Ahoj, jsem tu nová a potřebovala bych poradit: Mám dva klučíky pouhých 14 měsíců od sebe. Mladšímu je 13 měs. a v poslední době mu jeho starší bráška neustále různými způsoby ubližuje. Nejen že mu nedovolí přiblížit se k "jeho" hračkám, ale často do něj i jen tak strčí, že ze stoje spadne plnou vahou na záda a na hlavou, strká mu prsty do očí, bouchá ho do hlavy různými předměty apod., prostě zkouší, co si může dovolit a co mu projde. Chápu, že je to někdy těžké - starší prcek chce něco stavět a mladší se okamžitě přihrne, aby mu to rozbořil. V takových situacích se snažím nebýt ke staršímu nespravedlivá, pokud možno mladšího odvedu k jiné činnosti atd. Když mu ale ubližuje jen tak, vaří se ve mně krev a je to vlastně jediná situace, kdy ode mě dostane i nějakou na zadek. Jenže mám pocit, že už nic nepomáhá, on se směje, a i když ho přinutím, aby brášku pohladil a omluvil se, za chvíli to jede nanovo. Dnes jsem v zoufalství vyhlásila, že pokud k nějakému ubližování dojde, posadím ho do jídelní židličky (z které se nedá vylézt) a nějakou dobu ho tam nechám. Vím, že by se situace nejlépe vyřešila mojí neustálou pozorností a přítomností v bezprostřední blízkosti dětí, ale je to složité. Žijeme v zahraničí, nemáme na pomoc žádné babičky ani nikoho jiného, manžel odchází do práce brzy ráno a vrací se většinou kolem 18.h., často pracuje i o víkendech. I když se strašně snaží, jsem na celou domácnost sama a zvládnout uvařit, uklidit a zkrotit ty dva divochy (a přitom se jim samozřejmě plně věnovat!) mi začíná připadat jako nadlidský úkol. Asi je to jen přechodné období, kluci jsou jinak chytří a šikovní a doteď byli i velcí pohodáři.... současný stav věcí mě ale znepokojuje, uvědomuju si, že tady už musí přijít nějaká jednoznačná a pevná výchova (zatím se v tom teda pěkně plácám), a protože bych z toho ráda vyvázla se ctí, prosím o Vaše rady a zkušenosti. Díky! 🙂
ahojky nevím jestli ti nějak poradím ale taky mám dva kluky kteří jsou od sebe dva a půl roku.Ten starší taky občas bezdůvodně strká do toho mladšího ale většinou jen když je naštvaný nebo uražený,často se perou o hračky,samozřejmě starší vyhrává tak to řeším tím že tomu mladšímu dám jinou hračku nebo mu jí dá starší sám.Co ti můžu poradit je asi to abys byla přísnější ohledně toho strkání a bouchání do hlavy a hlavně asi vysvětlování že se to nedělá atd.Dělám to tak taky a doufám že to co nejdříve ten starší pochopí 🙂 Držím pěsti
Holky, díky... Vidím, že se sem nikdo moc nehrne, tak to asi nebude zrovna všeobecně aktuální téma 🙂 Teď se to u nás po pár dnech trochu zlepšilo, tak doufám, že to tak bude pokračovat i nadále...
@barwa Zdravím, zlepšili se sourozenecké vztahy? Mé děti jsou od sebe 13 měsíců, a starší syn se chová úplně stejně jak to popisujete v záhlaví, stále se to nelepší, a už ani plácnutí přes dupku nepomáhá, tak mě zajímá jestli to u vás vymizelo v průběhu nebo jste něco udělala pro to vy. Já už netuším co bych mohla udělat. Děkuji za případnou odpověď
Já mám kluky od sebe 22měsíců, mladšímu je 14m a je to úplně to samý. 100% u nich pořád být nemůžu..myslím že to je všude stejné..nemůžeme být s nima každou vteřinu. Ten starší je ještě malej na to aby pochopil cele že ten malej si s ním chce hrát a ten mladší je úplně bambulatý aby pochopil že mu to nemá brát a že si s ním tak jak chce hrát nemůže...to se fakt nedá ukočírovat, pokud nejsou dva lidi na dvě děti..a i tak, stejně si ten mladší chce hrát s tím starším as tím k čemu ho odvedu si stejně hrát nechce.
