Teta je závislá na mé dceři
Dobrý den, chtěla bych se zeptat na váš názor. Mám dcerku, 6 let a moc ji miluji. Každý den se pro ni snažím dělat maximum. Je totiž PAS a ještě nemluví. Je to dost náročné. Jsem ráda za pomoc rodiny. Bohužel moje sestra má k mojí dcerce víc než vztah teta. Ze začátku jsem byla moc ráda, protože vím, že moje dcera potřebuje lásku ode všech. Bohužel se to zvrtlo v podrývání mé autority. Moje sestra mi neustále říká, co mám dělat. Poslední co mi řekla, abych jí dala Nurofen, protože má rýmu. Trvá to už pět let, co se mi takhle snaží radit. Sama nemá děti ani manžela. Moje dcera je pro ni středobod vesmíru. Pořád o ní se všemi mluví. Když je dcera u mých rodičů, je tam i teta. Vše má vyčtené jen z knížek a nechápe realitu, že se nedá starat jen o dítě, že musím zvládnout i spoustu jiných věcí. Nejhorší je, že o tom neustále mluví s rodiči a ti ji ve všem poslouchají a podporují. A pořád se přiklání na její stranu. Možná nedělám všechno na 100 %, ale žiji vlastně jenom pro ni. Už jsem úplně bezradná. Myslím, že to není zdravý vztah a ráda bych, aby to naši pochopili. Nemám nic proti tomu, aby dcera měla tetu, která si s ní pohraje, někam ji vezme nebo koupí dárek. Tohle mi ale připadne trochu moc a přála bych si trochu podpory od mých rodičů i pro mě. Co byste v tomhle případě dělali? Jsem moc zaujatá nebo mám právo na pochopení ze strany mých rodičů? A jak vysvětlit sestře, že tohle je trochu moc. Vždycky když se ozvu, tak se pohádáme. Děkuji za vaše příspěvky.
Ja dost casto premyslim nad tim, kde se bere v lidech takove to presvedceni, ze znaji tve vlastni dite lepe nez ty a musi ve vsem radit a starat se. Babicky, dedecci, prababicky, tety, strejdove, kamaradky, laudy ma pocit, ze te musi poucit, opravit a navest na spravnou cestu 🙂 i sousedka ma obcas nejake poznamky. Jsem cerstva maminka ani ne rocniho chlapecka a vytaci me to dost, ale je to boj s vetrnymi mlyny. Vysvetlit si skoro nikdo nic nenecha, nebo prestanouna chvili a pak zacnou zas... vyjadruji se ke vsemu - ze kojim nebo nekojim, jestli je malemu teplo nebo zima.. nejvic me aktualne toci babicka z manzelovy strany, takze prababicka. Kazdy ma neco. Ale co s tim? Podle me je to nejaky instinkt, mozna z minulosti, kdy se o deti starala cela komunita. Ja osobne se snazim poznamky zvela ignorovat, az je to mozna nekdy neslusne, ale nechci zase nejak prudce odpovedet, tak radsi mlcim. Nebo odpovim stroze. Dobre je rict neco jako - nam to vyhovuje, tak to delame my, tak to delam ja. Kdybych mela s nekym vetsi problem, snazila bych se mu na chvili vyhybat. Naplanovat si jiny program aby treba mesic nebyl na tetu cas.
Copak poucova i. Mnohem horsi je, kdyz bez tveho svoleni na drzo, kdyz dite hlidaji ho nakrmi tim, co nechces aby ho krmili a pak ti to ani nereknou, dokud bema dite bolesti bricha a zazivaci problemy. Jako se to stalo nam kdy do tehdy 11 mesicni dcery v nestrezeny okamzik narvaly presolenou peceni s majolkou. O kecech ze diteti branim jist normalne a ze to neni normalni cpat do neho ovoce a zeleninu, ze mam ji mam koupit cokoladu (kterou take koupili i jako nahluchli, kdyz jsem upozorn9vaka ze sladky ted jist proste nebude) , ze z ni akorat udelam anorekticku. A podobne chutovky.
@biedronka10 Já pamatuji, když jsem byla s tehdy 2 a 4 letými dětmi v krámku, stáli jsme frontu k pokladně a nějaké dvě cizí paní v důchodovém věku, které jsem viděla poprvé v životě, daly dětem kus čokolády, se slovy ,,nate to vám máma určitě nekoupí co?"
Zmohla jsem se jen na to, že učím děti, aby si nic nebraly od cizích lidí 🙏
Hrůza, tohle by mě v životě nenapadlo. I na dětském hřišti, když k nám přiběhne už starší dítě a loudí třeba dětskou sušenku nebo jablíčko, co vidí u dětí, tak mu povím, že se nejdřív musí jít zeptat toho s kým tam je, jestli mu můžu dát.
