Sourozenecká rivalita. Jak z toho ven?
Mám 2 dcery 8 a 5 let. holky mají mezi sebou rozepře. Starší mladší napadá slovně i fyzicky,mladší je taky nepříjemná. Poslední dobou řeším každý den konflikty. Dokonce už začaly říkat, že nechtějí mít sestru, že je blbá apod. Starší říká, že chce ať se něco mladší stane, že ji bude ubližovat. Jak z toho ven? Já jsem jedináček, manžel má sourozence, ale o mnoho starší. V podstatě s nimi skoro nevyrustal. Snažím se s nimi diskutovat, trávit čas dohromady i s každou zvlášť.
My se s bráchou rvali jak koně, ani oddělené pokoje nepomohly. Přešlo to časem, tak kolem 10/12 let. Zpětné bych řekla, že já si chtěla se starším bráchou hrát, ale on už měl jiné zájmy, tak mě odháněl a já byla naštvaná a dělala mu schválnosti.
Já bych neřekla, že je to normální, alespoň ne v takové míře jakou popisuješ. Já mám sestru a jo hádaly jsme se ale nikdy bych neřekla, že bych chtěla aby se jí něco stalo, nebo že bych byla raději kdyby nebyla. To stejné moje děti. Hádají se, ale na druhou stranu, pokud ubližuje někdo jejich sourozenci, tak se navzájem zastávají jeden druhého. Hádky jsou normální, ale fyzické ataky bych nebyla schopná tolerovat.
@sasbu 9 dcera, 6 syn, naprosto to stejně...mladší iinchce a pomáhá, starší žárlí a total odmítá...je to až odporný se přiznám...vůbec jsem netušila. že by tohle dcera dokázala...podle mě to normální není. nebo možná je to běžné, ale.ja se s tím upřímně nedokážu smířit...na nejmladšího 2letaka jsou zlatý, ale mezi sebou masakr...za mě co pozoruji. starší prostě žárlí....ale já fakt extrémně..
Pomáhá se dětem hodně věnovat. Mají hodně veliký věkový rozdíl, takže hlavně zvlášť, nezanedbat ani jednu, ale hlavně je nenechat samotné napospas jakože "jste děti, hrajte si", ta malá potřebuje, aby si s ní hráli dospělí (ať ji starší nemá na krku, spíš chraňte její klid) a učili ji, jak se k sobě lidi chovají, starší prostě nemůže ani ustupovat ani vychovávat.
A víš příčinu hádek nebo to je pokaždé něco jiného? Já mám 2 kluky 10 a 5 let. Spory mezi nimi jsem do určité míry neřešila až do té doby než začali lítat sprostá slova nebo slova typu nenávidím tě a pod... V tu chvíli jsem zakročila. Jsem také jedináček a manzel ma bratra o dva roky staršího, kde ty vztahy mezi sebou chladné, nevidí se třeba i 3 roky nebo když něco potřebuji řeší to přeze mne. Takže jsme si se syny promluvili. Manzel jim upraveně řekl proč se s bráchou nebaví a ze ho to do ted mrzí, jak se k němu choval , ale teď postupem času, že bych chtěl znovu navázat kontakt, ale už jsou každý někde jinde a už to není tak jednoduché. Kdyz to nepomohlo, tak jsem jim dala trest zákazu pohádek v televizi dokud se nezačnou chovat mezi sebou slušně. A snažila jsem se vymyslet hry a úkoly , aby museli spolu spolupracovat, pomáhat si a začali si jakoby mezi sebou věřit a hlavně aby viděli, že když budou spolu za dobre půjdou jim některé věci lip, než když se u toho budou hadat. Někdy jsem do toho zapojila nás všechny, aby to nebylo jen na nich. A musím říct, že postupem času se to srovnalo , i když menší hádky tam jsou pořád, ale už to jsou takové ty klasické sourozenecké. A teď poslední dobou se kluci spíše spojili proti mně 😂🙈. Včera mne kluci překvapily, kdy o mne nevěděli ze jsem v kuchyni a starsi mladšímu řekl, že ho má rád a mladší mu odpověděl já tebe taky. A to starší nedává najevo svoje city vůbec. V tu chvíli jsem mel až slzy v očích dojetím.
Jen chci ještě dodat, že mají i dny, kdy chcou být nejlepší kamarádky. Spolu si hrají a jsou super, chovají se hezky.
@sasbu Bratr je starší o 4 roky, narodil se brzi, dětská mozková obrna, tenkrát chodil buď o berlíh, nebo po 4rech, dnes bez berlí i pár metrů uběhne. Často to bylo, at jic nedělá, protože to buď udělá špatně, nebo pomalu, tak že si to mamka radši udělá sama.
Hráli jsme si, všechno v pohodě, ale postupně zněj začala probublávat jakási zlost... nvm, jako by to mněl v sobě od narození, on strašně rád provokuje, a čím více se nudí, tím je to horší.
Jako malá jsem se snažila tomu jít vstříc...
