Sourozenecká rivalita 3,5 roku a 1 rok. Jak řešíte?

Nám docela funguje následující: jsou věci, co jsou jen staršího a jsou věci, co jsou jen mladšího - na ty se vzájemně nesahá a zasáhnu, pokud na ně někdo sáhne (včetně návštěv, třeba). a pak jsou společně věci a věci všech - a tam se musí dohodnout sami a zasahuju jen ve chvíli, kdy spor přerůstá do rozměrů, které jsou nebezpečné. Ale nezasahuju rozsouzením sporu, ale jeho ukončením (ne "vrať to segře", ale "tak to nebudete mít ani jedna").

Mám podobný věkový rozdíl, u nás je problém, ze hysterci oba, takže říct staršímu, ať to půjčí mladší nemá moc efekt 😅 dávám přednost tomu, kdo si hračku vzal jako první. Když si menší vezme plyšáka a starší ji ho začne rvat z ruky, tak mu řeknu, ať ji to nechá a vezme si něco jiného, když je to naopak, tak mladší nalakam na jinou hračku. Občas je nechám si to vyřídit mezi sebou, ale záleží o co jde, oni jsou pak schopni se porvat do krve, včera se tu rvali a duplo vláček, menší mu ničila koleje, tak ji starší odstrcil a mala ho za to flakla tím vlakem do hlavy 🙄 když si pak jeden něco staví/ tvoří tak toho druhého držím dal a dam jinou zábavu, aby si to neničili.

@gbp Ano, to taky zkouším. Nechceš jí to půjčit? Tak jí přines něco jiného. Ale ne vždy to funguje.
Malá se v roce bohužel ještě neumí se starší domluvit, kdo si co vezme.
Taky máme rozdělené věci, které patří starší a mladší. Jenže u těch společných je stejně denně problém. Starší je schopná malou strčit, vyrvat jí to z ruky, řvát jako blázen, když to dám malý a nemůže to mít ona. Samozřejmě si tý hračky celý den nevšimne, ale když ji má malá, tak by se zbláznila. A to ještě malá neumí chodit a lézt na gauč, to bude úplně mazec. Protože kolikrát řeknu velký, ať si vezme ty hračky na gauč, ať na to malá nemůže.
Pak se taky naštvu a starší pošlu do pokoje, protože je lakomá a neumí se rozdělit, jenže to úplně nevím, jestli 3letý dítě dokáže pobrat.

Teď má starší rýmu, takže není ve školce. Když je dopoledne ve školce, tak má malá aspoň chvíli klid na hraní. Je mi malý líto, že si s ní starší nechce hrát. Ona za ní pořád tak jde a chtěla by být s ní, ale starší o ní nestojí ☹

Pravidlo kdo měl první , toho je hračka. Až hračku opustí může si ji vzít ten druhý. Takže pokud starší vyrve hračku mladšímu, neexistuje, že by ji nedal zpět, ať si rve jak chce. Můžu tě ujistit, že v budoucnu se tato rivalita zlepší , trošku... 🤣

@alubif A jak to potom řešíte, když je nepříčetná a chce jí to sebrat i kdyby ji měla něco udělat?

Kluci (2 a 4r) maji hracky, ktere jsou jen jejich - typicky plysaky (ty si muzou pujcit jen se svolenim toho druheho) a zbytek je proste vsech 🙂 Neresime, ze vetsinu dostal starsi. Proste to jsou hracky, ktere tu jsou pro vsechny deti 🙂 Neco jsme treba koupili, aby meli dvakrat, protoze to chteji oba zaroven - Albi tuzka, duplo podlozka...Samozrejme ze pokud mel jeste rok, tak nemohl skladat puzzle, takze to mel starsi bokem, ale slo jen o ty lehce rozbitne hracky, nebo treba magnetky a spolecenske hry - ty maji jen na pozadani, nedosahnou na ne a kdyz si dohraji, tak je musi vratit. S tim si ale hraju s nimi, tak hadkam zamezuji hned v zarodku vetsinou...
Jinak to u nas funguje tak, ze kdo si s tim zacal hrat prvni, tak ten si pohraje a druhy musi pockat, pokud si nechteji hrat dohromady. Nekdy starsi donese mladsimu neco jineho a ten mu to vymeni, tak jsem rada, ze si poradi sami, jindy je rev a bitka a tak zasahnu a hracku ma ten, kdo si ji vzal prvni, nebo pokud nevim, tak ji schovavam. Ale prijde mi nefer, aby starsi dite melo vsechno a mladsi par "miminovskych veci"...

