Jaké jsou nevýhody sourozenců blízko u sebe (2 roky)?

Mě by spíš zajímaly ty výhody 🤔 Hlavní nevýhoda je, že první rok je náročný, ale záleží na dětech, asi ne každé se snaží mladšího sourozemce eliminovat....

Mam deti od sebe 25 mesicu . Dceři je ted 6 mesicu , vse je uplne na pohodu . Zatim zadne nevýhody nenacházím . Bala jsem se toho ale si zalezi jak hodne to miminko bude.☺️

Máme věkový rozdíl 13 měsíců a žádné nevýhody mě nenapadají 😀

U nás rozdíl 17 měsíců (mladší teď necelé 4 měsíce) 9a zatím jsem nevýhody neobjevila. Nebo nic extra. Hodil by se dvojkočár, ale buď už to vydržíme a nebo na jaře pořídíme. Stále jsme se doma neshodli. Ale jinak zatím musím zaklepat, že dobrý. Oba po obědě spí, tak spím s nimi, takže většinou ani nejsem úplně vyřízená co se týče spánku. Ale v noci kojim jen mladší, starší spí už půl roku celou noc 🙏 k oběma si vstávání představit teda neumím, ale člověk to stejně moc neovlivní. Za mě zatím dobrý. Chce to teda hlídací babičku nebo tetičku, protože k doktorovi s oběma když ten starší ještě neposlouchá je to mor. Lepší nechat staršího doma a jet jen s mladší. A že těch doktorů ty první měsíce je 🙈

Mám děti od sebe 22 měsíců. Velká nevýhoda byla těhotenství s batoletem, bylo to extrémně náročné, málo jsem spala, negativně to ovlivnilo kojení starší a těhotenství jsem si neužila. První týdny po porodu byl tak masakr. Od té doby vidím samé výhody.

Len, že je to náročné, obe deti majú veľa potrieb, na staršieho nie je toľko času, majú iné spánkové cykly, atd. Prvý polrok bol extrémny, postupom času je to len lepšie a lepšie.

my mame 29 mesicu. v tehotenstvi me mrzelo, ze nemuzu prvni dat to, co by potrebovala, proste to fyzicky neslo, taky sem prestala kojit. mela sem strach jak bude starsi reagovat...zarleni, zhorseni chovani, zhorseni v jidle nebo ekzemu, pripadne regres s nocnikem...tak krom lehkeho zarleni se nic nestalo, ale to je samozrejme individualni. od narozeni druhe se ale vyrazne musel zapojit manzel - uspava ted starsi a v noci k ni taky vstava on, protoze ja kojim skoro celou noc. starsi jeste nechodi do skolky, takze zvladnout 2 naraz je proste tezsi. a nejaky cas peo sebe uz vazne nemam. s tim spankem, to uz je vys. mladsi ted bude mit pul roku a potrebuje spat jeste dost. dopoledne davam starsi tablet, aby byla fakt potichu, jinak mi ji stale budi. po obede chodi spat az se mi tu mladsi podari znovu tak nejak uspat. a pak chodi ve 3 manzel z prace a pomuze. starsi totiz nekdy jeste spi, kdyz ta mladsi uz potrebuje jit ven (znovu spat do kocarku). ted pres zimu citim, ze to mimco taky dost limituje moznosti pro tu starsi, ktera by mohla mit vic vyletu, akci apod. (hlavne teda kvuli kojeni venku), nebo ji proste nemuzu vzit na trampoliny, do bazenu...protoze to se dvema proste nedam. babicky nehlidaji a k doktorovi si casto bere manzel propustku a hlida tu starsi. ocekavam vetsi masakr, az se mladsi zacne pohybovat a narusovat prostor starsi, brat ji hracky apod. - to ji asi bude vadit. doted je na ni moc hodna a nijak ji neublizuje. taky to bude mnohem horsi na hlidani, protoze je tu samozrejme uz dost pro mimco nevhodnych veci (boty od barbin apod.)

