Krasny den vsem maminkam 😉 strasne dlouho jsem se odhodlavala sem napsat ale ted uz nemuzu jinak...Tak to zkusim...treba si to nektere z vas precte a take napise a nebo ne a to vubec nevadi...hlavne ze jsem prekonala samiu sebe a sveruji se...mam dve nadherne a sikovna děti (starsi klučík za chvili 5, mladi sestricka za chvíli 3...2 roky rozdil). Co se narodila sestricka, tak braska zarlil, vyzaduje pozornost, vim dal vic krizuje, nezvlada emoce emoce (vybuchy). V realu spolu nemuzou zustat ani minutu o samote, neustale se hadaji, setkani na sebe, rvou se...stejne tak pokud jsem v jejich pritomnosti nebo i s tatkou...opravdu uz nevim jak dal!?!?! Jako jejich milujici matka to nedokazi pochopit a aktualne uz jsem v takovem stadiu, ze s nimi skoro nezvladam byt sama...vycerpani, zoufalstvi, vybuchy vzteku n.a. jejich hadky, tahanice...deti jsem moooc chtela, s cizimi mohu byt klidne 24h ale ty nase uz nedavam...urcite bude I vliv unavy (oba problemy se spanim, usinanim takze uz v podstate 5 let nespim), do toho zijeme v zahranici (kulturni rozdil, ve skolstvi, ...vse mi vadi)...manzel je cizinec...od malicka s detmi cas skoro vubec netravil, hodne pracuje, ted ma spousty problemu (prace, zdravi, uleti v rodine,...)..je strasne podrazdeny a chova se dost agresivne...ve vztahu nejsme ani jeden stastny...resim intenzivne co dal...jako rodina jsme nikdy moc nefungovali (zadne spolecne vylety, dovolene,...) a ted uz vube ne...Bohuzel nemam moc podporu rodiny (vybrala sis tenhle zivot v zahranici sama tak se ted snaz a vyres si to...) Dekuji vsem za precteni a budu rada za jakekoli reakce!!!!
@sudylichozrout my se s bráchou milovali a stejně jsme se řezali jako koně a ještě vić, akorát v pubertě, jak říká brácha, jsme přešli na kultivovanější formu a začali si nadávat 😂 jsem o dva roky starší, žárlila jsem šíleně, ale on byl takovej truhlík, co jsem řekla, bylo svatý, nechal si vnutit jakokoliv hru, že jsem ho nakonec vzala na milost 😉 Sice dneska žijeme dost daleko od sebe s vídáme se fakt málo, ale myslím, že se zbožňujeme pořád.
Uff, ja prave premyslam nad tym, ci ist do druheho dietata a presne toho sa obavam. Mam to podobne, žijeme v cesku, rodina na slovensku, manzel v praci, prve dieta nespavec, nejedlik, ak sa ho opytam, ci chce surodenca, chytí hysak, ze neeee... kazdy ma presviedca, ze druhe dieta byva za odmenu, je to lepsie ako s prvym a urcite mam do toho ist. A teraz som si od teba precitala presne to, coho sa najviac obavam, ze to takto bude aj u nas 🤔
@cocci1 diky moc za reakci ! Ano, prave ze si uvedomuji, ze mame o rodinnem zivote, vychove a fungovani uplne jine predstavy...bohuzel...zijeme ve Francii, takze by se reklo hodne podobne misto, ale system je nastaveny uplne jinak..teda kdyz jsme byli sami, ja sama za sebe s přítele tak jsem taky nadavala (nesmyslna byrokracie, administrative,...to vse pokracuje), ale zivot s detmi je teda sakra rozdil...vse zacina narozenim...6tydnu volno pred a 10 tydnu p.o. a hura do prace...a uz to jenom vali...samozrejme jsem s tim nesouhlasila a vybojoovala si to kde sebe, ale ty vecne boje uz me unavuji....jinak s manzelem to bylo prvnich 5 let pohadkovych ale co prisly děti a objevily se dalsi a dalsi problemy tak se jenom snazim a snazim a vsechno zasadni pro me nejak vymizelo...bo v mych ocich jako tata selhal n.a. plene care ale stale doufas (a popravde take neustale vyviji emocni forcing...)