@kacka1994 A jak to dopadne, když dojde na řev a hračku dostane ten, kdo ji měl první? Tohle starší dcera nehodlá akceptovat a řve jak blázen a pořád se tý hračky dožaduje. Právě nevím, jak řešit tuhle situaci. Většinou bouchnu a vynadám jí nebo dostane přes zadek a nebo ji pošlu do toho pokoje, ale cítím, že tohle není nejlepší řešení.

@87pavlina zalezi jak vypada to "nehodla akceptovat". ja teda dceru fyzicky netrestam, ale normalne ji reknu, ze vidim, ze se zlobi, ze ji to stve, necham ji, aby ty emoce mela. ja to chapu, ze ji to pekelne vytocilo a nevi, jak tu frustraci zpracovat, je mala, musi se to proste jeste naucit. ma narok na to, aby emoce projevila. klzdne at krici, breci, dupe, nadava, muze hazet polstarema... nabidnu ji, jestli chce obejmout nebo chce byt sama, nekdy se zeptam, co by pomohlo... ale nekdy ji proste necham rvat, i 15 minut 🤷🏼‍♀️ pak ji teda vetsinou zabavim uz jinak, protoze pak uz moc nevi proc rve. podle me zas tak uplne nejde o to jestli mladsi/starsi, ve skolce to taky nak musej delat 🤷🏼‍♀️

Taky prosazuju, kdo si s tím hrál jako první. Když mladší leze staršímu něco vzít, tak jí odnesu k něčemu jinýmu. Když starší vyrve něco mladší a je na ní hnusnej, tak mu to nedovolim, a věc vrátím malé. Staršímu prostě fyzicky zabráním, aby jí to znovu vzal, někdy čekam až se vyvzteká, ale většinou už se s tím smíří, už si na pravidlo zvykl a taky vidí, že to dělám i obráceně, že nenecham malou brát to jemu. Vyjmečně jí může něco vyměnit, když si třeba postavil koleje a potřebuje teď mašinku, kterou má dcera. Taky ho povzbuzuju, aby si dělal věci u velkého stolu, nebo si zavřel dveře do pokojíku. Docela nám to funguje, musím u sporů ale vždy být a zasáhnout, nejlépe i preventivně.

@87pavlina no jak kdy :D nekdy se snazil (starsi i mladsi) tomu druhemu hracku i presto vyrvat, tak jsem je musela odtrhnout, to se vetsinou uz nedeje kdyz zasahnu, ale rev je skoro vzdycky 🙂 Ten, co ji chtel jako druhy a nema ji pak teda rve, ze si chce s tim hrat a ja se snazim byt v klidu a vysvetlovat, jak by se citil on... ten mladsi tohle jeste uplne nechape, starsi jo... rikame si, ze kdyz mu treba vzal hrscku nekdo ve skolce tak se mu to taky nelibilo. No a nekdy to uzna a ceka az si mladsi dohraje, jindy rve a rve :D To pak zalezi kolik trpelivosti ten den jeste mam :D Posledni dobou (blizi se mi porod) velmi malo a tak vybuchnu a servu uplne vsechny vcetne manzela pokud se nachazi pobliz 😂 Kdyz uznam, ze jsem to prehnala, tak se jim pak taky klidne omluvim az se vsichni uklidnime a popovidame si o tom, ale ja nejsem zastance toho, ze se na deti nesmi zvysit hlas, nebo zvednout ruka. Jako nebiju je, ale parkrat pres ruku, nebo zadek taky dostaly 🙂
Kdyz byl mladsi jeste min chapavy, tak jsem jeste zvazovala kouput detskou ohradku, kde by mel starsi svuj prostor - aby mu mladsi neboril duplo a koleje, ale pak mi prislo, ze tam bude mladsi stejne akorat stat a rvat a nepomuzu si :D Ted uz dostanou k Vanocum male lego (starsi hlavne, ale kvuli hadkam prave, aby si to starsi neprivlastnil, dostanou tu zakladni sadu dohromady) a budou ho mit v pokoji v patre, kam se mimino dostane jen pod dohledem 🙂

