1,5letý vztekloun - co (ne)dělat?
Maminky, prosím poraďte. Melý se už tak od 16m strašně často vzteká, jakmile se mu cokoliv nelíbí (oblíkání, braní věcí, vodění za ruku, když ho vezmu k sobě, když nechce, když mu nechci dát svoje jídlo apod.), hned začne vřeštět, jde do kolen, do luku, na zem a řve, někdy přestane skoro hned, jindy vydrží dýl, ale má to Xkrát denně, dělá to prostě při běžných situacích. Pominu, že je to hrozně vyčerpávající, ale spíš nevím jak na to správně reagovat, jestli to v něm mám nějak lámat (ale jak? zatím nemluví a v tu chvíli si rozhodně nic vysvětlit nenechá), nebo to prostě přejít bez povšimnutí, nebo ho vzít a pochovat (nejsem si jistá, zda ho to nenaštve ještě víc). Nerada bych to dělal špatně, abych tyhle jeho vztekliny v něm nepodporovala. Za jakoukoliv radu bud vděčná...
Tak to mě taky zajímá. Není to sice na denním pořádku, ale znám to. Krom toho, teď začal dělat to, že když se mu něco nelíbí, bouchá hlavou - do stolu, do zdi, do nás, o zem...prostě co je nejblíž.
Na vztekani nezabira vubec nic. Bohuzel je to obdobi, ktere casem prejde, ale i tak je to dost o nervy. Ja jsem v teto ujecene dobe zaujala postoj zavrit s do koupelny a nevylezt.. Syn se behem chvile zklidni, protoze nevi co delam... Jinak se snazim ho ignorovat, kdyz je to kvuli nejake vymozenosti. Rozhodne se nenecham teda zlamat a vse mu na ukor place dat.. chce to pevne nervy.
@svetlus_pepca To mlácení hlavou o zem znám, taky to mladej dělal. Ignorovat ho, max. ho přesunout mimo rohy atd., ať si neublíží. Časem ten nas přišel na to, že mlácení hlavou o zem boli, tak doma dosel ke kusovému koberci a plácl sebou tam. Pak ho to přešlo uplne a už jenom řve🙂
máme podobný problém, já zatím praktikuju nedělat diváka-takže když se vztekne a začne řvát, odcházím z místnosti, někdy se uklidní a přijde za mnou sám, někdy když vidím že se neuklidňuje, tak za ním po chvili jdu, obejmu ho a jeto dobré, ale je to tedy některé dny na bednu:(
horší je to venku-malý zbožnuje auta, takže když třeba přijedeme autem, zaparkujeme a chceme jít domů, on nechce, chce zpět do auta, ja s ním chvíli mluvím, že už jdeme třeba spinkat nebo prostě domů, tak mi zdrhá nebo mu "zgumovatí nohy" a válí se po zemi -jsem v 9.měsíci, takže když ho musím vzít do náruče a odnést až domů, už je to pro mě docela problém, ale mám pocit že to jinak nejde, to bychom na tom parkovišti mohli bydlet....
takže většina příchodů domů je s ukrutným řevem, sousedi musí mit požitek....a já to tedy někdy fakt nedávám:(
No my to máme taky, začlo to tím, že se narodila druhá dcera a je to teda na palici. Do té doby byla dcera nejhodnější dítě. S tím příšlo žárlení a někdy mám chuť né se zavřít do jiné místnosti, ale oblíknout se a odejít 😀 ale pak když mi večer dá pusu a řekne maminko, tak jí zase miluju 🙂 u nás křičení ani plácání nezabírá, nejlepší je jí říct, když bude zlobit půjde za dveře a hned se uklidní, ještě teda nikdy tam nebyla........ale nenapadlo mě se sebrat a odejít, to je dobrý nápad, to zkusim 🙂 😀
Zacala to dělat hned pi roce. Potom co začala chodit. Nejcasteji cestou z obchodu se sekne. Nejde. Rve. Vali se po zemi, uz se mi takhle vyvalela i v louzi. Venku neresim. Bud ji proste odnesu a nebo ji chytnu tak, ze proste musi jit. Sice rve, ale jde. Lidi koukaj. No klasika. Kdyz je to nekde kde ji nemuze nic prejet, reknu zr jdu a fakr jdu. Nekdy mi zamava a jde jinam a nekdy leti za mnou. Pokud se vzteka doma, neresim.nevsimam si ji. Pokud potřebují něco akutne udelat a ona jeci a vzteka se, vyhodim ji za dveře a nebo reknu at jde. Za chvili toho necha.
