Sourozenci stejného nebo opačného pohlaví. Jak to vnímáte, co se týče toho, jak si děti rozumí?

Já mám jen jedno dítě, ale sama mám mladšího bratra i sestru a za mě ségra lepší. Kluci a holky mají úplně jiný svět. Hrozně mě nebavilo si s ním hrát s auty a vojáčky a jeho zas nebavily mé panenky. Zájmy jsme se s bratrem taky nepotkali. Se sestrou jsme si byli mnohem blíž. Popravdě nevím, proč všichni chtějí páreček. Sestry a bratři mají k sobě vždy blíž, i co vidím v okolí.

Mně celkem vyhovuje stejné pohlaví dětí.
Byly jsme se ségrou dvě holky a teď mám dva kluky.
Člověk to stejně neovlivní, ale vůbec nerozumím tomu ideálu chtít mít páreček.
Mám dojem, že sourozenci stejného pohlaví mají často intenzivnější vztah (v dobrém i tom horším) a v podstatě na ně rodina méně aplikuje genderové stereotypy.

Mám 3 kousky a holky se neustále hádají, se synem obě vycházejí mnohem líp.

Já si tedy nemyslím, že “páreček” je ideální. Když jsem byla podruhé těhotná, moc jsem si přála, aby druhé bylo stejného pohlaví jako první. A splnilo se mi to. Výhody jsou, že po sobě dědí oblečení, mají stejné zájmy, všechno dělají spolu, jsou skvělí parťáci. V kombinaci s malým věkovým rozdílem jsou skoro jako dvojčata Nevýhody… nic mě nenapadá.

Ono zalezi i na vekovem odstupu. My mame holka kluk o necela dva roky. Od pul roku mladsiho si vyhrali, ale i se hadali a rezali jak kone, az do 14 let starsi. Ted v puberte se uz dokazou mijet a tolerovat, ale i si pomuzou nebo neco obcas delaji spolu.

@jaja01k tak to mas kliku, ze maji podobnou povahu i zajmy. Kolikrat jsou i deti stejneho pohlavi jako den a noc (napr.jeden sportovec a druhy neprakticky knihomol) . U nas jsou nastesii oba pohyblivi sportovci, ale ne vzdy se to povede, i kdyz je od malicka vedes stejne.

Podle me nejvic zalezi na povaze a vekovem rozestupu nez na pohlavi. Ja mam zkusenost jen s parecky. Ja sama mam bratra,muj muz zase sestru a spolecne mame kluka a holku. Rekla bych,ze stejne pohlavi ma k sobe bliz,protoze mivaji podobnejsi zajmy i temata,vlastne treba i spolecne kamarady/kamaradky. Synovi je 8 let a dceri 6 let a ted je to zrovna obdobi,kdy syn chce spis sportovat (fotbal,parkour,freestyle kolobezka atd.) a dcera si chce zase pohrat s kamaradkami,povozit kocarek s panenkami,byt na hristi...Takze obcas to jsou boje,co ten den budeme delat. Nekdy jde vyhovet obema,nekdy ne. Pak jsou aktivity na kteych se shodnou. Kolo,plavani,vylety,spolecenske hry..Zase syn segru ochranuje,rad ji uci klucici veci,pomaha..Vyhoda je v tom,ze se nejak netahaji o hracky,ze dcera mu nebere ty klucici a on ji ty holcici...Netere se treba tahaji o panenky atd.,i kdyz maji stejne..Jinak se samozrejme hadaji a perou,to je asi klasika..No a v puberte se asi moc nesveruji...Umim si predstavit treba segry,ze spolu rozebiraji menstruaci atd.,brachy,co spilu klabosi o babach...Ale my s brachou si treba intimnosti nerikali...Jen tak vseobecne...

@jaja01k nevýhody jsou za mě jasné - nezazijes si jaké to je být matkou syna/ dcery, jsi o to ochuzena. Což může být úplně jiná energie, zájmy atd. Ale stejně to neovlivnís...

@petulkadodo neřekla bych, že dycky. Např já si přála bráchu (který by me chránil a měl by fajn kamarády ), se starší ségrou byl vztah velice chladný, odtažitý až odmítavý. Zlepšilo se to až nedávno. Taky určitě hraje roli věkový rozdíl, 4 roky už je za mě až dost...