Máme ještě menší rozdíl. Nevýhodu nevidím. Ani ve spánku. Naučila jsem je, aby ten jediný (který teď mají přes den) spaly spolu. Večer taky. 🙂

Máme rozdíl skoro přesně dva roky a nejvíce mě štve, že starší zařadila ve všem zpátečku a chová se více jako mimino - chce plínku, bryndák, žvatlá a celkově se ve všem snaží napodobit mladšího sourozence. Spánek byl překvapivě v pohodě, asi proto, že řvousenka a nespavec bylo to první...

Máme rozdíl 21m, aktuálně má mladší 10m. První týdny a měsíce teda nevím co bych dělala bez nosítka a tak jsem měla aspoň volné ruce pro staršího. Zatím nejhorší bylo když byli oba nemocní, týden skoro 40horecky, kasel... naštěstí to vyšlo na svátky a manžel byl doma, tak se to dalo ale byl to masakr, oba se chtěli nosit, spalo v jinou dobu, mladší jen na mě, odložit se nedal vůbec. No pak jak někdo výše psal je fajn, když má kdo na chvilku pohlídat a jet k doktorovi nebo do obchodu jen s jedním. Já měla prvotně hlavně obavy ze spánku, ale to mě kluci vyvedli z omylu hned první týden, večer usínají ve stejnou dobu, sladili se neskutečně.

Mám rozdíl dva roky. Nevýhoda určitě byla, že ta straší byla pořád ještě malá a ne vždy si nechala všechno vysvětlit. I když ségru hrozně milovala a úmyslně by ji neublížila, museli jsme ji hodně hlídat, protože chtěla miminko pořád chovat, straka jí prstíky do očí, zkoumala jí, bylo někdy náročný to uhlídat, aby ji neublížila, i když to nebylo úmyslné. Další byl spánek, ona se pořád ještě v noci často budila, do toho miminko každou hodinu, to bylo hodně náročný, já byla jak zombie. A poslední věc byla ta, že ta straší, i když byla hrozně šikovná, tak byla pořád ještě hodně nesamostatná, takže ta péče byla náročnějších, kdyby byla třeba o rok starší, věřím, že by víc věcí zvládla sama a bylo by to snazší. Ale já teda nelituji, první rok byl těžký, naštěstí jsem na to nebyla sama, manžel se staral, babičky pomáhaly, takže se to dalo a od toho roku jsou to parťačky a už to bylo fajn. Ale pravda je, že nosítko bylo největší kámoš, bez toho by to nešlo. Ale ta mladší si zvládla hrát sama mnohem dřív aspoň chvíli pod hrazdičkou, vydržela i chvíli v kočárku, ta starší to nedávala, kdybych je měla obráceně, tak by to zase bylo mnohem těžší, protože starší dcera byla dlouho neodložitelná a to nevím, jak bych to kloubila dohromady.

Mám děti 18měsíců od sebe.Jak by to bylo kdyby byly déle od sebe nevím.Ale všichni říkali jak to bude hrozné a nebylo.První rok v pohodě.Teď mi spíš vadí že každá má svoji hlavu-občas s nima ven jít je záhul.Samotná je vzít třeba jednu na odrážedlo a druhou na kolo je skoro na zabití.Jedna 20metrů dopředu,druhá 20metru dozadu.Když se sekne jedna začne se sekat i druhá.Nespavé jsou obě.

Nevyhoda pro mne rozhodne bylo, byt s nima doma na rodicaku standartních cca 5 let u deti 2r.od sebe. Po 3 letech jsem toho mely plny kecky. Ale i toto jsme vyresili, ja sla po 3 letech do prace a dalsi 2r.byl na rodicaku manzel.

