Jak připravit dvouleté dítě na příchod sourozence?

Naší malé byly 2 roky a 3 měsíce když se z ní stala velká ségra a také nebyla takový ten starací typ. Když se bráška narodil tak si ho moc nevšímala, ani chovat si ho moc nechtěla, tak jsme jí nenutili. Začínala si ho víc všímat až se začal usmívat a žvatlat. Ale časem to bylo lepší a lepší a teď když pominu občasné žárlení a rvačky o hračky, tak jsou super parťáci 😀

Já mám děti dvakrát po dvou letech... o tom, že jsem těhotná věděli, bříško mi teda moc nepusinkovali. Ale na miminko se byli vždycky podívat už v porodnici a měli se rádi od první chvilky... což teda neznamená, že se občas nepoperou o hračky 😅 . Ale nějak extra jsem to neřešila, prostě budeme mít miminko... nedělala jsem z toho vědu. U nás se nekonalo nikdy žádné žárlení. Hlazení a pusinkování od brášků si miminka užila od první chvíle.

to by jsi se divila, co vše tou hlavičkou pobírají, ač to tak nevypadá. syn byl tedy malinko starší, ale pobral to úžasně. o bříško se hezky staral, já mu co nejvíc vykládala o tom, co se děje a co se dít bude. samozřejmě v rámci jeho věku a spíš to hezké 😅 on se hrozně těšil. měsíc před porodem už pořád chodil, kdy už monička vyleze? proč tu nechce být s námi? lákal ji ven na kde co 😀 no prostě úžasný bráška. a vydrželo mu to. sestřičku zbožňuje. někdy to skoro nechápu 😅 vůbec nežárlí tak, že by na ni byl zlej. spíš se chce chovat zase na miminko, chce pozornost, ale jinak se snaží být spíš šikovný velký bráška pomocník. to je myslím hodně důležité. to starší dítko hodně zapojovat do všeho, aby se necítilo odstrčené a aby se cítilo důležitě a nepostradatelně. k pomoci nenutit, ale spíš hodně chválit. vlastně je nejhodnější, když ho úkoluju a on je "velkej" kluk. jak pro něj nic nemám, tak začne vymýšlet a zlobit. stále ale připomíná, jak se mu po nás stýskalo, když jsme byli v nemocnici, že mě bolelo bříško, tak mi pak doktor pomohl a monička vylezla a pak už mě bříško nebolelo a on si nás odvezl domů. a teď je šťastný, že jsme všichni spolu. no krásně se to poslouchá 🙂
za mě můžu fakt radit nejvíc komunikaci 😉 vykládat, vysvětlovat, odpovídat.

Mám děti přesně 2 roky od sebe. Starší syn se mnou od začátku prožíval celé těhu. Prohlíželi jsme si spolu knížky o těhotenství a já mu vždycky vyprávěla, co už naše miminko všechno má a umí. Chodil s námi na všechny uz, kde jsme mu ukazovali, kde má ségra ručičky, kde nožičky. Každý den chtěl poslouchat srdíčko angel soundsem. Mazal mi bříško krémem a šahal jak mimi kope. Poslední měsíc před porodem jsme spolu připravili postýlku pro malou, vybral jí v obchodě oblečení do porodnice, pomáhal nám vybrat jméno. Povídali jsme si hodně, co bude dál. Že maminka bude muset do nemocnice, kde nám pan doktor vyndá Gabrielku z bříška a že už bude pořád s náma. Připravila jsem ho i na to, že nějaký čas nebudu doma. Když za námi poprvé přišel do porodnice, nemohl z ní spustit oči a tak je to do dneška. Dneska je jí 7 měsíců a jsou dokonalý parťáci. Miluje jí a ona miluje jeho. Zapojujte jí do příprav, těšte se společně. Je malá, ale vnímavá. Přesně ví, co jí říkáte.
Přeju Vám, ať se mají rádi, jako ti moji raubíři 🙂

