pokud je tvůj manžel se synkem většinu dne a hodně se mu věnuje a co si budem povídat, chlapi dělají s dětmi lecjaké blbosti, které by maminka nikdy nedělala, zřejmě se na něho upnul právě proto. Ale at je to jak chce, rozhodně si nic nevyčítej, není to o tom, že bys byla špatná matka, jenom má prostě rád tatínka a to je dobře, např. můj manžel se našim dětem zase tolik nevěnuje, sice ho mají rády, ale ani jim nevadí, když s námi není a to mě docela mrzí.
@verundice

Já vím (nebo tedy doufám), že to snad není navždy nebo že by tím postojem chtěl něco naznačit, třeba že mě nesnáší, to si nemyslím. Přesně jak píše domca89 občas je mi to líto, občas jsem z toho už pěkně vzteklá, ale spíš řeším, jak z toho ven - nechat ho a doufat, že to přejde nebo být prostě pevná a říct ne, teď to budeš dělat s mámou...
kastanek87 Zatím s ním není moc řeč, ještě nemluví, vím, že rozumí, ale on je v tu chvíli tak vzteklej, že mě snad ani neslyší a když prostě chce, tak chce, domlouvání nám zatím moc nezabírá
No ale jak píšete, většinou je to obráceně, taky proto se nemám v okolí s kým poradit, tuhle variantu nikdo nezná 😕
Chci s tím něco udělat proto, protože nás tohle jeho chování jako rodinu defakto rozděluje, už radši netrávíme čas společně, protože to je pro manžela záhul a o žádném idilyckém čase s rodinou se tak nedá mluvit ☹

@verundice Vyměnim :D Ta moje cácorka chce zase všechno jen od maminky,jsme spolu celé dny a i když je tatínek skvělý a snaživý,všechno musí jen maminka :D

@verundice u nas je to s prostredni ted totez - dokonce v noci leze do postele jemu a ne mne 😀 . Prejde je to, bud v klidu.

@verundice moje známá to měla také tak. A také to dost často ořvala. Holčička měla tatínkovské období a vše jen tatínek, když běžela a zakopla, pofoukat to mohl jen tatínek, první přiběhla k němu. Když na ní zvýšil hlas (když dělala něco, co nechtěl), začla brečet a běžela k němu. Dělali jsme si srandu, že i kdyby jí "seřezal", tak za ním přiběhne. Její maminka z toho měla celkem slušnou depku, že je máma naprd, že jí dcerka nemá ráda apod. Také je to s manželem celkem dost rozdělovalo. A čím víc ten taťka chtěl, aby dcera šla za mamkou (aby jí tím potěšil), tak tím víc holčička chtěla, aby to udělal táta... tohle bylo asi půl roku, pak to přešlo. Teď je to 3,5 letá slečna a chce vše od mamky, protože to je máma je přece holka a ona je taky holka 😀
Takže ti přeju spoustu síly, viděla jsem na vlastní oči, jak to je pro ty rodiče vyčerpávající a to pro oba, i pro toho "milovaného" i pro toho "odstrkovaného".

Ahoj,já mám něco podobného.Když jsem se synem doma sama,vše je v pohodě,když je doma i táta,vše chce od něj,nedejbože jde na záchod/do koupelny,musí hned za ním,a to běží s řevem.Když odejde z domu,taky řev.Ale výlety jsou s malým super,je hodný,vyblbne se...dcera to měla naopak,byla závislá na mě 🙂

U nas po 14 dnech dovolené, kdy manžel malému vše dovolil, kdyz jen fnuknul hned ho bral na ruce a všechny neoblibene činnosti jsem dělala ja, tak mame teď doma něco podobne. Kdyz je doma táta, je to horor, kdyz jsme doma sami dva tak je malý uplne v pohode. Nejhorší je to rano kdyz muž spěchá do prace, tak ma malý uplne záchvaty vzteku ze ho nevezme na ruce, ja na nej nemohu ani sáhnout, buši na dveře wc a chce porad k tátovi. Ten se musí chystat tak je nervózní a ja začínám byt z toho fakt naštvaná. Si ho rozmazlil a teď to mám řešit ja. Ale jakmile odejde do prace tak je malý zas v pohode. Mrzí me ze člověk misto aby si užíval společně chvilky, tak se těší ze chlap odejde do prace a je doma klid...trochu me děsí ze to dělají i starší deti, porad doufám ze za par týdnu oprcha euforie z dovolené a malý se vrátí do normálu...