Mám děti 20 měsíců od sebe a nevýhody hlavně vidím v tom, ze díky absenci hlídání nemám možnost se jim věnovat každému zvlášť. Je náročné jít k lékaři, kamkoli. Ale u nás je to způsobené hlavně tím, ze starší je autista. Mladší nechodila na žádné plavání, cvičení atd, protože staršího není kam dat. A se dvěmi dětmi to nejde. Nakoupit s oběma prakticky nemožné. Jít na procházku taky. Ale bude lépe.

Nevýhoda náročnost pro rodiče pro velké časové nároky obou dětí. Hůře se hledá režim a řád - jedno jí a druhé spí atd.. Výhoda sfouknutí rodičáku najednou za kratší dobu s více financemi. Můžou třeba dědit nějaké oblečení, sportovní potřeby a hračky. Určitě se více vyhrají, než aby jim bylo 10 a rok. Ale zase ne nevyzvednou vzájemně ze školky, nepohlídají se. Ale v kině je bude ještě bavit stejný film.. Pokud mají jeden pokojíček, musí se tam nějak spolu srovnat.. než když jeden už jde někam na střední.. Ale můžou mít stejné kamarády - jejich vrstevníky. Oslavu narozenin si užijí oba.. Můžou jet třeba spolu na tábor, chodit do stejného kroužku..

Tehotenstvi a prvni rok a pul je narocnejsi, nez s vetsim ditetem, hlavne kdyz neni vsechno tak, jak ma byt. Pak uz vidim jen vyhody. Vic nevyhod vidim u vetscih vekovych rozdilu. Mezi nejstarsim a nejmladsim je u nas skoro 5 let a omezuje to mnohem vic. Deti bliz u sebe maji podobne zajmy, podobne neznicitelne hracky, na vylete se zabavi podobnou cinnosti, libi se jim podobne pohadky v tv i knizkach. Vetsi rozdil = stret zajmu i aktivit pro mrnata/velke, doma je mnohem vic hracek a veci, ktere by batolwti nemely prijit do ruk.
Za me jsou dva roky super🙂

mám děti 25m a 28m od sebe. Nevýhodou (pokud se to tak dá nazvat) vidím až teď v tom starším věku. Kluci mají 10let, 8let a 6let. 4třída, 3 třída a předškolák. Od září ve škole všichni tři. Nejstarší syn měl odklad, potřebuji dopomáhat se školou, chce zkoušet z učiva, překontrolovat, mladší syn občas taky potřebuje nějakou tu pomoc do školy, chce abychom spolu večer četli, nejmladší syn ještě stále logopedie, teď předškolák od září všichni tři na prvním stupni.... Do toho nejstarší dělá korfbal, mladší fotbal nejmladší zatím naštěstí jen plavání.. když se o víkendu sejdou dva turnaje je to masakr. Letní prázdniny řešit tábory 3x... Mě osobně to teď přijde nejnáročnější. Když byli malí byla to pohodička.
Ale jinak to má spousta výhod. Jdou to parťáci, Na výletech, dovolených mají jeden druhého, společné zájmy, hračky, aktivity.. Jen kdyby ten den měl více hodin 🙂

@konidana přesně.Chodím na zkrácený úvazek odpočinout si do práce.Další roky čistě na RD bych úplně doma vyhořela.Ale to je dané i mou povahou.Někomu to 6let na RD vyhovuje, já ten případ úplně nejsem.

Spánek je alfa omega. Mně starší už nespí po obědě, mladší dá v půl roce 3krát 30 min. za den. Další jsou odlišné režimy - starší chce být na hřišti, ale mladší nevydrží vzhůru v kočárku. Žárlivost staršího, pořád ještě mámu hodně potřebuje. Minimální čas pro sebe a partnera. Minimálně ze začátku se nejde oběma najednou, takže jsou i výčitky. Za mě opravdu náročné, zejména psychicky.

Mně 2 roky nepřijde blízko u sebe. Máme děti 17 měsíců a žádná hrůza se nekonala. Zřejmě máme štěstí, nevím? Větší budou 3 a krásně se spolu zabaví. Nebylo žádné žárlení, jako bychom měli mimino odjakživa. Hodně pomohl dvojkočár, kde obě krásně spaly. Teď už ho nepotřebujeme, větší nespí přes den.