@barwa ,..........................já mám kluky od sebe delší dobu-3 roky+3 měsíce+4dny,ale co ten mladší začal lézt a hospodařit staršímu bráchovi v hračkách,občas se u nich nějaká ta bitka strhne(většinou jí vyprovokuje ten mladší,ale ten starší je také podšívka,protože ho schválně navádí ke špatnostem,abych ho pak za ně vytrestala 😀 ).Snažím se je míst stále na očích,když dělám běžné dom. práce,ale občas se stane,že se v pokojíčku něco semele a těžko to mohu rozsoudit tak,abych byla k oběma spravedlivá,když jsem u toho přímo nebyla.V tom případě oba zaměstnám jinou činností a každého nechám v jiné místnosti.Kuchyň nám sousedí s děcákem,tak se to dá.Babičky také nemáme a když manžel není zrovna v zaměstnání,má praci na zahradě a kolem baráku,takže jsem na kluky také sama.Ale určo bych to neviděla tak černě,jako Ty.Kluci se alespoň lépe naučí rivalitě a snášenlivosti s ostatními dětmi,než kdyby vyrůstali jako jedináčci a pak nebudou mít problémy se začleněním se do většího kolektivu.Sice jsou ty začátky těžké,ale až budou oba chodit do školy,stanou se z nich nerozluční parťáci a Ty pak budeš na tyhle krušné chvilky vzpomínat s úsměvem na tváři 😎
U čtení tohoto příspěvku jsem si vzpomněla na mně a ségru, jsme od sebe rok...my se mlátily tak,že jsme si i vyrazily zub, škubaly se za vlasy,házely po sobě kamením...ani nevím,jak to mamka řešila...ale asi nijak,vždycky za náma zavřela dveře a nechala nás vymlátit se...ale je fakt,že to už jsme byly větší....vydrželo nám to snad tak do 14 😀
@denny1610 Ahoj, vidím, že se tu trošku oživila diskuse (a divím se, jak už je to dávno, co jsem tu prosila o radu 🙂 ) Musím říct, že se situace brzy vyřešila (jen s mými opakujícími se výchovnými zásahy) sama. Pak přišlo období, kdy byli kluci úžasní a téměř bezproblémoví a krásně si spolu hráli. Později to začalo nanovo, ale to spíš dával nakládačku mladší staršímu (je od přírody temperamentnější 😀 ), potom se to zase zlepšilo... V poslední době spolu opět často zápasí, ale zase z jiných důvodů... Takže počítám, že než dospějí, ještě několikrát se to všechno změní a vystřídá... Zanedlouho očekáváme narození třetího prcka, tak jsem trochu nervózní, co bude, ale doufám, že budou ti dva starší držet při sobě. Každopádně mít děti takhle brzy za sebou je v tomhle ohledu opravdu mazec a myslím, že ty šarvátky k tomu fakt patří, jak píše Lojzina. Pak ale přijde (aspoň u nás to tak bylo a je) bonus, to když si spolu začnou hrát a sami se zabaví. Čím jsou starší, tím jsou lepší parťáci. Takže asi nezbývá, než zatnout zuby a v kritických situacích donekonečna vysvětlovat a jednoznačně vymezovat hranice 🙂
@karotky ... teď teprve koukám, že je tu ještě Tvůj příspěvek, který mi nápadně připomíná, co se děje u nás 😀 Starší taky pořád navádí mladšího ke špatnostem, ale sám chce mít čisté ruce 😀 ... A k tomu ostatnímu, přesně tak to teď s odstupem vidím. Mnoho věcí se u dětí vyřeší časem samo a všechno zlé je k něčemu dobré 🙂
@karotky ...Díky, snad bude co obdivovat ještě za pár měsíců, až dojde na praxi 😀 My jsme to třetí takhle plánovali z mnoha důvodů... S mladším bude mít odstup 3 roky, což mi přijde jako ideální a v mojí situaci si to radši "odbudu" všechno najednou než mít třetí třeba za 10 let 🙂 Starší už má skoro rok školky za sebou a mladší se na podzim chystá za ním. Vím, že těsně po porodu to není ideální doba nástupu, ale jinak to nešlo, tak pevně doufám, že to všechno zvládneme 😉
Mám 2 dcerky od sebe 2 a půl roku. Co mám dělat, když ta mladší ubližuje starší??? Často by se láskou sežraly, ale někdy přijde hádka, někdy dojde na bitku. Mladší nemá problém vzít si třeba košťátko a fláknout starší (5 a půl roku) do hlavy. I když mě to trápí, vím že je to normální. My jsme se se ségrou taky midlily a dělaly si naschvály 😉
Já stím mám taky velký problém.Jsou od sebe 15 měsíců a furt ji malej mlátí,ale hlavně taky říká moje moje.Ale bohužel manžel na to nemá nervy a tak jim nadává a já pak nadávám jemu a jsme hned v sobě.Musím to nějak řešit,přece není normální aby otec svým dětem říkal že je debil a malé třeba kráva atd... Podle mě ty děti potřebují čas a pak se to srovná.Dá se pochopit přece,že malej jí bere jako vetřelce.Ale jinak když mu malá nic nebere tak je to v pohodě,malej jí rád krmí a hrajou si třeba spolu že si jezdí dokola.Podle mě rád jí má,ale ta žárlivost je větší.