Např jsme si hráli, a pak se to přehouplo, já skákala na posteli, a on se do mne začal trefovat velkým skákacím míčem s ušima... já byla mrštná, tak mlátil víc a víc, až jsem nemněla kam uhnout a křičela, že to bolí, jeho jako by to ještě více pobídlo...
Vím byla jsem malá, a když jsem prohrávala deskovou hru (nikdy mne nenechal vyhrát, ani po X kolech) tak jsem to rozházela, a nechtěla už hrát.
Časem to prerůstslo víc a víc, a nechtělo se mi to snášet, a on přidával.
Třeba když sem si s mamkou četla před barákem knihy, on přišel, a začal po mne házet šišky, že se nudí.
Koukala jsem na TV, on přišel, ani se nekoukl na co se dívám, a už to byla kravina, a že on chce koukat na jiný... jakmile jsem si vzala deku, co mněl vedle sebe 2h a ani si ji nevšl, tak najednou že si ji chtěl vzít on, a že mu ji beru... když nebylo po něm, tloukl mne jako žito. Jako malá jsem mohla využít svou rychlost, postupně mněl ale z berli velkou sílu v rukou a byl více pohyblivý (obzvláště když chtěl, tak byl rychlí, + venku mněl berle, kterými jsem nejednou dostala přes nohy...
Mamka z nás mněla velkou hlavu, a spoustu starosti okolo, ale "tak si ho nevšímej víš, že je blbej"... "nech ji, víš že je chytlavá" opravdu nepomohlo...
Brácha furt bydlí u mamky takže se vídáme, a co bydlím pryč, tak je hodnějsí a vždy se na mne těší, ale já k němu až takový vztah nemám...
A kdo by mněl - když Vás někdo zmlatí, a pak když se uklidní, se Vás zepta, jestli si s nim nepůjdete hrát.
Vím že ty to řešíš, a určitě se to srovná, jen jsem chtěla dát zkušenost i z druhé strany, a prosím všechny, nedovolte aby se něco takového dělo. Vždy jsem byla tichá, a stydlivá, a myslím si, že mne to hodně ovlivnilo, ne jen jako osobnost, ale i vztah s mamkou, I teď si k ní stále hledám uvnitř sebe cestu, je strašně hodná, mám jí ráda, všechno, ale své trápení si držím někde uvnitř, + tím že jsem nejmladší z rodiny, tak mne nikdo nikdy neposlouchal, i když jsem mněla pravdu, (ani když po X dohadech přišli na to, co jsem řekla já na úplném začátku), ona má tendenci mne kolikrát ani neposlouchat když ji něco říkám, (k čemuž se mi i přiznala), a já mám pak nutkání se neustále obhajovat, nečež jsem nepříjemná, a mrzí mne to. Jen je to tězké - jsem vdaná, mám syna, a i když už mne konečně neberou jako dítě (což tak nějak přestalo teprve až po svatbě), tak mne ale stále do jisté míry ignorují, teď co jsem s malým doma, tak jsem zas ta, kterou manžel musí živit, a tak jsem ta co by mněla držet hubu a krok (upozorňuji, že před svatbou i po svatbě jsem chodila do práce to mne brali asi nejvíce Vážně, ale jak jsem s malým doma tak zas vše dělám blbě)... 😔
Promiňte za můj výlev, trochu jsem se tu vypsala.
@sasbu
A co takhle ty spory neresit a nechat to na nich?
@zajusenka
Podle me je tady velka chyba na strane tve mamky,ze ti nechala od brachy ublizovat.
@zelenaesmolda do jisté míry to nepopírám, ale taky se snažila, ale na něj nic neplatilo, ani po dobrým, ani po zlím, když dostal na prdel, tak se jí vysmál že ho to neboli. V pubertě si pak troufl i na ní... a mnohdy u toho trebas ani nebyla. (Aby jste si nemysleli, mamka na nás byla sama, nekouří, nepije, s bráchou cvičila, se školou pomáhala, doma bylo uklizeno navařeno...)
@zajusenka
tak jestli resila problemy tim,ze mu dala na prdel tak se nedivim,ze byl on pak agresivni na tebe.nasili plodi nasili.ona mu ukazala,ze takhle se resi problemy.
@sasbu je to normální. My jsme se ségrou hádali a praly pořád a neznamená to, že bysme se nemely rády. 🤷🏼♀️ To samé říká manžel o bráchovi. Se ségrou jsme každá úplně jiná povala, jiné zájmy, kamarádi. Jsme od sebe 2 roky. Něco neovlivníš.
Asi je to hodně tím, že jsou teď každá trochu jinde. 5 léta je ještě malé školkové dítko a 8mi léta začíná být slečna. Snažila bych se jim vysvětlit, že by jim bylo smutno, když by tam druhá nebyla. Že je fajn, mít si s kým hrát, povídat. Každé udělat vlastní koutek, kde můžou být sami (pokud nemají vlastní pokoj). A hlavně vydržet, nebude to navždy 🙂