@veveruse14 No to máme nachlup stejné. Přesně, nejlepší je to venku, uprostřed silnice si vzpomene, že NE za ruku, podlomí nohy a s řevem si tam lehne. Nebo při oblkání bundy při odchodu z restaurace...normálně jsme ho skoro odtáhli po zemi....ach jo
Ne, že bych to někomu přála, ale já kolem sebe takové jiné vzteklouny takhle malé nemám, tak mě aspoň těší, že v tom nejsem sama a doufám, že to přejde
@verundice taky mi přijde že děti mých kamarádek toto nemají, nebo nám to jen u těch jiných dětí nepřijde tak strašné-tím se utěšuju🙂 nejhorší je, že se s nimi v tomto věku ještě nedá úplně domluvit, asi fakt nám nezbývá nic jiného než to přečkat 😉
já navíc za měsíc rodím, raději si ani nepředstavuju co bude potom... 😎
@verundice
Mám doma úplně to samý, dnes je jí přesně 14 měs., a začíná to být horší a horší. Jak není po jejím, vztek, řev, někdy i bouchá hlavou o zem...prohýbá se do luku, když jí zvednu a jdeme z místa, kde chce být ale už se jde domů. Od narození je to hodně živé dítě, ale to co předvádí teď...Taky nevím, co dělat. Když řve a popadne jí ten amok, nevšímám si jí, popojdu vedle do místnosti třeba...po chvilce dobrý. Ale dělá to často, začíná furt vyžadovat pozornost, už si vůbec nehraje sama, furt chce abych si jí všímala od rána do večera, uvařit je problém, najíst se je problém, i na záchod když jdu, tak čeká za dveřma 😀 Přes týden jsme sami doma, takže masakr 😝 Odpočinu si, jen když usne po obědě a večer jde spát o půl 8. Pak mám teprve klid. Jasný, mám dítě, počítám že se mu budu věnovat, od toho jsem ho chtěla a miluju jí, ale co je moc je moc. Za chvíli mi asi začne slušně hrabat 😀 Kdyby to aspoň nebyl takový vztekloun, bylo by hned líp 😅 Má šíleně pronikavej křik a neváhá ho spustit kdykoliv, stačí když se trošku praští o něco, nepodám jí co chce, když nechce být v kočárku...
Jediný, co mě aspoň trochu utěšuje je to, když tady čtu že nejsme sami 😝
@veveruse14 Buďte v pohodě. Máme 18 měsíční dcerku a taky je to s ní hodně často o nervy když se vztek. Vzteká se když jí něco nedáme (buďto naše jídlo, mobil prostě to co zrovna vidí že máme), nebo také když ji chci chytit za ruku aby nevlítla na cestu a prostě to je furt kvůli něčemu. Začne řvát a už si i několikrát lehla na zem. Nezbývá asi nic jiného než to ignorovat nebo upoutat pozornost na jinou věc nebo činnost. A hlavně mít pevné nervy 😑😎
Holky, to je úplně jak u nás, neuvěřitelné! A ještě o to víc, že Vám to dělaj holčičky 😎 Já fakt nemám v okolí nikoho takového, samé jemné děti 😀 Dělám to stejně jako vy, tak to mě uklidňuje. Připadám si totiž, že prostě dělám co je mi přirozené, abych situaci nějak přežila já, on i okolí, ale na to, abych u toho působila ještě nějak výchovně, to už nezvládám, ale ono v tomhle věku asi zatím fakt není jak, zatím jim těžko něco vysvětlíme
@veveruse14 Moje dcera se také hodně vztekala, jednou vyváděla v krámě. Tak jsem ji dala ven do kočárku, zapla jsem jí do kšírek , aby nespadla, a ona řvala dál. Hned se vyskytly dvě, které se jí jaly odepínat a ,,zachraŇovat. Pak mi ještě nadávaly, co jsem to za matku. Nabídla jsem jim, ať přijdou hlídat a že hned kdy. Zmizely a bylo. 😉
@verundice u nas kolem 15m take zacalo vztekaci obdobi. Pomohli proste odejit z mistnosti. Nemel publikum pro svoje divadylko a prestal. Pak jsem se vratila, nijak to nekomentovala a delala, jako by se nic nestalo. Nebo jsem si zacala hrat s jeho auticky a zkousela ho zapokit do hry (kolikrat zapomel, proc vlastne rval a sel si proste hrat🙂 Proste jsem ho v tom nepodporovala svoji pozornisti k jeho nezadoucimu chovani. Zkozsel to 3m, vzdak to. Ted obcas knikne, kdyz neco neni po jeho/nejde/nemuze mit, ale kdyz vidi, ze mama na to nic, necha toho.
