Kdy začalo vaše dítě akceptovat mladšího sourozence?
Mam nasledujici problem: Mam dvouletou dceru a 5 mesicniho syna, tedy deti s rozdilem veku 19 mesicu. Dcerka zpocatku na brasku zarlila, pote ho zacala v podstate ignorovat a tato faze neustale trva a uz mi to zacina delat starosti. Hlavne me to mrzi. Dcerka sice brasku pohladi, nebo mu da pusu, kdyz ji o to pozadame, ale sama neprojevuje vubec zadny cit. Naopak, kdyz se ji braska nejak dotkne, tak vyskoci, jak by ji ustknul 😔 Pritom je jinak bezproblemova, velice klidna, je sice stydliva, ale s detmi vychazi dobre. O panenku-miminko se take "stara". Neprijde mi ani, ze by na brasku nejak zarlila, nesnazi se mu ublizovat, pokud jsou oba na zemi, tak se kolem nej pohybuje velice opatrne.
Zazila jste nektera podobnou situaci? Jak jste postupovaly? Zatim nechavam veci volny prubeh, dceri i synovi se venuji stejnym dilem, snazim se pomalu zapojovat do hry oba dva spolecne. Ukazuji dcerce, co uz braska vsechno umi, nebo co s nim delam ja, nebo naopak kdyz se neco povede ji, tak ji oba se synekm "tleskame" apod. Ale porad me trapi otazka, zda jde udelat vic...? Predem dekuji za nazory a zkusenosti.
Mám v podstatě děti jako ty - starší kluk 21 měsíců, mladší 4 měsíce, rozdíl mezi nimi tedy 18 měsíců. Pro srovnání se to u nás vyvíjí takhle. Ze začátku se mu miminko líbilo, chodil se na něj dívat do postýlky, opatrně na něj sahal... Tak kolem 2-3 měsíců se to zhoršilo a začal žárlit. Když jsem mimi nosila, strkal do mě, ať ho dám do postýlky, škrábal ho, tahal za ručičky, nožičky, snažil se ho bouchnout i různými věcmi, atd. V tomhle období jsme pořídili druhou "denní" postýlku do obýváku, aby měl mladší nějaký chráněný prostor. Teď se to o dost zlepšilo. Chce, aby mimi chodilo všude s námi, hladí ho a tulí se k němu. Když je ale třeba hodně rozdováděný, to by mu ublížil. O miminku si povídáme, spolu si s ním hrajeme, ale musím být pořád ve střehu. Společně na zemi se je třeba nechat bojím.
V podstatě mám stejnou taktiku jako ty. Staršího sice koriguju, ale jinak tomu nechávám volný průběh, oběma se věnuju a snažím se je "propojit" vzájemně. Jejich vztah se vyvíjí a doufám, že to chce jen čas. Ale taky si ráda přečtu zkušenosti ostatních.
To asi nezlomis, vydrz... Delas to dobre a vysledky se urcite dostavi. Ja mam deti o rok a 3 tydny a vyvoj u nas byl nasledujici:
Po porodu a prvni dva mesice naprosta lhostejnost, jen osahavani a ocumovani jako u nove hracky.
Dva mesice po porodu najednou zarlivost jako prase, a vybijel si to na mne, nechtel ke mne, dokonce plakal a odtahoval se. Se mnou se spokojil jen kdyz nikdo jinej nebyl, a tim nikdo myslim i moji sestrenici, kterou nikdy predtim nevidel 😝 Na segru byl ale celkem hodnej a opatrnej.
Ted ji obcas bije, perou se o hracky, byl by schopnej na ni slapnout, ztratil ten respekt, ale kdyz ji slysi plakat, upozornuje "mimimimi", chce za ni jit, houpat kocarkem, kdyz vstava, tak ji hleda... Ale kdyz ma blbou naladu a manzel si ji jen na chvili vezme, synacek chyti hysterak, vesi se na nej a vzteka a v tu chvili by ji klido zlikvidoval. Na tatinka si proste dela naroky jen on. A taky ji casto ignoruje a dela , ze neni, pritom holka ho desne miluje 😀 Podle me jsou pro ne miminka zatim celkem nezajimavy, nase mala jeste ani neleze a neplazi, takze neni moc mobilni a on ji zdrhne.
ahoj, ja mam deti od sebe o 2 a trictvrte roku a myslim, ze je to u vas jen otazka veku, co si pamatuju u te starsi dcery, tak si v tomto veku nemela ani potrebu s nekym hrat a byla na ostatni deti jakoby dost hakliva, dej tomu cas, je jeste malicka na to, abys ji nejak domlouvala, stejne by to nepochopila a taky si myslim, ze az maly zacne lezt, chodit, ze se to taky mozna zlepsi, vidim to u nas 😉 drzim pesti 😉