starsi dcerce bylo necelych 22mes kdyz se nam letos v dubnu narodila dalsi dcerka ....ja moc brisko nemela ani zadne omezeni , takze dcerka si toho ani nevsimla ...az ke konci tehu me narostlo brisko tak jsem ji pak pomalu zacala rikat, ze je uvnitr miminko - sestricka - a ze bude mala, tak se musime o ni starat a ze az povyroste tak si spolu budou hrat...nejak mi prislo ze taky uplne nejevi zajem neptala se a tak ...ale kdyz prisla a koukala na brisko /desne ji fascinoval muj pupik porad do nej dloubala 😀 / tak jsem rikala kolikrat aby udelala Adelce mala mala ...seznamovala jsem ji s tim pomalu....deti ma rada / a navic uz jednu segru ma starsi ale ta je teda jinej level uz ....😀 / no taky jsem se bala ze mala bude treba zarlit a jaky budou reakce ...a tak ...hodne maminek psalo, ze s prichodem miminka se starsi deti zmenili nebo zarlili...chtela jsem aby tatka prisel i s dcerkou za nami do porodnice ... bylo to sice na chvili ale bylo to super a krasne...pak nas spolecne vyzvedli.....a jelo se ...dcerka byla spokojena nadsena ale i poradne vykulena /asi si v hlave rikala, kde jsme to vzali nebo koupili a proc 😀 / a doma se pak na ni porad chodila divat a davala ji nejaky hracky do postylky a davala dudaka ....nenasilne jsem ji zacala i zapojovat o peci, kdyz nechtela tak jsem ji nechala byt ...treba prebalovani, tak pomahala s plinkama....pak i davala cajik v lahvicce ...a ted jsou z nich proste super dvojka ...hodne pak taky chtela vozit kocarek ....maji se vzajemne moc radi a je to krasne pozorovat jak si buduji vztah / urcite ale budou krusne chvilky - to k tomu taky patri 🙂 / ale jinak je to bezva... starsi ukazuje mladsi knizky obrazky , povida ji pohadky ....a tak ....urcite to bude dobre,....hlavne nic nasilim ....preji at se maji holky taky radi jako ty nase 😀 - mam 3, nemenila bych a brala bych klidne jeste jednu 🙂 - je videt jak se maji radi, prostredni ma desne oblibenou nejstarsi / ale nejmladsi taky 😀/ a ta nejmladsi je videt ze ma zase tu prostredni 😀 no je to fakt sranda....

Ahojky, když se narodila druhorozená dceruška, prvorozená měla 1 rok a 10 měsíců. V těhu mé bříško nijak zvlášť mozečkem nepobírala, přestože jsem si s ní povídala. Ale jakmile se narodila sestřička, byla z miminka nadšená. Pořád ji hladila, pusinkovala, NIKDY ani náznak žárlení, nevraživosti. Přesto jsem se dopředu "pojistila" a krom "stálé" postýlky v ložnici jsem měla na první měsíce zapůjčenou pro druhorozenou princeznu na kolečkách pojízdnou dřevěnou kolébku, kterou jsem si kupř. při vaření převezla z obýváku blíž do kuchyně tak, aby nedošlo bez mé přítomnosti třeba v místě, kde si druhorozená hrála, přeci jen k jakémukoli nečekanému zvratu.... Starší té mladší přinášela dudlíček, podala mi plínku, hlídala ji na každém kroku, později držela i lahvičku s čajíkem.....u nás nikdy k sourozeneckému žárlení nedošlo... Mají se vzájemně moc rády a je krásné, jak později starší četla té maličké pohádky a dneska už mladší čte ve 2. třídě pohádky nám 🙂

