18 měsíční leze z postýlky, máte radu?
Ahoj,
mám 18 měsíčního syna a máme v poslední době problém s usínáním. Před 14 dny se naučil vylézt z postýlky, tak jsme museli zrušit bočnici, aby si neublížil. První týden to byla pohoda. Usínal v postýlce a odešel až po probuzení, pak se na nás přišel jednou podívat, tak jsem ho uložila ještě jednou a to už bylo dobré. Teď jsme ve fázi, že je schopný hodinu za námi chodit. V postýlce ho naprosto při usínání neudržíme, hned jde pryč. Když si s ním lehnu já nebo manžel, tak po nás leze, skáče a spaní se nekoná, zkoušela jsem i že by usnul u nás v obýváku, což je taky nereálné. Nakonec končíme tím, že ho dáváme do síťované ohrádky. Chvíli si pořve a do 5 minut usíná.
Nemáte některá jakoukoliv radu, zkušenost nebo nápad jak na něj?
Už to trvá týden a je to pořád horší. Vydrží víc jak hodinu. On jde do postýlky dobrovolně, lehne si, nechá se přikrýt, odejdu z pokoje a do 2 minut ho mám u sebe. Postaví se vedle mě, podá mi ruku (ví, že ho odvedu), nebo běží k postýlce, čeká, až ho uložím a pak se to opakuje.
Ráno vstává pořád stejně, pak je ale brzo ospalý, ale stejně neusne. Jak ho položím, tak zase jede naplno. Takže usínání mu trvá 2x denně hodinu, což je najednou o 2 hodiny spaní méně...
@billi já to čtu od něj jako žádost o tvoji pozornost, přítomnost, a nevidím důvod, proč mu ji nedat...
My s Kubou před spaním vždycky čteme jakkoliv dlouho chce, pak ještě chvilku povídáme, pak má písničku (to teda jen ode mě (manželův zpěv by ho opravdu neuspal 😀 ), celej jeho život stejnou) a odcházím a on usíná, výjmečně zavolá ještě o jedno přijítí. V kleci nebyl nikdy, bylo mi to proti mysli. Vnímám to tak, že on sám rozhodne, kdy se nasytil mojí přítomnosti a pak už opravdu po mě nevolá...
@ofelieee když jsme u něj, tak neusne ani za 2 hodiny. Leze po nás, skáče... Večer uložím, povím krátkou pohádku, protože vydrží tak 2 minuty, pak odchází z postele a odejdu. Když přijde, tak jdu s ním zpátky, zase položím, klidně u něj posedím, hladím, povídám, ale jak tam jsem, tak dělá blbosti - skáče, vyhazuje věci z postýlky, odchází za tátou (když tam je on, tak odchází za mnou). Včera vydržel chodit za námi hodinu a půl, než jsem to nevydržela já a dala jsem ho do ohrádky, odkud nevyleze. Ani nekníkl, lehl a okamžitě spal.
Přes poledne to stejné. Když mě vidí, tak vyndá dudlík a tváří se, že spát nebude...
@billi hmmm... vidím, že je váš kluk jinej případ než Kuba 😀 asi moc neporadím, máme to prostě jinak, Kuba knížky má moc rád... ale napadá mě ještě jedna věc, jak jsme to taky měli - někde mezi 14 a 20 měsícema cca měl taky takový prdlačivý období, knížky eště nezvládal tolik jako teď, a v posteli před spaním hrozně pařil... lehla jsem si vždycky vedle něj, řekla mu, že já jsem hranice, ať si dělá co chce, ale přese mě už nesmí (a fakt jsem ho nepustila) a až bude chtít se položit a zazpívat, ať řekne.. často to trvalo opravdu dlouho (a já si při tom prima schrupla 🙂 ) ale nakonec to klaplo většinou...
já myslím, že to chce jen trpělivost a pořád dokola ukládat a ukládat, to je stejné jako když se učí do větší postele.....vylézají všichni, s tím nic asi nenaděláme. Našemu klučinovi je 21 měsíců a už ho zkouším učit do dětské postele se zábranou, jednou tam chce, po druhý ne a vylézá a chce zpátky do postýlky, kterou jsme mimochodem museli převrtat a snížit, protože už nám taky přelézal..... 🙂 chodit s ním spát bych já osobně nepraktikovala, to je akorát zlozvyk, který se pak těžko odnaučuje. Já myslím, že se to časem poddá a to vylézání je omrzí 😉