..děti tatku vunec neberou ...a situace se stupnuje...nutne bych se potrebovala vzpamatovat, aspon castecne dobit baterky (bez deti) ale moznosti v nedohlednu...nikdy bych netusila, jak moc se muze situace vyhrotit a do Jake krize se muzu/muzeme dostat. Jeste jednou ti moc dekuji za precteni, za reakce!!! omlouvam se za detaily, jsem opravdu aktualne dost v pr...a resim (uz delsi dobu co dal)
Ahoj diewcatqoo ;) dekuji za tvoji reakci ale nepsala jsem to proto abych te odrazovala 😉 mam kolem sebe spousty stastnych a spokojenych rodin se dvemi nebo vice detmi! O to vic me mrzi a nedokazu pochopit, proc u nas je to pro me, nas "za trest"...kdo nezazil nepochopi...zboznuji děti a I s nimi casto pracuji a ani ve ani by me nenapadlo , ze budu trpet a zazivat nocni mury s vlastnimi...zaklad je milujici par, nepodminena laska😉 a taky znat samu sebe (sice jsem o tom v te dobe nevedela, ale byla jsem uveznena stale mezi 2 zeměmi a casem se to jenom horsilo a nicemu nepomohlo). Ale ano, bohuzel u nas zacala (ne) rizena exploze s narozenim sestricky (a to jsem v porodnici byla nejstastnejsi clovek n.a. svete...I tak muze vsechno bohuzel zacinat). Poslouchej svoje pocity urcite te navedou ;)
@cocci1 ahoj, vobec som to nemyslela tak, ze ma od toho odradzujes. Prave naopak, z tvojho prispevku mi prislo, ze mame dost vela veci spolocnych, preto som reagovala.
My sme boli s manzelom spolu 7 rokov, super vztah, babatko sme chceli, velmi sme sa tesili. V tehotenstve v poslednom trimestri som musela zostat lezat, pretoze som sa zacala otvatat - manzel ma cele 3 mesiace obsluhoval ako kralovnu. A ked sa narodil syn, akoby sa vsetko zmenilo. Ako tatko je uplne na nic. Nekrmi, nekupe, neprebali, nekocikoval, nechodi na s malym na ihrisko, pomoc v domacnosti ziadna... 'Chodi do prace a ma svoje konicky - pocitac a auta. 95% vsetkeho casu sa staram o maleho sama, on sa s nim hra len obcas a len ked ma maly dobru naladu. Akonahle place, manzel si da sluchatka a zavrie sa na zvysok dna do izby a este ma blbe pripomienky, ze si neviem dat rady so synom. O domacnost sa staram vylucne ja, pretoze on chodi do prace a je unaveny. Pritom vobec nepracuje manualne a ja som do synovych 2 rokov vstavala v noci kazdu hodinu, pretoze nechcel spat. Mam pocit, ze vserko sa narodenim dietata pokazilo. Tiez sme daleko od rodiny, nemam tu moc znamych, nemozem nikomu nechat syna a urobit si chvilu cas len sama pre seba.
A asi to je ten najvacsi problem, ktory mame obe. Ze nemame oporu v manzelovi, ze sa nemozeme na neho spolahnut ako na otca svojich deti a ze sa citime velmi osamelo. Preto sme nervozne na deti. Vravi sa, ze ak je spokojna matka, je spokojna cela rodina. A na to, aby bola matka spokojna, musi mat oporu v muzovi. Ked ju nema a ked ma pocit, ze nie je lubena, trpi cela rodina.
Preto ma zaujal tvoj uvodny prispevok, lebo vidim na synovi, ze potrebuje surodenca. Ale zas viem, ze budem na to uplne sama. A ak si predstavim, ze to druhe bude nahodou nejako chore, alebo ze budu nahodou dvojicky alebo sa proste budu s bratom furt hadat.. asi to psychicky nedam.
