Jak naučím dceru, aby si hrála sama?

@baterie Tak ono je to hodně i o povaze, mám tři děti a každé jiné, takže vím, že co platí u jednoho, neplatí na druhé. Já taky vždycky uklízela, když děcko spalo, nebo nebylo doma, ale o tom to podle mne není. Myslím, že je ještě stále malá, v pokojíčku si sama hrát určitě nebude. U nás docela pomáhá, že si začneme spolu hrát a když se zabere do hry, tak se vytratím. Ale třeba moje druhá dcera mě visela na noze hodně dlouho, do dneška je to takový maminák.

Já bych varovala předtím používáním notebooku a youtube - souhlasím s názory, že do 3 let je to spíš škodlivé. Psychologové to vysvětlují tak, že ty hýbající obrázky dětem poskytují hodně podnětů najednou (pohyb, barvy, zvuk atp.), takže normální hračky těm dětem pak připadají nudné a neumí tolik zapojit svoji fantazii. Proto i pak potřebují ukázat, jak si s čím hrát, souhlasím s tipem výše začít si s ní hrát a pak se vytratit.
Pustit TV/youtube je nejjednodušší, ale ztěžuje vám to situaci do budoucna, bude se to spíš zhoršovat než zlepšovat.
Nechte jí i pomáhat - strategie "velká ségra" a jak potřebujete podat plínku, něco zamíchat při vaření, podržet atp., ukázat jak je důležitá.
Mějte se krásně!

Zkušenost nemám mám první miminko,ale další plánujeme za rok tak to bud také řešit 🙂.
Jak píší více snažit se jí do všeho zapojit Když kojíš ať si vezme k tobě panenku a třeba jí zpívá - jako že uspívá, nebo jí dát flaštičku, že také krmí, když přebaluješ ať ti podá plenu - měla jsme tu kamarádku s 3-letým klukem a když jsem přebalovala tak šel se mnou já mu podala asi 4 pleny (mají různé obrázky) než jsme malého vysvlékla a utřela tak mi řekl co je tam za obrázky a jednu vybral a důležitě mi jí podal a pak běžel za maminkou že přebaloval Ondráška 🙂.
A modelína - pokud jí máš na očích aby to všude nezamatlala tak si může hrát sama ?

@janaaanna máš prosím nějaký zdroj o těch informacích o pc, youtube atd? ráda bych si o tom přečetla víc. Obě dcerky se dívají, tak nějak přiměřeně, rozhodně je u toho nenechávám sedět, neodkládám je tam..kouknou, malá odejde /mě to tu hraje a zastavuju to/, hraje si, rozhodně tomu nedávají přednost před společnou hrou, před nápodobou /vaření atd/, tvořivými činnostmi /výtvarné/, a už vůbec ne před pobytem venku..hrají i hry, přiměřené věku /oblíbená je Draci v hrnci na Déčku/

možná je problém v tom, že si má hrat ve vlastním pokojíčku. Naší malé je rok a má hračky v obývaků a hraje si tu sama s hračkama a věcma třebas i půl hodiny. V pokojíčku spíš dělá nepořádek (ale taky jí to třeba 10m vydrží)

@baterie holky začaly využívat pokojíček až nedávno a to stejně v omezené míře, do té doby si hrály jen v obyváku. Dítě nechce být někde samo, chce být v centru dění. Dones jí ty hračky do obyváku, nebo kde trávíš nejvíc času ty. Neříkej jí, že musí počkat, to je to nejhorší, o to víc se tě bude dožadovat. Radši ji zapoj, nabídni nějakou činnost. Pro ty prvorozené je to hrozně těžké období, jsou ještě malé, ale přitom se po nich najednou chce, aby byli samostatní a velcí. Já si to uvědomila, když mladší měla 2 roky (když měla starší 2 roky, už byla mladší na světě) a říkala jsem si, že je to ještě "miminko" a na starší jsem v tomhle věku měla úplně jiné nároky.

@lv Nevěnuju se tomu nijak soustředěně, ale tak, jak se o tom píše mi to přijde logické. Namátkou třeba
http://www.evalabusova.cz/clanky/deti_obrazovka...
http://rodina-deti.doktorka.cz/sledovani-televi...
to jsou ale relativně staré články, na internetu se toho dá najít mnohem víc.
My dceři pouštíme jen večer pohádku ("večerníček") a jinak nic, hry na iPadu má povolené jen v letadle a podobných případech, kdy je nutné aby opravdu seděla, a to ještě pečlivě vybírám, co jí tam dáme.

Řeším podobnou věc, až na to že té mé je 6 let a mám jí furt za sebou. Začínám být zoufalá, když byla malá, vyhrála si sama, od 4 let se to v ní nějak pohlo a od té doby je furt zamnou a chce si hrát semnou s panenkami, semnou malovat. Všechno semnou, já si s ní pohraju mě to problém nedělá ale mít ji celé odpoledne za zadkem mě frustruje.

