Malá anketka na téma sourozeneckých vztahů
Milé maminky, zajímalo by mě, jaké máte sourozence, jak jsou od vás věkově, jak jste si s nimi rozuměly v dětství a jak si s nimi rozumíte nyní v dospělosti. A kdyby to bylo na Vás, zda byste si to přály nějak jinak (např. mít sourozence blíže věkově k sobě). Anketa je samozřejmě i pro ty, kdo žádné sourozence nemají (zda jim to tak vyhovovalo, či ne).
sestra je starší o 3 a půl roku, co si tak pamatuju, tak mi přijde, že jsme se dost hádali. Vztah od puberty dál nic moc. Když jsme odešly od rodičů, měla jsem chvíli dojem, že to bude lepší, ale v zásadě je to jen tím, že je míň třecích ploch. Nebýt našich, tak se vidíme tak dvakrát do roka, jestli vůbec. Mě to dost mrzí, ale nic s tím nenadělám. Dobrý vztah se sourozencem podle mě není otázka věkového rozdílu, ale povah. Takže já bych věk neměnila, bylo by to stejné.
Mam bratra, o rok mladsiho. Vztahy vzdy super. Byli jsme jako dvojcata. Hodne veci jsme delali spolu, sporty, prvni flamy 😂
mam brata o rok staršieho. dalo sa... ale este by som prijala aj sestru zhruba v tom veku 🙂
Mám bratra o 13 měsíců mladšího. I když jsme se i hádali a rvali, byli jsme nerozlučná dvojka a vyrůstali jsme vlastně jako dvojčata. Bylo to super, rozhodně bych neměnila. Proto jsem taky chtěla mít děti brzy po sobě a vyšlo to, máme kluky 13 měsíců od sebe a doufám, že i oni budou parťáci a budou rádi, že mají jeden druhého 🙂
Bracha je o rok mladsi. Detstvi super, v puberte hadky, od te doby idyla. Pomahame si, stykame se hodne, sli jsme si vzajemne za svedky na svatbe. Za me ideal. Doufam, ze moji kluci to budou citit stejne.
Segra, o 4 roky mladsi. Detstvi i puberta super. Pak jsme se trochu vzdalily, mame uplne jiny okruh znamych i jine zajmy. Porad dobre, ale uz to proste neni jako driv. Vekem to podle me neni.
Deti mam o rok, chlapecek je starsi, a zatim super, ale zatim je jim teprve 6 a 5. Kez jim vydrzi i nadale.
já mám o 4,5 let starší ségru. Měly jsem k sobě blízko v dětství, v pubertě a teď máme domy vedle sebe a nedám na ni dopustit. Neumím si představit lepší sestru. Nikdy jsem nepocítila problém ve věkovém rozdílu a teď už se ten rozdíl stírá úplně.
Brácha mladší o 20 měsíců. Od dětství dvě různé povahy. Nikdy jsme neměli stejné zájmy, kamarády......Rvačky i v pubertě (stále mě tloukl :-/). Stýkáme se, máme se rádi, ale hlubší vztah to nikdy nebyl.
Nikdy mi to ale nevadilo, vždy jsem měla nějakou tu kámošku, co ségru nahradila.....
Mám bratra o 15 let staršího,vztah v dětství super,v dospělosti taky. Sourozence blízko věkově mi nahrazovaly kamarádky a hlavně o 8 měsíců mladší sestřenice.
Já mám děti 22 měsíců po sobě a kdovi jak to bude,zatím se akorát rvou. Ale u kluků asi normální.
brácha o 14 let mladsi, kdyz byl malej, tak bozi....pak ja odesla makat do ciziny apod a moc jsme se nevidali. Co vloni zemrela mamka a ja se konecne nasla, tak mame nejlepsi vztah co jsme kdy meli. Je to skvelej kluk. Ja mam prvni dceru s ex, te bude 10 a v listopadu cekame prcka s novym partnerem.....jsem na to zvedava. Mia ale zije se svym otcem, takze netusim, co budou mit za vztah 🙂
jedna sestra starší o 4 roky. když jsme byly malé, hrála si na učitelku, ale i jsme se dost rvaly. hrozně na mě žárlila. ted se docela snažíme,ale vztahy jsou i tak dost chladné a vídáme se málo. naštěstí mám výborné kamarádky, dikybohu za ně. 4 roky rozdíl je podle mě už moc,ale samozřejmě je to i o povaze. jsem ráda, že mám děti celkem brzy po sobě - necelé dva roky.
