Sourozenci se nemají rádi

Holčička by už měla být trochu rozumná, prvně bych vyřešila ji. Možná bych jí to zkusila v klidu a s důrazem vysvětlit. Píšeš, ze se nejedná o rivalitu, ale možná malá tam je. Jinak já také neuznávám fyzické tresty, jedině na zadek a nebo přes ručičky. Jinak záleží na tom, z koho mají děti větší respekt, jestli z tebe nebo z manžela. A pokud už vůbec nic nezabere, jednou bych ukázala, že plácnutí přes zadek může i bolet a nechala je vyřvat se.

to znám.. přesně jak starší začala chodit do školky, začala mladšího bráchu odstrkovat, už nestála o ocásek, ona je přece už velká a chodí do školky! To se za rok srovnalo, když už chodili spolu, ale pořád se rvou jak koně, někdy ze srandy, někdy vážně a zle, ale obojí často končí řevem jednoho nebo druhého.... jo s věkem se to lepší🙂 už aby šel i mladší do školy🙂 a přesně funguje to co psala @lu777. Když tě nevnímají je dobré jednoho(toho zrovna agresivnějšího) prostě odchytit čapnout, obejmout a uklidnit, fakt to funguje!

Mám děti s dvouletým rozdílem, ale jsou ještě malé, takže tam zatím podobné chování nespatřuji...ale trochu se přiznám, že to, co píšete, mě vyděsilo. Nesnesla bych, kdyby se k sobě ty dva malý špunti měli chovat ošklivě. Pamatuji si, že když jsme se s bráchou jako malé děti hádali, tak jsem dostali sekec mazec od našich a většinou to mělo zajímavý efekt - byli jsme v tu chvíli nejlepší kamarádi🙂...
Vím, že násilí plodí jen násilí a že fyzické tresty nejsou řešením. Ale já bych jim v případě nějakého hrubého chování vůči tomu druhému dala velmi tvrdě najevo, že takhle ne - nemusí to být zrovna na zadek, ale hodně bych vynadala, zakázala něco o co stojí - prostě by bylo dusno. A pokud by to pořád nebrali vážně, tak bych, ač nerada, plácla tak, aby to opravdu bolelo.
Jsem ochotná tolerovat spoustu lumpáren, ale jakmile vidím jen náznak nějaké agrese dcery vůči mladšímu bráškovi, tak velmi tvrdě zasahuji. Stejně tak vůči kamarádům. Dcera ví, že se to prostě nesmí.
Jinak s tím objetím - já svoje děti hodně mazlím, spí s námi v posteli apod...ale nemyslím si, že je zrovna fér, když jeden ze sourozenců bude útočit na druhého, že já bych přišla a agresora začala objímat....

ja mám trojročný rozdiel, 5 ročný syn a dvojročná dcera. Je pravda, že syn nikdy nerobil až takéto extr. veci, kt. popisujete, tj zranenie, to sa nám nepodarilo. Ale bolo to podobné. Chcem Vám len napísať, že "Partiu začali biť", keď som urobila KOLEKTÍVNU VINU, tj aj keď len jeden neposlúchal, nemuseli sa za niečo hádať, vypla som telku, vzala hračku o kt. sa hadali a pod. a poslala spolu, stejne, so stejným trestom, aj ked vyvádzal LEN jeden, poslala som ich oboch do izby. Nechala tam. Nejak ten plač toho jedného, hlavne starší prestal žiarlit, konečne! ustal, ked sa zrazu ocitli v izbe spolu sami. Predtým reval dupal hádal sa aj hodiny.. Ja naštvaná v kuchyni a počula som zrazu, jako sa tam spolu smejú. Odvtedy to funguje. Tak skúste, možno to zaberie aj u Vás, v podstate si berú vinu spolu, stejne a musia vtedy držať spolu. Akýkoľvek trest vy volite alebo u vas plati, VŽDY aj při nevine jedného, stejne.
A okolie, maminky a pod. neriešte, to nie je doležité 😉

