Rivalita sourozenců 2 a 4 roky. Jak to řešíte?
Prosím vás, jak řešíte neustálou rivalitu mezi sourozenci? Holky 4 a 2 roky. Mladší je dobrá, ale ta starší se chová vůči té mladší hrozně. Všechno se jí snaží sebrat - řev mladší, řev starší, řev obou. Starší je jedno, že té mladší ublíží. Dneska mezi míčkama v herně by tu mladší klidně pokopala a je jí to jedno, odůvodní to tím, že tam je to její a malá tam teď nesmí. Dokážou se poprat o pitomou mrkev. Starší je schopná mladší přivřít ruce ve dveřích, protože zrovna teď chce být první v zavírání dveří. Nebo jsme venku na hřišti a starší se začne vztekat a šílet jak blázen, že mladší vyleze dřív na klouzačku. To je řev, scéna, pomalu by ji shodila z tý klouzačky dolů. Kdybych u všech těch situací nestála, tak si kolikrát říkám, jak by to dopadlo a hlavně s jakým zraněním. Pak už kolikrát vybouchnu a seřvu tu starší, protože sakra už by mohla chápat důsledky svýho jednání. Mladší chce pořád chovat, takže kolikrát nemůžu ani udělat večeři, protože řve a řve. Večer jsem pak úplně vyřízená, dneska teda totálně. Šly jsme z tý herny a starší mi klidně uteče někam za roh na parkoviště k autu a vůbec nejde s námi, můžu na ní křičet, jak chci, je jí to jedno. Připadá mi, že mám akorát rozmazlený spratky, který se pořád o něco hádají a neumí mě poslechnout, natož vůbec mě poslouchat. Nevím, přemýšlím, že začnu pít, protože mi to pak bude aspoň všechno jedno (samozřejmě humor). Jak jsem si myslela, že je fajn mít děti blízko sebe, tak mi to teď teda nepřipadá. Jak jo, někdy jsou zlatý, že si hezky hrajou, ale pak zase přijde něco (jedna chce tu hračku a druhá taky) a je problém, pokud včas nezasáhnu, tak jsou schopný se zmlátit. Nevím, jsem bezradná. Když vidím ostatní mámy, jak jsou v pohodě, děti poslouchají, všechno ok, tak přemýšlím, co dělám teda blbě. Uf, děkuji za vypsání, trochu se mi ulevilo. A teď si jdu dát to víno 😀
Já mám kluky dvojčata a rivalita mezi nima je obrovská. Mlátí se každý den.. mezi nema je mladší sestřička která opakuje vše co její bráchové takže to je taky někdy fakt o nervy..
Každopádně 2 roky, to je ještě miminko na které se musí dávat pozor a nevi co může a ne. Neví co je nebezpečí,učí se teprve všemu a pokud má starší sestru která má 4 roky, napodobuje ji a je jí vzorem. Takže pokud se starší vzteká, je zla, dělá to i malá. Starší na mladší žárlí, protože je chovaná. Tady bude strašně důležitá komunikace se starší dcerou. Hodně si s ní povídat, vysvetlovat. Od 3 let už děti rozumí co se po nich chce a vnímají rodiče. Já jsem každý den mezi dvěma kluky. Říká se, že když má člověk jedno dítě, je rodič. Když má dvě tak je rozhodčí a ono tomu fakt je. Každý den řeším situace mezi těma dvěma. Hádky, žalovaní.. Nechci aby žalovali, aby se bili.. pokud teče krev a hodně ublíží jeden druhému dávám tresty. Ale jinak si říkám, že je to snad úplně všude. Sourozenci se vždy rvali, hádali a v dospělosti byli rádi, že se mají..
Já bych učila 2 letou být milá na starší sestřičku, hladit..říkat jak ji má ráda, starší bych učila na mladší, že je ještě miminko a musí ti pomoct se o ni starat. Aby ji chránila atd
Nic jiného než komunikace nezabere..děti vnímají strašně moc. Každá potřebuje ke svému věku to co je pro ni důležité.. nejde zakazovat jedné nebo druhé, že něco nesmí. Je lepší to vysvětlovat způsobem zaobaleným s pomocí zvířátek, postaviček z pohádek. Ty děti se pak vcituji nějak do druhých tímto způsobem a pomáhá jim lépe chapat.