Mám děti od sebe 2 roky 2 měsíce. Taky to resim. Kluk 3 neustále holku 1 boucha do hlavičky, nenapadne, placne, pak zas do ni třeba trochu strčí. Nic nezabírá na něj ma ji rad, ale žárlí. Snad to přejde než přijde mala k úrazu..
@radapokec Toto jsem zažila - matka dceru (2,5 roku) nejdřív začala trestat nefyzicky - posílala ji do kouta. Jenže ona byla fakt nechutně zákeřná, takže se ještě naschvál té matce v tom koutě jednou vyčůrala, ale protože to nebyl dost silný kalibr, tak přitvrdila..... Vyřešilo to až pětadvacet na zadek a za každý úder dát po ruce/na zadek.
V druhém případě holka ještě mladší, stejně zákeřná a stejné finální řešení.
@rybamrazena, tak my zkoušeli už samozřejmě i fyzické trestání, a ne jednou, nejsme zastánci volné výchovy a pouze domluv slovních. Dokonce když malé z výšky kleknul na nožičky když ležela na zemi, tak jsem mu udělala to samé, až mu trochu křuplo v nožce a sama jsem se vylekala, jestli jsem mu neublížila. Pokaždé se omluví, že už bude hodny, a pak znovu. Má jí rád, ale někdy si prostě neodpustí jí nějak "zaškodit". Ona moc nebrečí, je splachovací... Zatím...
@radapokec Jo to je ze strany kluka, to jsem přehlédla a zkušenost s tím nemám. Asi bych zkusila zabavit mu nějaké oblíbené hračky, zakázat pohádky v telce, nedávat sladké - prostě tak jak s dospělým chlapem (koníčky, hospoda). Hodně štěstí, já když si na to vzpomenu, tak mám pořád chuť tu holku zmlátit jak žito (kousala do hlavy -tam, kde věděla, že nemá ani šahat).
Já bych určitě netrestala, spíš ho ujistila, že ho máš pořád stejně ráda a bráška je tady i pro něj, kámoš a parťák. A zkus si vyčlenit nějaký čas jenom pro něj. A mluv s ním na rovinu, děti zbytečně podceňujeme. Určitě to pochopí. Je to žárlení, strach, že tě ztratí, že se musí dělat s bráškou. Jsou to přirozené pocity, jen mu pomáhej ty pocity pochopit a správně uchopí. Není nutné to úplně eliminovat, je to normální rivalita, kterou bude zažívat i mimo domov. Spíš je potřeba je oba učit s tím pracovat, domlouvat se, spolupracovat a zároveň ale ne úplně, aby se nenaučili rozdávat a jenom přizpůsobovat. Dovol mu někdy, aby si nějakou hračku nechal a nepůjčoval a pod. Určitě to zvládnete. A knihy na toto téma už jsou na trhu, zkus najít nějakou právě pro vás. Až se začteš, budeš vědět, že je to zrovna ona. Držím palce! 🙂
Ahojte, tak já mám kluky od sebe 20 měsíců, ale jsou už starší. Miky má 6 let a Pepík 4. Rivalitu dobře známe a řešíme denně. Mám pocit, že čím jsou starší tím je to horší. Miky už je "velký" a celkem rozumný a Pepík vedle něj zůstavá "jako batole". neumí tolik věcí a snaží se staršímu vyrovnat. A jak to udělá, aby se mu vyrovnal? Lumpárnami. Posledně už to ale zašlo příliš daleko, honili se a přetahovali o dřevěný meč (oba chtěli být princové) a Jak Pepík zabral, Mikuláš uhnul a Pepa si rozbil hlavu o komodu. Naštěstí nic vážného, máme jeden steh na čele. Chci jen ukázat, že rivalita není jenom nějaká miminkovská žárlivost, u kluků to tak prostě je. Na druhou stranu, když jde do tuhého, vždycky se kluci sebe navzájem zastanou!!! Pevné nervy, hodné děti a co nejmíň úrazů. 🙂
Ahoj, zatím s tím zkušenosti nemám, ale aspoň malý tip na knihu - Sourozenci bez rivality. 🙂