Když se u nás začalo vztekat, bouchat a házet věcma, začala jsem taky. S tím, že ne co mám po ruce, ale vzala jsem balón, polštář apod měkké věci a bouchla jsem s tím jako on. Pak jsem mu to podala, aby se s tím vyvztekal. Hodil s tím, podala jsem mu to znova a ať s tím hodí ještě víc a pořádně... Po chvíli to přešlo v legraci, uklidnil se a byl klid. Dítě, tak jako dospělý potřebuje emoce ze sebe dostat. Křikem na dítě člověk nic nezmůže, jen se vynervuje ještě víc. Neříkám, že to zabírá na všechny děti. U nás to pomáhá. Venku to řeším tak, že vezmu vztekající se dítě a jdu s ním pryč. Po cestě s ním klidným hlasem mluvím, pevně ho držím a objímám. Tohle funguje u nás.
Také jsem měla doma vzteklounka. Můžu uklidnit v tom, že je to jen přechodné období. Přejde to. Synovi je 2 roky a 5 měsíců. Už je to hodné dítko s minimálním záchvatem vzteku. Dříve jsme ignorovali záchvaty vzteku, odnášeli do pokojíčku na zklidnění a nechali ho chvilku o samotě, venku jsme ho čapli a odešli..... přešlo to bez újmy 🙂)))) Objímání syn nesnášel, zhoršovalo to vztek - tak tohle jsme nedělali. Jednou jsme ho natočili na mobilní telefon, jak se vztekal a křičel, dnes když mu to pustíme, dělá ty ty ty Áďo 🙂 🙂
@sosama taky jsem se synem větší část týdne sama a máme to stejně, spánek po obědě a pak večer a některé dny končí tak že večer jen tiše sedím a nic nedělám 🙂)))teď je syn už od soboty nemocný, já taky, jsme doma sami, celou dobu zavření doma, což je na bednu pro nás oba, včera jsem s nim musela k mudr - jakmile jsme vlezli do ordinace, spustil jekot, nebyl k utišení, jen mě pořád tahal ke dveřím, že chce pryč, s doktorkou jsme po sobě musely hulákat abychom se slyšely, a stejně jsem toho půlku neslyšela 🙂 myslím že má pocuchané nervy ještě teď🙂 a já jsem byla zralá na blázinec...
@kika_21 toto nepochopím-nikdy bych si nedovolila, ani by mě to nenapadlo, sahat na cizí dítě!
Moje dcera ma 23mesicu a vztekani uz trva pul roku. Dokonce mi prijde, ze se to spis stupnuje. Uz jsem z toho nekdy pekne na nervy. Ted ma novinku, zacala se pri vzteku hryzat do sve vlastni ruky. A to jako ze docela dost - ma v ni uplny otisk zubu. 😀 Doma pomaha si ji nevsimat, nebo strcit do postylky a odejit. Venku pomaha odvest pozornost na klacik, sisku, slepice apod. a nekdy nepomuze ani to. Najednou nema nohy, vali sudy po zemi... Jsem ruda az na prdeli vzdycky. To uz pomuze jedine ji sebrat pod pazu a dosmycit domu se zlamanymi nehty. Doufam, ze uz to brzy prejde, jinak si zacnu davat kazdy den panaka. 😅
Synovi je 18 měsíců a také se vzteká, když mu něco nedovolím. Já to prostě ignoruji, stojím nad ním, koukám něj s výrazem "čekám, až se uklidníš" a o dost se to zlepšilo, většinou si jen lehne na břicho na zem (naprosto v klidu, celkem i pomalu) a zaboří hlavu do ručiček a dělá, že pláče (ale nepláče), trvá to chvilinku, zvedne se a udělá, co chci (někdy s úsměvem, někdy s výrazem, že teda fakt nerad). Je hrozně chytrý, evidentně to prostě zkouší a u mě tedy rozhodně nepochodí. Takže já radím ignorovat a dělaj jako by nic a počkat, až se uklidní a to i za situace, že to bude někde na veřejnosti, v blátě apod. prostě zatnout zuby a vyzdržet. Je to prostě období a přejde to.