Já používám u male medvidka. Když nechce jít spát, řeknu ji, že medvidek čeká, je sám v postýlce a chce spinkat. Malá běží do loznice a hned ho drží a spinká s ním. Když minulý týden kousla bráchu a hodně a ten plakal, tak jsme jí dali pocítit jak ho to bolí. Říkali jsme ji jak mu ublížila a on pláče a bolí ho ručička..sledovala ho jak place a po chvíli začala i ona, ať neplace mu říkala, pusinkovala mu kousanec a hladila..vnímala, že udělala něco spatně druhému..
S dětmi je to hodně náročné, musí tam být trpělivost, oni musí věřit rodiči a mít v něm důvěru. Když neco slibime, musíme to dodržet a připomenout jim že jsme něco slíbili a splnili aby to ty děti vnimaly a samy pak opakovaly ..
No držím palce. Já jsem na ty tři taky sama. Taťka celé týdne v práci. Se těším až přijede na pár dní a da mi od dětí chvilku pauzu.
Mám to hodně podobně. Starší kluk, mladší holka, je to děs, jsem taky bezradná. Tyto situace jsou u nás v průměru co 10 minut (ano, jednou jsem to počítala), a to od 11:30, kdy vyzvedneme staršího ve školce až do 19:30, kdy jsou spát. Takže řešíme třeba až 50 takových hádek o nic denně 😅 To jsme ale supermatky, že jo? 💪 Mladší mi teď navíc přestala spát přes den. Musíme to přežít, posílám sílu a na zdraví 🍷
Dokud si nedrzi kudlu pod krkem. Nepletu se do toho, ale zijeme v baraku, kde hluk nikomu nevadi. Bydlet v panelaku, skocim z okna. 😀
Taky mame po dvou letech (ted uz treti). U nas funguje vysvetlovani - jestli by se to libilo jemu a kdyz nefunguje vysvetlovani, tak nazorna ukazka - ze jak se ti libi, kdyz ti starsi (ja) sebere hracku? Samozrejme ze ho neshodim z prolezacky, ale klidne ho treba zalehnu jako on to dela miminu, aby videl ze to neni ok...na prulezky ma zakaz, pokud nerespektuje pravidla a neceka az na nej prijde rada. U na je to teda prostredni (3) kdo to zkousi na na starsiho i na mladsi (1). Nejstarsi miluje pravidla, takze tam se to da jen vysvetlovanim.
Ale stejne je to porad dokola a jsem v kazde situaci jak soudce, nekdy se hadaji i o to, kdo pujde na nejake konkretni strane kocarku a je to strasne dulezity byt zrovna na te prave, nebo leve (a kdyz tam jsou oba tak si slapou na paty), takze vymyslim ze se z kazde lampy vymeni a tak, proste na hlavu :D Misto abych si u prochazky vydechla, tak neustale resim hovadiny :D Nebo ze chteji byt oba prvni, jenze ten starsi je logicky rychlejsi, takze mladsi celou cestu rve jak tur 🙈🤷🏻♀️ Vinko je moje odmena vecer, kdyz usnou 😂
Příliš malý věkový rozdíl. To je příčina, ne že bys něco dělala špatně nebo byly špatné děti.
Já mám jedno hodně jednoduché dítě, se kterým se na všem domluvíme a je to taková klidná povaha. (Ne moji zásluhou) ale vím, že mít dvě tak by to tak nebylo. Občas si totiž nějaké dítě půjčím, dokonce dvě, přesně ve věku 4,5 a sloro 2 roky. A to se pak z toho mého kliďase stává panovačná saň :”sem nemůžeš!” “Ty běž ty miminko!” “Nebudu se kamarádit s miminkem!” “To je moje, to nemůžeš”
A s tím, jak musí být všude první to máme taky, ale v tomhle věku to má každý dítě se kterým se teď více stýkáme (3). S jedním se to dá, protože ho prostě nechám a já se s tím, že jsem nezmačkla čudlík na semaforu srovnám, ale jak to udělat se dvěma? To prostě nejde, leda mít takovej věkovej rozdíl, že jednička už nemá potřebu soutěžit.
@kacka1994 taky jsem v těch nejhorších obdobích vracela starší to, co ona dělala mladší. 😃 Samozřejmě ne nijak brutálně, ale na takové to tahání za vlasy, štípání, kousání, strkání, ve vaně úmyslné stříkání vody do očí a podobné srandy, tak na ty působilo velice rychle a efektivně. 🤭😀
@95newmommy2020 Mame deti rok a pul od sebe a rozhodne nesouhlasim s Tvoji "pricinou". Plus ja s mym brachou i manzel s jeho brachou jsou takhle blizko u sebe a luxusni detstvi s partakem po boku. Proto jsme i deti chteli blizko u sebe.
