Mimino a starší sourozenec. Jsem vážně tak neschopná?

A máš k dětem tatínka? To jsem totiž nikde nevyčetla. Prostě když to jde, dej mladšího (sorry, ale příčí se mi psát to slovo na m, tak jak jsi to psala ty), otci a buď jen se starším. Je to pro Vás pro všechny nová situace, se kterou se všichni nejdřív musíte smířit a naučit se v ní žít. Nejtěžší to bude právě pro staršího, celou dobu tě měl pro sebe a najednou přišel člověk, cizí člověk, kterýho má mít rád, protože mu to všichni řikaj, vždyť je to přece sourozenec. To co dělá starší není zlobení, je to volání po pozornosti a té se mu dostává, když bouchne mladšího, když rozbije sklenku, když skáče po gauči, apod… Sice na něj máma v tu chvíli křičí, ale křičí jen a jen na něj. Moc dobře to znám.

Neboj to chce čas a sedne si to.Až budou větší ,tak budou lumpačit spolu 😁

Místo nosítka můžeš zkusit šátek, dá se uvázat na víc způsobů, třeba potřebuje jinou polohou. Děti cítí náladu rodičů, je strašně důležité zůstat vnitřně v klidu, ale vím, že je to těžké. Zlobení je jen volání staršího o pomoc, on moc dobře ví, že to nemá dělat, jen tím chce upoutat pozornost, protože negativní pozornost je lepší než žádná pozornost. Vyhnula bych se nějakému nadávání a hubování. Zkusila bych ho zapojit, třeba podej plínku, ubrousek. Když budeš kojit, povídala bych si s ním, "četla" obrázkové knížky. Straně nemám ráda věty, když přijde babička, a co jsi hodnej na bráchá/ségru, nezlobíš sourozence, žalování - maminka mi říkala, že jsi zlý a boucháš miminko.
Ječení na malého, když zlobí - je to začarovaný kruh, dospělá jsi ty, tak to musíš utnout ty, i když teď je to nesmírně těžké, protože máš asi nervy v kýblu.

Já se přiznám, já naučila v tomto období dvouleťačku koukat na televizi. Šla jsem kojit/uspat, cokoliv, pustila jsem pohádku. Vydržela dlouho a dnes na ní závislá není.

Jestli te to uklidni, me dvouletacka hazi vzteky veci po byte a to ani nemame mimino. Taky se mlati do hlavy obcas a u niceho nevydrzi.. asi ten vek.

Měli jsme to podobně, starší taky hodně zlobila, když se mladší narodila. Ne že by jí bila, spíš třeba bouchla mě, když jsem mladší kojila. A hodně se vztekala a všemožnými způsoby se snažila vynutit si pozornost.
Pomohlo jí zapojit, chválit, mazlit se s ní, stokrát ji ujistit, že ji miluji a že je pro mě spolu se ségrou to nejdůležitější na celém světě. Někdy to bylo těžké, obzvlášť, když jsem měla nervy v kýblu, ale fakt pomohla víc láska než zákazy a příkazy. Taky jsem jí stále každý večer četla pohádku a mladší hlídal manžel. No a jasně - pohádky a písničky v televizi to jistí, dá ti to sem tam půl hodinku klidu.. Nebo Albi tužka, ta taky zabavila na celkem dlouho.
Dnes má mladší 15 měsíců, starší 3 roky a vyvíjí se mezi nimi hezký vztah. Vydrž, bude to lepší!