@veveruse14 No jo, to mne taky ne, ale asi si myslely, že ji zachrání. Teď už jí bude 10, je svoje, ale lepší se to. 🙂
Synovi jsou 4 roky a nepřešlo to 😀
Období vzdoru, přečtěte si o tom něco. 😉 Já když to zjistila (o co jde, proč se tak začal vztekat), tak se mi vlastně ulevilo. 😀 Že by to mohlo prostě jednou přejít. Taky to občas nedávám a prý to může trvat až do 3let, uf. 😝 Chce to trpělivost, učím se, ale někdy je to teda na palici. Držím palce!
Mám 2 kluky 19 m. Od narození je jeden klidnější, všechno bráškovi dá, neustále mu nosí hračky, dudlíky, jídlo...druhý si může tím pádem se vším hrát. Bráška mu všechno přenechá. Poslední měsíc nastalo období, kdy i první chce prosadit sám sebe, své zájmy. Už to bráškovi nenechá. Nastal křik. Celkově se to změnilo, chce tuhle lžičku a ne tu jinou, chce se zrovna teď mazlit s maminkou, žárlí...vzteká se tak, že odejde do jiné místnosti a vrhne se na zem, pláče. Vypadá to, jakoby se za to styděl. Za chvíli se zklidní a najde si jinou činnost.
Přijde mi, že toto období vztekání, jak ho i ostatní popisujete, je uvědomování si svých zájmů, prosazování se. Děti si hledají tu hranici.
U nás zabírá vysvětlování. Neustále trpělivě opakovat proč tohle musíme dělat, proč se nemůžeme válet po zemi. Když je to chytne oba dva, je to veselé 🙂 Pomohlo mi, když jsem je naučila nevzít bráškovi hračku, ale vyměnit ji. Taky když se jeden vzteká, druhému vysvětluju a ukazuju proč to bráška dělá a že by to měl řešit jinak...Hned nabízím jiné činnosti. Postupně se to uklidňuje.
Mám to doma dvakrát, zrovna před pár dny se mi obě děti vztekaly nebot se o něco tahaly a já jsem již byla z toho tak nějakaá zkoprnělaá,že jsem se normálně zahleděla do blba a vůbec nereagovala. starší vztekloun se probral a měl hroznou starost co mi je 😀 ,byla to reakce ,kterou nezná a to ho probralo🙂🙂jinak já když křičí reaguji stylem-to je pěkná písnička atd,když se válí tak ho pochválím jak to tady pěkně vytírá a jdu..platí to u nás.Pokud jsem zvedala hlas nebo se snažila ho uklidnit mělo to opačný efekt.Ted začíná mladší svišt má také rok a půl.Přejde to, stejně jak vztekando v obchodě, když ukážete ,že takhle ne🙂🙂pevné nervy🙂
No krása, tak koukám, že v tom nejsem zdaleka sama🙂 občas to řešim ignorací, občas se snažim rozptýlit nečím jiným, nebo pochovat, vysvětlit......nic nezabírá 100% a pokaždé, ale nejlepší mi přijde to prostě bez větší pozornosti přejít (i pro mé nervy). Náš mladej to teď vylepšil, že před tim než spustí hysterák tak si ještě odplivne 😕 Poprvé jsem na něj koukala jak blázen, ale fakt to dělá....v roce a půl se tedy těším na nadcházející měsíce
Tak nejsem žádný odborník, ale podle mě křičet na něho asi není dobře, to byste spíše podporovala to vztekání podle mě. No chápu jak to musí být na nervy....mě stačí moje holky když se vzteknou....podle mě je nejlepší ignorace, pokud to maminčiny nervy prostě ustojí. Hele my máme doma ty sluchátka na stavbu 😀 když si je při tom převlíkání nasadíš tak to uslyšíš ten vztek tak z poloviny nahlas a už ti to tak neleze do mozku 😉 a to mě teda dost pomáhá. Nebo mu dát něco do ruky at se zabaví, ale to myslím platí spíše na mladší děti. Teda aspon u nás to tak bylo, teď už mi na hračky do ruky kašlou......ale asi prostě ho nějak jinak zabavit písnička nebo tak něco. Někde jsem četla názor maminky, který se mi líbil, že když se mimi vztekalo tak si k němu čupla a obejmula ho ale ne pevně to se mu nelíbilo prostě jen tak ho ulidnit ale spíše z větší vzdálenosti.....ale to si nedovedu moc představit že zabírá. Takže za mě určitě SLUCHATKA 😎