Třetí dítě věkově daleko od svých sourozenců - ano vs. ne. Máte zkušenost?
Ženy, není to sice aktuální pro nás (a doufám, že ještě dobu ani nebude 😁), ale občas se o tom doma bavíme a jen tak ze zajímavosti, jaký na to máte názor? Má někdo doma 2 děti po sobě a k nim sourozence věkově dál? Jak to vzaly starší děti a dokáží si s ním i hrát?
Ještě jednoho prcka v budoucnu bychom chtěli oba, ale původně jsem myslela, že by bylo do 3 let, aby na sebe všechny děti navazovaly. Holky jsou o 2 roky a 4 měsíce. Je to celkem náročné, někdy bych nejradši volala do blázince, ať si mě odvezou 😄, ale teďka bude mladší slavit rok a je vidět, že si holky začínají rozumět, hrát, komunikovat svojí řečí. Je to hrozně pěkné. Nedají bez sebe ani ránu. ♥️ Jenže já už jsem někdy docela psychiky vyšťavená z toho, že celý můj den se točí jen kolem uklízení, vaření, utírání zadků, převlíkání 150x denně, protože buď jsou děti od jídla nebo poblité (malá přestala ublinkávat až v 10ti měsících, blicí byly obě a to dost 🤦). Chybí mi i to, že můžu být finančně užitečná a koupit třeba něco do domu, zvelebovat bydlení, zahradu nebo si koupit něco jen tak pro sebe, pro partnera, udělat mu radost. Partner na penězích nesedí, to vůbec, ale prostě nejsou to ty soběstačné peníze... Nejradši bych šla do práce, ale zas mi to přijde takové blbé pro toho potenciálního sourozence. Holky budou parťačky a tohle dítko takové mimo. 🤷 Říkám si, že vůbec nevidím rozumné řešení. Buď to odprdne to dítko nebo se zblázním já už jen z té představy, že budu na mateřské ještě minimálně dalších 5 let. 😀 Jaký na to máte názor? ideálně ti, co mají děti po sobě nebo po sobě a pak dál od sebe. 🙂
@cherie24 Jsem ten rodinný benajmínek, sestry jsou o 11 a 13 let starší. Vyrůstala jsem prakticky jako jedináček, jako mimino mě hlídaly, ale pak už chodily na střední, internáty, takže jsme se tolik nevídaly. Obě ke mně mají vztah spíše jako k dítěti než sourozenci, já sama je nevnímám jako kamarádky, jsme prostě už generačně jinde. Ale vztahy máme pěkné, hodně jsem hlídala synovce a neteře a vídáme se pravidelně všichni.
Podle tvych prispevku tady bych rekla, ze byste si ted meli dat pauzu🙂 A pak uvidite, znam nekolik rodin, kde se treti dite objevilo neplanovane po delsi dobe (nehoda) a ty rodiny jsou spokojene, sourozenci mladsi dite milujou a maminky si materstvi docela uzivaji takhle v "pozdnim veku". Ja jsem byla do 3 deti po sobe hodne motivovana a stejne pak uz ten konec RD byl hodne psychicky narocny (taky pak v praci je samozrejme tezsi resit 3 nemocne deti nez 2), takze jestli uz ted nevis, jestli to das, nesla bych do toho. Jinak pro sourozence je to super, to jo🙂
Já mám bráchu staršího o rok a druhého mladšího o 12 let. Takže se starším jsem vyrůstala a pak jsem se starala o mladšího, když se narodil. Nasi zrovna začínali podnikat,takže jsem ho dost vychovávala sama s bráchou...takže my jsme k sobě měli blízko vsichni tri už tenkrát a máme pořád 🥰
@cherie24 ano máme větší rozdíl 😂 nejstarší syn teď oslaví 13, prostřední syn má v únoru 9 a nejmladší měl v prosinci 2. Jsou dny, kdy o nich nevíš,hranou si i s nejmladším a vůbec rozdíl nevadí. Pak jsou dny,kdy jsou na zabití, protože nejmenšího všude vyhazují. Takže asi tak 😁😁😁
Co já mám tak vypozorované - čím budou děti starší, tím míň se ti bude chtít znovu do toho mumraje kolem mimina. Teď jsi unavená, mladší je teprve rok, takže to ještě nejsou takoví parťáci, za rok bude lépe. Takže - pokud přemítáš o tom, že bys opravdu ráda 3 děti, je fajn to tak nějak "sfouknout" naráz.