Ahoj,potřebovala bych poradit,zda jste některá neměla stejný problém jako mam ja. Mam dvou letého syna a na miminko ho pripravuji uz par mesicu. Narodí se nám uz kazdym dnem. Muj syn ma od cca roku problem s malými dětmi a zejména s miminky v okamžiku,kdy začnou brečet nebo jen broukat,co se jinak hlasové projevovat. Můj syn okamzite dostane hystericky záchvat a hrozně place a nejde utisit. Snažil se mu uz několik mesicu vysvětlovat,ze miminka placou,ze je bolí brisko...ze taky budeme mít miminko a bude plakat...vsemu rozumi,ale jen k nam prijde navsteva s miminkem a to se trošku projevi.....muj syn hrozně place. Nedovedu si představit,co budu dělat,až mimi donesu domu. Nemela jste nektera stejné dítko a kdy ho to cca preslo? Jak to resit? Moc dekuji za všechny rady

@andreafaifrova Ahoj, já dítě zatím nemám (narozené 🙂 ), ale napadlo mně - zkoušela jsi se synka zeptat, PROČ pláče? Třeba je chyba mu říkat že miminka pláčou, protože je bolí bříško - jestli je tvůj syn hodně empatický, tak to nezvládá. Co mu vysvětlit, že miminka pláčou, protože neumí mluvit? Aby si nemyslel, že pláč znamená, že dítě trpí nebo je nešťastné...

Anetka měla taky přesně 2 roky, když se narodil Erik. Nikdy si nehrála s panenkami, jako že by měla nějaké "pečovatelské" tendence, to vůbec... Myslím, že nám nejvíc pomohly 3 kroky:
1. dostala plyšové prasátko Pepinu jakoby od Erička hned v porodnici (našla ji u malýho v postýlce)
2. když se jí nezdálo kojení, nabídla jsem jí druhé prso. I když v té době byla už odstavená, myslím, že bylo dobré, aby věděla, že může dělat to, co miminko. Tehdy to se smíchem odmítla 🙂
3. snažila jsem se ji zapojit do péče o miminko, aby si připadala důležitá - tj. vybírala plínku na přebalení, deku na zakrytí, overálek...
Jinak hned od začátku jsem se snažila, aby se jí nezměnil režim - stále jsme chodili na procházky, na hřiště atd. Měli jsme štěstí na počasí, Eriček byl zlatý dítě, takže se to dalo.
Dneska mají děti super vztah, za což jsem moc ráda 🙂 Držím pěsti.

@guinea Ahoj,ano ja se ho samozřejmě ptam,proč place...jenze dvouleté dite toho jeste moc neřekne o svých pocitech. Sice uz krasne mluví,ale tohle jeste nezvlada odpovídat. Když si o miminku povidame,třeba po koupání,kdy probirame den a ruzne si zpivame a je v pohodě,tak mi vypravi,co všechno miminko bude delat...teorii zvlada,ale praxe je plac....o tom,ze Mimi neumí mluvit také vi...to brisko na něj platí nejvíc,protože to si dovede představit. Jinak vůbec neplace,ani jako miminko neplakal. Takze tenhle plac je dost záhada...ale je fakt,ze je citlivej. Je mi ho hrozně líto a nevim,jak mam reagovat.

@baterie Ahojky, malý měl taky kolem dvou let, když jsme čekali další. Jak říkáš-hladil bříško, ukazovala jsem mu fotku,... Moc se těšil, pořád bříško hladil, mluvil na něj, ke konci dokonce říkal-mimi, ven!!!!! Víc to pochopil, když jsem mu koupila knížku "Jak děti přicházejí na svět" Je úžasná. Vidí tam jak mimi leží schoulené v bříšku, jak se narodí,....Dá se koupit všude možně. Byla to jeho nejoblíbenější knížka. Každý den si ji musel prohlížet a ukazoval mi ji,... Pár týdnů před porodem jsme šli se synem koupit miminku usínáčka, aby ho Kajíček přivítal na světě, až se narodí a hned byli kamarádi. 🙂 Když se Rostík narodil, tak hned první den mu Kaj přinesl usínáčka a Rostík měl pro něho krásné autíčko. Syn byl nadšený a byl moc rád, že Rostík se s ním chce také kamarádit. To si myslím, že odbouralo, to že je to vetřelec. Kaj mi vždycky říkal, že jsem měla v bříšku nejen mimi ale i auto (jsem ráda, že jsem koupila angličáka, protože kdybych mu dala tatrovku, tak mi to nesežere). Vůbec na malého nežárlil. Jen až jak začal lozit, tak začal víc zlobit, neposlouchat a trošku s tím bojujeme dodnes. Z části asi to, že jsme museli dávat na mimi pozor, začal mu brát hračky,...ale taky to byla taková ta první puberta. 🙂