Proste kazde dite je jine, jiny temperament, povaha a startovni mix genu...a i kdyby se clovek rozkrajel ve spravedlnosti a stejne vychove, nebudou podle prirucky.
Jo a moje segra je o pet let mladsi a s tou jsem byla na noze nez ji presla puberta... Tak jake soutezeni.
Autorko, ve 4 letech dite prd chape dusledky sveho chovani. Chovas i tu starsi? Mate cas jen pro sebe? Ma u Tebe zastani? Svoje hracky na ktere segra nemuze, muze si jako starsi tu mrkev vybrat prvni? Za me stridat, stridat..ve vsem. Mladsi nemuze mit vyhody ze je mladsi a starsi ze uz musi mit ten rozum, musi pockat, musi se rozdelit... Deti pak vyhledavaji i negativni reakce rodicu (utece Ti), protoze v tu chvili se o ni zajimas. Jo a moc dobre si pamatuji ruzove bryle mych rodicu, ze moje mala sestricka mi preci nemuze nic delat a preci ja ji mam ve vsem vychazet vstric, ona je mala, nerozumi tomu, bude brecet...
@95newmommy2020 Tohle je blbost, věkový rozdíl na soutěžení nemá vliv. Ano, pokud je mezi nimi 15 let, tak k nějakému fyzickému ubližování asi běžně nedochází, ale žárlivost se může projevovat i jinak.
Autorko: já mám dvě holky, nyní 4 a 6 let. Stále mezi sebou soutěží a stále se vztekají kvůli tomu, že druhá byla někde dřív nebo že měla o jeden bonbon víc. Není to tedy na hraně života a smrti, tomu jsem se snažila zabránit od malička. Ale také to bylo někdy k nesnesení. Uvědomila jsem si, že jsem v jednu dobu více chránila své mladší dítě. Asi přirozeně, bylo to bezbranné miminko proti dvouleťačce. Dokud jsem k tomu tak přistupovala, tak se ta starší mohla uvztekat. Asi v roce té mladší jsem pochopila, že musím té starší dát důležitost, že je starší, že má výhodu. Jak začala chodit do školky a na kroužky a mohla třeba na kolo, zatímco mladší byla ještě moc malá, tak se to trochu zlepšilo. Také se doteď snažím k oběma přistupovat stejně, kupujeme jim podobné věci, všechno dělíme napůl, aby ani jedna z nich neměla pocit, že druhá má něčeho víc. A dokola vysvětlujeme a vysvětlujeme. Oběma se snažím dát stejnou porci lásky. Jo a hodně jsem musela utnout babičku, která to soutěžení pořád podporovala stylem "honem, kdo bude dřív oblečený" a "kdo dřív všechno sní". To vždycky skončilo pláčem.
Mě přijde, že ta starší si vynucuje pozornost. Možná žárlí na mladší, která neustále chováš.
Já mám děti od sebe 16 měsíců, teď je jim dva a tři roky. A v této míře to neznám, naopak se neustále pusinkují, což neznamená, že to nepřijde. Ale od začátku jsme se věnovali oběma stejně, neexistuje, abych jednu měla dlouhodobě na ruce, spíš naopak jsme se vždy více věnovali starší, ne na ukor mladší, jen to tak vyplynulo samo.
@kakba jo, nas zachranovalo to, ze jsme cele vikendy od patku do nedele byvali v lese. Tam se deti jednak rozpustily do prostoru a druhak to nebylo tak intenzivni, ten kontakt. Vetsinou venku spolu v pohode spolupracovali a nepotrebovali korigovat. Take mam deti 2 roky od sebe. Vzajemne mydleni a hadky je presly az nedavno. Nekdy kolem 14 let starsi, protoze uz doma skoro nebyla. Jinak mladsi ji zboznoval a ono ho nesnasela, jak ji furt delal ocasek. On kdyz byl uz trochu starsi , tak pred ni radsi zdrhal, protoze uz byl silnejsi a nechtel ji ublizit
@jane46 5 let je furt málo, já bych volila za optimální 10 let + nebo jedináček.
