Starší dcerka píchá do očí mladší, bouchá ji. Zkušenosti, rady?
Milé maminky, obracím se na vás s prosbou, zda jste se s tímto již některá z vás setkala. Vím, že je normální, když se do rodiny, kde už je dítě a narodí se další dítě, starší dítě určitým způsobem žárlí. Dcera bude mít 17 měsíců, mladší bude mít 2 měsíce. Zpočátku to vypadalo všechno docela v pohodě, po příjezdu z porodnice malá na mimi koukala, hladila ji "mala mala", občas si do ní nějak lehce dloubla, ale bylo to prostě v pořádku. Protože miminko defacto hodně času prospí, trávím čas s malou v podstatě jako předtím a snažím se, aby nebyla nějak v pozadí, neměla pocit, že je pro nás nyní méně důležitá,... Abych měla volné ruce, tak když chce být mimi u mě, mám ji v šátku a mám tak volné ruce pro malou. Kdykoliv přijde návštěva věnují se také zejména jí. Samozřejmě se věnuji i mladší, ale hodně se snažím tu pozornost orientovat na starší, aby věděla, že jsme tu stále pro ni, i když už není sama. Jenže začala malou pichat prstem do očí, bouchat ji po hlavičce. Přijde to zničeho nic, sama k ní přijde, kouká na ni, pak ji třeba pohladí, ale najednou to po chvilce změní a začne ji bouchat, nebo ukazuje kde má nos, kde má uši a pak vymrští ručku a píchne ji do oka. Bere ji dudlíky, takže mimi se vždycky rozbrečí, protože tím, jak dcerka nemá ještě tu motoriku takovou jak my dospělí, tak je neopatrná a u toho jí také bouchne. Vím, že je také ještě hodně malá, ani z ní nechci mít velkou holčičku, protože sama je v podstatě ještě mimino, ale nesetkala jste se některá s tímto? Hlavně to pichání do očí mě trápí. Snažili jsme se jí vysvětlit ruznými způsoby, proč se to nedělá, že to bolí, že se očima koukáme na svět, že jen hladit, že já nevím co ještě... Nechci na ni křičet, občas jsem už hlas zvedla a už vůbec ji nechci bít, aby to pak nepovažovala za normální, ale už nevím jak ji to vysvětlit, že to nesmí... Párkrát praštila do rukou i mě, když jsem viděla, že už se zase schyluje k "utoku" a chtěla jsem tomu zabránit, vztekne se a praští mě a u toho si ještě tak brble. Děkuju vám za jakékoliv poznatky, vlastní zkušenost, rady,...
@marthaaristocrat u nás je to to samé. Dceři bylo 17mesicu když se narodil syn. U nás byl teda mazec od příchodu z porodnice. Nikdo se nesměl na mimi ani podívat natož pochovat jinak byl hysterak jak prase. Po 2tydnech se to začalo zlepšovat. Začala mimco okukovat atd. Teď dceři budou v listopadu 3 a synovi je 16mesicu. Že by byl markantní rozdíl se říct nedá,ale už podá hračku,dudlík,vyhodí plinku do koše.
Jediné co,tak syn nesmí být v přímé její blízkosti. To pak je zle. Ale to je zase dáno,že se ho bojí,protože když byl v choditku,tak ji nechtěně přejel ručičku. Takže v podstatě hlidame do teď. Ale zlepšení tam je.
Bohužel,stejně jako v příspěvku výše,žádné vysvětlování nic nepomáhá.
@marthaaristocrat já mám děti 2 roky od sebe a bylo to u nás úplně stejně. Domluva nepomohla,občas jsem mu dala i na prdel, protože si vzal autíčko do ruky a schválně s ním bouchnul miminko do hlavy a to nebudu ani říkat jak jednou kopnul vší silou miminku do hlavy. Náš se strašně boji stříhání vlasů,tak jsem mu řekla jestli to ještě uděláš ostříhám ti vlasy strojkem. Neposlechnul jednou, podruhý a po třetí jsem ho capla ,vzala strojek a kus vlasů mu ostříhala. Dostal hysterak,uvědomil si že to myslím vážně a od té doby nic.