Nicméně pokud jsi opravdu milovník dětí (a manžel také), je tu pořád varianta, že i za 5 let budeš chtít další - ale pak bude líp mít rovnou zase dvě po sobě 🙂. Ono 3 je stejně takový blbý počet, 2 si hrají spolu a to třetí tam překáží, 4 je lepší (jsem ze 3 dětí, celkem máme od sebe největší rozdíl 3 roky, 1 měsíc a 4 dny 🙂 ).
Ahoj. Já mám oboustrannou zkušenost 😉. Mám 2 mladší sestry. Jednu o 1r 3m a druhou necelých 7 let. S tou první si pamatuju, že jsme se hodně hádaly, dělaly naschvály, s mladší z dětství moc nevím. Někdy ok, někdy otravná malá ségra. Ale celkově jsem s ní začala víc "kamarádit", až jí bylo 15 a začala jsem jí brát na zábavy a různé akce. Jsme si povahově blíž než s tou první, která se navíc poměrně brzo odstěhovala. Vycházíme spolu ale dobře všechny. Nicméně se teď vídáme max 1 měsíčně,tak na nějaké větší konflikty není prostor 😊.
No a my máme dvojčata a po 7 letech jsem se nechala ukecat ještě na 1 dítě. Přijali to úplně super. Dcera chtěla hodně pomáhat, syn byl zdrženlivý, spíš se bál,aby miminu neublížil, ale s věkem se to hodně zlepšuje. Teď má malej dva a ty starší úplně žere. Dělají s ním blbiny, někdy si i cíleně hrají,ale mu stačí, že je s nima v jednom pokoji. Dvojčata ho berou. I pohlídají, když potřebuju na chvilku odejít. Nicméně už teď vidím, že ten rozdíl tam je a bude. Dvojcata mají školu, hodně kroužků, kamarády a malej je stejně většinou se mnou a čím budou starší, tím se to bude prohlubovat. Což samozřejmě neznamená, že nebudou mít v dospělosti super vztah.
Přemýšlím úplně stejně jako ty, takže jsem zvědavá na zkušenosti. Ale mám pocit, že když třetí nebude "hned," tj do těch 3 let, tak nebude nikdy. Že jak budu zpátky v práci, starší děti už budou samostatné, že se mi hrozně nebude chtít vracet k nočnímu vstávání, přebalování, a že pak to miminko brzdí aktivity celé rodiny (dovolené, sportování a tak). Nicméně teď mám pocit, že často balancuju na hranici svých sil, že teď třetí by znamenalo absolutní rozvrat všeho.🤷
Já mám mezi nejstarším synem a prostřední dcerou 2 roky a 9 měsíců. Syn bude mít v dubnu 8, dcera za dva týdny 5. Ti dva se milují, jsou parťáci, vyhrají si spolu, rádi tráví čas spolu. Samozřejmě, že se štvou, hádají, ječí po sobě, starší se snaží rozkazovat, ale myslím, že to je normální. Neplánovaně k nim letos přibyla sestřička, od nejstaršího od sebe jsou o sedm let, s prostřední o čtyři. Asi to není tak velký věkový rozdíl, který myslíš. Musím říct, že jsem měla trošku