U prvního dítěte jsem pohlaví neřešila. Bylo mi to jedno u druhého jsem si moc přála stejné pohlaví. Splnilo se a neměnila bych. Mám dvě holky a je to super. Vyhrají si spolu, mají stejné zájmy. Páreček je fajn asi jen pro rodiče. Děti si "rozdělí"...takhle, s dvěma holkama, lítám spíš já běhám s nima na veřejné záchody a češu a pak taky děláme spoustu holčičích věcí a je to hrozně fajn 🥰

Mám tři stejného pohlaví. Výhoda je, že si člověk zvykne a prostě má doma klučičí věci, hračky, zvykne si na jejich svět. Když jsou malí mají podobné zájmy a když jsou větší, můžou být pořád spolu v pokoji. My budeme mít asi za rok dva všechny tři v jednom. Teď je nejmladší s námi a pubertaci spolu. Dokáží si hrát i společně všichni tři. S holčičkou nevím no.. už si to neumím ani představit.

@jaja01k my jsme se ségrou o rok a měsíc a nikdy jsme si nerozuměly , jsme každá naprosto jiná, máme jiné povahy, zájmy, přátelé ...takže to tak rozhodně není

Dětí mám pět. První dva jsou 19 měsíců od sebe - holka, pak kluk. Skvělí parťáci, nikdy se nijak neprali, nehádali, pořád si hráli. Pak od mladšího pět let odstup a děti: kluk - holka -kluk, vždy přesně po 2,5 letech. Staší kluk a holka se pořád štvou a zlobí a provokují a bijí, ale holka s mladším bráchou si zatím hrají hezky, jsou velcí parťáci. A dvojce kluk - kluk s odstupem pěti let si rozumí, ale starší má tendence mladšího využívat.

Mám páreček. Dceru 6 let a a syna 3 roky. Já vždycky chtěla holčičku a pak mi to už bylo jedno. Ale za druhé - chlapečka - jsem moc ráda. Protože při dvou holčičkách by mě vždycky asi už hlodalo v hlavě, jaké by to bylo, ale do třetího už bychom nešli. Dcera je klidná a rozumná, syn víc temperamentní a tvrdohlavý. Ale to je spíš asi povahou než pohlavím. A tedy má se víc ke mě, dcera k manželovi. V tom to věku si spolu vyhrají krásně. Syn ji zbožňuje, tak si s ní moc ráda hraje jakkoliv, ale když si chce hrát "po klučičím", což ji moc nebaví, tak se v pohodě oddělí. Ale samozřejmě je to drahé, spoustu věcí jsem pak kupovala v klučičí variantě a to ty nákladnější věci jsem měla unisex. Ale i tak. Kdyby byl první kluk, tak asi ok, ale první holčička, to je míň praktické. Protože holčička v klučičím pro mě ok, ale kluk v holčičím ne. Celkově jsem ale ráda, že to máme, jak to máme, prostě jsme takto komplet.

Za mě je to úplně jedno, máme dva kluky a do třetice holku a záleží spíš na povaze. Vyhrajou si spolu všichni společně stejně, prostřední syn je takový nejvíc holčičí, dcera má naopak povahu spíš jako kluk. Jediná výhoda je u stejného pohlaví, že po sobě dědí věci

Ja mam brata a moc sme si nerozumeli. Preto som si moc priala dve deti rovnakeho pohlavia - bolo mi viac menej jedno akeho ️ Mam dve holciciky a je to fakt super! Rovnake zaujmi, krasne sa mi prehraju, dokazu sa spolu hodiny hrat, vecer lezia spolu v izbe a kecaju, smeju sa. Som za ne moc rada ️
Teraz cakam tretie a bude to dalsia holcicka Tak budem dufat, ze zapadne do party ️
Syn mi zatial nechyba.