ahoj, mam dve deti, 4 a 1 rok, holcicky, kazde s jinym muzem. S otcem prvni dcery jsem se rozesla, kdyz byl dceri 1 rok. Druhou dceru mam se svym manzelem, mame spolu krasny vztah ( skoda ze i prvni dcera neni s nim, vse by bylo mnohem snazsi). S otcem prvni dcery ale vychazim perfektne, mnohem lip, nez kdyz jsme spolu zili. K detem. Starsi mladsi nemusi. Jsou svetle chvilky, kdy treba hlasi ze ma nudli, nebo ji pomuze nekam vylezt, ale jinak.... naschvaly, naschvaly, naschvaly. Delit se nebude, vsechno ji ta mladsi bere, interaktivni hracky vypina, protoze vi, ze mladsi jeste nevi, ze se musi mluvici hracka nekde zapnout, a pak ma radost ze se mensi rozplace, ze to nefunguje... fyzicky ji neublizuje, spis ve hre dost morduje, i kdyz hazeni periny pres hlavu a nasledny zalehavani je u nas na dennim poradku... citim, ze je to tim, ze ta starsi zarli, ze ma ta mladsi oba rodice pohromade, ale za starsi musi tatinek jezdit. Nastesti to ma kousek a prijede kdykoli dcera chce. Dost me to trapi, a nejak nevim, co s tim, protoze situace jina nebude. Porad verim, ze cim budou starsi, tim to bude lepsi, snazim se tim uklidnovat. Dost me to ale vysiluje, jsem porad ve strehu, jednim okem v pokojiku, zatimco druhou casti tela obstaravam vse co k pekne, ciste domacnosti, kde je navareno a tak nejak pohodove patri.

@abundia1 Ahoj, koukám,že tvůj příspěvek je starší víc jak rok. Jak to u vás vypadá dneska? Já mám totiž obavu, že u nás to bude podobné. Mám 3,5 l. syna a plánujeme druhé. Syna mám s jiným partnerem a od jeho roku žiji s jiným přítelem. Partner ho má moc rád, syn jeho také, ale je dost žárlivý (syn) a chce mě mít pro sebe. Takže když si chceme dát pusu, nebo se obejmout, hned mezi nás zasáhne. To samé jen přijde řeč na miminko. Začne hystericky křičet, že žádné mimino nechce a že ho zabije! Dost mě to děsí a z toho důvodu stále druhé odkládám. Díky za odpověď. Andrea

@andynka86 Ahoj, u nás bych neřekla, že jde o žárlivost žádného z dětí, nejsou žárliví, ale jakoby vzteklí a napružení na sebe, nebo jak bych to řekla. Třeba si chvíli spolu hrají a za 5 min se jednomu z nich něco trošku nelíbí (třeba umístění kostičky na legu) a hned tu kostičku chňapne a hodí pod stůl. V tu chvíli začne druhé dítě brečet nebo už klidně i sourozence trochu bouchne do ruky nebo na něho hrozně zakřičí "co děláš"? Prostě takovéhle bojůvky mají neustále mezi sebou a často končí pláčem. Přitom jsou to inteligentní, jinak hodné a celkem zdravé děti. Jsou ale prostě vzteklé. Když jsem sama s jedním dítětem, tak je pochopitelně moc hodné, protože ho jakoby nikdo ničím ani trošku nerozčiluje. Docela mě i poslouchají a umí se i pohladit. JInak dnes už je to trochu lepší než dříve, asi protože jsou starší o ten rok. Ale jsou dny, kdy je musím každého normálně držet v jiné místnosti nebo stále sledovat, s čím si hrají, aby to druhé dítě náhodou nerozčílilo. Jít ven nepomáhá, starší dcera třeba běží napřed a to už malému vadí, že je pomalejší a začne se rozčilovat, křičet a brečet. Vysvětlování nepomáhá. Vysvětluji oběma, každému zvlášť, nepomáhá. Asi mají rozdílné povahy, které se prostě v normálním životě také nějak nepřátelí, nebo nevím...