@95newmommy2020 :D ono to nemusi byt ok ani pri rozdilu 10 let a taky nemusi byt idealni mit jedinacka 🤷🏻♀️😂 Ty deti se to prece musi nejak naucit - at uz doma se sourozenci, nebo ve skolce, nebo jinde 🙂 Jasne, doma je to intenzivnejsi, ale treba skoro 3 lety synovec co nema sourozence se to uci jen s kamaradama na hristi a s nasima detma a nekdy je to dost sila :D Ale zalezi dost na diteti i na stylu vychovy (jak k tomu ty rodice, ucitelky pristoupi)
Mám 2 kluky, v tuto chvíli 2 roky a 4 roky, a až na nejake drobnosti je vše úplně na pohodu. Když pominu to, ze to muže byt tím, ze jsou kompatibilní povahou, tak máme pravidla, která dokáže dodržet už i mladší. Předem říkám, ze naprosto nesouhlasím s tím, ze se nemá do konfliktu vstupovat, pokud nejde o život. Děti jsou malé, potřebuji se teprve vzorce nenásilného řešení konfliktu naučit, jinak to budou řešit fyzicky a hadkami. Moderátor je často třeba.
1. Hračky jsou rozdělené na hračky staršího, hračky mladšího a společné. Hračky, které jim patří, nemusejí sourozenci půjčovat, pokud nechtějí. Ale samozřejmě mluvíme o tom, ze je hezké to někdy udělat. Pokud je společná hračka volna, muže si ji vzit kdokoliv, druhy až bude opět volna.
2. Používáme větu Je mi to nepříjemný. Říkám to já, když mi něco vadí, učím to říkat i je. Tady už to celkem funguje, někdy vstupuji.
3. Do konfliktu někdy vstupuji už když se k němu schyluje a pomohu situaci vyřešit hned.
Kluci se nebojí o svoje věci, nikdo nemá pocit, ze nemá zastání. Oba mají prostor byt spolu i sami. Co se tyče soutěžení První vypnu minutku, první udělám tamhleto, dam pak možnost mladšímu udělat to taky, protože bývá pomalejší. Jinak jsem hlavně fér k oběma
@veroniqess mas male deti. Takove reseni nemuze fungovat vecne, i kdyz to zni krasne. Hlavne je nauc bojovat sami za sebe, protoze nastupem do skoly to teprve zacne. A ti rikam, ze vysvetlovanim sikane nezabranis.
@kakba Bojovat jako fyzicky myslíš? Pomoc v konfliktech se mění úměrně s věkem, nikdo nestojí za zadkem dětem pořád. A jak vidíš, někomu se mlátí už malé děti, a nechat je se mlátit fakt není řešení 😀 Predavam svou zkušenost zene se stejně starými detmi, jako mám já.
Mám děti 2 roky od sebe a je to taky často na Chocholouška. Někdy víc a někdy míň. Starší jde hned do násilí a mladší si hrozně vyvztekává. Její reakce na cokoliv je, že začne vřískat a dupat. Ale ona má takový jedák, že u toho pomalu praskají okenní tabule. Já se snažím nedělat rozhodčího. Když se rvou nebo perou zasahuju tak, že je od sebe odtrhnu nebo se snažím uklidnit situaci, ale nepátrám po tom, kdo měl hračku první nebo kdo si začal. U vás to vypadá, že si starší snaží udržovat svou roli prvorozené. Jakmile se postavíš do role té, která ve sporu rozhoduje, vždycky bude některé dítě dotčené a ublížené. Narůstá tím i ta míra agrese vůči druhému sourozenci, kdy se v dětech hromadí vztek z pocitu nespravedlného odsouzení. Je potřeba nechat je si vyřešit spory samostatně. A urovnat si jejich postavení včetně toho, že starší má navrch, jakožto silnější a starší a mladší se častěji přizpůsobí. Ty by jsi měla dělat jen ten dozor, který zasáhne v případě, kdy může docházet k úrazu. Zároveň je určitě třeba vysvětlovat starší a bránit jí v tom, aby šla do všeho i přes ségru. Nemůže jí pokaždé převálcovat jako buldozer, to by chápat měla. V tom bych o dost zpřísnila. Klidně i tak, že jakmile příkladem vlítne na prolézačku a shodí u toho mladší, tak dostane na nějakou dobu zákaz tam chodit. Uteče a neposlechne, i přes její řev jí potáhnu za ruku jako mimino dokud nepochopí, že utíkat nebude. Děti nerozumí řevu jako následkům svého jednání. Ale když jim způsobíš nepohodlí jako následek, tak to pochopí velice rychle. 🙂