@karinakarin26 Tak u tebe je to asi tím, že postrádá nějakého partáka, kdyby měla sourozence, možná bys toto nemusela řešit. /Nevylož si to špatně, to není výtka/ 😉

Moje starší dcera si v tomto věku cca 2 roky sama v pokojíčku také nehrála. Buď byla se mnou v obýváku a kuchyni a tam si hrála, nebo já s ní v pokojíčku. Mladší dcera ve věku dvou let si v pokojíčku hrála bez problémů. Záleží opravdu na dítěti. 🙂

No, má nevastního bratra, manželovo syna z prvého manželství, ale spolu si moc nehrajou, spíš se jen provokujou, ale je to moc hodný kluk. Jen z toho důvody už nechci další 🙂 No ona si právě sama nehraje poslední dobou skoro nikdy.

Tak ja tedy nevim, ale mam doma 4letou a 3letou dceru, ktere si umi sice hrat krasne samy, coz ale bude tim, ze jsou dve, ale ne na povel a ne v pokojicku, ale tam, kde jsem zrovna ja. Je prece normalni mit male dite sprominutim za prdeli, tak se od nas prece vse uci, jak resime situace, jak se tvarime atd, , az budou samostatne, tak se Vam po tom bude jeste styskat 🙂. Hokky se mnou uklizi, vari, pecou, zahradnici... Hracky mame vetsinou v obyvaku, kdyz byly mensi, tak sem jim to tocila, ted tu mame krabici lega a nejake to vareni, v pokojicku maji vlacky s drahou a zase nejake jine kostky z oblibenych, panenky se nejak neujaly, ale v pokojicku si hrajou jenom kdyz tam zehlim a nebo kdyz se probudi moc brzo a jsou zahnane zpatky spat. Akorat cteni, tvoreni a puzzle delam s nima pod dohledem, ostatni jen nekdy dle casu, aneb chodim do prace.

@baterie jak tu padlo, je to hodně o povaze 😉
já se taky dětem hodně věnovala, takže mě vyžadovaly hodně, ale stejně byl vidět velký rozdíl, protože starší si více vystačí sám, mladší je hodně společenská...

postupně se naučila, že si může hrát i sama, ale trvalo to tak do 4 let 😉
poslední půl rok se někdy i zavře v pokojíku a chce být sama, pro mě šok, někdy ji jdu zkontrolovat, protože někdy taky neřekne co a jak a brečí tam někde schovaná (a my ani nevíme kolikrát proč)

určitě je dobré zvykat postupně, ze dne na den to nepůjde...
já chodila na záchod a zamykala se - už jsem nevěděla co s ní, byla jsem zoufalá (navíc jsem typ člověka, který nemá rád, když na něm někdo visí, takže to bylo hodně náročné) a ona mi kopala do dveří atd.... takže jsem začala tím, že jsem se tam zamkla, chodila jsem schválně častěji....

za nějakou dobu jsem zavedla totéž při sprchování... byla tím nucená komunikovat i s tatínkem a bráchou...

postupně z toho vyrostla... dnes to vypadá tak, že je velmi šikovná na svůj věk, na máloco mě potřebuje - takže chodí doslova s vymyšlenostmi - jakože jí nejde zadělat zip, jakože ji něco bolí atd...
prostě aby měla pozornost 😉 nepomůže věnovat se jí víc jako u staršího... takže prostě se jí pověnuju a pak řeknu, že jdu něco dělat a musím být důsledná opravdu, jinak chodí co minutu i v 5 letech...

takže žádný zázrak asi neporadím, je to asi jako se vším u dětí: trpělivost - důslednost - čas aby vyzráli

jinak teda dodám, že je normální, že malé děti chtějí kontakt samozřejmě...
jenže u některých to jde do extrému (mě se držela i ve 3 letech často za nohu, nemohla jsem se v klidu ani napít nebo si dojít na wc, je prostě hodně kontaktní - bylo to vidět hned po narození, visela na mě očima od narození, držela se mě, chtěla u mě být neustále, když ji někdo chviličku hlídal, tak neexistovalo ji někam položit nebo se na ni nedívat, prostě hodně společenské dítě - má stejného tatínka i babičku 😉 😅 )

já jsem se snažila tak do těch 3 let maximálně vyhovět v mezích možností, ale časem jsem z toho byla vyčerpaná hodně psychicky (dost mi pomohly Bachovky, díky tomu jsem se jim začala věnovat)...

zajímavé je to srovnání se starším - tomu řeknu že potřebuju být chvilku sama a nemá s tím žádný problém, nenahání mě... takže za chvíli za ním sama jdu 😅 😉
to je prostě ten paradox