@lucka662006 Děkuji za odpověď. Páťa je právě také dost vzteklý. Má o 3 měsíce mladšího bratránka, se kterým jsme jednu dobu žili ve společné domácnosti, takže jsou jako bráchové. To co popisuješ je u nás na denním pořádku. Stačí aby spolu byli celý den a neustálý křik, hádky o stejnou věc, braní si toho co má ten druhý, předhánění se, kdo bude první... Takže myslím, že s druhým dítětem to bude úplně stejné. 🙂 Mějte se krásně. pa

@lucka662006 zdar, esli nevadí že se přidám. Mam kluka holku, rok a čtvrt od sebe. Furt se hadaj, provokujou, postuchujou. Uz jsou teda větší - 7 a 6. Víš čeho jsem si vsimla? Že prostě o tom problému neumí komunikovat, neumí vyjádřit přesně ci by chtěli, a reagujou zkratkovite. Syn je navíc vzteklej po mě takže... No ale, co chci napsat. Vysvětlování samozřejmě nepomahalo, co pomáhalo a pomáhá je učit je řešit ty konflikty. Takže - máme konflikt. Kostka někde jinde, bouchnutí jekot bouchnutí zpátky atd. Přijdu, necham je uklidnit, nechám aby mi řekli co přesně chtěli, a pak celou tu situaci prehrajeme s tim, ze si řeknou co chtěj. A docela to pomáhá čoveče. Rubů se tedy pořád, ale učí se spolu komunikovat. Nedávno bylo zas něco v koupelně a kluk za mnou celej stastnej přiběhl -"maminko, my jsme to vyřešili konstruktivne jak jsi nám říkala "... 😀 teda - tohle je tedy ideální situace. Když ja nevyletim... Ehm. Někdy bych si měla vzit svoje rady k srdci 😀

Ahoj holky, díky za reakce, také mám i já vzteklejší povahu, takže se to jistě promítá do dětí. Teď máme dokonce trochu lepší období. Také jsem si všimla, že když s nimi nejsem, třeba ve školce, se dcera o mladšího bráchu moc pěkně stará, obléká ho apod., to doma, když jsem s nimi, nikdy nedělá. Když jsou sami v nějaké situaci, i se drží za ruku a pomáhají si, ale jak jsme všichni doma, tak je to horší, taky se tu dost začínají nudit. I když venku se také někdy předbíhají a strkají. Stydím se na ulici nebo v obchodě.

pokud se mohu přidat,já a můj bratr jsme od sebe jen 1,5 roku.Z vyprávení mamky vím,že jsem mu ubližovala,protože jsem žárlila,když bratr povyrostl,mlátili jsme se jako ty tvoje,ale časem se vše zlepšilo,kolem 6 let,kdy ja jsem začala chodit do školy.ted už jse oba s bratrem dospělí a máme spolu moc hezky vztah.Své děti mám 12 let od sebe,takže mám spíš pomocníka a toto řesit nemusím

@danielab32 ahoj, moje maminka je se svou sestrou o 1 rok, a hrozne moc si ublizovaly, kdyz byly male, zarlily na sebe a mydlily se. Pritom babicka velice klidna spravedliva pani podle me... Ve skolce se pry ma dcera o mladsiho syna hrozne stara, ale doma spolu nemuzou vyjit. Verim, ze se jejich vztah bude zlepsovat, uz ted je to trochu lepsi nez drive.

Zdravím vás a přidávám se do diskuse. Mám syna (necelé 3 roky) a dceru (necelý rok). Starší svou ségru stále nepřijal, šíleně žárlí. Jenže teď se to ještě zhoršilo tím, jak dcera už obchází nábytek a dosáhne všude, kam si on dá hračky. Všechno ji sebere, ale když to udělá ona, tak je oheň na střeše. Ona by si s ním tak ráda hrála, ale on ji odstrkuje, odhání. Jednou to zašlo až tak daleko, že ji kousnul do ruky. Mě to trápí, protože pořád jen křičim nech ji, neber ji to, nedělej to. Jak je zapojit do společné činnosti? Už jsem zoufalá a chtěla bych, aby ty dny s nimi byly trochu veselejší.