@rebe pro mě těhotenství ještě šlo (až na prvotrimestriální únavu v kombunaci s hyperaktivním batoletem). Po marození syna jsem 4 měsíce nespala, on měl obráceně den a noc, no a přes den zase to hyperaktivní batole... A protpže dcera byla meganáročná a syn naopak vcelku pohodář, tak si vubec nepamatuju jeho miminkovský a batolecí věk 😪 Neužila jsem si teda toho mladšího.
Pro mě mnohem lepší rozdíl mezi staršími a nejmladší, mezi prostředním a nejmladší je 4 a půl roku a ten její miminkovský a teď batolecí vek je mnohem lepší.
Výhody tech starších jsou az ted, ze se s nimi dají podnikat veci společně (ale nakonec mají stejne kazdý jiné zájmy, takze taky ne vždy), což s batoletem jít na lyže, brusle, do kina prostě nejde....

Já asi jako největší nevýhodu vnímám to, že je prostě strašně málo času na ty děti. Tím, že ze začátku vzniknou 2 nesamostatné jednotky, tak člověk celý den lítá jak hadr na koštěti mezi potřebami jednoho nebo druhého a stejně dost často jedno třeba brečí, ale musí počkat než ...
Je těžké udržet rovnováhu, aby se nežárlilo.
Navíc obě děti bordelí, ať už hračky, nádobí, skříně, po jídle apokalypsa, protože nakrmit 2 děti a sebe je celkem náročné. 😀 Obě matlají okolní svět, tuny prádla, takže vzniká i mnohem více bordelu = opět méně času věnovaným dětem, více úklidu.
A hlavně to uspávání. Mladší dítě toho prostě moc nenaspí, protože starší ještě nedokáže být potichu a vždycky, ale vždycky mladší vzbudí. Venku i doma, nedá se tomu předejít. Ale ty mladší to berou celkem v klidu a rychle si zvyknou. Aspoň ta naše. 😀 Nic jiného jim taky nezbývá. 😁
Moje starší je i hodně divoká, takže třeba shození, ducnutí, neúměrné objímání, pokusy, co mladší vydrží, ale i plesknutí v zápalu hry/vzteku, provokace, bitky o hračky, to u nás bylo a je na denním pořádku. 🙈 Jinak se zbožňují a hrát si spolu začaly velmi brzy. ❤️ Navíc mladší je bojovnice, tak si nic moc líbit nenechá. 🤘 Mám ještě sestřenky, které jsou od sebe rok a půl a ta mladší dokonce zlomila starší ruku a to hned 2x. 😳 Ale vztah mají krásný i teďka v dospělosti. Takový bych si přála i pro svoje holky do budoucna. 🙂

Mám kluky dva roky od sebe 🙂 bylo a je to někdy náročné, ale určitě to nevidím vyloženě jako nevýhodu 🙂 já kojila staršího celé těhotenství a pak ještě půl roku tandem, když se narodil mladší, starší už přes den nespal, režim miminka se přizpůsoboval staršímu🙂 teď je jim 2 a 4, pořád se škádlí, perou se, ale zároveň si vyhrají a nedají na sebe dopustit, půjdou i společně do školky 🙂 a teď mě napadla možná ta nevýhoda, kluci jsou hodně divocí, nikdo je nechce hlídat společně, občas si vezmou akorát staršího, jinak hlídání není, ale s tím se nějak počítala 🙂

