Ahoj, doufam ze mi nekdo poradi protoze jsem uz zoufala na pokraji zrouteni. Mam skoro 15m holcicku. Uz dva tydny se ma mne lepí jak moucha silene rve kdyz ji nevemu na ruce proste jenom mama mama. A to nejhorsi jdeme vecer spat kolem pul9 zaspi celkem v pohode sle co jenom vstanú z postele je vzhuru a to se opakuje každej vecer a nebude proste spat jenom kdyz sem pri ni ja. Takze to skonci tak ze v11sem unavena i ja a jdeme spat obe. Skousela jsem ji dat spat v 21:00 v 21:30 a nic pak jsem ji budila rano v 8 jestli bude unavenejší protoze spi do 10 aby ne kdyz chodi spat tak pozde. A nic proste musim u ni byt a ja jsem z toho uz na nervy je jak zavisla na mne ani u tatinka nechce byt. Poraďte co mam delat aby jsem z pokoje mohla odejit bez toho aby se vzbudila.
Já můžu poskytnout perspektivu z pohledu čerstvého čtyřleťáka. V tomto období kolem 15 m mu usínání trvalo asi nejdéle. Často si mě podobně hlídal atd. Teď ve čtyřech usíná do minuty, takže vydržet, poskytnout oporu, vyspat se s dítětem, protože upřímně recept na to, jak se vytratit z ložnice od dítěte, které si tě očividně hlídá a střeží (a má pádný důvod, protože mu prostě chceš zdrhnout), NEEXISTUJE.
Já jsem měla tohle s dcerou několikrát. Od malička špatně spí a pořád se budí a to se střídá s obdobím kdy když nejsem u ni nespí vůbec. Teď má 21 měsíců a už tři týdny spí dobře (sama v ložnici než přijdu a budí se jen kolem 1:00 a k ránu 4:00-5:00).tak doufám že horší už to nebude. Už si někdy když si v noci potřebuji odskočit na WC a ona je zrovna vzhůru nechá vysvětlit a nemá hysterak, že jdu čůrat a hned přijdu. V lednu se chystám ji dát do pokojíčku.
Dcerka s nama spala v posteli až do 2,5let. Hlídala si mě a bylo to jednodušší než co chvilku k ní vstávat a znovu uspavat. Nevyspal se nikdo. Přechod do vlastní postele, ve svém pokojíku zvládla perfektně. Ale doteď se budi cca 2x za noc a volá mě. Potřebuje uklidnit že jsem nablízku.
No tak to mi asi fakt nic jinýho nezbýva. Taky s nama mala spi v posteli, postylku nechce ani videt. A to je to ze kdyz potrebuju na zachod tak proste musi se mnou protoze rve kdyz jdu pryc. Je to mamanek no. Tak snad to projde protoze pred tim spala super. Vecer jsem si mohla klidne kouknout film, uklidit a ted proste nic. Ale kdyz ji vemu do obyváku vecer ze fakt neco potrebuji a ona musi jit se mnou, tak dela jako by nic , beha z pokoje do pokoje hraje si jako kdyby ani nebyla unavena a to je uz fakt pozde. Tak diky za podporu radsi teda budu s ni porad jak by jsem ji mela nechat samotnou rvát v pokoji 🙂
A k tomu jeste mame úžasnou podlahu ktera vrze protoze majitel nebyl schopnej dat udelat novou takze si asi dovedete predstavit jak se z pokoje snazim ,,utict" po špičkách 🤦
@minnie95 může mít separační úzkost, zkuste si o tom něci přečíst,určitě to zas přejde.
@minnie95 naštěstí tohle neznám. Syn spí od narození ve svém pokoji, ve své posteli, ale pamatuji si, že kolem 15.m usinall déle ( neuspavala jsem nikdy, pouze pouštěla projekci s hvězdami, písničky... ) a stačilo vyměnit postýlku za postel a byl klid. První tři dny byl nesvuj, že má takový prostor, e pak zase spal krásně. Zkuste to 😊
Dekuji moc za rady, urcite vyskousim 🙂
Prdola spal od půl roku u nás v posteli a od minulého tydne učíme na postýlku. Večer spolu připravíme postýlku(přiřazime ji k moji posteli), vyčistíme zoubky, dostane pyžámko, pustíme ukolebavku a zhasneme. Nejdřív trvalo uspaní čtyři hodiny a poslední dny patnáct minut a odcházím z ložnice. Chtělo to spoustu hlazení, chování a povídání, ale zvládli jsme to. A je mu 14měsiců.
@minnie95
Nase mala to taky mela. Usnula a jen jsem se pohla, tak byla vzhuru. Nektere faze u deti jsou naprosto normalni a opakujici se. Proste v teto fazi te potrebuje a nejlepe non stop. Obavam se, ze ti nezbude nic jineho, nez ji neustale mit na rukou, proste te moc potrebuje. S tim spanim u nas to trvalo nekolik mesicu, snad i spendlik spadnuty na zem by ji vzbudil a uspavani bylo nanovo. Vetsinou po patem pokusu o odchod jsem to vzdala a sla spat s ni. Je jeste hodne mala aby pochopila, ze ma proste spat nebo ze mama chce mit i nekdy cas pro sebe. Vse se casem zmeni, nebude chtit byt porad na rukach, nebude ti porad v patach nebo za zadkem. Vsechno chce svuj cas. Mozna te to unavuje a rozciluje, ale tve dite potrebuje jen tebe. Me dcerce jsou 2 roky a 3 mesice a pokud natahne ke me ruce, vezmu si ji, proste me v danou chvili potrebuje, se spanim je to lepsi, dokaze usnout tvrde tak do 20 minut, ale ne vzdy to tak bylo. Pred sesti tydny jsem se rozhodla, ze dcerku budu ucit, aby se naucila usinat sama, do te doby jsem u ni lezela hodinu a pul. Dopadlo to tak, ze mala sice nebrecela, ale neustale za mnou chodila a ja ji dve hodiny vracela do postele, usinala pozdeji a vstaala cim dal driv a po obede nespala.Toto jsme obe vydrzely tri tydny, ted si s ni jdu zase lehnout a za chvilku usne, takze to samotne usinani odkladam na neurcito. Usina v osm a vstava pred devatou a ja jsem taky rada, ze me vlastne necha takhle kralovsky vyspat, i kdybych vstavala drive jak ona, tak by se vzbudila.Bud toto obdobi zvladnes tak, ze svemu diteti das maminku nebo tve dite bude hodne smutne. Co si vyberes je jen na tobe. Doufam vsak ze to bude to prvni.