@diewcatqoo ahoj, pro tebe bych mela jednu radu. Objednej si, klidne i jen sama pro sebe, nejaky welness pobyt treba na tri, ctyri dny a manzelovi oznam, ze jedes dobit baterky. At si vezme dovcu a stara se. Nekteri muzi ten kolotoc a zaprah nepochopi, dokud si ho sani neproziji. Nenech se zviklat, nenech se ukecat, ze nesmis odjet. Smis a potrebujes to. I on to potrebuje, aby pochopil. Tvuj syn uz neni miminko, par dni to bez tebe zvladne. Drzim palce.
@sudylichozrout dakujem za radu. Uz sa na to odhodlavam dlhsie. Cakala som, az syna uplne odstavim, lebo zaspaval vylucne na prsniku. Ale uz takmer mesiac nekojim, takze uz som aj muzovi oznamila, ze s kamoskou pojdeme na dva dni do viedne. Doteraz sa vyhovaral na to kojenie, ale teraz uz nema ziadne argumenty 🙂
Tiez si myslim, ze keby pochopil, co vsetko obnasa zivot zeny na materskej, tak by sa na to asi inak pozeral a mozno by si ma zacal viac vazit. Lebo teraz je to tak, ze ja som boh lebo chodim do prace, zarabam, mam pravo byt unaveny. A ty si len doma, tak co sa stazujes.
@cocci1 Jámyslím, že si to zase sende. taky nespím a vím, jak ti je. mě se budí syn. Dcera to měla taky a pomohly jí homeopatika. Se synem se taky chystám. Zkus to, třeba by je taky homeo. zklidnila a spaly by ti. to vyčerpání dělá své, věř mi, že vím, jak se cítíš🙂 Určitě to pomine, zlomí se to a začnete spát a tím se to dá hodně dohromady. A kvůli vztahu, co zkusit partnerskou poradnu? manželství je těžké, to ti řekne každý. Staří to říkají a asi vědí proč. Vydrž!!!!!!Posílám povzbuzení🙂
Zaujalo mě téma, protože mám dvě holčičky ve stejném věku a taky jsou furt v sobě. Nejsou sice agresivní vůči sobě, ale furt se dohadují, dělají si naschvály a žárlí na sebe, hlavně ta starší je takový citový vyděrač. A já dělám co můžu, neustále se jim věnuju, oběma i každé zvlášť, lásky a porozumění mají doma plnou náruč, hraček narvanej pokoj až po strop a stejně, pak je vidíš, jak se hádají o jednu pitomou kostičku lega, nebo o to, kdo řekl první nějakou nádávku a říkaš si...... doprd, šmejdi, vykašlat se na ně 😀
Nicméně Váš problém je asi mnohem složitější, než jen sourozenecké vztahy, pokud rodina nefunguje, tak se to nejvíc projeví na negativním chování dětí. Takže bych v první řadě vyřešila co dál s tebou a s manželem.
@cocci1
Ahoj,kde si vo FR?
@trdelnik234 Ahoj, nevsimla jsem si tvoji reakce; az ted na to koukam ;) v Grenoblu. ty jsi take ve Francii?;)
@cocci1
Ahoj,ano uz viac ako 10 rokov a nie vzdy to bolo pre nas jednoduche.
Ja som v Idf teraz,Grenoble poznam,byvala som pred 8.rokmi v Lyone,chodili sme tam casto.
Ako sa vam tam zije?Odpis mi do SP ak chces
@cocci1 tech problemu je hodne a jsou provazane. Podle me by bylo treba jit od tech nejpodstatnejsich k dilcim a postupne se stabilizovat. Nejvetsi pruser vidim v tom, ze ty a tvuj partner dohromady nefungujete, coz se samozrejme odrazi v celkove atmosfere doma. Ty jsi ve stresu, na coz reaguji podrazdene i deti. Navic ony nevidi harmonii, takze nechapou, ze by se k sobe mohly harmonicky chovat take. Doporucuju nejprve vyresit tvuj vztah k priteli, treba i jit od sebe a pak pracovat s detmi. Jak eozdilne je kulturni prostredi, kde zijete?
Jinak ja se s brachou v detstvi temer nesnasela, rezali jsme se jak kone a dnes bez sebe nedame ani ranu. Jenze my jsme meli alespon dobre a laskyplne zazemi, takze dobre priklady byly.