obavy, jak mimčo přijmou. Naprosto zbytečné. Oba dva ji zbožňují, pomáhají, žádné žárlení neproběhlo. Malá se na ně jenom třepe a jde vidět, jak je má ráda. Pro mě je to jednodušší v tom, že ji starší děti třeba na chvilku zabaví, nakrmí (podotýkám, že to dělají dobrovolně, k ničemu je nenutím), a já si můžu dělat něco svého. Mít třetí dítě bylo pro nás to nejlepší rozhodnutí a všichni si to fakt moc užíváme ❤️
Pro mě je navíc lepší, že nejsou věkově až tak daleko od sebe. Nedokážu si představit, že bych šla na dva tři roky do práce a pak byla zase doma s mimčem 🤔
Zkušenosti s bratry 😁 oni jsou 2 roky od sebe a já jsem od jednoho o 8 a od druhého 6 let 🙂 hlídali mě, starali se a máme do teď dobré vztahy 🙂
Muz ma o 10rokov starsiu sestru a vyrastal skor ako jedinacik podla mna najlepsi rozdiel su 2-3roky mozno max. 4roky potom uz tie zaujmy su dost rozdielne
Riesim podobnu dilemu. Mam dve dcery 5 a 2 a rozmyslame nad tretim len si hovorim, ze ten vekovy rozdiel uz bude velky kym sa rozhybem. Dcery by si moc priali surodenca. Muz by dalsie prijal tiez. Ja uz ale pracujem a tiez zase padnut financne na rodicak sa mi nechce. Ale mam to v hlave. Kazdu chvilku sa mi sniva, ze som tehotna.
@pipi_puncocha mas pravdu. Ted je to uplne jiny pocit v praci s vetsimi detmi, uz bych se nechtela vracet zpatky. A to omezovani aktivit nebo deleni programu dtto, to je na houby, ted konecne nam treti doroste a bude moct delat vse s nami (a to mame rozdil 3,75 roku mezi 1. a 3.). Jen to chce dobre rozlozit sily. Pro me ten posledni rok RD byl uz hodne dlouhy, i kdyz jdme si strihli ty deti rychle oproti jinym.
Tohle se prostě nedá naplánovat, žádný rozdíl mezi sourozenci není dokonalý, to předem nikdy nenaplánuješ. Udělej to podle sebe. Já za sebe můžu říct, že se teď na třetí fakt necítíme (děti 2 a 5 let), už mi doma hrabe, těším se do práce. Jestli někdy bude třetí, tak za pár let, teď by to bylo hodně na sílu. Po fyzické i psychické stránce jsem hodně unavená, cítím, že potřebuji změnu, pár let se vyspat, být mezi dospělými, řešit jiné starosti než kojení, přebalování a příkrmy. Nebudu si pořizovat dítě teď jen proto, aby k sobě měli blízko, není to záruka. Hodně záleží i ma tvém věku, já mám ještě čas, proto se z toho nestresuji. Za 3, 4, 5 let se uvidí. Chci si to případně třetí dítě užít, protože druhorozenou jsem si prostě neužila, byl to kolotoč. Chci si případné třetí pořídit kvůli sobě a ne kvůli sourozencům, že by to teď bylo ideální...