Mam kluky 2 roky od sebe a taky to bylo stejné. A vůbec nepomohlo vše přizpůsobovat staršímu. Pomohlo trávit čas s oběma najednou a když ubližoval, tak to řešit a taky občas trestat, když to přehnal a bylo to moc naschvál. Zlepšilo se to postupně, kolem půl roku paráda, v roce znova špatný, když už mladší všude dostal a došel. Zhruba po 2 měsících si zvyknul, od té doby jsou opravdoví parťáci. Rvou se snad každý den, ale nedají na sebe dopustit a už si mladší nenechá nic líbit, často si i sám začne:D před cizími se chrání a nildy se spolu nezapomenou rozdělit, tak to prostě chce čas.
@chumlee71 Ježiš kopnout miminko do hlavy? Vždyť ho mohl zabít 😲
@klokanka31 ani mi nepovídej,já jsem měla strašný strach jestli mu něco neudělal. Měl asi dva měsíce a položili jsme ho na zem ,aby pásl koníky a starší k němu přišel a kopnul ho. Naštěstí všechno v pořádku,ale nedovedu si představit že by mu něco udělal. To byla poslední kapka a hned jsem brala strojek . A od té doby nic. Malý bude mít 7 měsíců a jsou kamarádi. Podává mu hračky, dělá malá malá atd. A fakt jsme se snažili věnovat víc staršímu,aby si nemyslel že je na vedlejší koleji a i tak dělal naschvály.
@chumlee71 To je hrůza, já si nedovedu představit co bych dělala. Chudinka maličký 😢 já částečně i kvůli tomuhle nechci další dítě, i když je malá bezproblémová, tak našeho psa teď děsně zanedbáváme, a to je "jen" pes, nedovedu si představit, že by pak malá měla jít takhle na vedlejší kolej. Je mi líto těch starších, že se můžou cítit odstrčeně, je mi ale líto i těch miminek, když jim pak starší ubližují ze žárlivosti...
@klokanka31 jenže paradoxně někdo na druhou kolej starší,ale ty mladší děti. Snažíš se totiž více tomu staršímu věnovat. Starší kolikrát ani neví co dělají. Samozřejmě záleží na věku.
na všecky sourozenecký problémy doporučuju knihu Aha! Rodičovství - sourozenci. Plná fakt konkrétních tipů, vysvětlení.
děti 15 měsíců od sebe je sebevražda podle mě, ale pozdě bycha honiti, no. budete to muset přežít. nežádoucímu chování samozřejmě zabránit, ale nebejt hnusnej, vysvětlovat. podporovat pozitivní interakce mezi nima (čím bude starší, tím to půjde líp, ale i s úplnejma miminama se daj dělat blbiny, který se líběj oběma) a tak dál.
jinak třeba to píchání do očí je jasný. mně podobně starý dítě taky píchá do očí a usmívá se u toho. protože to zkoumá. nemyslí to přeci zle. reaguju stejně vždycky. chytnu ruku, ne, tohle nedělej, to mě bolí. když toho nenechá a třeba mi tam potřetí šáhne, zvednu se a jdu pryč nebo ho položim. vy byste měli starší dceři zabránit, aby k dítěti měla prostě a jednoduše přístup, pokud to není zatím schopná pochopit. což se vůbec nedivim, je fakt malinká. takhle malýmu dítěti ještě nic nevysvětlíš. nrmálně bych ji pokládala vysoko, aby na ni nedosáhla, a pouštět ji k ní jenom pod dohledem, abys hned mohla zasáhnout a chytnout ruku, kdyby dělala něco blbě.
ahoj @marthaaristocrat nějak ses neozvala...tak co?🙂
U nas bylo to same, deti mam 17 mesicu od sebe. Postupne se to menilo, ale zadne vysvetlovani nepomohlo, vubec :( zpetne si rikam, ze byl syn proste moc malickej a nechapal co se deje. Casem ji bral hracky, postuchoval ji, okolo 1 roku se to zacalo trochu zlepsovat, ale resila jsem to docela dost a opravdu nic nepomohlo a doted nepomaha. At kricim nebo ne, stejne je nejaky ten pud u nej silnejsi, postuchovat, brat si vse pro sebe, pretahovat se. Jedine co pomohlo je predvidat, blokovat, hrat si s nima dohromady. Do roka jsem se od nich nehnula.