Rodina je kapitola sama o sobě, záleží jak to kde funguje - jak moc kdo využívá pomoc apod. Třeba moje babička - skřítků prababička, je hlídá často, mojí mamince bylo 42, když se stala poprvé babičkou, takže logicky ještě není ve věku, kdy by měla volné celé dny, zatímco babička těmi pravnoučaty doslova žije. U ní vím, že v něčem jiná nebude a teď když jsou už děti starší (bude jim 7 a 5), tak jí prostě nechávám víceméně volnou ruku, že pokud jsou u ní, at se s nimi zařídí po svém - zase jí tedy důvěřuji, že neudělá nic zdraví ohrožující, úzkostlivá je až dost 🙂
Co děti odrostly, tak prostě nenastavuji striktní pravidla, pokud mi je někdo hlídá. Pokud jsem ale u toho, chci aby to bylo tak, jak řeknu já.
Nad poznámkami typu co vše by ale babičky a tety dělaly jinak, se člověk musí často povznést, to je fakt 😅
@jana24111978 jedine, co se da delat, je urcit hranice. Tim ze to budes resit az po 6ti letech, bude to tezke, takze bude treba pomalinku a postupne. Ty jsi matka, nikdo jiny.
@jana24111978 Nejsi zaujatá 🙂 asi žádné mámě se nelíbí pocit, že si její dítě ,,nárokuje" někdo jiný. Pokud nepomáhá v klidu si se sestrou promluvit, bez jakýchkoliv emocí a vzteku, pak zbývá jen omezit ten kontakt. Nevím tedy jak moc jsi závislá na pomoci rodiny - pokud potřebuješ jejich hlídání, pak je ta situace opravdu složitější. Pokud ne, pak není co řešit. Nastav si to tak, abyste se nevídali tak často a sestra si najde i jiné objekty zájmu 🙂
Ještě mne napadá, jak se k tomu staví partner - tatínek dcery? Nebo jsi s malou sama? Pokud ne, pak by možná pomohla jeho angažovanost - to by na sestru mohlo mít větší důraz.
Myslím, že to vechno prameni z toho, ze nema vlastni deti. Je hezke, kdyz ma teta s neteri hezky vztah, urcite bych jim to nebrala, ale musi se vymezit hranice. Mohla bys ji rict, ze ji mate rady, vazis si ji, ale... a popsat to, cos tady napsala nam. Je dost tezke, tohle rict, aby to neprerostlo v nejakou osklivou hadku... ja bych ji to asi napsala v dopisu nebo mailu.
@jana24111978 Určitě vymezit hranice... a taky neřešit jednotlivosti- ty jsi máma, děláš pro svou dcerku to nejlepší dle svého přesvědčení, proč vůbec řešit, jestli se to někomu líbí? Nehádej se, ale buď si trochu jistější sama sebou, jsou opravdu věci, které ona jako bezdětná vidí jinak, ale ty bys měla mít hlavní slovo a stát si za svými rozhodnutími. Chápu, že tě to mrzí, na druhou stranu mi přijdeš sama taková nejistá, což tvojí dominantnější sestře dává prostor. Sama jsem ale bezdětná, tak třeba je ta nejistota nějaká obligátní složka mateřství 😉...
Sama mám malou neteř a samotnou mě překvapuje, jak silný city a "mateřský" půdy ve mně probouzí. Čekala jsem, že jí budu mít ráda,ale stejně mě dostalo, jak moc ❤️... takže mně přijde normální ten vztah k dítěti, ale nikoliv podrývání tvé role.
@jana24111978 teta si menuze vlastni nenaplnujici zivot kompenzovat vasi dcerou. At si poridi psa /zacne behat/ chodit do divadla, kina/ najde si chlapa...cokoliv, co vyplni jeji zivot k jeji spokojenosti. Ovsem ne na ukor ostatnich. Protoze tam, kde konci svoboda jednoho, zacina svoboda druheho. Promluvte s ni durazne, a omezte kontakt. S dcerou misto toho zkuste nejaky nenarocny konicek , treba malovani, keramiku, nebo jen hřiště, vychazky, vzdy tak, abyste kompenzovala mensi cas straveny s tetou.
@michaela_2 no u nas je to trochu jine. Tam to prameni z nenaplnene touhy, kdy ani jeden z nich nema ani deti ani partnera. Ak tomu zastarale presvedceni a nazory, vse dneska je pidle nich spatne. Takze kdyz prijedeme, jsem odsunuta uplne stranpu jak0 bych najednou nevyla matka, takze tak.
Mne takhle kafrali do vychovy a pece o ditete, po urcite dobe jsem zjistila, ze neni treba se nijak obhajovat, vysvetlovat, proc neco delam jinak nez "kafral" dela nebo by delal, kdyby deti nahodou mel. Takze doporucuji bud ignorovat nebo poslat velmi rychle do haje, bud doslovne, nebo stylem "to je nase vec".
Ahoj a hezký den:o) Ty a jen pouze Ty jsi ta jediná MAMINKA Tvojí dcerky a Ty si musíš určit hranice. Třeba by pomohlo promluvit si, s rodiči i "tetou" a říct, jak by se Ti to líbilo a jak by jsi to chtěla Ty a uvidíš.Hlavu vzhůru.