Děti 15 měsíců od sebe. Nedobrovolně upozorňuju. 🙂

Pro mě jedno velké peklo na zemi. Ale u nás je bohužel významný faktor staršího syna, který má handicap (začal trochu chodit až ve 2,5 letech, doteď nemluví, je na plinkach, neoblece se, nenaji se plnohodnotne sám, pořád neujde velkou vzdálenost...má 3 a čtvrt). Ale teď už je to docela dobré, protože mají někdy od roku mladsi sjednoceny režim, už si spolu/vedle sebe docela hrají, zajímají je podobné věci atp.
Nejhorši je ten začátek, kdy máš furt dvě mimina, ale s absolutně jinými potřebami. A pak jde hodne o to novorozený: pokud je to klidné a bezproblémove Mimi, co spí všude a v pohodě, tak se to dá. Já měla satana, kterej přes den spal tak 20-30min v kuse, furt brečela, furt se kojila, v noci spala jen u mě na prsu....nemohli jsme ani na hřiště, protože po 5 min v kočárku řvala. Nespala ani v kočárku, ani v nosítku. První půl rok si už raději nepamatuju....
Suma sumárum já vřele doporučuju počkat, až je tomu staršímu aspon 3 roky. Pro mě teda ideálně 4-5let. Mě třeba mrzelo, že ze začátku jsem vlastně odbývala oba. Jako se zdravými dětmi by to asi bylo teď už v pohodě, ale stejně bych dobrovolně maly věkový rozdíl nikdy nechtěla.

@martinka_33 Pro mě výhody začaly převažovat už tak po roce. Jak si byli věkově blízko, brzy si začali být hodně blízcí, měli podobné zájmy, bavily je stejné knihy i hry, nosili stejnou velikost oblečení i bot, začali společně jezdit na kole i na lyžích... Pro mě je ideální odstup ty tři roky, které mám mezi mladšími dětmi, vzhledem k tomu, že jsme chtěli tři děti, jsem zpětně ráda, že jsme nečekali nasekali si je takhle po sobě. Ale druhé těhotenství mi proteklo mezi prsty, jak píšeš, spoustu věcí si vůbec nepamatuju, neužila jsem si a mrzí mě to.

Mám kluky necelých dvacet měsíců od sebe a upřímně tedy začátky mi přišly relativně v pohodě. Ta pravá "sranda" přišla až tak kolem roku mladšího. Začal se více projevovat, běhat a starší žárlil, takže regres s nocnikem atd., což si po pár týdnech sedlo. Ale jelikož jsou oba hodně živí, je s nimi většinou náročné kamkoli jít, v klidu nakoupit, něco vyřídit atd. Hlídání nemáme žádné, manžel věčně v práci a já zralá na blázinec 🙈 Nevýhoda určitě je, že se jim nemohu věnovat každému zvlášť. A možná, že starší, i když je pořád malý, tak je brán prostě jako ten starší a čeká se od něj tak nějak, že bude více věcí zvládat. A u mladšího zase člověk dost věcí tak neprožije, protože litá i kolem staršího 🙈 jinak nevím, spíš to má výhody 😁

Nevýhody už si chválabohu nepamatuju. Ale vím,že to bylo náročné a dneska ( co mám doma zase malého kluka k těm dvěma starším) nechápu,jak jsem to dala a nezbláznila se.

U nás obě děti aktivní, obě ADHD :D, starší 2x tak velký, bez rozumu, oba nespavci v noci i přes den, bez hlídání a rodiny, mladší chodila od 7měsíců, náročné děti. Takové 3roky očistec. Teď jsou parťáci, i když něco trvá(ten rozdíl ve velikosti a váze) a při šarvátkách se bojim o mladší...tak se milujou a doplňujou. Rozumí si. Mladší od mimina chtěla dohnat staršího a ve všem se vyrovnat. Ale vědět, jaké to bude, asi bych do toho dobrovolně už nešla. Viděla sem jen to, jak k sobě budou mít blíž a nebudu muset nastupovat na chvíli do práce...ale nelituju. Ono by to asi jiné nebylo, jen by se to šouplo 🙂

Jediná nevýhoda byla náročnost pro mne... Ale zase, když už v tom člověk je, tak prostě to musí zvládnout a moc neřeší, co by kdyby...