Mám doma to samé😕
Už jsem z toho fakt otrávená...
Když jsem se synem sama doma, tak je vše ok a i se semnou mazlí. Sice se furt ptá, kdy příjde tatínek, ale jde to s ním. Jak je doma manžel, tak je to děs. Vše musí manžel a mě odhání. Já nesmím nic a mám ho nechat být. Furt jen tatínku, tatínku.... Problém je ten, že manžel syna strašně rozmazluje😔 Vše mu dovolí, krmí ho, protože syn si to vyřve ( je mu 3,5) chce nosit, tak ho manžel nosí, vše mu dovolí, koupí, slíbí...
Já jsem ta zlá, co mu něco zakazuje, chce po něm aby poslouchal atd....
Už jsem se několikrát s manžel kvůli tomu pohádala😔 Manžel by do nekonečna furt něco malému vysvětloval ( nemá to vůbec žádný účinek) a mě zas brzo rupnou nervy. Syn se šíleně vzteká, má u toho záchvaty, furt kňourá ( podle mne nemluví normálně, ale furt jen kňourá) a nebo brečí. Já jsem už na to strašně alergická a pak mi stačí málo😕 U manžela si vše vyřve😕 Hrozný je, že syn tim svým kňouráním a brečením leze všem na nervy. Doufám, že neodradí mé kamarádky s dětma a nebudou chtít se přestat vídat. Protože všichni jsou už z toho vyčerpaný....

Tohle období určitě přejde, jen se musí přežít. Děti jsou prostě vyčůraný a vyhledávají toho rodiče, u kterýho cítí, že jim víc povolí. A zcela určitě taky záměrně deptají toho, kterýho upozaďují. Prostě se tvařte, že vám to nevadí, že se aspoň můžete věnovat jiným činnostem nebo samy sobě. A tatínci ať si to vyřeší - buď přestanou rozmazlovat a uhýbat z pravidel (tedy přestanou být tím hodnějším) anebo dítěti jasně stanoví namtinely, že už nemají sílu se mu neustále věnovat a musí dělat i něco jiného.
U nás je syn taky fixovaný na tátu, zvlášť teď, po narození malé, kdy na něj nemám tolik času a muž převzal většinu činností, které jsem s ním dělala předtím já. Ale nikdy se to nedostalo do roviny, že bych musela brečet v koutě, že mě dítě nechce - to bych ani nepřipustila. Vždycky je něco lepší dělat s tátou (např. vařit nebo kreslit) a něco jinýho s mámou (např. si povídat nebo číst), samy přijdete na to, co to zrovna u vás je...

@verundice mozna je to blbost, ale co kdyby mel tatinek "nemocne rucicky" treba si obvazat prsty na rukach a rict synkovi, ze tata ma nemocne rucicky, synek by videl, ze ho tata proste nezvladne obliknout, nakrmit... U nas to zabralo, kdyz jsem chtela odstavit, dala jsem si na prsa naplast a bylo to 🙂))

Není vyčůraný, jestli má tatínka k dispozici málo, tak si prostě takhle kompenzuje ten nedostatek, ujišťuje se, že ho táta má rád. Kdybyste mu to odpírali, bude to jen horší, potřebuje "doplnit citovou nádržku". Srovná se to samo s věkem.

U nás to bylo v tom období stejné, taky tatínek sem, tatínek tam, dcera zavírala dveře, vystrkovala mně z místnosti kde byla s tatínkem a s nástupem do školky to přešlo (šla ve 3 letech) 😉 nepomáhalo nic a tak jsme to nějak "přetrpěli" 😀

Ne že bych to někomu přála, ale co si budem povídat, potěšilo mně, že v tom nejsem sama a i další děti jsou takové 😝 U nás to právě není tak, že by ho manžel rozmazloval nebo mu dovolil víc než já, možná je trpělivější.
raduska21 🙂 🙂 to je zajímavý nápad, možná to vyzkoušíme
andryyysssek kattyd my už to dotáhli tak daleko, že manžel vstává a odchází do práce dřív než se vzbudí, aby ho vůbec neviděl, když je muž nemocnej, tak je celej den zavřenej v pokoji a vychází jen když my jsme venku, když chce jít na záchod, musí nenápadně zmizet, na dovolených vykládám tašky z auta já a Maxík si zatím hraje s tatínkem....no na palici je to 🙄
Holky moc děkuju za podporu, asi nezbývá prostě než to vydržet než to přejde

