Sourozenecká žárlivost. Je to normální a přejde to?

Tady se připíchnu. Mám dvě holky 3 roky a 1 rok. Myslím, že žárlivost u nás nutně neprobíhá, ta největší nálož je snad už za námi. Starší se k mladší chová hezky, dělí se s ní o křupky, pusinkuje ji, mazlí se s ní.. naopak je taky vidět náklonnost. Ale o hračky je boj, malá samozřejmě narušuje teritorium té starší, papá jí plastelínu, bere knížky, přepíná pohádku.. Tak máme řev každý den. Doteď to bylo spíš o té starší, aby rozuměla, že mladší to ještě moc nechápe, ale teď už to začíná chápat, tak to musím korigovat oběma směry. Ráda si nechám poradit fígly jak zařídit, aby byl trochu klid a abych mezi nimi nevzbudila nevraživost.

@lovemusicsun jo o tohle se snažím taky, že třeba oba chválím jak hezky papaj i když mladší tomu nerozumí a naopak, třeba i mimino pokárám když něco provede i když vlastně mimin neví, která bije, ale aby videl starší, že je to stejným dílem. Hračky taky moc neřeším a bude to ještě boj, ale i na písku razíme, že půjčovat jen když chce. Prostě občas se skoro rozbrečí, že bráchovi zapomněl dát pusinku před spaním a pak zase tyhle situace 😖. Když povídá, tak už ho bere jako naší součást, kreslí ho do obrázku naší rodiny nebo když se doma mazlíme i s tátou tak hned připomene, že brácha musí taky, ale pak přichází tyhle zkraty, který mě tak mrzí a tyhle hezký chvilky uplně zastíní.

To ze se vyvzteka a pak prijde je fajn, je fajn ze na sebe neutoci, mam dva kousky s rozdilem 4,5 let, mladsimu je ted 2,5, starsi 7 let obcas rika kez by to bylo jako driv, nebo kez by bracha nebyl, ale to je vyjadreni okamzite frustrace, kdyz se delsi dobu nevidi (navsteva u babicky o prazdninach), prvni koho jde obejmout je bracha, kdyz ji deda neco koupi, tak nezapomene rict a musime vzit i pro brasku...je to tezky...ale deti vnimaji svet, vztahy i emoce jinak nez mi dospely...jinak u nas jsou bitky o cokoliv na dennim poradku, kdyz se neni o co poprat tak si rychle neco vymysli...a ze jsou to casto opravdu absurdity

@jannym to by bylo něco pro mě. Je to pravda i reakce třeba v jiných situacích jsou občas “úsměvné” . Ale asi si tyhle mezisourozenecke moc beru.

Ja mam dva kluky skoro 5 a 9 let . Hádky u nás jsou na denním pořádku o cokoli . Mne přijde, ze bez toho snad ani nemůžou být 😅. U nás bylo nejhorší období, kdy měl mladší cca 2 -3 roky to byl schopny po bráchoj hodit jakoukoli hračku. Jinak se mají rádi a dokáží táhnout za jeden provaz. Hlavně ,když se spolčí proti mne😀 🤣.

@jannym Můžu se zeptat na to “půjčovat jen když chce”? Už jsem to slyšela několikrát, vždy se starší ptám jestli to půjčit chce nebo ne, když jde o jednu věc.. Ale když mají třeba velký box Lega, tak jí řeknu, ať se rozdělí se ségrou, že těch kostek je tam hromada. A takových věcí je hodně, občas jí přemluvím ať to mladší ukáže, jak to funguje.. Kromě toho starší si hračky, které jsou té mladší prostě vezme, ne že by je brala z ruky, tomu bráníme, ale když leží, tak si s nimi hraje. Učíme jí, že nejsou její a že se má zeptat, ale ptát se toho miminka znamená, že jakmile ji ukáže, tak ji chtějí obě a zas je řev. Nám rodiče určitě neříkali, ať půjčíme věci jen když budem chtít, s bráchou jsem se prostě dělila. Jaký je ten důvod nebo koncept toho “jenom jestli chceš”?

@lovemusicsun ten koncept je, že hracky jsou jeho, proto si sám může rozhodnout, zda půjčí nebo ne. Beru to jako u dospělých, taky nemám povinnost někomu něco půjčit, když nechci. Ale chápu te, taky mám zažito spíš, že o hracky se musí dělat a půjčovat. A často nevím, co s tim😇

@lovemusicsun no jelikož většinu hraček dostal starší, tak si proste rozhoduje, zda si muže půjčit i mladší a naopak(u mimina teda rozhoduju zatím za nej, ale vždycky řeknu, ze ano a ať půjčí zase něco svého). To lego je trochu prekerka. To by nejradši nepujcil taky, ale jelikož mimino chce jen zvířátka, tak jdu na to oklikou a řeknu ať mu teda nějaké vybere sám a po chvíli v zápalu hry si hraji oba se vším. Hodně se tohle půjčování zlepšilo po nastehovani obou do pokojicku, oba v něm začali od nuly. Proste najednou to byl JEJICH pokojíček a ne jen jeho postylka a miminka postylka u nás v ložnici. Jinak i na písku ať si rozhodne komu co půjčí, já taky nechci dávat svůj telefon kde komu 😂 když to blbě přirovnám. Samozrjeme u cizích děti to půjčování zas takový problém není 🙈 pacholek.