Jenom jedna rada - při prvním přivítání se staršího s miminkem, dej mimčo držet tatínkovi nebo ho nech v postýlce, abys měla volné ruce pro toho staršího.
My jsme to měli divokejší, malý naštěstí mimču neubližoval, ale tak 100% se zhoršilo období vzdoru. Je to taková nešťastná kombinace - období vzdoru a žárlivost. Ale zvládli jsme to a teď jsou z dětí fakt velký kámoši.
U nás zabíralo, když jsem si na něj fakticky udělala čas. Alespoň chvilku jenom my dva.
Držím palce ! Jo a taky malinký uplátek, dáreček od miminka z bríška 🙂

Tak náš první si usmyslel, že když maminka má v bříšku miminko, tak on má v bříšku krtečka 🙂 Takže jsem si do porodnice nechala přinýst novýho krťulu, kterýho dostal a potom jsme se střídali v chování.. a brášku miloval hned, pořád ho chtěl opusinkovávat, bambůlek 🙂 Jo a když jsem rodila, tak jsme se s dr. o tom bavili a ten říkal, že funguje, když jako ten starší sourozenec dostane od miminka nového nějaký dárek..

tak u nás jsem chystali na sourozence velmi důkladně, ale je to neodhadnutelné... v těhotenství to vypadalo, že se těší (nad každým kočárkem se i v těch 2 letech dojímal odmalinka opravdu)... pak přišla ségra domů a byl nejdřív překvapený, pak naštvaný, pak zuřil, byl smutný, no bylo mi ho líto 😔 😔
nevybavuju si, že by něco pomáhalo... prostě mu vadilo, že kojím, že ji nosím atd. a to i když jsem se mu snažila věnovat každou volnou chvilku.... navíc není typ, kterému by se dařilo se k tomu miminku přizpůsobit, zpomalit, počkat (ač jinak není žádný megarychlík vůbec)... takže jsem pak viděla, že dokud malá nebude chodit nebo mluvit, tak to moc fungovat nebude...
a bylo to přesně tak... když začala chodit, tak ji vzal víc na vědomí a pamatuju, že když začala lámaně mluvit, tak mi to chodil i říkat a měl radost... ve chvíli kdy ho předběhla a vylezla výš, tak ji akceptoval...
100 % ale bylo vidět, že má ségru a bere ji, když jí byly 3 roky... trvalo jim to dlouho relativně...
i dneska se umí zhádat o kdejakou blbost, ale mezitím je vidět, že se mají rádi, umí se podržet, už si i ustoupí občas apod... ale myslela jsem, že se toho nikdy nedočkáme!

takže rada? nevím... vyprávěli jsme, knížku o miminkách jsme měli doma, miminka miloval, věnovali jsme se mu, od miminka dostal dárek, ze kterého byl půl roku nadšený .... ale každé dítě je jiné a někdy ať se člověk snaží nebo tomu nechává volný průběh, tak si to prostě sedne až časem 😉

důležité je, aby mělo dítě ČAS SAMO S RODIČEM a to pravidelně.... to dodržujeme dodnes... a dodnes to obě děti milují 🙂 🙂