Výběr sportu v Praze

Jako hrdý otec 6-tiletého syna a srdcem i duší házenkář, jsem si vzal syna pod sebe do minižáků. Je to nádherný sport, i když se o něm moc neví. Jestli se chcete přijít podívat na turnaj těch nejmenších z celé Prahy nebo nezávazně na trénink a udělt si představu, pak tady:
http://www.lokovrsovice.cz/index.php/cs/druzstv...
😉
Jako trenér se u minižáků věnuji především rozvoji koordinace. U svého syna a možná i ostatních mých svěřenců jsem přemýšlel o tenise jako doplňkovém sportu. Znáte někdo tenisový klub, který by byl schopen zajistit výchovu 1x týdně cca 8 dětí? Situovaný nejlépe na Praze 10 či 4.
Co mi ale nejde do hlavy, proč sporty jako házená a basket zažívají odliv dětí a všichni rodiče se zaměřují na fotbal, hokej či tenis. Je to jen kvůli sledovanosti a komerci? U nás v hale trénují minižáčci-fotbalisté jednoho z nejslavnějších pražských klubů (jmenovat nebudu) a to co tam předvádějí trenéři i rodiče mi neleze do hlavy. Se 4-letými děcky se zachází jako s dorostenci. Řve se po nich. Když něco udělají špatně pak jsou trestáni salvou ze strany trenérů i rodičů. Děcka odchází do šaten bez úsměvu a za neustálého přeřvávání rodičů typu: "sakra neumíš kopnout do míče" nebo "ty nejsi můj syn! takovýhle nemehlo" (padají i ostřejší výrazy). My to bereme vše formou her. Pravdou je, že hlas zvedám také často, ale to jen kvůli nekázni některých jedinců. S těmi se však brzy rozloučím, jestli se neuklidní, protože nabourávají a znechucují trénink i všem ostatním v družstvu. Naše děcka se těší na každý trénink a jsou nešťastná, když na něj z jakýchkoli důvodů nemohou. Tak to má podle mne být. Sport má tužit charakter a děti bavit. Tím spíše nechápu, proč rodiče "cpou" své ratolesti do sportů s obrovskou konkurencí, kde se už od mládí bojuje o minutu strávenou na hřišti. 🙄