ahoj, mám o dva roky mladšího bráchu a vždycky jsme si rozuměli a byli jak dvojčata, až donedávna, kdy se začal projevovat vliv švagrové. Bohužel bratr zapomněl na vychování a hodnoty, které mu dali rodiče a chová se jako vůl. Doufám, že mu brzo spadnou klapky z očí a začne se chovat zase normálně.
Mám bráchu o 8 let staršího, vztah v dětství v pohodě, v dospělosti jsme si začali hodně rozumět, máme se moc rádi. Manžel má o 7 let mladší sestru a když byla malá, tak mu trochu lezla na nervy, ale teď mají suprový vztah, podnikáme spoustu akcí spolu. 🙂
Mám o 20m mladšího bratra. V dětství jsme si dost vyhráli, v pubertě jsme se moc nemuseli a teď máme celkem OK vztah. Každopádně díky zážitkům z dětství (je fajn mít parťáka) jsem si pořídila děti brzy po sobě (15m), zatím je brzo na nějaké závěry, ale co je zřejmé, že děti na sebe (zatím) nežárlí.
Mam brachu o 5lt mladsiho. I kdyz bydlime v jednom dome, vztah bohuzel nijaky;((
Tak já tady jsem asi první, kdo sourozence nemá. V dětství mi to nikdy nevadilo, patřím do generace husákových dětí, takže jsem žila na sídlišti, v paneláku plném dětí zhruba ve stejném věku a celé dny jsme poletovaly venku. Později přišla fáze, že mi bylo líto, že nerozumím vztahu mezi sourozenci (tehdejší přítel byl ze 4 dětí, z toho jedno byla ségra-dvojče a já jim ten vztah moc moc záviděla). Teď jsem na prahu čtyřicítky a je mi moc líto, že jsem jedináček. Vztah mých rodičů se rozpadl už před 30 lety, každý z nich má svůj život (nemám nevlastní sourozence), tátu vídám 4x ročně,mamku jsme letos leště neviděli a já si připadám strašně sama. Jasně, mám syna a manžela, ale vlastně nikoho z té "mojí původní" rodiny.
@gracinka7 vídat otce takto často je pokrok, neviděla jsem ho dvacet let a tuto četnost si vydupal u své manželky, takže to beru tak,že jsem ráda, že můj syn vidí dědu aspoň takto často a zhruba 1x za měsíc nám krátce tajně zavolá 🙂 Od mamky se mi dostávalo často psychického i fyzického týrání a když se pokusila totéž k mému synovi, tak si na poslední chvíli uvědomila, co chce udělat a raději se s námi přestala stýkat. Toto už asi "opravit" nepůjde a mně se možná i trošku ulevilo, že je to ošklivé za mnou.
Ségra o 2 roky a devět měsíců mladší. Jako děti jsme si dost vyhrály, ale zároveň jsme se i věčně pošťuchovaly a hádaly. Pak s nástupem předpuberty mě pomalu přestávalo bavit hrát si s ní na rodinu a s panenkama, já byla inťoš věčně v knížkách a ona chtěla blbnout, zpětně furt vykládá, jak si přála spíš bráchu, že by mohla "kamarádit" s jeho kámošema. Ale nemyslím si, že by jiný věkový rozdíl něco změnil, především to bylo dané i totálním rozdílem našich povah, ona je ohnivý Lev, já vodní uzavřený Štír (on Štír je samo o sobě dost komplikovaný znamení), ségra byla většinou ta, co začínala konflikty a já se vlastně byla nucená bránit a přecházet do protiútoku, i když z povahy mi to příliš vlastní nikdy nebylo, doteď mi nedělají hádky dobře. Taky jsem to většinou byla já, do se z nějakého konfliktu stáhl dle hesla "moudřejší ustoupí" (bohužel mě to naučilo být pasivnější i jinak v život, nejsem moc průbojná).