@emamaira ano přesně tak 🙂

@emamaira Jasně, chápu. Vím, že dcera na některé hračky hodně trpí, ty jsou jenom její, tam to přes koleno určitě nelámu a nechávám ji ať s nimi nakládá jak chce. Jsou ale hračky, které tady prostě polehávají a jsou jich obou. Tam teda vysvětluji, že jsou sestry a že se musí podělit. A když si s tím hraje jedna, tak má druhá počkat a až s tím skončí, tak si to může půjčit, nebo si mají hrát spolu (třeba jako s tím Legem). V takové situaci mi to “půjč jí to jen když chceš” přijde skoro nepatřičné.

Je potřeba čerpat z těch světlých okamžiků a připomínat si je. často ty hezké věci spíše zapadnou a jsou vidět ty špatné... Ale z toho co píšeš, mají tvoje děti spíše nadprůměrně hezký vztah🙂 který se bude vyvíjet. A ano, i u nás začala žárlivost, až když se ,mladší začal pohybovat (6m až rok) pak měli takové hezčí období, ale to už je zase můj mlhavý pohled na jedinou fotku, kde se objímají a opravdu chtěli spolu fotit (Asi 3 a 5 let). Jinak se furt hádaj řežou, kupodivu se ještě nezabili😅, ale na druhou stranu spolu skoro celý den umí vycházet a zabavit se spolu (hlavně venku v lese - příroda je fakt mocná)

Doporučila bych přečíst si nejake knihy o sourozencich.
1.omluvu bych za kazdou cenu nevyzadovala, zvlášť kdyz to udelal nechtěně.
2. Fotila bych jen dohromady, když je to společná hračka, at mezi ne zbytecne nezasevas svary.

tohle máme taky 🙂 Plus teda hračky staršího se nepůjčují (to je moje), ale ségřiny hračky si půjčit může, tam to problém není 🙂 Jo a hračku potřebuje až v momentě, kdy po ní sáhne ségra (do té doby ignorace). U nás se to ještě okořenilo tím, je mladší už bude mít dva roky a moc dobře chápe co se děje. Už ho zmlátila autíčkem, flákla ho plyšákem a kousla. Starší se rozbrečí, vztekne se, oplatí jí to a brečí oba 🙂 Na druhou stranu ji pomáhá, vozí v traktůrku, usne s ní v posteli, pomáhá jí obléct. Takže to hádání beru jako vývoj jejich vztahu a většinu času (už jsem otupělá) jen dohlížím a koriguji. Nebere se hračka - počkej až si s ní přestane hrát, neubližuj a respektuji, když starší nechce aby mu mladší na nějaké cennější hračky sahala.

@konidana Jo když to píšu a po sobě čtu tak mi to taky tak hrozne nepřijde. Ale asi mas pravdu když se stane něco špatného tak z toho “ziju” dlouho a když jsou ty hezky chvilky tak si jen řeknu ji dobrý asi ho nechce zabit a dal nad tím nepremyslim 🙈

Je naprosto bezne a zdrave, ze tak male deti nepujcuji hracky. Naopak nutit je k tomu je spatne. Je to nejaky druh vyvoje, napr. Jak separacka, dite nechape, ze se mu hracka vrati. A urcite bych ho nenutila at se po omylu omlouva, jen bych vysvetlila ze se musi davat pozor. Omluvu zabomyl beru ubdospeleho, ci starsihonditwte, ne tak maleho, on to neudelal naschval

@lovemusicsun moje deti se deli prirozene oni si krasne hraji s vlackodrahou klidne i pul hodiny a pak se spusti bitka o to kam dat posledni kolej...dcera klidne prckovi pujci panenky (mimichodem je fakt syn miluje, on se podeli o auticka), ale pak prijde nejaky zadrhel, jeden slapne na kuri oko toho druhyho a je zle, ja jsem jedinacek, takze fakt netusim co by mi rodice rikali...ja si vetsinou hrala s dospelaky nebo vyrazne starsimi detmi...dcera zas od mala na hristich adoptovala mensi deti a hrala si s nimi a pecovala o ne...syn je nerizene kamikadze...ten si musi hrat se starsimi aby mladsim neublizil, protoze jak je zvyklej se prosadit vedle segry, nema vubec odhad sily a je takovej hrrr a emoce a sila z nej prystej na vsechny strany...vyvojove je ale u malych deti normalni ze hracky nepujcuji, je to stejne jako ze nevi ze kdyz odejdete tak se zas vratite, maji strach jsou zmatemene a mnohdy agresivni, stejne to maji s hrackou co si s ni zrovna hraji, nechapou ze dej ji pepickovi znamena, ze ji zas dostanou zpatky...dcera taky mela obdobi at na to bracha neslinta (ale jak uz byla starsi v pozadi byla obava o ztratu sveho prostoru, trochu zarlivosti), ted uz vi, ze jsou oba moji andilci i kdyz je to s brachou tezky, mnohdy na nej rve ze ho nesnasi a vyhazuje ho z pokoje a za chvili uz ho konejsi kdyz se zas nekde rozseka...

U nás je rozdíl dva roky a samozřejmě jsou taky různé rozbroje. U nás teda je to jednodušší v tom, že nemáme rozděleny hračky na staršího a mladšího, máme hodně hraček a nehodlám si pamatovat co je čí. Hračky jsou prostě obou a je toho, kdo si s ní zrovna hraje, druhý mu ji v tu chvíli nesmí vzít, buď si počká až si dohraje nebo může zkusit poprosit, jestli půjčí nebo vymění.