@verundice u nas to takhle bylo s dedou a doted (skoro 9 let) je deda top. Jsem rada, ze mala je naprosty maminak a tezce si to uzivam ;)

@verundice ty jo,tak to ti nezávidím,my to nemáme tak hrozné,ale včera,když šel manžel večer se psem,tak jsem musela dlouho uklidňovat malého,a to jen proto,že ho manžel uložil do postýlky,a odešel.Když odejde ještě jak má mlíko,nebo se vytratí tajně,tak si chvíli pořve,když nemůže tátu najít,ale hned se zklidní,a usínání je v pohodě.Jee,ty máš Maxíka?Já taky 🙂

@lauranosi Není pravda, s dětmi jsem byla 24 h denně, rozhodně nemusely mít potřebu kompenzovat si nedostatek 😉

@verundice a koukám i stejný věk na chlup.Taky je v říjnu narozený?🙂

@andryyysssek juuu,tak snad to nebude jménem 🙂 narozený koncem září

@verundice no,kdo ví 😀 A ty máš Maxe nebo Maxmiliána?Já Maxe a ještě má jméno po tatínkovi Michael 🙂

@verundice Děkuji Ti za tento příspěvek, protože já sama prožívám velmi obdobnou situaci a z toho vyplývající stavy.
V podstatě je to u nás značně totožné s tím, jak to probíhá u Vás. Muž pracuje třikrát týdně z domu, malé se věnuje celkem dost, je na něho zvyklá. Pokud jsme spolu samy, je to Ok, ale pokud si má vybrat - je to vždycky táta. Mimořádně trapně si připadám na návštěvách u tchýně (jsou to vždy několikadenní návštěvy s vizuálním efektem viz. "líná matka a udřený otec"). K němu se dobývá do pracovny, za ním běhá jako pejsek. Když jsme tu oba dva, marně ji lákám k sobě, k hračkám, na vycházku...chce prostě jeho. Přiznám se, že z toho občas mívám taky pěkné depky a připadám si jako matka k ničemu.
Fakt je, že asi zastávám spíš tu pečovatelsko-pedagogickou funkci spojenou více s méně příjemnými věcmí (převlékání, přebalování, učení jedení lžičkou, zákazy atd.) a manžel je víc manažer přes zábavu plus má větší výdž v nošení.
Jsem moc ráda, že je muž tak super táta a mají spolu hezký vztah...přesto se občas nemohu ubránit pocitu křivdy a asi i žárlivosti, když jsem to přece já, kdo o ni pečuje, kdo s ní prožil valnou většinu probdělých a ukřičených nocí a - kdo ji porodil 😅 .

@mandala: ale já mluvím o nedostatku tatínka, u zakladatelky. Mrzelo by mě, kdyby si z vašeho příspěvku vyvodila, že její dítě je taky "vyčůrané". Není. Jen něco potřebuje, no.

U nás ve dvou letech to samé 😀 Někde jsem četla, že to tak děti mají, že v různých obdobích preferují někoho jiného. Takže naprosto normální vývojový stav. Jen v extrémních případech si takto kompenzují absenci onoho rodiče, a to případ zakladatelky není.

@lauranosi Já to chápu, ale kdyby si takto vynahrazoval nedostatek tatínka, proč by pak jiné děti byli takto fixované na maminku, s kterou jsou od rána do večera ?
Kromě toho zakl. psala, že tatínek je doma často a synovi se věnuje. Ale samozřejmě souhlasím s tím, že to nemusí být vyčůraností, bohužel, do hlaviček jim nevidíme. ☹

@sweet81 chtela jsem se i kdyz po vic jak roce,jak to u vás dopadlo,taky se pokusím o vychovu a chlap dela co mu na ocich vidi a,dovoli i co ja zakazu,uz toho začínám mit nad hlavu,dekuji

@verundice proc zrovna hned psycholog a poradna...ano zazila jsem to a je to normalni. Se mnou byl syn stale a s tatou mene..takze jeden cas to byl jen Tata....take me to chvili mrzelo..ale chapala jsem to. Je to jeho vzor a idol. Zase se to srovna. Mladsi ted 6ti lety ma ted take tatinkovo obdobi.

@petulik81 ahoj, díky bohu to netrvalo moc dlouho. Zkouší si vyřvat věci i teď, ale neni to už tak častý. Mezi mnou a synem, je to taky už fajn. Chodí se ke mě mazlit a furt řiká, jak mě miluje....😄 ale táta bude asi furt na prvním místě. Každopádně i manžel přestal syna až tak moc rozmazlovat.