@milkywei Ahoj, přesně tak. Ještě mi každý říká: jsou skoro stejně staří, tak si spolu asi hodně vyhrají, co? A já musím jen odpovídat, že se spíš perou. Naše na sebe nežárlí, ale stále se předhánějí, kdo je vyšší, rychlejší apod. Třeba na procházce jsou neustálé dohady o to, kdo půjde první. Vždy si chtějí dát závod a pak se hádají, protože samozřejmě jeden ten závod vyhrál - doběhl první. Každý den jsou alespoň 3 takové scény. NIkdy spolu nedokážou skládat puzzle, stavebnici apod., přitom s bratranci nebo cizími dětmi ve školce to jde. Jsem unavená z toho jejich věčného dohadování, které po večerech poslouchám namísto pěkné domácí pohody. Zkoušela jsem po dobrém, po zlém, vysvětlujeme denně a stále to samé. Mají i světlejší chvilky, tale toto je na denním pořádku. Přitom si opravdu nemyslím, že by byla chyba v rodičích, manžel i já jsme ze spokojené rodiny se zázemím, na děti jsme nikdy nekřičeli, nenechávali je vyplakat, věnovali jsme se jim každou volnou chvíli, hráli si s nimi a to s oběma, nikoho jsme nepreferovali. Já dokonce pracuji z domu, abych se mohla dětem věnovat. A přesto se děti stále dohadují a přetahují.

@lucka662006 myslím si, že tak to bude i u nás. Prostě dvě osobnosti vedle sebe. Přála bych si, aby se měli rádi. S manželem se jim také hodně věnujeme, ale už je tu s námi dcera téměř rok a zatím se to vůbec nelepší. Pořád musím staršího napominat, nesmím je nachat ani chvilku osamotě. Snad až půjde starší do školky, tak se trochu změní, že pochopí, že není prostě sám a nemůže mít všechno pro sebe.

Můj bratranec a sestřenice jsou taky o dva roky, byli schopni se spolu servat jako koně i v jejich 18 a 20 letech, pokud si zrovna škaredě nenadávali. Pak měli chvilku období vzájemné totální ignorace, momentálně se tolerují, protože bratranec se odstěhoval k přítelkyni a sestřenice si právě velmi porozuměla s tou jeho přítelkyní, takže konečně našli aspoň trochu společnou řeč, vzduch se pročistil a jezdí na akce ve třech.
Člověk by si řekl, že spolu budou vycházet, když jsou dokonce oba stejné znamení, ale povahově jsou jinde, ona je hrozná rypaňa a provokatérka a on zase tvrdohlavé výbušné čertisko v krabičce. Ale mají se svým způsobem rádi, to jde vidět, jinak by do sebe pořád tak nešili.

@lotosek Jo, to je hezky řečeno, naši se taky mají svým způsobem rádi, když se stále provokují. Někdy se u toho už začnou i oba chechtat. Skoro bych řekla, že když do toho nějak zasahuji, je to horší, musím je nechat, ať si to vyřeší sami, i když se třeba poperou, ale jakoby si to vyřešili sami a mají hotovo, za 5 min o tom ani jeden z nich neví. Samozřejmě dohlížím, aby rvačka nezašla nějak daleko.... Ale nemohu je stále od sebe odtrhovat. Možná se musí naučit řešit si spory sami, než stále mít rodiče jako rozhodčího. To samozřejmě jde, protože jim je 4 a skoro 6 let, u ročního miminka to asi nejde použít bohužel. Schválně jsem je pozorovala, a není to opravdové praní, oba mají přitom jistou míru, tak je asi nechám více, aby si to rozhodovali sami.

@lucka662006 a hlavně je neoddelovat.... to má podle mě ještě delší průběh nez se to srovna... my teda vysvetlujeme a zatím na nás daji...6,5 a 2roky a všichni tři se i bráni.... rodiče musí být za jedno a hned od začátku říkat co je spravne a ne s pak je i nechat...
Jasných ji třeba i ve školce řekla - co děláš?? On té sel obejmout a přivítat a ty ho strcis? To Ti přijde vporadku??? Co kdybychom se takhle chovali my s tatínkem k Tobě i k sobě??? Bez se mu omluvit... u nás to platilo i na toho nejmenšího - nekompromisně... nejprve nechtěl a pak pochopil ze musí a ze jet o normální.... a ať i otec zasáhne - musí vidět ze vy jste za jedno