Mám dcery ve stejném věkovém rozdílu a bylo to u nás to samé. Jsou malé na to, aby si hrály spolu. Většinou jsem hračky rozdělila a když bylo vidět, že už je nechtějí tak popřehazovala, aby si pohrály i s ostatními. Když se o něco tahaly, tak jsem chvíli vyšetřovala kdo ji měl první, občas to vyšlo, ale když to nešlo (většinou protože jedna řvala přes druhou), tak jsem hračku vzala a dala jim jí později. Nejhorší byl argument starší, že ona ji měla první, protože ji měla v ruce už ráno a ještě s ní neskončila. Většinou je to ale momentální problém, za 10 minut o danou hračku neměla zájem ani jedna. Nevím jestli je to korektní postup, ale u nás to zabralo.
Dnes mají holky 3 a 5 let a kromě pár věcí, které jsou opravdu jejich vlastní, se o hračky hezky dělí a hrajou si spolu. Nechávám je, aby se samy domluvily jak se o hračky rozdělí a v 90% případů to skončí v pohodě. V těch ostatních je to na palici, ale nakonec to vždycky nějak rozsoudíme.

@87pavlina tak to prostě nedovolím, protože jsem se rozhodlaneustoupit ani jednomu. Nevidím důvod dát hračku déčku, které víc řve nebo ubližuje, navíc hračku sebralo. Prostě amok neamok pochopily, že prostě neustoupim, starší nějak oddělíme od mladšiho. Většinou se ne někde zklidní a vlastně zjistí, že tu hračku nepotřebuje. Teď jak jsou věští a nebyla jsem u konfliktu o věc, tak jeji ,,zabavim'' a většinou to funguje tak, že se nějakým způsobem dohodnou. Ale neboj, nemám patent na výchovu, někdy je to o nervy tu situaci ustát, aby jsme to přežily všichni živí nebo sousedí nezavolali sociálku 😅😱

U nás je první pravidlo "Nebereme si věci z ruky." I když jeden druhému něco vezme, nesmí mu to vyrvat z ruky. Řekne si o to a počká, když to nepomůže, požádá o pomoc. Ale kdo vyrve něco z ruky, je vždycky viník, musí se to řešit jinak. Ostatní se řeší pak. Hodně pomohlo, když už i mladší měl věci, o které stála starší, a začala chápat, že je to něco za něco. Dneska si všichni hrají s hračkama všech a docvakává jim, že díky tomu mají víc různých hraček, než kdyby museli mít všechno třikrát. Vydrž 🙂

U nás se razí pravidlo 'kdo si to první vezme, ten si s tím může hrát '. Docela to funguje, samozřejmě někdy si ten druhý stěžuje, ale teď už si docela zvykli (mladší má 16m, starší 3,5roku). On totiž starší nemá moc věcí, co by byly pouze 'jeho', ptz nemá nic oblíbeného, resp každý den si vybere něco, co zbožnuje, a druhý den už je to něco jiného. Tak to řeším takto. Někdy ještě zabírá se domluvit, že když ten druhý tu hračku moc chce, tak třeba nastavím minutku na 5-10min a když zazvoní, tak si to vymění.
To, že když starší něco chce, tak má přinést něco jiného na výměnu, se mi moc neosvedčilo. Chvíli to fungovalo, ale teď už se nejaky čas mladší oblafnout nenechá a starší potom moc nechápal, proč už to tak nejde. Ale někdy ještě zkouší obchodovat, sem tam to klapne.
Také ještě dělám, že pokud třeba mladší vezme něco staršímu (a naopak), tak to s ní řeším já, namísto toho aby se o to tahali. Většinou to potom proběhne více v klidu.

@krisstina93 🤣🤣🤣 pardon ale úplně s tím vláčkem vidím toho našeho ročního 🤣 jsou to miláčkové, ale někdy je to mazec 😄

@87pavlina mám kluky rok a čtyři roky a když starší vezme mladšímu hračku tak jí prostě musí vrátit. Teď se tedy naučil mu přinést jinou hračku místo té co chce. Pokud starší řve a chce hračku, dělal to ze začátku, teď už se naučil, že buď hračku vymění nebo třeba poprosí mě abych jí od bráchy vzala ( většinou nějakou oblíbenou staršího). Ale nechala jsem ho vztekat a vysvětlila, že brácha jí měl první. Že si taky půjčuje od brášky hračky a buď může bráchovi přinést jinou a zkusit to s ním vyměnit. Pokud jde jen o to vztekani tak učím kluky, že si můžou buchnout do polštáře nebo mají bouchacího nafukovacího opičáka. Nebo jestli potřebujete brečet tak ať brečí, ale netrestam ho za emoce. I když mě to třeba naštve, řeknu si mě teď taky nikdo nejde dát na zadek. Tím se ten vztek nevyřeší jen potlačí a spíš bych jako dítě začla sourozence nesnášet, že jsem kvůli němu dostala na zadek.