Mam 5ti leteho syna a nyni tydenniho syna,jak se chovat-snazit,aby starsi syn nezarlil? Miminku se totiz musim venovat vice,nez starsimu...
souhlasím s výše psaným. také není špatné nechat synka pomáhat s miminkem, nebude se cítit odstrčený, když budeš pečovat o mimi a zároveň se bude cítit jako šikovný a potřebný starší bráška. u nás děti odnášely počůranou plínku do koše, držely lahvičku s mlíkem, podávaly, co bylo potřeba, pomáhaly s koupáním, podávaly dudlík a funguje nám to tak dodnes, i když už je nejmladší "veliký". děsně rádi ho chytí za ruku a jsou mu velkými důležitými sourozenci - pomocníky a co si budeme povídat...je to strašně rozkošný a nejednou to i mámě fááákt pomůže 😉 samozřejmě ale k pomoci nenutit, aby to nebyla povinnost!
to je dost těžký, holky mají pravdu, ale i tak, buďte ráda, že je mu pět, my to měli ve dvou letech a malá to prostě moc nechápala, bylo to hrozný období. fakt hrozný, všechno se změnilo, bylo zle, dvouletá i brečela přes den, že chce za tátou do práce seděla u dveří a plakala.. no mazec. odmítala mě, nesnášela mě, bylo to těžký a dlooooouhý, ale už je dobře..
DRŽÍM MOC MOC PĚSTIČKY
oni všichni říkaly, věnuj se dvouleté, když jde mimi hají, ale já byla ráda, že si lehnu, bylo to těžky, držím pěstí..
jinak můžu ještě poradit, když bude prcek hají, nebo jestli ho může manžel hlídat, zajít s 5ti letým někam sama, aby měl maminku jenom pro sebe.. 😉
@monad ahoj, vím, že pro vás už je to dlouho, ale řeším zrovna stejný problém... Staršímu jsou 3,5 a mladšímu 8 měsíců...mladší je hrozně uplakané dítko a tak vyžaduje plně moji pozornost, kterou měl samozřejmě dříve starší a zřejmě se to u něj projevuje tím, že mě pak ignoruje, když si s ním chvilku mohu hrát nebo prostě neposlouchá... Kdy se to u vás zhruba začalo zlepšovat? Děkuju za odpověď
@adusmamus Tak my máme rozdíle tedy menší, tak nevím, jak je to u starších dětí. Synovi bylo 20 měsíců, když se narodila dcera. Ale můžu říct, že rozhodně jsem se vždycky "věnovala" víc staršímu, než miminku. Když byla úplně maličká, stačilo jí nakrmit, přebalit a jinak prostě jen být u mě, tak jsem ji chovala a přitom četla, nebo jsem ji nosila v šátku a hrála si se synem. Teď, když je už dcera větší, leze atd., tak si hrajeme na zemi tak nějak všichni nebo pokud je to něco, do čeho nemůže lézt, vezmem si to na stůl a já pendluju mezi stolem a podlahou, ale dcera se hezky zabaví i s hračkami a tím, že nás pozoruje, nebo ji vezmu na ruce či do nosítka a ukazuju jí, co děláme... zkrátka podle mě je potřeba se víc věnovat tomu staršímu, to miminko vlastně neví, že by to mohlo být jinak. Tím nemyslím miminko zanedbávat, ale přece jen s prvním jsem si snad neustále hrála, když byl mimino, to u dcery prostě nejde a přijde mi, že je díky tomu i mnohem samostatnější a ne tak fixovaná na mě (i když samozřejmě taky se chce nosit. být u mě atd. a snažím se tomu vyhovět maximálně, ale aktivity zkrátka spíše přizpůsobuju staršímu a mladší se do toho snažím tak nějak přičlenit, aby nebyla odstrčená).