Výhody stejného pohlaví jsou podle mě, že už máš doma oblečení a výbavu, hračky. Děti se spíš spolu zahrají, mohou mít společné kamarády i zájmy. Pokud děti mají společný pokojík, může se udělat do stejného stylu. Nevýhody - ten mladší má často všechno už po starším, takže je těžší vymýšlet dárky. Výhody párečku jsou podle mě, že to dítě pak odmala víc rozumí i tomu holčičímu/klučičímu světu, protože si tu komunikaci s opačným pohlavím odmala testuje na sourozenci. Nevýhody párečku - nemusí je tolik bavit hračky a zájmy toho druhého, nemusí chápat komunikaci toho druhého.
Ale podle mě hlavně hodně záleží na povaze dětí a věkovém rozestupu.
My jsme dvě ségry a ségra si doma hrála s bagrem, já si vydržela hodiny kreslit. Venku zase ona byla ta holčičí, co chodila s kamarádkami si povídat, já lezla s klukama ze sousedství po stromech. Jsme od sebe o necelé 4 roky a byly období, kdy jsme si seděly a měly společné zájmy, ale taky období, kdy jsme si šíleně lezly na nervy - když jsem došla do věku puberty a ona byla ještě dítě nebo když naopak ona byla puberťák a já už dospělá. Ale jako dospělé jsme jak nejlepší kamarádky.

Proč by měl být páreček pro rodiče ideální? Já v něm výhody nevidím.
Mám dvě holky a vidím v tom jen pozitiva. Oblečení a hračky dědily po sobě, vyhrály si spolu. Mají společné zájmy, takže nemusím řešit různé kroužky, chodí do všeho společně (což samozřejmě nemusí být pravidlo, ale ta pravděpodobnost je větší). Nikdy jsem neměla pocit, že by mi syn chyběl.

Máme 2 holčičky a nemůžeme si to vynachválit. Všechno dělají spolu, mají společné hračky, aktivity, dědí po sobě oblečení. Člověk už je u druhého zběhlý, hygiena a péče je už zajetá. Nevýhody - jsou hrozně uječené. Oproti lidem s kluky jsou opravdu hrozně, ale hrozně hlučné. Občas se poperou o stejné šaty nebo stejně korále a co jsou starší, už chtějí pořizovat všechno 2x, což by se s bráchou nedělo... Ale mě přijde, že mít doma parťáky, ať už 2 kluky nebo 2 holčičky je lepší než pár.

@betelgeuzz tak chlapi si dost často syna přejí. Že vám jako ženě syn nechybí je sice pěkné, ale to neznamená, že to tak cítí i chlapi... Je to samozřejmě o povaze. Jsou muži, kteří si život se samými dcerami užívají, ale jsou i muži, kteří to nesou těžce celý život, že nemají toho nástupce. Stejně tak je spousta žen, která je i přes vděčnost za zdravé syny, tak trochu zklamaná, že tu svojí vytouženou holčičku si neprožila.

Mám kluka a holku, rozdíl 3 roky.. skoro si myslím, že jsou pohlavím prohození, holka měla být kluk a opačně.. nicméně lezou si na nervy to joo, ale každý večer je najdu v jedné posteli, paří spolu hry, holka jako mladší dědila unisex věci běžně, jsou stejně vysocí, vypadají jako dvojčata a jsou spolu boží.. dokážou se hodiny zabavit a přitom jsou noc a den, holka je sportovní, aktivní, učení jí jde, kluka do pohybu musím nutit, školu nesnáší a nejradši sedí za volantem a přesto jsou to parťáci na život a na smrt.. jsem na ně hrozně pyšná, jak spolu vycházejí a doufám, že jim to takto vydrží.. kluk je hrozně empatický a ochranářský, tak si myslím, že to dělá hodně jeho povaha, že mají hezký vztah (i když oni by to ani jeden nepřiznali veřejně) navíc bych neřekla, že se to pak dělí na holky kluky, tak jasně s každým si užiju volný čas trošku jinak.. holka ráda nákupy a mekáče, to kluk ani omylem

Myslím, že v tom hraje roli i výchova a povaha nez to co maji mezi nozkami.
Mám jednu dceru skoro plnoletou a jednu dceru v břiše 16tt, ale mám bráchu a ségru, se kterymi jsem vyrostla. Vnimam, že bracha do našich životů přinášel vždycky nějaký klid, jak se nenechal strhnout emocemi, ale se ségrou se dají sdílet ty holčičí veci. Brácha je spíš na ty praktické. Mezi sebou to mají, i když je bracha od ségry mladší jako že bracha je spíš ten mentor a pro nás obě vzor. Kdyby jsem byla mala, oni už byli v pubertě, občas se rvali jako koně a mamka se mezi ně nepletla, ale vím, že se dokázali a všichni se dokážeme podržet do dnes a rádi a často se vidíme, i když už máme všichni svoje rodiny.
Pokud Te zajima víc k sourozenckym vztahum obecně, tak je super kniha "Sourozenecké konstelace" tam je hezky vysvětleno, jak je to s pohlavim, poradim a jak může pohlavi/poradi ovlivňovat dynamiku vztahu.