Nyní si se ségrou vcelku rozumíme, jako není to takový ten vztah alá "nejlepší kámošky", jak známe z filmů, a nevoláme si denně hodinu kvůli blbosti, to fakt ne, na to jsme příliš rozdílné. Ale už ten vztah mezi námi není takový hádavý, prostě je dospěláčtější a doufám, že snad rozumnější.
Být jedináček si představit nedokážu. Sama chci určitě také dvě děti (manžel je jedináček a jedinou výhodu vidím snad v samostatném pokoji a že se nebude muset jednou s nikým dělit o dědictví) I přes to, že náš vztah není ideální, pořád si myslím, že tento věkový rozdíl není špatný, čím větší, tím by to asi bylo spíš horší. Takto máme stále vlastně podobné "oblasti životního zájmu" - vdávaly jsme se ve stejný rok, první dítě jsme měly ve stejný rok (ségra vždy teda byla ta první a já se mohla inspirovat, taky dobrý 🙂)...
@timonek to spíš občas, když je taková ta správně "blbá nálada", tak si pobrečím - a pak si ráda v práci poslechnu kolegyně, jak mají sourozence,jak se seštěkali kvůli penězům,podílům na baráku, jak sourozenci měli rodiče raději, nadržovali mu ......... tak určitě má samota i svá pozitiva 😅
Sestra o 5 let mladší (téměř na den). Jako malou jsem ji milovala. V mojí pubertě trochu horší, musela jsem ji brát všude s sebou a to se mi ne vždy hodilo. A teď, nemůžu si to vynachválit. Stále se vídáme, píšeme si a řešíme každou věc co nás napadne 🙂
Neměnila bych, pokud půjdeme do třetího dítka, také to bude s odstupem 5 let 🙂
Mám bratra o 10,5 měsíce staršího. Když jsme byli děti, tak to bylo docela fajn. Chodili jsme spolu i do třídy na základce. Na střední to pak taky docela šlo, oba dva jsme byli na intru. Zlomilo se to po maturitě, já jsem nastoupila na vysokou, brácha do práce. A už to jelo. Nevím proč, ale brácha mě začal osočovat, že naše jen využívám, zatímco on se živí sám. Jednou jsme měli spolu docela dost ošklivý výstup a od té doby je to na prd. Nevím, jestli je to blízkým věkovým rozestupem, ale někdy mi přijde, že brácha je v sobě tak nějak naštvanej, že ty rodiče neměl dost pro sebe, že mě občas (možná často) někdo bráchovi předhodil (líp jsem se učila, nebyli se mnou žádné problémy, dost jsem ho i ve škole táhla). Taky v tom hodně vidím jeho dost prudkou povahou. Ale to asi nikdy nerozšifruju.
@gracinka7 ono to tak bohužel bývá-já se mamce bála i říct, že jsem těhotná, bála jsem se její reakce, že s tím nebude souhlasit, něco vymyslí,udělá - a přitom mi bylo skoro 34 a byla jsem vdaná. Mamka prostě jen potřebovala někoho,na koho svést to, že její život není takový, jak si asi kdysi myslela,že by mohl být- že si nevybrala pro sebe ideálního manžela, že se rozvedla /navíc v době, kdy pak i dvě spolužačky měly od rodičů zakázáno se mnou kamarádit 😅 ), atd. atd., pak jsem nenaplnila já její představy o mém životě (nejsem krásná, štíhlá, dostatečně vzdělaná, nenašla jsem si vysokoškoláka, který by měl barák, já nemusela pracovat,mám podřadnou práci........ No, asi je mi teď celkem dobře, i když moje sebevědomí, to bych se asi nedoplatila psychoterapií 😀
Jsem jedináček a sourozenec mi vždycky schazel. Chybi mi i ted a jsem ráda, ze moje deti maji jeden druhého. At uz budou mit v dospělosti jakýkoliv vztah, tak verim ze budou radi ze se maji 😉
sestra je starší o skoro 9let, měla mě jako živou panenku, v pubertě konec, byla jsem jí otravná, vztah v dospělosti měla a má ochranitelský. Ale nic moc, asi bych brala blíž věk.