Mám bráchu o 2,5r mladšího a ségru o 17 let mladší... S bráchou jsme si jako děcka rozuměli, měli jsme společný pokoj, všechno pohoda, než se narodila ségra, naši to moc nezvládali, finančně ani moc jinak, mě jakoby odsunuli, byla jen ségra ségra, mrzelo mě to, i když mi bylo 17... Po maturitě už bylo doma dost těsno, začala jsem být co nejvíc pryč, v podstatě jsem doma nebyla, nejdřív jsem byla doma na víkendy, pak už ani to ne... Já bych to neudělala, byl to pro mě odstrašující příklad... Máme dvě děti, jsou od sebe stejně jako já s bráchou a další už nebude, je to pro nás takový kompromis, který nám oběma vyhovuje, já ze tří dětí, což mi nevyhovovalo, manžel je jedináček a taky spokojený nebyl... Tak máme dvě a je to pro nas akorát ve všech ohledech 🙂 i když je to teda momentálně dost náročné, dcera 2,5r a syn 3 týdny 😄
Ještě musím napsat, že pro ségru jsem v podstatě "cizí", protože si mě nepamatuje, když jsem byla doma, když začala vnímat, tak já už byla odstěhovaná, myslím, že mě vnímá podobně jako mého manžela, tehdy jsme už byli spolu a zná nás prostě takhle dohromady... Na tom vztahu to je cítit... Ale s bráchou ten vztah taky není ok, tam je to ale spíš tím, že brácha je takový jiný a svůj, těžko říct, ale dětství s ním bylo moc fajn, byla jsem ráda, že ho mám
Mám ségru skoro o 15 let starší, ona mě brala skoro jako vlastní dítě, měla hodně tendence mě vychovávat, to sourozeneckým vztahům zrovna nepomáhá. Její děti už jsou taky o dost mladší než já, takže i když jsem s nimi v prvních letech víceméně vyrůstala, vztahy nemáme nijak vřelé. Takže defakto jsem vyrůstala jako jedináček. Se ségrou jsme si vybudovaly lepší vztah až když jsem byla dospělá. Manžel má víceméně stejnou zkušenost, i když ho od sourozence nedělí tak velký věkový rozdíl 🤷♀️
@zmrzlinka tak když bychom měli problém je uživit, tak o tom vůbec nepřemýšlíme. Tohle nechceme pro děti, že si jich nasekáme kupu a pak nebudeme s dětma moc zajet ani do zoo a ve škole budou poslouchat, jak si spolužáci užili dovolenou a my že jsme dojeli max na písák za vesnicí. Takový život nechceme. 🙂
@felixfelicis taky píšu, že to není pro nás aktuální. 🙂 Ale vzhledem k tomu, že máme 2 holčičky a v rodině jsou samé vnučky, tak se s takovými dotazy jako, kdy bude ještě ten chlapeček, setkávám celkem často. V rodině i v okolí. Obzvlášť, když k tomu má člověk ještě postoj, že by se dalšímu nebránil a z partnerovi strany už jsme jejich jediná šance na další vnouče. Takže člověk o tom občas přemýšlí, do budoucna. Já vím, že bych to zvládla, jen už je z toho člověk takový otrávený. Přeci jen v té práci člověk potkává nové lidi, od těch starších dětí se člověk může i vzdálit, nějak sociálně žít, což s kojeným dítětem reálné není. Někdy mi to prostě už chybí, zároveň ale necítím, že by tohle mělo být moje poslední miminko.
@merope no to s těma 4 dětma to partner navrhoval taky. 🙈 Dokonce i moje dobrá kamarádka říkala, že 2 jsou málo, 3 jsou blbý počet a 4 jsou akorát. Tenkrát s jedním dítětem, od kterého jsem se nemohla hnout na krok, jsem na ni koukala dost nechápavě a s vyděšením. 3 roky utekly a člověk nad tím přemýšlí taky. 😀 Ale představa 4x být těhotná 🙈 Bohužel nepatřím mezi ty šťastné, které mluví o těhotenství jako o nejkrásnějším období ženy. Taky nějak nemám štěstí na spavé děti. 🥵 A i ty finance kolem 2 malých a 2 školních, auto pro tak velkou rodinu. 😬 Věkově by to reálné bylo, to nás čas netlačí, i prostory doma. Jen by mi bylo líto, kdyby jsme se rozhodli, že za 6 let budou další 2 a pak by bylo jen jedno a řekli by jsme si, že už jsme starší nebo že by to bylo finančně už moc, tak stačí. Pak to dítko věkové mimo a větší děti už chtějí akční život, sportovní aktivity, jenže ten mladší sourozenec, který to omezuje... Tohle jsem nesnášela já, mám bráchu o 7 let a všechno se točilo kolem toho, že brácha je ještě malý, brácha tohle ještě nemůže, brácha by to ještě nezvládl ujít.