Já tedy nevím, mám dva kluky, 3,5 roku od sebe a jsou každý tak jiný… jako den a noc, víc už to snad ani nejde. Temperamentem, vlastnostmi, zájmy, rozdílným myšlením. Ač jsou z jednoho hnízda, zatím jsou tedy naprosto každý jiný, do budoucna jsem na to hodně zvědavá

Stejny pohlavi si proste vzdycky lip rozumi. I kdyz jsou furt v sobe a i kdyz jsou jiny povahy, tak i tak si vzdycky budou lip rozumet nez s opacnym pohlavim.
Lip sdilet jeden pokoj, vetsi partaci behem dovoleny, polovina veci doma, vetsi pravdepodobnost blizsiho vztahu v dospelosti...
Moje zkušenost ‍♀️ neznam nikoho, kdo by mel v dospelosti tak blizkej vztah s opacnym pohlavim jako se stejnym a neznam nikoho, kdo by resil s detma stejnyho pohlavi stejny problemy jako s opacnym.
Popisuju situaci pouze 2 sourozencu! S kazdym dalsim je to uplne jinak, protoze logicky uz to neni jen jeden sourozenec, je to proste jiny, jakoby ten clovek vnitrne citil, ze "ma na vyber".
Stejny pohlavi je za mne jednodussi pro vsechny zucastnene

Ono záleží na hodně okolnostech, povahach děti, rodičích - výchova, preference dítěte. Rozdílu věku. Nikdo ti nikdy nezaručí, že se děti budou milovat i při dokonale rovnocenné výchově. Vždycky bude mezi dětmi konkurence na různé hladině. Horší jsou za mě stejnopohlavní sourozenci a víc holky. Chtěla jsem hrozně holku, protože synovec mě strašně znechutil, chtít mít chlapecka. Ale u druhého jsem byla strašně ráda, že je to kluk. Protože já vždycky chtěla bráchu a se sestrou si nerozumime. Musím říct, že ta láska je ke každému trochu jiná. Vidím to i u manžela Ani jedna není špatná, ale jiná, což opravdu nezazije rodič stejnopohlavní dětmi. Ale je to spíš takový zvláštní bonus k párečků. Moje děti jsou v podstatě podobné povahy, hodně si spolu hrají, mladší syn je schopen si hrát se starší na její holčičí hry na rodinu. Ona si s ním hraje zase na policajty a tajně agenty... Horší je to naopak, ony starší kluci si s panenkama nebo se maslit do kostýmů moc nechtějí... Čím jsou ale starší tím víc se hádají a pak se zase miluji. Až budoucnost ukáže jak to bude.

@swan42 nemyslím, že je pravda, že vždycky vychází líp stejná pohlaví.. mám kámošku a ta se ségrou se nemůže ani vidět, já mám bráchu a máme moc fajn vztah.. vidím to i u jiný kámošky, má dva kluky a určitě spolu nevychází tak hezky jako moje kombo kluk holka.. řekla bych že těch proměnných u sourozeneckého vztahu je tolik, že to takto jednoduše nelze říct..

@dashyyy no, tak ja si to myslim ‍♀️

Já jsem moc ráda, že mám obě pohlaví. Jednak že si já jako máma můžu prožít obojí, hlavně se mi ale hrozně moc líbí, že mají děti tu možnost si od dětství uvědomovat odlišnost a specifika toho druhého pohlaví. Hlavně pro kluky mi to do života přijde fajn, mít ségru a zvykat si, že k holkám je potřeba se chovat jinak než ke kamarádům. Ale zároveň mě fascinuje pozorovat vztah mezi dvěma holkama a mrzí mě, že to nezažiju se dvěma klukama. Ohledně vzájmného vztahu dětí, myslím, že důležitější jsou konkrétní povahové rysy a nastavení těch dvou dětí než pohlaví. Dvě holky se můžou hádat o oblečení a dva kluci se mohou pokoušet zavraždit, ale taky můžou být super parťáci - a stejně tak páreček.