15měs. dcera začala spávat s námi v posteli, proč?
Hezký den, mám otázku, na kterou asi nebude jednoznačná odpověď, ale zajímalo by mě, jestli s tím máte taky zkušenosti. Dcera má teď 15 měsíců, stále kojená, do 14 měsíců víceméně spávala ve své postýlce, budila se na kojení cca 2x za noc, občas kvůli dudlíku, nikdy to nebylo ideální, ale ani ne špatné. Usínala v postýlce za naší přítomnosti (když pominu první tři měsíce, kdy jsme uspávali v náručí). Zhruba před měsícem se něco u nás zlomilo a nenašli jsme příčinu. Když jsem ji večer po kojení chtěla dát do postýlky (vedle mé postele), začala moc plakat a pořád ukazovala na mě a na moji postel. Vzala jsem si ji, protože jsem měla pocit, že ji zlobí zuby. U mě hned usnula a já ji vrátila do postýlky. Bohužel tato situace trvá už asi měsíc, chce usínat u nás. Nějak moc mi to nevadí, ale někdy to vyžaduje i v noci, když se vzbudí, tak chce jít k nám, kde většinou spí až do rána 🙂 Potřebovala bych si to srovnat v hlavě, jestli je to špatně (tlaky okolí, že ji rozmazlíme a bude s námi spávat pořád), nebo prostě je to přirozené, že je jí nejlíp u svých rodičů. Dá se s tím ještě něco dělat, zlomit to, nebo raději ne? Proč se to vlastně stalo, tak zničeho nic? Díky za názory a vaše zkušenosti. P.S. jinak má postýlku ráda, někdy si i sama do ní vleze a hraje si tam...
Mě táta říkal,že jsem spala s nimi v posteli a diví se ,že moje prdelka spí v postýlce.Nic mu na tom nevadilo a přitom jsem měla nohy ruce všude 🙂 Takže bych se vyprdla na nějaký pravidla.Já taky ted čekám,kdy přijde ten okamžik až budeme spát všichni spolu.No co vždyt jsme rodina a je třeba držet při sobě.Ona to do puberty vypiluje 😉
se mnou spi v posteli vsechny 3 deti)
Nechej ji spát s váma...potřebuje tě.....jednou na to budete vzpomínat... 😉 a přijde doba, že sama bude chít od vás z postele pryč, to mi věř 🙂)) a vám ještě bude smutno 😉
a ostatní neřeš...já bych se z ostatních zbáznila.....tolik rad a doporučení :D
Vykašli se na pravidla a na okolí a dělej to tak, jak to vyhovuje vám a prckovi. Naše mrně spalo s námi v posteli od miminka (jednou v noci usnula u nás v posteli a už u nás zůstala).
Nedávno (cca v 2,5 letech) se sama od sebe přesunula do pokojíčku a spí sama. A nám v posteli docela chybí, bylo to prima 😉
Dcera s námi spí a neumím si ani představit ,že bych usínala bez ní 🙂
K nam takhle chodi taky od tohohle veku v noci sama, pricitala jsem to 2 tehotenstvi, ale asi to tak delaji 🙂 Hezky hreje, nevadi mi, po usnuti ji odneseme za malou segrou do pokojicku, k ranu zase pricestuje, jediny co mi vadi, ze se segra obcas rano vzbudi sama
My jsme to taky takhle měli 🙂 Jako miminko jsem ji uspávala na rukách, často s námi spala v posteli, ale třeba jen k ránu. Kolem druhého roku s námi spala od večera do rána v posteli a trvalo to půl roku. Kdykoliv jsem ji jen chtěla dát do postýlky, spustila brekot a na to jsem neměla žaludek, proč ji nechat plakat kvůli tomu, že nechce být sama. Spinkala s námi každý den po dobu půl roku, pak jsem jí pořídili velkou postel a tam už být chtěla 🙂 Ale stejně docela často ji máme u nás, nevadí nám to, když je přítel přes noc pryč, beru si ji tam automaticky 🙂 Ona je spokojená, já jsem ráda, že ji tam mám a vyhovuje nám to 🙂 Nehrotila bych to, teď prostě chce být u vás, tak bych ji tam nechávala, za nějaký ji to pustí 🙂
Je to úplně v pořádku. 🙂
Můj syn má teď 22měsíců, vždycky usínal sám v postýlce, položila jsem ho a odešla. Tak nějak to měl nastavené sám od sebe, jakékoliv uspávání bytostně nesnášel. Měl jen období, kdy chtěl uspávat v šátku jako miminko, ale to potom přešlo a zase chtěl usínat sám. Přitom je ale hrozně kontaktní, mazlivý a hojně nošený v šátku, ale uspávání prostě nenávidí.
A najednou lup, je to kluk jako buk a chce uspávat v náručí u maminky. Jakmile ho dám do postýlky, tak křičí na celý dům. Tak ho uspávám v náručí no. 🙂
Dcerka byla zase naopak. Odjakživa se uspávala v náručí, až jsem tomu v roce a půl musela udělat trošku přítrž, byla jsem těhotná se synem, měla jsem nevolnosti, tak jsem ji začala uspávat v postýlce, držela jsem ji za ručičku, povídala jsem jí a tak nějak postupně se naučila usínat víceméně sama, před spinkáním si četla obrázkové knížky a u toho usla. Dnes už jí čteme klasické pohádky, které poslouchá i synek. Ale ten potom putuje ke mě do náruče. 😀