@cherie24 Tak asi je důležité se domluvit a ty starší tak moc neomezovat - zase když jsou ti starší dva, tak to asi jde i líp než kdyby byl jeden. Ale ano, riziko, že zůstane pak to jedno dítě samo, vždycky je, to je to blbý. Já měla 2 ségry, ale jsme všechny "u sebe" a na mnoho věcí to je prostě super.
@jako_mala_holka já mám právě sourozence o 7 let, jako děti jsme si dost vyhráli, ale když jsem byla starší, tak mě právě štvalo, že já jsem třeba chtěla na dovolené udělat nějaký výšlap, výlet, jenže brácha by to ještě neušel, chtěla jsem jít na vodu, jenže brácha byl moc malý na to, mohl by se utopit, hotel půjčoval kola, jenže brácha by ještě daleko nedojel. Nakonec já naštvaná a znuděná, mamka naštvaná, že nám organizuje dovolenou a pak brácha mrčí a já 3/4 dovolené nafouklou pusu. Pak jsme si vystřídali pubertu a já odjela na VŠ a v podstatě jsme obnovili sourozenecký vztah až když jsme oba dospěli. Teď už je to fajn, ale to dětství ... A pak mám ještě ségru, která je o 15 let mladší a to je úplně na nic. V pubertě jsem jí hodně hlídala, protože mamka potřebovala chodit do práce a já už jsem přeci byla rozumná a schopná pomáhat. A když začala ségra víc vnímat, zmizela jsem na vysokou. Popravdě vůbec nevím, jak a o čem se s ní mám bavit. 🙄 Můžu jen doufat, že až ségra dospěje, že si k sobě třeba najdeme ještě cestu, ale teďka na sebe koukáme a nevíme ani, co říct. 🤷 Proto se mi do dětí dál od sebe vůbec nechce. Ale být 9 let v kuse na rodičáku, to je taky dost příšerná představa. 😄
@cherie24 mozna nejsem uplne ten koho hledas, ale pridam svuj pohled. podle me to, ze mas deti blizko u sebe, nemusi byt zaruka toho, ze si budou rozumet. kazdy clovek prinese do rodiny to sve. my jsme s brachou o 7 let, ja sem nejstarsi a segrou o 19 😅 tedy me je ted 34, brachovi 27 a segre 15. a samozrejme sme si jako deti nevyhrali (ja sem mela brachu jako takovou panenku 😄), pak si pamatuju, ze po me hazel anglicaky 😅 a segry sem si vzdycky uzila jen o vikendu, pres tyden sem byla ve skole. ale zase sem ji hodne hlidala, pomahala s ni ☺️ a mame se vsichni moc radi a rozumime si, se segrou mame i podibny oboe studia, pripravovala sem ji ma takentovky, tajze si rozumime. s brachou, na to ze je chlap, si rikame i dost intimni veci. a oba maj hrozne radi moje dcery ☺️ proste je to prima i takto. ale vse co popisujes chapu, mam holky taky 2r a 8 mesicu a druhou 4 mesice. taky me myslenka na 3. napada, ale pro nas je spis problem misto v byte a penize do budoucna...kazdopadne neco delat a pripadat si uzitecna se da i pri materske. zase si toho uplne jinak clovek vazi. jo, asi to nebudou nejake horentni prachy, ale asi by mi to jako prekazka bylo malo, kdybych fakt chtela. ja uz sem ted taky zavelela, ze dalsi 3 roky jsou dlouho a musim trochu neco delat i za cenu, ze bych si sehnala nekoho na obcasne hlidani. zatim ale zvlada manzel a verim, ze jestli dopadne skolka bude to zas o neci lepsi. spis si rict, jestli jde o ty penize, nebo nejaky druh seberealizace? to by mohlo vyresit nejake vzdelavani, kurz, brigada, nejaka vypomoc nekde...